Za realizaci cílů Víta Bárty dávají v Číně doživotí nebo popravují

Nezařazené

Výběrová řízení veřejné správy ušitá namíru a rozkrádání veřejného majetku považuji, na rozdíl od psaného práva, za jeden z nejodpornějších zločinů. Znásilnění slabé demokracie, která není schopna se s takovými postupy efektivně vypořádat, pak považuji za ubohé pošlapání svobody. Pro svou úvahu vyjdu ze dvou faktů. Jednak z doposud zveřejněných dokumentů a jejich přepisů, u nichž je jistě novinářům zřejmé, že je musí obhájit a doložit u případných nelehkých soudních sporů, ale také fakt, že kromě jejich zlehčování je vedení Věcí veřejných nikdy nepopřelo. Usuzuji tedy, že se nejedná o falza, neboť tým novinářů by musel být složen výhradně z nesvéprávných idiotů a profesních sebevrahů.

Vít Bárta si společně s nejvyšším vedením Věcí veřejných, které se podílejí na Vládě České republiky, stanovil přesné postupy, jak docílit základního cíle. Tím se skutečně, po vzoru názvu strany, stala správa věcí veřejných, ovšem nikoli ve prospěch všech občanů, kterým stát patří, ale pro vybranou skupinu lidí vybraných Věcmi veřejnými. Od počátku, kdy se díky naivním voličům, které Vít Bárta bez problému ulovil na skvělou marketingovou akci (v tomto ohledu smekám a oceňuji ji, neboť by se za ni nemusela stydět žádná soukromá společnost na trhu), tvrdím zdaleka nejen já, že jde o účelovou politickou stranu na jedno použití. Jejím cílem nikdy nebylo zbavit tento stát kmotrů a politických dinosaurů, ale získání rovnocenného postavení, které ti, proti kterým se chytře vymezovala v předvolební kampani, měli a mají. Existuje jediný důvod, proč něco takového je možné. Je jím extrémní vliv rádoby ochranářského státu na život občanů a soukromých firem a obrovské finanční prostředky z daní a nových státních dluhů k přerozdělování. Kdyby toto nebylo k dispozici, zmizeli by kmotři, dinosauři a Věci veřejné by nikdy nevznikly.

Z uveřejněných dokumentů je zřejmá také cesta, kterou se k cíli chtěl Vít Bárta dostat. Zajistit si nedemokratickými prostředky majoritu loajálních členů politické strany (za žádnou cenu u nových členů nepřipustit větší vliv, než 40% členské základny) a obsadit posty ve veřejné správě na místech, kde okázale ukáže dosažené úspory, aby na jiných mohly vydělávat spřízněné společnosti, které nemají navenek s jeho ABL nic společného. Nutno podotknout, že v tomto je originální, neboť ostatní politické strany v parlamentu si s tím takovou hlavu už nedělaly a dojily veřejné prostředky všude.

Jak má vypadat čisté a transparentní výběrové řízení podle Věcí veřejných?

„Tendr u všech typů výběrových řízení musí být legální, nevystavující žádného člena týmu riziku trestněprávní odpovědnosti za pochybení. Zvýhodnění (!) partnera je dáno nastavením selektivních(!) podmínek a splněním ekonomických předpokladů záměru,“ píše Vít Bárta a dodává: „ABL – společnosti ABL nebudou v P1 a P5 přidělovány žádné veřejné zakázky s výjimkou zakázek, které přesahují rámec jednotlivých MČ a ABL takové zakázky získá původně v jiné MČ. Tímto ustanovením nejsou dotčeny jiné společnosti v rámci struktury řízené VB.“


Jaký má být vztah nezištného „poskytovatele daru“ politické straně?

Věci veřejné měly vrátit Vítu Bártovi po obsazení míst ve veřejné správě (!) celkovou výši jeho investice (nikoli tedy daru, ale investice) do politické strany. VV byly povinny po převzetí moci (!) ve státě financovat mimo jiné strukturu klíčových úředníků a ředitelů příspěvkových organizací s tím, že tyto „náklady“ politické strany nesmí být vyšší než 6% procent touto politickou stranou spravovaných veřejných (!) rozpočtů…

Jak mají pro stát a občany pracovat členové neužšího vedení Věcí veřejných?

Měli být honorování lépe, než jaký je oficiální (!) příjem vycházející ze zastávané funkce, jíž daná osoba po volbách jménem VV získala. Měli tedy nad rámec odměny, vycházející ze zákona, obdržet další finanční prostředky za loajalitu, jejichž zdrojem bylo mimo jiné také až 20% z prostředků získaných ve prospěch strany z veřejných (!) výběrových řízení…

Nedávno dostal v Číně bývalý starosta města s 8,5 miliony obyvatel Sü Cung-cheng trest smrti za to, že v letech 2001 až 2009 přijal úplatky v přepočtu ve výši cca 86 milionů korun. Zneužil svou moc a profitoval z toho, že ve prospěch devíti subjektů nebo jednotlivců pozměnil územní plány nebo zajistil veřejné zakázky. Přemýšlím, kolik takových podobných politiků máme v České republice, jak by asi dopadli v Číně a kolik dalších by si podobné praktiky rozmyslelo, kdybychom mohli dát prvnímu z nich jedno příkladné doživotí. Nutno ovšem férově dodat, že Vít Bárta nevymyslel nic nového. Chtěl prostě v té naší slabé demokracii jen velké sousto na úkor těch, kteří jím popsané a naplánované praktikují už dvacet let a navíc nebyli tak naivní, aby to dali na papír (je také pravděpodobné, že kdyby nešlápl na kuří oka jiným, možná bychom se o tom všem ani nedozvěděli). A to je na tom to nesmutnější – za těch dvacet let přišla Česká republika a její občané podobnými praktikami o stovky miliard korun…

František Matějka je členem Strany svobodných občanů vyšlo na blog.idnes.cz

Kam dál:

Sdílejte přátelům

6
Komentujte

0 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na