Nad námi visí nebezpečí velkého státního zadlužení

EKONOMIKA, Světová

Uprostřed 14. století byla Florencie republikou, která zažívala největší ekonomický boom v historii lidstva.

Florencie za necelé století vyrostla z malého, nevýznamného zapadákova do největšího velkoměsta tehdejší Evropy a do nejdůležitějšího finančního centra.

Ten růst byl opravdu působivý. Obyvatelstvo Florencie narostlo 10krát. Stali se vůdčím výrobcem zbraní a textilu.

(Řada etymologů věří, že slovo ‚pistol‘ je odvozeno od jména města Pistoia přilehlého k Florencii, které bylo proslulé svými kvalitními zbraněmi. – Česká redakční poznámka: U nás je obvyklejší výklad, že je to odvozeno od českého píšťala, tj. názvu používaného Husity, kteří první přišli s masovým nasazením střelných zbraní včetně těch nižších ráží, jimž říkali píšťala, z čehož se pak v románských jazycích stala pistola.)

A inovace, s nimiž toto měst přišlo v bankovním průmyslu, revolucionalizovaly obchod po celé Evropě.

Fenomén florentského ekonomického úspěchu byl dost podobný tomu, co ve své dřívější historii zažívaly Spojené státy.

Přirozeně se jim to ale nakonec povedlo zmrvit.

Na přelomu století v roce 1300 měla Republika Florenci veřejný dluh docela zvládnutelný, pouhých 50 000 zlatých florintů. To je v dnešních penězích méně než 100 $ na hlavu.

Do roku 1338 po sériích drahých válek a nákladných veřejných projektech se dluh Florencie nafoukl do 450 000 zlatých florintů. O čtyři roky později (po zase další válce) narostl na 600 000 zlatých florintů.

To bylo pro veřejné finance ochromující, uvážíme-li, že vláda Florencie ze svých dluhů platila mezi 10% a 15% úroků.

Situaci ještě zhoršilo to, že některé z nejprominentnějších florentských bank poskytly špatné úvěry cizím vládám – zvláště pak anglickému králi Edwardu III, který od Francie utrpěl porážku v tom, co se později stalo známé jako Stoletá válka.

Edward nakonec vůči svým půjčkám u italských bank vyhlásil platební neschopnost, čímž ve Florencii vyvolal strašlivou bankovní krizi.

Zprávy o tom, že nejmocnější finanční centrum Evropy se dostalo do potíží, se rychle rozšířily. Vláda byla skoro zruinovaná a banky kolabovaly.

A pak přišel mor.

V roce 1348 řádila ve Florencii Černá smrt, která vyhubila nejméně 25% její populace. V té době ve městě žil i proslulý italský spisovatel Giovanni Boccaccio a ten o své zkušenosti z první ruky napsal do Decameronu:

„Taková hrůza z probíhající kalamity zasáhla srdce mužů a žen, že bratr opouštěl bratra a strýc svého synovce, a sestra svého bratra a velice často manželka svého manžela. Co je ještě horší až skoro neuvěřitelné, je to, že otcové a matky se odmítali přibližovat se ke svým dětem a starat se o ně, jako by ty nebyly jejich.“

Podnikání a obchod se skoro zastavily. Daňové výnosy vyschly. Florentská vláda nebyla schopna své dluhy splácet. Lid byl dost vyhuben.

Situaci popsal místní politik Giovanni Villani slovy: „Naše republika ztratila všechnu svou sílu a skoro všichni naši občané byli ožebračeni.“

Ač byly ty útrapy ohromující, tak se tím smůla Florencie nezastavila.

Koncem 40. let 14. století zase přišla klimatická změna a průtrže mračen zničily místní zemědělskou produkci, což vedlo k rozsáhlému hladomoru.

Správci města se zoufale snažili dovážet potraviny, ale protože tou dobou měla Florencie už slabý kredit, jen málo obchodníků s nimi bylo ochotno vést obchody.

Byl to historický a bezprecedentní pád z vrcholu moci; Florencie se za necelé desetiletí propadla z jednoho z nejbohatších měst Evropy na ubožáka, co doslova žebral o jídlo.

Nemohu si pomoci, ale hrozně by mě zajímalo, které to budou teď země, které budou v důsledku naší moderní krize žebrat.

Zrovna tak, jako Florencie ve 14. století, to byly hromady zemí, které byly při vstupu do této pandemie už v hrozných finančních těžkostech.

Teď se jejich daňové výnosy hroutí a ony jsou nuceny utrácet absurdní peněžní částky ke stimulaci svých ekonomik.

Před pár lety naše holdingová společnost přebrala soukromý podnik v Austrálii, který si díky bohu vede extrémně dobře.

Ředitel té společnosti mi před pár dny volal, aby mi něco řekl o těch australských snahách o stimuly; kromě toho, že promíjí daně ze mzdy, prodlužují daňové termíny a provádí přímé půjčky podnikům, tak australská vláda přímo dotuje i určité mzdy zaměstnancům až do 3 000 $ měsíčně.

Podobné balíčky stimulů vidíme po celém světě.

Samozřejmě, že ve Spojených státech vláda nedávno schválila plán stimulů za 2 biliony $, ač předpokládám, že si rychle uvědomí, že takové 2 biliony $ budou muset spotřebovati během tak 4-6 týdnů.

Takže, aby se z té pandemie vyhrabali, budou muset utratit nad plán 2 biliony $ a další 2 biliony $ potom.

Pamatujte, že americký dluh vyrostlo o 10 bilionů $ v prvních několika letech po poslední finanční krizi. Dá se tedy zřejmě rozumně očekávat zopakování tohoto počínání.

Některá místa si takové ohromující útraty mohou dovolit.

Např. Norsko má čistý dluh NULOVÝ. Norská vláda má takové ohromné finanční přebytky, že by mohli říct všem občanům: „V příštích šesti měsících nedělejte nic a zůstaňte doma,“ a jen za všechno vypsat šeky. A i tak by se nemuseli zadlužit ani jednou penny.

Itálie na druhou stranu je děravý kýblík.

Italská vláda nemá žádné úspory a její dluhové břemeno už před krizí přesahovalo 120 % hrubého domácího produktu.

Navíc i italské banky se třesou na pokraji propasti, když jim hrozila zkáza už před úderem pandemie. Mám podezření, že teď už jsou úplně nesolventní.

Udělat teď hned nějakou předpověď je nesmírně obtížené. Na stole jsou všechny scénáře a stát se ještě může úplně všechno.

Ale vypadá to dost jasné, že většina těžce zadlužených zemí je v ohromných potížích a nás během několika měsíců čeká ohromná krize státních dluhů.

By Simon Black – April 02, 2020

Via Sovereign Man

Zdroj: https://www.thedailybell.com/all-articles/news-analysis/theres-a-major-sovereign-debt-crisis-looming/

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments