Turecko je komplicem ISIS a nehodí se do EU

Nezařazené
Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Turecko se konečně podvolilo americkému tlaku a oznámilo, že dovolí bojovníkům kurdské Pešmergy přecházet z Iráku a Sýrie přes své území a zapojovat se do bitev proti ISIS. Ale kdokoliv, kdo pohlíží na tento s nevolí činěný ústupek jako na kooperativní krok spojence v NATO, co má pomoci rozdrtit tzv. Islamistický stát, je odporně oklamán. Neo-ottomanské Turecko má větší náklonnost k ISIS než k Západu.

Nebyl to jen nátlak Západu, čím byl vynucen tento zdráhavý krok vlády v Ankaře, nýbrž i ohromné nedávné bouře, při nichž zemřelo 35 lidí, tureckých Kurdů, zhnusených politikou své vlastní vlády k izolaci jejich soukmenovců Kurdů za hranicemi. Turecko dovolovalo evropským džihádistům včetně více než 500 Britů, aby se valili přes jeho hranici, aby se připojili k ISIS.

To, že členský stát NATO a aspirující žadatel o členství v Evropské unii je komplicem při prosazování zájmů nejhorší organizace teroristických džihádistů na povrchu země, zatím nejlépe demonstruje tu nepřekonatelnou propast, která zeje mezi Tureckem a Západem. Rovněž se v tom odráží plíživá islamizace Turecka, k níž dochází pod vládou strany AKP Recep Tayyip Erdogana.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Nestranní pozorovatelé zpočátku Erdoganovi dopřávali výhodu pochybností v jeho prospěch. Turecko bylo od časů Kemala Ataturka ve 20. letech pod vládou principů „Šesti šípů“ definujících, jak musí post-Ottomanské Turecko žít, mezi nimiž je hlavním vodítkem pravidlo sekularismu. Do začátku tohoto století se z principu sekularismu stal politický fetiš. Toho bylo použito i jako záminky ke svržení čtyřech zvolených vlád od roku 1960.

Na armádu podporovanou Ústavním soudem, kterému v roce 2008 chyběl jeden hlas ke zrušení Erdoganovy strany AKP i přesto, že vyhrála už troje volby, mnozí nahlíželi tak, že sekularismu zneužívá jako záminku k rušení volebních vítězství vojenskými puči. I to samotné vnucování sekularismu se už stalo vlezlé a utlačitelské a šlo daleko za principy oddělení náboženství a státu, až do té míry, že to připomínalo francouzskou posedlost „laïcité“ (laickostí). Turecká děvčata se divila, proč mohou volně nosit hidžáb na britských universitách, nikoliv však na tureckých universitách.

Erdogan s podporou veřejnosti bezohledně rozdrtil důstojnické sbory; ale západní mínění se o to nezajímalo, jelikož je stejně nepřátelské k vojenským pučům jako k džihádismu. Avšak turecká vládní politika pozvolna metamorfovala z islámské na islamistickou. Ankara, ač tento termín zavrhuje, tak přijala neo-ottomanskou politiku, a usiluje o to udělat si z nástupnických států bývalé Ottomanské říše sféru vlivu, a to až k odlehlému Súdánu, jehož militantně islamistický president byl pravidelně v Ankaře vítán. V roce 2010 ministerský předseda Cuneyt Zapsu nepokrytě vyhlásil: „My jsme nástupci Ottomanů a neměli bychom se za to stydět.“

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Turecko, ač si zpočátku pěstovalo dobré vztahy s Izraelem, v roce 2010 podporovalo ty smolné konvoje do Gazy jako provokaci vůči svému bývalému spojenci.

Oportunistický charakter raného Erdoganova spolčování s Tel Avivem odhalil jeho mentor bývalý ministerský předseda Necmettin Eebakan, který na veřejném shromáždění v roce 2007 vztekle zavrhl termín „umírněný muslim“ použitý ve zprávě RAND corporation, když řekl: „To znamená, že umírněný nebude mít vědomí Džihádu. Ten se nezapojí do tohoto systému. Ten bude otrokem Židů, ale bude si dopřávat svůj salátek z fast-foodu. Ten systém však bude dirigován Židem. Ten umírněný bude za tohle zboží platit Židovi.“ (Hej, Necmettine, tak proč úplně nezahodíš všechnu tu diplomatickou dvojznačnost ve stylu Talleyranda, proč neslezeš z toho plotu a neřekneš, co si opravdu myslíš?) I Erdogan sám zavrhl zmínky o „umírněném islámu“ jako „urážlivé a ponižující naše náboženství.“

Jednoho politického génia ale tahle mentalita neodradila. David Cameron byl premiérem jen tři měsíce, když zahájil osobní křížovou výpravu za přivedení Turecka do EU. Při proslovu v Ankaře, tak řekl: „Jsem tu, abych pracoval na záležitosti členství Turecka v EU. Bojuji za něj.“ Tvrdil, že ti, kdo tomuto kroku odporují, „se dopouští účelového nepochopení islámu.“ Díky, Dave. Tohle bylo třeba říci. Mnozí z nás by mohli vyjít se zdviženýma rukama nad hlavou a mohli muset přijmout vyznání tohoto účelového nepochopení.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

I my nechápeme, proč ISIS beztrestně operuje v Turecku a to až do té míry, že zkouší unést vůdce syrských rebelů přímo na turecké půdě, jak tomu došlo před pár dny. My jsme pochybili s pochopením, proč se Erdogan dožaduje bezletové zóny nad územím ohrožovaným ISIS, když ISIS nemá žádná letadla, ale válečné letectvo je proti nim hlavní zbraní jejich protivníků. A vezmeme-li to více do šířky, tak nejsme schopni pochopit, proč by Turecko, jehož území je z 97 procent v Asii, mělo vstupovat do Evropské unie.

Avšak na druhou stranu chápeme, proč loni vůdce UKIP Dava vyzval, aby už nechal té své dementní kampaně za přivedení takhle pochybného státu do EU a za udělení jeho občanům právo zaplavit Británii. Ve světle nedávného chování Turecka je rovněž na místě otázka pokračování jeho členství v NATO.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: breitbart.com

Čtěte také:

Sdílejte přátelům

9
Komentujte

0 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na