O sluníčkovém Zdendovi a kouzelné hůlce

Nezařazené

Bylo, nebylo. Za devatero horami, devatero řekami a devatero sociálními jistotami seděl u svého bazénku chrabrý junák Zdenda. Po ranním kafíčku a popovídání s přáteli byl v dobrém rozmaru, neboť sluníčko svítilo a nečas včerejšího dne byl ten tam.

Zdenda nastavil tvář paprskům a spokojeně mhouřil oči schované za novými cvikry dovezenými ze Žlutého království. Vzpomínal na krásné chvíle, kdy jako mladý chlapec hlídával svoje stádo jalovic a nemusel každý den uvazovat hedvábnou kravatu a s křečovitým úsměvem na rtu přesvědčovat poddané, že jeho chudé panství je vlastně neskonale bohaté, kdy nemusel každého žebráka podarovávat stříbrňákem, který sebral jinému žebrákovi a kdy kravkám stačilo k poslušnosti napustit do ohrady trochu čarodějné energie a byl klid.

Zdenda byl totiž bohatýr, vyvolený svého lidu. Již v mládí byl zasvěcen řádu Červených skřítků, se kterými spojil svůj, do té doby nuzný a neutěšený, život. Naučil se schovávat ROHy pod rudou čepicí, naučil se pět souvislých vět a některé z nich i napsat. Když do království přišla pravda a láska, přivoněl si k růži a ke svému vzdělání přidal jedno souvětí i bojovně zaťatou pěst. Za svoji snahu byl řádem odměněn doživotním blábolením plodícím světské bohatství a kouzelnou mocí ovládající sprosté davy.

Ďáblův úpis však byl podmíněn i službami jeho nekonečnému chtíči. Každý den musel bohatýr Zdenda sesmolit alespoň jeden glejt o jeho neskonalé dobrotě, o jeho přátelství s obyčejným člověkem, o jeho snažení za lepší život poddaných či o tom, proč ještě pořád není dobře, když se celé bratrstvo uskupené v Řádu tak usilovně o to snaží a tak poctivě bojuje. Proč má chudák pořád stejné nic a Zdenda se svými poskoky neví, který bazének nafouknout dříve.

A co víc. Svatý obrázek všech Zdendů, sedící dnes na královském stolci, neposílá pečená holoubata do Zdendova domku přímo! Raději mává kouzelnou hůlkou, která ani neví jak se jmenuje, a místo Zdendova bazénku chce plnit velkokanál přes celou zemi pro svůj nafukovací člun. Chudák bohatýr neví co má dělat. Tak věrně sloužil celé roky a dnes by měl být odkopnutým psíkem? Má padnout jeho hlava stejně jako rytíři ze Senátu co si jenom malinko zdrymnul či jinému, kterému bylo šloufl?

Toho bohdá nebude, aby Zdenda z boje utíkal. Naučí se novou větu a hned ji u svého bazénku vypustí mezi porobený lid! Snad si toho Miloš I. Dobrochtivý všimne a znovu jej posadí na ohnivého oře moci a slávy. Dlouho dumal, dlouho přemýšlel, dlouho neklidné sny měl. Nakonec myšlenku vytlačil, přesně jak života moudrost pobíral a poddaným vzkázal:

“Vy ubohé nicky, vy holoto, plahočící se od roboty k robotě, abyste nakrmili naše nenažrané pupky, vy nuly, nezaprodané našemu dobrokonajícímu Řádu, vy ubožáci bez vlivu, moci a soudruhů kamarádů, vy nikdy nebudete tak bohatí, abyste mohli cokoliv změnit! Nikdy nebudete tak bohatí, aby nám bohatýrům stálo za to se k vám chovat jinak než v mládí k hlídanému dobytku. Nikdy nebudete tak bohatí, abyste byli něco víc než dojné krávy.”

Tak pravil bohatýr Zdenda a uklidněn smočil svoje tělo v osvěžující vodě nafukovacího bazénku. Dnes dohodu splnil. Ještě kafíčko a pak na pár hodin do kanafasu. Jistě se mu bude zdát o tom krásném světě jistot a prosperity, za který dnem i nocí neohroženě bojuje. Sladké sny, chrabrý junáku!

 

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa a originální video ZŠ: ZDE

Karel Kříž vyšlo na:

O sluníčkovém Zdendovi a kouzelné hůlce

Sdílejte přátelům

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na