Světlé stránky roku 2014

Nezařazené

Rozepsáná bilance roku 2014 mi v poznámkovém bloku ležela již od poloviny prosince. Když jsem si však během rozdělané práce přečetl shrnutí roku pohledem Dominika (určitě doporučuju), tak jsem si říkal, že nemá smysl již vyřčené opakovat. Po pár dnech mi to ale stejně nedalo a vlastní souhrn toho, co na roku 2014 považuji za nejpodstatnější, jsem dal dohromady a zjistil jsem, že můj pohled snad nabízí přece jenom i něco dosud nezmíněného. Souhrn jsem si dovolil rozdělit do dvou článku – na světlé a stinné stránky roku. Do čtení prvního (pozitivněji laděného) dílu jste se právě pustili, druhý díl bude následovat v nejbližších dnech. Předem bych se chtěl omluvit za to, že některé ze zmiňovaných událostí mohou být dozvukem let, které roku 2014 předcházely. Nejsem si v tom ohraničení zkrátka tolik jistý. A předem upozorňuji, že text obsahuje velké množství odkazů. Zdá se mi, že mají své opodstatnění.

Jako hlavní pozitiva roku 2014 mi v hlavě utkvěly tři věci – vynořily se nové mediální projekty, které mi čas od času poskytují kvalitní čtivo; nepřestává mě fascinovat pokrok v oblasti služeb a technologií; čeští libertariáni mají na kontě několik úspěšných aktivit.

Čerstvý vítr na mediální scéně

Když se do klubu mediálních magnátů přidal po Jaroslavu Soukupovi a Zdeňkovi Bakalovi i Andrej Babiš, vypadalo to, že se nad českými médii definitivně zatahují mračna. Babišizace ale měla nakonec i pozitivní vedlejší efekt. Řada novinářů dala Mafře sbohem a pustila se do nových projektů, které čas od času nabízejí kvalitní novinařinu a kritický pohled na události v Česku i ve světě. Echo24 i Reportér se vyplatí číst a sledovat do budoucna.

Stejně tak i Svobodný monitor, kterému se zatím nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasloužil. Deník, který by se soustředil na témata týkající se svobody jednotlivce, soukromého vlastnictví či svobody podnikání u nás jednoznačně chyběl. Mezi jeho přispěvatele navíc patří několik mých oblíbených autorů.

V příštím roce se zaplní i mezera po satirickém online televizním vysílání. Ve stopách slavného Onionu kráčí InfoBaden. Dosud nabízel pouze články, díky úspěšnému tažení na Startovači se pustí i do natáčení videí.

Potěšila mě i jedna mediální událost u slovenských sousedů. Redaktorům slovenského deníku Sme se nelíbilo, že se jejich chlebodárce spojil s nechvalně proslulou finanční skupinou Penta, načež hromadně podali výpověď a připravili vlastní mediální projekt s názvem Projekt N.

Bohužel nevzniká jen zpravodajství, které by mě naplňovalo pocitem naděje. Některé projekty, tedy spíše počet čtenářů, kteří jim bezhlavě důvěřují, mě spíše děsí. Konspirační teorie, proautoritářské postoje a primitivně vulgární titulky skryté pod rouškou nezávislého zpravodajství, jemuž můžete věřit, se šíří jako mor.

Věk skvělých služeb a úžasných technologií pokračuje

Žasnu nad nově vznikajícími službami a technologiemi. Pravidelně jsem se naučil využívat služby zaměřené na rozvoz hotových jídel nebo potravin ze supermarketu jako je Dáme jídlo, Ordr nebo Rohlík (doprava zdarma a 100 kreditů na první objednávku zde). Šetří mi to dost času a přináší mi to značné pohodlí. Vítám i novinky na trhu s taxislužbami. Je vidět, že pod tlakem konkurence jako je Uber, Lyftago nebo Wundercar (vyzkoušejte a získejte jízdu zdarma zadáním kódu 17 PGS, z čehož budu mít prospěch i já :) začínají servis zlepšovat i ostatní. Navíc vzniká nová možnost přivýdělku pro řidiče bez státem/obcemi posvěcených licencí. Malou revolucí neprochází pouze oblast taxislužeb. S novou konkurencí se musejí vyrovnávat i hoteliéři. Stoupá totiž zájem o službu AirBnb, kde každý může nabídnout ubytování za úplatu ve vlastním pokoji komukoliv na světě.

Co se týče technologií, stále zajímavější mi přijdou drony. Nejen, že se díky nim dostáváme k zajímavým videím z dosud neobvyklých perspektiv, ale zdá se, že by bezpilotní letouny mohly posloužit i v takových oblastech jako je záchrana lidského života. Do budoucna určitě doporučuju sledovat, jak se bude vyvíjet situace s elektromobily.  Tesla a její investoři to s nimi myslí velmi vážně. I já alternativním pohonům fandím. Byl bych ale určitě nerad, kdyby se prosazovaly takovou cestou, kterou se vydaly Norové.

A pak je tu pár věcí, které se ještě nedávno jevily jako jako sci-fi, ale začínají dostávat reálné obrysy. Sám jsem zvědav, zda a kdy se dočkáme masivního rozšíření létajících či samořídících aut, nebo spuštění projektu Hyperloop, tedy přepravy lidí a dopravních prostředků v hliníkových kapslích.

Ukazuje se, že kryptoměny možná skutečně čeká velká budoucnost. Nejvýznamnější kryptoměna Bitcoin sice byla v roce 2014 nejhorší investicí a úspěšný investor Buffett doporučuje, abychom bitcoiny nenakupovali ani letos, ale jako mnohem podstatnější vidím to, že se seznam společností akceptujících alternativní měny rozšiřuje o velmi významné hráče – třeba Microsoft, Mozilla nebo Dell.

Úspěchy českých libertariánů

A na Bitcoin navážu i ve výčtu největších úspěchů české libertariánské scény. Velkého propagátora má totiž Bitcoin v nově vzniklé Paralelní polis, což je projekt spojený především s lidmi kolem umělecké skupiny Ztohoven. Paralelní polis je uskupením sdružujícím umělce, hackery a libertariány či kryptoanarchisty. S projektem Paralelní polis je spojeno otevření Institutu kryptoanarchie, jehož cílem je “zpřístupňování nástrojů pro neomezené šíření informací na internetu a podpora paralelní decentralizované ekonomiky, kryptoměn a dalších předpokladů pro rozvoj svobodné společnosti 21. století”. Na vzniku Paralelní polis oceňuju především dvě věci. První je ta, že se o nové aktivity “protistátních živlů” začala zajímat média (třeba tady a tady) a objevila se i polemika ze strany názorových odpůrců (tady nebo tady). A druhou je ta, že Paralelní polis oslovuje jiný okruh lidí, než tomu bylo u libertariánských spolů či webových projektů do teď. Okruh lidí, kteří hledají způsoby, jak se odpoutat od státu, by se zase mohl o další kus rozšířit.

Aktivitami začíná hýřit česká pobočka Studentů pro svobodu. Vloni se jim například podařilo sezvat řadu zajímavých hostů (v čele s Tomem Palmerem) na regionální konferenci v Praze. Úspěšní byli i kolegové z Misesova institutu, kterým se na Startovači podařilo vybrat od drobných přispěvatelů přes 120 tisíc korun na vydání Rothbardova Manifestu svobody, přestože požadovaná částka byla poloviční.

Začínají vznikat první školy, které chtějí děti učit v souladu s tím, co u nás prosazuje neformální “hnutí” Svoboda učení (třeba škola Livingston nebo NeŠkola). A Petr Mach se za Svobodné dostal do Evropského parlamentu.




Originální článek naleznete zde:

Světlé stránky roku 2014

Sdílejte přátelům

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments