Úspěšná akce Svobodných – Senát odložil hlasování o zadlužení země o 250 miliard Kč

Nezařazené

Dne 4. srpna 2011 se sešli na Klárově a posléze před budovou Senátu Machovi Svobodní, aby protestovali proti Paktu stability EU, který měl přijmout téhož dne na žádost vlády Senát. Přišli připomenout senátorům, že zvednutím ruky pro Pakt stability EU ožebračí naši zemi do budoucna o 250 mld. Kč, které bude postupně muset odeslat naše vláda do Bruselu na hrazení dluhů krachujících státu eurozóny.

Je sice pravda, že každý občan jdoucí kolem protestujících souhlasně pokýval hlavou, že tyto peníze by měl stát raději věnovat například do zdravotnictví, když je v takovém stavu, že ani sám ministr nemá na zaplacení jednodenního pobytu v nemocnici a musí jej za něj proplácet ministerstvo. Málokdo si však uvědomuje, že bychom nic takového platit nemuseli, kdyby zůstala v platnosti Lisabonská smlouva (dále jen LS) beze změny a nebyl k ní přidán tento dodatek nazývaný vznosněPakt stability, který dojednala 24. března 2011 Evropská rada (ER) za přítomnosti našeho premiéra Petra Nečase. Praví se v něm, že pro všechny nové státy eurozóny  (tedy i pro ČR) se dnem jejich vstupu do ní stane povinným mechanismus pro záchranu krachujících států po roce 2013. Státy eurozóny se na základě něj mají dělit o závazky ve výši 500 mld. eur. Na ČR připadne cca 10 miliard eur tedy 250 mld. Kč. Nyní čeká Evropská rada na souhlas členských států, aby toto její usnesení vstoupilo v platnost a bruselští politici si mohli nadále plnit svůj šílený a veledrahý sen o megastátě EU s jednotnou měnou euro.

„V Závěrech Evropské rady z 25.3.2011 stojí, že Stát, který se stane členem eurozóny, se v důsledku toho stane členem Evropského záchranného mechanismu se všemi právy a povinnostmi. Tento mechanismus bude mít celkový upsaný kapitál 700 miliard eur.  Z této částky 80 miliard eur bude splaceno členskými státy eurozóny počínaje červencem 2013 v pěti ročních splátkách. Kromě toho bude disponovat kapitálem splatným na požádání a zárukami ze strany členských států eurozóny v celkové výši 620 miliard eur … Splacení upsaného kapitáluse bude u členských států, které se stanou členy eurozóny počínaje červencem 2013 řídit stejnými podmínkami jako u původních podílů,“ uvedl Petr Mach

Mnohý neinformovaný občan si řekne, že vlastně o nic nejde, protože stejně euro nemáme a jen šílenec by do eurozóny vstupoval, když vidí, co se v ní státům děje. Takto mylně uvažoval dokonce i pan premiér Nečas, který uvedl v žádosti o schválení Paktu stability v dopise Parlamentu, že k tomu, aby přijal euro,  „je nezbytný aktivní projev vůle daného státu“. Neuvědomil si, že od přijetí Lisabonské smlouvy tomu tak již není. Kdyby si LS před schválením přečetl, věděl by, že podle článku 140, odst. 2 o zrušení naší dočasné výjimky pro nepřijetí eura rozhodne na návrh Evropské komise (EK) Evropská rada kvalifikovanou většinou. Podle odtavce 1 daného článku EK a Evropská centrální banka (ECB) totiž podávají minimálně jednou za dva roky Evropské radě zprávy o tom, zda státy, na které se vztahuje výjimka o nepřijetí eura, již splňují čtyři podmíky pro jeho přijetí vyjmenované v odtavci 1 daného článku. Pokud zjistí, že tyto státy jsou již tak ekonomicky dobré, že mohou euro přijmout, doporučí pro ně Evropské radě zrušit výjimku pro nepřijetí eura a tato, po konzultaci s Evropským parlamentem (EP), o tomto jejich návrhu do šesti měsíců rozhodne kvalifikovanou většinou svých členů zastupujících členské státy, jejichž měnou již je euro. Je tedy jen na kvalifikované většině v Evropské radě členských států majících již euro, zda nám tato zruší výjimku o nepřijetí eura a oznámí nám, že musíme euro přijmout. Takže se jednoho dne prostě dozvíme, že musíme euro přijmout, ať se nám to líbí nebo ne. (Plné znění paragrafu 140 je na konci článku). Už sám tento příkaz přinese spoustu ekonomických nepříjemností (převést na ECB devizové rezervy, podílet se na hospodářském výsledku ECB, splatit kapitál Evropské centrální banky apod.) a pokud bychom měli ještě ke všemu přijatý Pakt stability, pak po přijetí eura by nám vznikl znavíc závazek zaplatit do tohoto paktu 250 miliard Kč.

Svobodné přišel podpořit senátor za ODS Tomáš Jirsa. Ubezpečil přítomné, že  když hlasoval proti přijetí LS, tak i nyní bude proti jejímu dodatku. Poděkoval jim za podporu v senátních volbách proti Špidlovi a vyřídil vzkaz od manželky, že je bude volit. Věřme, že do září svým popleteným kolegům vysvětlí jakou paseku by jejich hlas pro Pakt stability by udělal v naší ekonomice.

Vzhledem k tomu, že přijetím Paktu stability jako dodatku k LS se mění tato smlouva a premiér sliboval, že o každé změně LS vyhlásí národní referendum, je zarážející, že alespoň o tomto závažném problému nevyhlásil diskusi, ale naopak se měl tento závazný dokument schválit jen velmi nenápadně v Senátu navíc s mylným doporučením. Přitom vláda ve svém Programovém prohlášení tvrdí: „V případě zásadních institucionálních změn EU vyžadujících úpravu primárního práva bude přesun dalších pravomocí z České republiky na EU potvrzován referendem.“ Vláda tím porušuje své sliby. Nevadí jí, že další vláda bude na základě toho zavázána proplatit záruky v objemu čtvrt bilionu Kč.

Místopředseda Svobodných Kubíček, který přišel manifestovat i se svým synem, kritizoval mj. i účelově vázané dotace EU, které jsou podle něj jsou cestou do pekel. EU svou dotační politikou nutí státy k zadlužování. Aby získaly peníze z jejích fondů musí se obce zadlužit na získání upoloviční úhrady. Musí navíc investovat mnohdy do nesmyslných věcí, protože evropské dotace jsou účelově vázané a tyto investice do nich nic nevydělají.

Akce Svobodných nebyla zbytečná

Senát jednal o této změně LS smlouvy již  20.7.2011, jednání odročil na 4.8.2011 a po manifestaci Svobodných na září 2011. Je velké štěstí, že Petr Mach si tohoto zádrhele všiml a snaží se nyní naší republiku od vyhození peněz do ztracena uchránit. Snad do té doby již zákonodárci prostudují když ne celou LS, tak alespoň její paragraf 140, a uvědomí si, že zvednutím ruky pro tento dodatek zaváží budoucí vládu k zaplacení 250 miliard Kč pro bankrotující státy EU, které nezodpovědně tuto měnu přijaly, aniž si uvědomily, že se svou ekonomikou nemohou být konkurenčně schopní s Německem a mít stejný kurz měny jako ono. Snad si do září páni senátoři uvědomí, že by se jejich zvednutím ruky pro Pakt stability stala ČR automaticky účastníkem záchranného mechanismu s povinností přispět formou přímého kapitálového vkladu a formou záruk částkou v celkové hodnotě 250 miliard korun těmto zemím. Je jasné, že tyto peníze nebudou krachující státy schopny splatit. Řecko již dostalo 2600 mld. Kč a nyní nových 109 mld. eur. Kdyby dostala naše země takovou půjčku a měla ji za tři roky vrátit, nebyla by toho také schopna, a to zatím nekrachujeme. Dosud Evropská unie pravomoc iniciovat takovýto mechanismus nemá a členské státy eurozóny se proto loni rozhodly vytvořit dobrovolně mimo rámec EU záchranný fond (EFSF). Založily jej jako s.r.o. se sídlem v Lucembursku, přičemž podílníky jsou jednotlivé členské státy eurozóny.

Naši přední ekonomové poukazují již léta na to, že euro je jednou z příčin potíží méně vyvinutých zemí EU. To, že jsou nuceny držet krok se stále rostoucí německou ekonomikou, jim zabraňuje v ekonomickém růstu. Měna euro je pro ně velmi silná. Pomohlo by jim, kdyby si mohly zavést svou vlastní měnu. Namísto toho, aby představitelé EU volání těchto ekonomů vyslyšeli, nutí státy v eurozóně k dalšímu ožebračování skládáním se na nesmyslný Pakt stability pro dotování a úvěrování států eurozóny neschopných hradit samostatně své závazky, jen aby si splnili svůj sen o společném megastátu EU.

„Vláda jedná zmatečně. V  Bruselu se chová tak, jako by nešlo o přesun pravomocí na EU, ale  premiér Petr Nečas předložil parlamentu souhlas podle článku 10a ústavy, jako by šlo o přesun pravomocí na EU: „I v případě, že by instituce EU chtěly porušit podmínky procedury podle článku 48 odst. 6 Smlouvy o EU a přenést zjednodušenou změnou Smluv na Unii další kompetence, neznamenalo by to automaticky z hlediska národního ústavního práva problém, pakliže na národní úrovni v ČR by byla taková změna schválena v souladu s ústavními procedurami.“ Tento samotný fakt, že vláda žádá Parlament o projevení souhlasu třípětinovou většinou, tj. analogicky jako by šlo o smlouvu podle článku 10a Ústavy, svědčí o tom, že o přesun pravomocí jde,“ říká Petr Mach

Premiér Petr Nečas, který 25. března 2011 v Bruselu podpořil Rozhodnutí ER o změně LS a souhlasil s podobou budoucího záchranného mechanismu. Jednal ale na základě mylných informací. Česká republika nemá na rozdíl od Velké Británie a Dánska vyjednanou výjimku v LS o přijetí eura. O našem členství v eurozóně bude tudíž rozhodovat podle článku 140, odst. 2 LS Evropská rada kvalifikovanou většinou na návrh Evropské Komise bez našeho souhlasu či žádosti. Pan premiér by se měl proto snažit nyní aktivně tuto svou chybu napravit a upozornit na ni senátory. Je naprosto pochopitelné, že při neustálých hádkách v koalici o malichernostech všeho druhu včetně záchrany lýkožrouta kriticky ohroženého řádícími dřevorubci, nečetl 700stránkovou suchopárně psanou LS do detailu a ušel mu paragraf 140. Neodpustitelné by ale bylo, kdyby nadále jednal, jako by se nic nestalo, a uvrhl zemi v již tak složité ekonomické situaci do čtvrtbilionového závazku.

Protestu proti Paktu stability se účastnil též předseda Středočeského krajského sdružení Svobodných pan Zavadil

Není ostatně sám, kdo si neuvědomil záludnost členství v Paktu stability. Jak připomněl pan Svoboda ze sdruženíreformy.cz, pan senátor Přemysl Sobotka se domníval v rozhovoru s jeho kolegou Vítem Jedličkou, že jde o „pouhých“ pět miliard a protože musíme být solidární, musíme je zaplatit.

„Solidární mohu být, ale ze svého. Jde to ale z cizího a navíc ani bez zeptání se, zda s tím dotyčný souhlasí? Já ze svého poslal na zemětřesení. Politici ale posílají peníze z veřejného majetku občanů. Pan Sobotka říkal, že se mu nelíbila dotace na biopaliva a solární energii, ale že politici musí dělat kompromisy a když rakouský předseda říká, že to každý musí udělat, nemohl prý to odmítnout. Na námitku, že dokud se nedokáží naši politici postavit za svůj postoj, pak suverénní nikdy nebudeme, že nikdy nebudeme tak silní jako Švýcarsko, protože u nás vítězí tento kolektivistický princip neboli socialismus. Pan Sobotka odvětil, že je to jedno, protože nakonec socialismus zvítězí všude. Jde-li pravicový politik do toho, že eurosocialismus zvítězí všude a nedá se s tím nic dělat, pak je tam jen pro výhody a plat, ale ne z principu,“ rozhořčil se pan Svoboda

Předseda pražské pobočky Svobodných František Pecka uvedl, že být Nečasem nepodílí se na této akci a raději rezignuje. U nás budí v lidech pocit hrdiny, ale v Bruselu hrbí záda a odsouhlasí vše, co mu nadiktují.

„Jsem tímto chováním Petra Nečase velmi zklamán,“uzavřel Pecka.

Petr Mach připomněl, že Evropská Rada využila ke schválení změny LS tzv. zjednodušenou proceduru podle čl. 48, odst. 6 Smlouvy o EU, která je vyhrazena jen pro takové změny LS, které nejsou předáním pravomocí. V případě změn měnících pravomoci EU totiž LS o EU vyžaduje řádný postup, tedy svolání konventu, a sjednání nové mezinárodní smlouvy (jež by v případě ČR byla schvalována podle Článku 10a Ústavy). Vláda se žádostí o schválení změny ústavní většinou chce jistit pro případ, že se ukáže, že o předání pravomocí vskutku jde.

„Vláda by měla sjednat procedurou změny LS podle čl. 48, odst. 6 LS výjimku zavedení eura pro ČR jako mají VB a Dánsko. Měla by tím podmínit schválení Paktu stability. Nejde o rozšíření pravomocí EU, ale naopak. Není k tomu potřeba referenda a parlament může proto vyzvat premiéra, aby na některém z příštích zasedání Evropské rady prosadil tuto výjimku. Pakt by by nám již v budoucnu ničím nehrozil a pakliže členové eurozóny takovou změnu LS potřebují, nechceme nikomu kazit večírek. Chce-li se eurozóna vzájemně zadlužovat, ať si to dělá. My se toho pouze nechceme účastnit,“ uzavřel Petr Mach vysvětlením, jak by jednal na místě našich politiků.

Článek 140 Lisabonské smlouvy, který by si měli přečíst všichni politici:

Článek 140 odst. 1: Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka, Komise a Evropská centrální banka podávají Radě zprávy o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Tyto zprávy posuzují také slučitelnost právních předpisů každého z těchto členských států včetně statutů jejich národních centrálních bank s články 130 a 131 a se statutem ESCB a ECB. Zprávy dále posoudí, zda bylo dosaženo vysokého stupně udržitelné konvergence, na základě toho, jak jednotlivé členské státy splnily následující kritéria:
— dosažení vysokého stupně cenové stability patrného z míry inflace, která se blíží míře inflace
nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků,
— dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících
nadměrný schodek ve smyslu čl. 126 odst. 6,
— dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evrop­
ského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči euru,
— stálost konvergence dosažené členským státem, na který se vztahuje výjimka, a jeho účasti
v mechanismu směnných kurzů, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb.
Čtyři kritéria uvedená v tomto odstavci a rozhodné období, po něž mají být respektována, jsou blíže stanovena v protokolu připojeném ke Smlouvám. Zprávy Komise a Evropské centrální banky také přihlédnou k výsledkům integrace trhů, situaci a vývoji běžného účtu platební bilance a posouzení vývoje nákladů na jednotku pracovní síly a jiných cenových indexů.

odst 2: Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států. Rada rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise. Kvalifikovaná většina uvedených členů podle druhého pododstavce je vymezena podle čl. 238 odst. 3 písm. a).

Sdílejte přátelům

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na