Nizozemská vláda určila 54 oblastí v kterých řekla ne více EU!

Nezařazené

Nizozemská vláda se odvážila vydat zásadní dokument. Najdou podobnou odvahu vyjádřit svůj názor i naši političtí představitelé?

O tom, kde postavit hranici koncentraci moci v bruselských úřadech se vedou dlouholeté diskuse v Británii, které pravděpodobně vyústí až do referenda o vystoupení z EU. V evropské rodině Britům vždy patřila pozice nestraníků, kteří v belgické metropoli jen těžko hledají kamarády.

Tentokrát však zásadní prohlášení udělala nizozemská vláda. Vydala oficiální dokument , ve kterém zhodnotila přesun moci z vnitrostátních orgánů do orgánů EU. Určila 54 oblastí, v nichž by podle ní měly zůstat kompetence doma. Je to výjimečná situace, kdy se vláda člena EU odhodlá oficiálně zhodnotit směřování politiky EU a vyvodit postavení vlastní země v tomto směřování, ačkoliv něco takového by mělo být samozřejmé. Přesun moci z lokální úrovně do Bruselu probíhá prakticky za zavřenými dveřmi jednacích místností a občané se většinou dozvědí jen konečný výsledek.

Přitom tato rozhodnutí jsou zásadní. Počínaje různými eurovaly (ESM), které postupně vysávají zdroje občanů, až po různé kuriózní rozhodnutí. Například díky rozhodnutí EU nesmějí automobilky od začátku tohoto roku používat tradiční směs do klimatizací, ale novou s názvem R1234yf. Ta stará prý přispívá ke globálnímu oteplování. Problémem je, že ta nová je mnohem hořlavější a podle testů některých automobilek se zvyšuje riziko vznícení vozu při havárii.

Tento týden na povrch vyplavaly hned dva skandály. V Irsku unikly nahrávky ze září 2008 zachycující šéfy zachraňované Anglo Irish Bank jak posměšně zpívají německou hymnu “Německo nade vše!” po oznámení, že jejich banka bude (zejména německými penězi) zachráněna. Kromě nejapného vtipu je tam zachyceny i přiznání šéfa kapitálových trhů, že odhad objemu požadované záchrany si vycucali z prstu. Je možné, že irské banky navzdory obrovskému záchrannému balíčku budou potřebovat další zdroje pro udržení v chodu.

Druhou aféru vyrobila Itálie. Machinace řecké vlády s rozpočtovými čísly před vstupem do eurozóny jsou dobře známé. Nyní se zřetelněji odhalily i machinace italské vlády . Ta v 90. letech pomocí derivátových operaci zpřeházený závazky a uměle tak snížila výši deficitu, aby splnila kritéria přijetí do EU. Dnes se tyto operace vracejí jako bumerang a Itálie na nich může utrpět ztrátu kolem 8 miliard eur. Ne že by to byla nějaká zásadní částka, italský dluh již překročil 2000 miliard eur. Jen tak mimochodem, v těch dobách byl šéfem italské pokladny i nynější šéf ECB Mario Draghi. Doufejme, že se od té doby naučil lépe počítat.

Osm miliard je kapka, ale celkový stav italské ekonomiky ne. Druhá největší italská banka v důvěrné zprávě top klientům varovala , že Itálie může už za půl roku žádat EU o pomoc. V případě záchrany třetí největší ekonomiky eurozóny by všechno dosavadní zachraňování bylo jen přípravným zápasem.

EU mezi lety 2008-2011 použila třetinu svého ekonomického výkonu na záchranu bank (které stále nejsou zachráněny) a už i euro-politikům začíná docházet, že takto držet kamarády nad vodou se nedá donekonečna. Proto se po ostré zkoušce na Kypru rozhodli formalizovat novou taktiku záchrany bank. Podle nového návrhu by při záchraně bank měli nejdříve utrpět ztráty akcionáři a junior držitelé dluhu banky. Teprve když by jejich účast dosáhla 8% závazků banky, zapojily by se vlády s penězi daňových poplatníků. Má to však dva háčky. Návrh ještě musí schválit Evropský parlament a pokud se to podaří, začne platit nejdříve v roce 2018. Dost času na to, aby evropské zombie banky vyždímaly peněženky občanů dosucha.

Příležitost na to mít budou. Ministři financí členských států se tento týden dohodli (samozřejmě po rozsáhlé demokratické celospolečenské diskusi, jak je v EU dobrým zvykem …), že euroval (ESM) může být použit i na přímou záchranu bank . Vyčleněných bylo na tento účel 60 miliard z jeho kapacity. Podmínkou je, že místní vláda musí nejdříve pomoci bance zvednout kapitálovou přiměřenost (tier 1) na úroveň 4,5%, a pak se musí na další záchraně podílet pětinou. Tyto zdroje mohou být použity i zpětně, tedy i na bailoutem z minulosti. V Dublinu se z toho těší, možnost přesunout irské dluhy na bedra celé eurozóny byla jedním z klíčových úkolů irského předsednictví.

Pozor, Francouzi jdou po 56 letech škrtat! Navzdory řečem o úsporách, francouzská vláda dosud jen zvyšovala daně, za což se jí ekonomika “odvděčila.” Nicméně v roce 2014 mě přijít poprvé od roku 1958 ke škrtání v rozpočtových výdajích! Letošní rozpočet 395 miliard eur by měl být příští rok nižší o 1,5 miliardy. Škrt, nebo spíše jen takový škrtík, je tedy ve výši méně než půl procenta francouzských státních výdajů, ale i to se počítá.

Rozloučíme se nahlédnutím do života europoslanců. Mezi nimi se těší popularitě pracovní metoda SISO – Sign In, Sod Off! Tedy “Zapiš se a vypadni.” Holandský reportér Tom Staal přichytil českého komunistu Ransdorfa a italského socialistu Baldassarre jak si udělali 300 eurové “pípnutí”. Z YouTube už video zmizelo, ale vtipnou českou fackovací část můžete stále vidět zde .

Reportér si však měl položit otázku – co je horší? Když europoslanci pracují, nebo když nepracují? Ať vám na tváři žádná eurofacka nesluší!

Martin Vlachynský vyšlo na eurokriza.sk

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments