Rozkol mezi krvelačnými politiky a vojáky ohledně invaze do Sýrie

Nezařazené

Překročila snad Sýrie tu „červenou čáru“, co zaručuje americkou vojenskou invazi? Nebo ne? Vypadá to, že politický establišment Spojených států je ve při sám se sebou. Ani Obamova vláda neumí o tomto problému mluvit jednohlasně a podobně i americká média z obou stran svých úst plivou pokusy o naaranžování US zahraniční politiky do vypořádání se s tou nejnevykořenitelnější nepříjemností ze všech, s pravdou.

New Yorkt Times hlásí:

„Bílý dům ve čtvrtek řekl, že americké zpravodajské služby teď „s varovně vysokou úrovní věrohodnosti“ už věří, že syrská vláda použila chemické zbraně…“

Okamžitě poté to Obamův ministr obrany Chuck Hagel otevřeně pokáral: „Jedna věc jsou podezření; druhá věc jsou důkazy.“

Tahle nejednotnost se odráží v nedávném nesouhlasu Chucka Hagela s Obamovým ministrem zahraničí Johnem Kerrym, když oba vypovídali před Kongresem s téměř opačnými verzemi toho, co se v Sýrii děje, a jak by měly US reagovat. Kerry byl roztleskávačem intervence, zatímco Hagel – hlásná trouba ozbrojených sil – radil k opatrnosti.

Vnitřní hádky US vlády o to, zda syrská vláda použila chemických zbraní, jsou ve skutečnosti sporem o to, zda by US měly do Sýrie vpadnout, jelikož Obama tvrdil, že jakékoliv použití chemických zbraní je „červenou linií“, kterou když překročí, tak to vyvolá americkou vojenskou reakci. Ani nemluvě o tom, že Obama rétoriku „červené linie“ ukradl Bushovi juniorovi z pusy, ten se totiž vyžíval ve vykřikování všech takhle podobně stupidních keců, které znějí drsňácky.

Teď se ale Obamův Bushismus musí posílit, říkají politici, jinak by US vypadaly svou pasivitou slabě. Tenhle zjevně dětinský argument je ve skutečnosti mezi US politickým establišmentem velice přesvědčivý, ti totiž nahlíží na zahraniční politiku jen z hlediska vojenské síly. Když není ani Sýrie vyděšena, aby se poddala US vojenským hrozbám, tak by se i Írán a další země mohly přidat a dělat si, co chtějí, a US „vliv“ by tak uvadal. Jen „rozhodná odpověď“ může zabránit, rozběhnutí dominového efektu. Tento druh logiky je podkladem pro nedávná obvinění Sýrie z užití chemických zbraní, která „vyčarovaly“ US „zpravodajské“ služby (CIA) se svými britskými a izraelskými protějšky (tedy ti samí lidé, kteří „dokázali“, že Irák měl zbraně hromadného ničení, což se později ukázalo být vyfabrikovanou lží). Zpravodajské agentury všech těchto tří zemí jednoduše oznámily, že syrská vláda použila chemických zbraní, aniž by poskytly jakýkoliv důkaz, a pak přiměly svá jednotlivá národní média, aby vyrukovala s povídačkou, která přednášela neopodstatněná obvinění jako „vršící se důkazy“.

Ve skutečném světě je zjevné, že to US podporovaní syrští rebelové jsou těmi zodpovědnými za použití chemických zbraní proti syrské vládě. Byla to syrská vláda, kdo původně US podporované rebely obvinil z použití chemických zbraní, a požádala OSN o vyšetření tohoto útoku. To způsobilo, že syrští rebelové a později i Obamova administrativa z tohoto útoku obvinila syrskou vládu.

Velice odhalující článek z New York Times citoval US podporované syrské rebely, kteří přiznávali, že k útoku chemickými zbraněmi došlo na území kontrolovaném syrskou vládou, a že v důsledku tohoto útoku zemřelo 16 syrských vládních vojáků spolu s 10 civilisty plus se stovkou dalších raněných. Rebelové však později vznesli absurdní tvrzení, že syrská vláda omylem chemickými zbraněmi bombardovala své vlastní vojsko.

Je zajímavé, že později ruská vláda obvinila Spojené státy, že zkouší zabrzdit vyšetřování OSN požadované syrskou vládou tím, že trvá na tom, že parametry vyšetřování by se měly rozšířit do té míry, že vyšetřování by zničila nikdy nekončící diskuse o jurisdikci a předpisech.

Komplikací pro US klopýtající válečný pochod na Sýrii je i fakt, že jedinou účinnou silou US podporovaných rebelů jsou islamističtí extremisté, to jsou ti nejlepší bojovníci, kteří odpřísáhli oddanost Al-Kaiídě. V ten samý týden, kdy US média vřískala o chemických zbraních, ve skutečnosti New York Times vydal realistický obrázek US podporovaných syrských rebelů, který zaručil širokou citovanost:

„Po celé Sýrii jsou rebely zabrané oblasti posety islamistickými soudy obsazenými právníky a kleriky a bojovými brigádami vedenými extremisty. I Nejvyšší vojenská rada zastřešující organizace rebelů, o níž Západ doufal, že odsune radikální skupiny na druhou kolej, sestává z velitelů, kteří chtějí budoucí syrskou vládu prodchnout islamistickým zákonem.“

„Nikde v rebely kontrolované Sýrii nejsou ty sekulární bojové síly, o kterých se mluví.“

„Islámský charakter opozice rebelů odráží hlavní základnu této rebelie… Náboženská agenda těchto bojovníků je odlišuje od mnohých občanských aktivistů, protestujících a pomocných pracovníků, kteří doufali, že toto povstání by mohlo vytvořit občanskou a demokratickou Sýrii.“

Tudíž zase další sekulární středovýchodní vládu – po Iráku a Libyi – tlačí do propasti islamistického extremismu, a to postrkování do propasti dělají právě Spojené státy, které, jak The New York Times objevil, do Sýrie ládují tisíce tun zbraní přes US spojence v regionu, Saúdskou Arábii a Katar. Víme, že ty zbraně dávají islamistickým extremistům; ať už přímo nebo nepřímo, to je jedno.

I poté, kdy bylo tohle US organizované zásobování zbraněmi odhaleno, tak Obamova administrativa pořád má tu drzost říkat, že US syrským rebelům poskytují pouze „nesmrtící“ pomoc. Ani nemluvě o tom, že mnohé z těch zbraní, které US transportující od svých spojenců do Sýrie, bylo Spojenými státy těmto spojencům prodáno, kde si teď ty zbraně vyrábí. Nyní mnozí politici požadují, aby Obama v Sýrii zřídil „bezletovou zónu“, což je eufemismus pro vojenskou invazi – jedna země nemůže uvnitř jiné země vynutit bezletovou zónu, aniž by před tím zničila letectvo svého nepřítele, a to ani nemluvě o jejich pozemních protileteckých střelách atd. V Libyi jsme viděli, že bezletová zóna se rychle rozvinula do plnocenné invaze, k čemuž by došlo i proti Sýrii s tím rozdílem, že Sýrie má daleko silnější armádu se sofistikovanější výzbrojí, a to ani nemluvě o mocných spojencích – Írán a Rusko.

To je skutečný důvod, proč US ozbrojené síly nejsou ohledně Sýrie s Obamovou administrativou zajedno. Takováto válka by byla neuvěřitelně nebezpečná a nevyhnutelně by vedla k širšímu konfliktu, který by pohltil ten už válkou sužovaný region s vytvořením ještě více „teroristů“, kteří by rádi napadli Spojené státy.

Veřejnost US se už poučila o iráckých zbraních hromadného ničení, a US vojáci, na tohle poučení nezapomněli, a jen málo z nich chce bojovat v další válce o ropu proti zemi, která pro Spojené státy nepředstavuje žádnou hrozbu.

Překlad Miroslav Pavlíček zdroj: globalresearch.ca

Už jsem psali:

0 0 vote
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
17 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments