Ve Francii čím více terorismu, tím více se drží huba

Cenzura a informační manipulace, NEJZAJÍMAVĚJŠÍ NOVINKY, NWO

25. září byli v Paříži pobodáni a vážně zraněni dva lidé před bývalou kanceláří Charlie Hebdo, kde extremističtí muslimové v roce 2015 zavraždili 12 redaktorů a karikaturistů tohoto satirického magazínu. Podezřelý v policejní vazbě je vyšetřován jako terorista.

Vrahové obvinění z útoků v roce 2015 jsou v Paříži momentálně před soudem.

Krátce před tím dýkařským útokem 22. září nemohla jít ředitelka lidských zdrojů Charlie Hebdo Marika Bret domů. Ve skutečnosti ani žádný domov nemá. Byla po závažných a konkrétních hrozbách smrtí od extremistických muslimů vystěhována. Rozhodla se svou „exfiltraci“ pro francouzské zpravodajství zveřejnit, aby varovala veřejnost před hrozbou extremismu ve Francii.

„Skoro pět let jsem žila pod policejní ochranou,“ řekla týdeníku Le Point.

„Moji bezpečnostní agenti dostali konkrétní a podrobnou hrozbu. Měla jsem deset minut, abych se sbalila a z domu vypadla. Deset minut, abyste se vzdali části života, je dost krátkých a bylo to velice násilné. Už nikdy domů nepůjdu. Přišla jsem o svůj domov kvůli výbuchu nenávisti, která vždy začíná hrozbou podněcující strach. Víme, jak to končí.“

Bret rovněž tvrdila, že francouzská levice opustila „boj za sekularismus.“

Od počátku procesu s muži obviněnými ze spáchání vražd v Charlie Hebdo v roce 2015 a zvláště od nových publikací karikatur Mohammeda dostává Charlie Hebdo hrozby všeho druhu včetně těch od al-Kaiídy. Dnešní bezpečnost tohoto satirického magazínu je ohromná. „Adresa našeho ústředí je tajná, všude jsou bezpečnostní brány, pancéřové dveře a okna, ozbrojení bezpečnostní agenti, sotva můžeme někam zajít,“ řekla Bret.

Dnes žurnalisty Charlieho chrání 85 policistů.

Bret je jen dalším příkladem utajované povahy svobody slova ve Francii, tj. v zemi Voltaira. Prvním byl Robert Redeker, profesor filosofie. 17. září 2006 vypustil jedno z prvních psaní o uchvacování Evropy islámem v článku pro Le Figaro. O tři dny později byl v zabezpečeném domě a na útěku.

Teď v lednu pronesla 16letá francouzská holčina Mila O. urážlivé komentáře o islámu při livestreamu na Instagramu.

„Při jejím livestreamu ji muslimský chlapec v komentáři zkoušel pozvat, ale odmítla ho, protože je gay. Odpověděl jí obviněním, že je rasistka a nazval ji ‚špinavou lesbou‘. Mila v následném rozhněvaném video streamu hned poté, co byla urážena, odpověděla tvrzením, že ‚nenávidí náboženství‘.“

Mila kromě jiných věcí pokračovala tvrzeními:

„Máš ponětí co je svoboda projevu? Nezdráhám se říct, co si myslím. Nenávidím náboženství. Korán je náboženstvím nenávisti; je v něm jen nenávist. To si myslím. Říkám, co si myslím… Islám je k ho*vnu… Vůbec nejsem rasistka. Člověk nemůže být rasistou proti náboženství… Říkám, co chci, říkám, co si myslím. Tvoje náboženství je k ho*vnu. Vrazila bych tvému bohu prst do pr**le…“

Poté, co se na sociálních médiích objevila adresa její školy, byla nucena ji opustit a přejít do jiné školy, která se udržuje v tajnosti.

Také žurnalista Éric Zemmour byl před svým domem několikrát napaden; francouzsko-marocká žurnalistka Zineb el Rhazouni také našla adresu svého bydliště publikovanou na sociálních médiích.

Mezitím francouzský prezident Emmanuel Macron zvyšoval svoji věrohodnost obranou práva Charlie Hebdo na svobodu projevu. Rouhání, řekl, „není žádný zločin.“

„Zákon je jasný: máme právo se rouhat, kritizovat a karikovat náboženství. Republikánský řád není morálním řádem… To, co je mimo zákon, je podněcování k nenávisti a útoky na důstojnost.“

V soudním případě v roce 2007 padl výnos, že: „Ve Francii je možné urážet náboženství, jeho postavy a jeho symboly, ne však urážet ty, kdo náboženství vyznávají, což je mimo zákon.“

Smělá slova francouzských činitelů se však jeví jako neškodná, chabá a nic neznamenající v porovnání se silou zastrašování násilím od extremistů.

Islámskému fundamentalismu se už povedlo vyhnat nejen tisíce perzekuovaných křesťanů – jako byla Asia Bibi, nucené si zachránit život útěkem z Pákistánu do Kanady, i když byla osvobozena z obvinění, že spáchala rouhačství. Tomuto druhu extremismu se podařilo dostat mnoho evropských občanů do vězení, dohnat lidi, aby se skrývali ve svých vlastních zemích, odsouzených k smrti a nucených žít v domech neznámých i jejich přátelům a rodinám. A my jsme si na to zvykli!

Jeden den po íránském rozsudku smrti pro Salmana Rushdieho za jeho román Satanské verše byli britskou tajnou službou on a jeho manželka Marianne Wiggins sebráni z jejich domova v Severním Londýně, tj. do prvního z více než padesáti „bezpečných domů,“ v nichž spisovatel po příštích deset let žil.

Holandský poslanec Geert Wilders – jehož jméno, jakožto dalšího k zavraždění, bylo nalezeno na listu papíru připíchnutého nožem k zavražděnému filmaři Theo van Goghovi – žije v bezpečných domech už od roku 2004. „Jsem ve vězení,“ říká, „a oni si pobíhají svobodně.“

Před deseti lety reportérka Seattle Wekly Molly Norris ze solidarity s ohroženými filmaři kreslené televizního filmu „South Park“ také nakreslila karikaturu Mohammeda. Poslední novinový článek, který o ní mluvil, uváděl:

„Mohli jste si všimnout, že ve vydání z tohoto týdne už není obrázek Molly Norris. Je tomu tak, že Molly už není… na radu bezpečnostních specialistů FBI se přestěhovala a změnila si jméno…“

Dánské noviny Jyllands Posten, které v roce 2005 první vytiskly karikatury Mohammeda, to už vzdaly. Tento list odmítl znovu karikaturu tohoto Proroka islámu publikovat, když je na své první stránce opět vytiskl Charlie Hebdo. Redaktora, který ty karikatury publikoval v Jyllands Posten, Flemming Rose, pořád doprovází bodyguardi. „Opravdu obdivuji odvahu Charlieho,“ řekl.

„Hrdinové, kteří se nepodvolili hrozbám nebo násilí. Bohužel se jim ale dostalo jen omezené podpory. Žádná publikace ve Francii nebo v Evropě se nechová jako Charlie. Proto si myslím, že v Evropě platí nepsaný zákon proti rouhání. Nekritizuji žurnalisty a redaktory, kteří se tak rozhodli. Nemůžeme obviňovat lidi, kteří na rozdíl od Charlieho své životy neohrožují. Nenechme se ale oblbnout: ten nedostatek odvahy kráčet ve stopách Charlieho má svou cenu, ztrácíme svobodu slova a půdu tu získává záludná forma sebe-cenzury.

Nový redaktor Jylland Posten Jaco Nybroe před pár dny opakoval:

„Už je publikovat nebudeme. Potvrdil jsem tuto redakční linii, jakmile jsem přišel, a sklidil jsem za to velký aplaus. Možná vypadám jako zbabělec, ale udělat to nemůžeme.“

Jména dánských karikaturistů se objevila na stejném „seznamu k odstřelu,“ který Al Kaiída vydala se jménem šéfredaktora Charlie Hebdo Stéphane Charboniera zavražděného při masakru v roce 2015. Dánský karikaturista Kurt Westergaard je naživu jen proto, že se během teroristického útoku na jeho domov skryl.

Dnes má ústředí Jylland Posten neprůstřelná okna, kovové mříže a desky, ostnatý drát a video-kamery. Leží proti přístavu Aarhus, druhého největšího města Dánska, a je ve dne v noci pod dohledem. Každé automatické dveře, každý výtah vyžaduje kartu a kód. Vstupujete tam je jako do bankovního trezoru. Jedny dveře se otevřou a teprve, když se zavřou, otevřou se další dveře. Žurnalisté, kteří tam pracují, vstupují jeden po druhém. „Prostě řečeno svoboda slova je teď všude po světě v hrozném stavu. Včetně Dánska, Francie a po celém Západu,“ řekl Rose. „Jsou to obtížné časy; lidé upřednostňují pořádek a bezpečnost před svobodou.

Jestli nebudeme všichni bránit své svobody, tak brzy už žádné mít nebudeme.

by Tyler Durden

Mon, 09/28/2020 – 02:00

Authored by Giulio Meotti via The Gatestone Institute,

Konec formuláře

Zdroj: https://www.zerohedge.com/markets/france-more-terrorism-more-silence

Sdílejte přátelům

5 1 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments