Putin napadá malthusiánství Nového světového řádu: Fúzní energie pro Rusko je národní prioritou

TECHNOLOGIE

projevu 9. července na 2. „Globálním summitu výroby a industrializace“ v ruském Jekatěrinburgu prezentoval prezident Putin brilantní útok na ten vizi postrádající, k hospodářskému růstu (i k lidstvu) nepřátelský postoj etiky charakteristické pro ten neo-liberální světový řád, kdy dokonce prohlásil, že pro ruské vedení je fúzní energie národní prioritou.

Prezident Putin promlouvající k 2500 zástupcům z veřejného a soukromého sektoru předestřel paradox potřeb rozvoje lidstva, který často přichází na úkor zdraví biosféry, když řekl: „Není ještě jasné jak kombinovat dlouhodobý rozvoj a nárůst produkce s udržením přírody a vysokou životní úrovní.“

Putin v útoku na technokraty nepřátelské vůči růstu, kteří prosazují zastavení pokroku a pokles světové populace, řekl: „Ti už se uchylují k apelům, abychom se vzdali pokroku, což má přinejlepším umožnit udržení situace a vytvoření místního blahobytu pro hrstku vybraných. Spolu s tím se budou muset miliony lidí spokojit jen s tím, co mají dnes, nebo lépe řečeno, co nemají ani dnes: přístup k čisté vodě, potravě, vzdělání a k dalším základním potřebám civilizace.“

Výše – Obrázek různých hmotností paliva o stejném energetickém obsahu jako plná nádrž benzínu

Putin se od takového cynického světového názoru distancoval prohlášením, že „je nemožné a nesmyslné pokoušet se zastavit lidský pokrok. Otázkou ale je, na jaké bázi lze takový pokrok realisticky budovat, abychom dosáhli rozvojových cílů milénia stanovených Spojenými národy?“ V odpovědi na svoji vlastní otázku předestřel Putin důležitou roli fúzní energie jakožto základu pro harmonizaci mezi hájemstvím přírody (biosféry) a hájemstvím kreativního rozumu (technosféry): „Super efektivní vědecká inženýrská a výrobní řešení nám pomohou nastolit rovnováhu mezi biosférou a technosférou… fúzní energie, která je ve skutečnosti podobná tomu, jak se teplo a světlo vytváří v naší hvězdě, slunci, je příkladem takových k přírodě přívětivých technologií.“

Putin se uchýlil k popisu vůdčí role Kurčatovova institutu, který už začal s projektem špěpně-fúzních hybridních reaktorů, které budou v provozu do roku 2020, a jeho role jako tahouna pokročilé vědy, která bude kreativní silou pro program Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER) ve Francii, který by měl podle plánu přijít se svou vlastní plazmou do roku 2025.

Obrození zapomenutého paradigmatu

Před dávnými časy byly takové projevy, jako ten Putinův, na Západě běžnou věcí, jelikož vědecko-technický pokrok byl uznáván za základ existence civilizace.

To ale bylo ještě před tou „novou morálkou“, která se zrodila někdy v roce 1968 spolu s tou kontra-kulturou typu sex-drogy-rock. To „starobylé zastaralé paradigma jaderné rodiny,“ které se Woodstock pokusil nahradit, uznávalo prostou pravdu, že „jelikož jednou všichni zemřeme, tak k čemu budou naše životy, když nenecháme nic lepšího pro své děti a ty, které se teprve budou muset narodit?“ Bylo to základem pro víru ve vědu a technologický pokrok, která vedlo lidstvo k boji proti fašismu za II. světové války a přivedla ho k překračování hranic své omezenosti, když začalo zkoumat vesmír a prolomilo tajemství atomu.

Předseda komise pro atomovou energii Lewis Strauss tuto etiku v roce 1958 brilantně vyjádřil, když řekl: „Doufám, že budu žít dostatečně dlouho, abych viděl, jak je ta samá přírodní síla, která pohání vodíkovou bombu zkrocena k mírovým účelům. K průlomu může dojít zítra, zrovna tak jako až za celá desetiletí. Z laboratoří se může zrodit objev zrovna tak důležitý jako Prometheovo zkrocení ohně.“

Tak proč jsme té fúze nedosáhli?

Je tu pořád správná otázka: Když státníci a tvůrci politika, kteří v éře po II. světové válce převládali, věřili ve fúzní energii tak hluboce, tak proč jsme ještě těch vznešených záměrů stanovených jako národní cíle už někdy do osmdesátých let nebo ještě dříve nedosáhli?

Nejjednodušší způsob, jak to říci, je, že Malthusiánci vyhráli.

V 70. letech utrpěl Západ těžko postřehnutelný puč, který udělal čistku mezi všemi nacionalistickými vůdci, oddanými hájit své vlastní obyvatelstvo před znovuzrozením finanční oligarchie, která jen krátce předtím prohrála svůj boj o dosažení dominance nad světem pod Hitlerem a Mussolinim. Poté, co byly poslední bašty odporu vůči tomuto puči posledně zničeny např. i pomocí vraždy Bobba Kennedyho v roce 1968, tak se rychle zformovaly neziskové organizace jako revoluční gardy, aby tu novou etiku pod taktovkou Klubu 1001, Římského klubu a Světového fondu divoké přírody vynutily. Tyto organizace byla nacpané bývalými eugeniky a imperialisty jako princ Bernhard z Holandska (zakladatel 1001 Přírodního trustu a Skupiny Bilderberg), jeho přítel princ Philip Mountbatten (manžel současné britské královny) a Sir Julian Huxley. Všichni tito tři oligarchové byli spoluzakladateli Světového fondu divoké přírody.

Tyto skupiny financovaly tu novou „vědu o mezích růstu“, aby protlačily představu, že největší hrozbou pro lidstvo je lidstvo samo, spíše než bída, válka, hlad nebo jakýkoliv další produkt imperiálního korporativismu vytlačujícího kapitalismus, jak se věřilo do té doby. Tuto elitistickou etiku ztělesňoval bez příkras princ Philip, když v roce 1980 řekl: „Růst lidské populace je nejspíš tou nejzávažnější hrozbou přežití. Stojíme před ohromnou katastrofou, když v té populaci neprovedeme prořezávku… Nemáme žádnou jinou volbu.“

Jedním z raných malthusinánů, kteří si urvali kontrolu nad tvorbou amerických politik, byl v té době Henry Kissinger, který odklonil USA od politiky pomoci bývalým koloniím naplnit jejich touhu po průmyslovém pokroku k politice „kontroly populace“, jak o tom vypovídá zpráva NSSM 200 z roku 1974, která praví: „Americká ekonomika bude potřebovat ohromné a neustále rostoucí množství minerálů ze zahraničí, zvláště z méně vyvinutých zemí. Tato skutečnost vytváří pro USA zvýšený zájem na politické, ekonomické a sociální stabilitě dodavatelských zemí. Pokud snížení populačního tlaku přes sníženou porodnost může zvýšit výhled na takovou stabilitu, tak se populační politika stává relevantní pro dodávky zdrojů a pro ekonomické zájmy Spojených států… Ač není populační tlak zjevně jediným v tomto působícím faktorem, tak všechny tyto typy frustrace budou méně pravděpodobné za podmínek pomalého nebo nulového růstu populace.“

Ke Kissingerovi se přidal další malthusián jménem George Bush senior, tehdy kongresman předsedající Úkolovým silám pro Zemi, zdroje a populaci, který 8. července 1970 řekl: „Je téměř samozřejmé, že čím větší bude lidská populace, tím větší bude poptávka po přírodních zdrojích… Ústřední otázka pojednává o optimální velikosti lidské populace. Kolik lidí je příliš mnoho lidí ve vztahu k dostupným zdrojům? Mnozí jsou přesvědčeni, že naše současné problémy s životním prostředím ukazují, že to optimum už bylo překročeno.“

Výše úrovně financování potřebné, aby podle odhadu bylo dosaženo cíle řízené jaderné fúze v určitý rok od roku 1978 – Urychlená (1993), Agresivní (1998), Umírněná (2005), Úroveň z roku 1978, za níž fúze nelze dosáhnout nikdy vyznačena vodorovnou čarou, a skutečná úroveň financování na útlumové křivce dole.

Stejně jako Sir Kissinger, tak i Sir Bush (pasovaní na rytíře v tomto pořadí v roce 1995 a 1993) přesměrovali Ameriku na agresivní zahraniční politiku vůči zemím třetího světa, politiku de-industrializace, a ta se rozběhla i v Americe samotné, jelikož ten produktivní strojírenský sektor a systém agro-průmyslu postavený na malých a středních podnicích byl rozkládán v rámci příprav na novou éru neoliberální globalizace. Aby se zajistilo, že se bude dodržovat ta nová etika „adaptace na meze růstu“ místo neetických pokusů o překonávání těchto mezí novými objevy, tak takové programy jako kosmický program Apollo rychle zrušili „z rozpočtových důvodů“, po čemž hned potom začali záměrně podvracet ambiciózní program fúzní energie, který se rozběhl v 50. letech a jehož rozpočet vyrostl ze 114 milionů $ v roce 1958 na 140 milionů $ do roku 1968. Ten rozpočet by nadále rostl spolu s úspěchy prolamujícími rekordy dosahovanými pod vedením Laboratoře plazmové fyziky v Princetonu, která prolomila mez 44 milionů stupňů, při níž začíná fúze v roce 1978 a prorazila mezinárodní rekord, když v roce 1986 udělala plazmu o 200 milionech stupňů.

Místo, aby se financovala fúze a podněcovaly konstrukce nových designů a prototypů tolik nezbytných pro transformaci společnosti, tak došlo k pravému opaku, jelikož systematické podfinancování a řízený kolaps jakékoliv vize vedl k demoralizaci jaderných vědců, kteří nemohli provádět své experimenty. Ed Kinter, když na protest proti takovým sabotážím praštil se svým jobem ředitele programu jaderné fúze při americkém ministerstvu energetiky, tak řekl: „Jdu od takového fúzního programu, který nemá žádnou strategickou kostru – je to jen sbírka jednotlivých projektíků a aktivit, aniž by to mělo nějakou definovanou misi nebo časový rozvrh… Plán na zapojení průmyslu do vývoje fúze byl odložen na neurčito a tak to odnesly přínosy pro průmysl a ekonomiku, které z takových high-tech snah vypadávají jako vedlejší produkt, a jsou určitě v každém výzkumu vedlejším produktem s rostoucí důležitostí, který by normálně rozhýbal technologii a dodatečně urychlil program fúzních technologií, ty totiž budou zbytečně ztraceny.“

Tu podlou filosofii využívanou k ospravedlnění amerického odmítání výzkumu jaderné fúze dobře předvedl jeden z otců malthusiánského obrození Paul Ehrlich, který v roce 1968 napsal tu proslulou Populační explozi (a donedávna byl šéfem boje USA proti globálnímu oteplování alias klimatické změně), ten totiž v interview v roce 1989 prohlásil, že poskytnout lidstvu hojnost energie by bylo stejné „jako dát dementnímu dítěti kulomet.“

Žák a spoluautor Ehrlicha, který se za Baracka Obamy stal „vědeckým carem“ (šéf pro vědu, výzkum a technologie americké vlády) byl biolog John Holdren, který v roce 1969 napsal: „Rozhodnutím o kontrole populace budou odporovat ekonomové a podnikatelé toužící po růstu, národovečtí státníci, své víře propadlí náboženští vůdci a krátkozrací poživatelé blahobytu všeho druhu. Je tedy údělem všech, kdo mají smysl pro omezování technologie a křehkost ekologické rovnováhy, aby svá srdce povznesli nad ten chorus prázdného optimismu – a aby společnost a její vůdce přesvědčili, že neexistuje jiná alternativa než skoncování s naším nezodpovědným, po všem bažícím a všežravým populačním růstem.“

Neodvratná smrt malthusianismu

Prezident Putin na to před nedávnem poukázal během interview z 27. června s Financial Times, když řekl, že ten neo-liberální světový řád, který definoval Západ v posledních několika desetiletích je už zastaralý. (Odkaz na článek o tomto interview je níže.) Prezident Putin se svou důraznou podporou pro energii z jaderné fúze a politikou snahy o návrat globálního průmyslového růstu, který má vyrůst čínské iniciativy Nové Hedvábné stezky čili Iniciativy Pásu rozvoje kolem dopravní trasy (BRI) jasně rozpoznal, že ten neo-malthusiánský světový názor je vetkaný do přediva toho neo-liberalismu. Stejně jako takový neo-liberalismus popírá objektivní principy pravdy ve prospěch líbivých populárních keců, tak i neo-malthusiánství může prospívat jen, když jeho oběti budou konsensem pesimismu zaslepeny vůči pravdě o přirozené schopnosti lidstva neustále tvrdohlavě vytvářet nové objevy a řečené objevy promítat do nových technologií, které přivedou náš druh do stavu s čím dál vyšším potenciálem (materiálním, morální a kognitivním).

Zatímco mathusiánské ovce jsou oddány víře, že lidstvo se může adaptovat jen na nedostatek v tuhém uzavřeném systému pevně daných zdrojů řízeném privilegovanými elitami, tak humanisté, k nimž se tak nějak hlásí i Putin a Xi Jinping, uznávají, že přirozenost člověka se nenachází v biomase lidského stáda, nýbrž v síle mysli, která nás charakterizuje jako unikátní druh schopný dosazovat nikdy nekončící objevy a narůstající kreativity ve vesmíru, který lze charakterizovat stejně, jako Beethoven popsal svou hudbu: jako puntičkářskou, protože je svobodná.

V tomto prostém prohlášení se odráží mocná pravda, kterou neo-liberálové a malthusiánci nemohou vystát: Přirozená síla kreativní změny tohoto vesmíru objevitelná vyspělou silou kreativního rozumu umožňuje koexistenci zákonnosti se svobodou výhradně za podmínky, že harmonizujeme své vůle a svoji soudnost láskou k pravdě a ke svým spolu-bytostem.

Matthew Ehret

July 16, 2019

© Photo: kremlin.ru

Výše uváděný článek o rozhovoru s Putinem:

Putin říká, že multikulturalismus už „není dále udržitelný“

Článek k tématu odjinud:

WWF volá po globální bídě, aby se zachránila planeta Zdroj: https://www.strategic-culture.org/news/2019/07/16/putin-challenges-malthusians-fusion-energy-national-priority-for-russia/

Zdroj: https://www.strategic-culture.org/news/2019/07/16/putin-challenges-malthusians-fusion-energy-national-priority-for-russia/

Sdílejte přátelům

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na