Merkelová by mohla korona-apokalypsu přežít, ale EU ne

Evropská Unie, NEJZAJÍMAVĚJŠÍ NOVINKY, POLITIKA

Bez ohledu na to, jak rád bych německou kancléřku Angelu Merkel zakopal do politického hrobu, ukazuje se, že je větším adeptem na přežití než šváb v hromadě dříví. A v posledním souboji mezi členy Evropské unie o „koronabondy“ se zase ukázalo, že si umí najít další únikovou cestičku, aby se vyhnula politické záhubě.

Díku tomu, jakou Merkelová drží linii proti vzájemnému přerozdělení dluhů a proti fiskální integraci EU, která je v Německu velice nepopulární, tak je teď její Křesťanskodemokratická unie (CDU) v průzkumech zase na úrovni oblíbenosti, jakou od posledních všeobecných voleb 2017 nezažila.

Podle posledního průzkumu z Německa od Europe Elects si CDU drží kolem 35-37% německých voličů. A to je strana, která byla před dvěma měsíci v rozvratu, když Merkelovou předurčená její následovnice Annagret Kramp-Karrenbauer s postu vůdkyně CDU odstoupila, čímž přivolala nové hlasování o vůdci, které však bylo teď k radosti Merkelové odloženo na neurčito, neboť je krize COVID-19.

Něco z toho je normální „soutěžení mezi současnými vůdci“, k němuž dochází při každé krizi. Čísla prezidenta Trumpa v USA jsou vysoká, přestože tu máme dvě krize. Dokonce i takový slaboši mezi vůdci, jako ministerský předseda Itálie Giuseppe Conte zažívá nárůst svých čísel.

Ale i tak je ten 15procentní skok nahoru u Merkelové obrovitý, jenže k němu dochází jedině v souběhu s tím, jak se odmítá podvolit tomu, aby Německo vykupovalo jižní Evropu z dluhů. To jí může urvat podporu doma, ale pro Evropskou unii to předurčuje katastrofální budoucnost.

S tím, jak v celé Evropě řádí COVID-19, tak se rozhořela zoufalá bitva mezi dvěma hlavními frakcemi uvnitř EU o její budoucnost, kdy ten boj se točí o vzájemném přerozdělení dluhů. Teď už úplně věřím, že to použití karantén a drastických opatření k boji s tou chorobou bylo více politické než praktické. Zneužití krize veřejného zdraví za účelem dosažení svého v politické agendě, je vrcholem cynismu a megalomanie.

Na jedné straně tu máme euro-integracionisty vedené francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Na straně druhé fiskální konzervativce vedené Merkelovou, která přiměla holandského ministerského předsedu Marka Rutteho, aby se on stal tím v čele, kdo to Macronovi vykolejuje.

Ten představuje stranu, ke které patří Itálie váznoucí ve skutečné humanitární tragédii v severní Itálii, kde tisíce lidí už zemřely kvůli toxickému mixu nedostatečné zdravotní infrastruktury, vysoké koncentrace vysoce rizikových lidí a chybějících znalostí potřebných k boji s takovou chorobou.

Co je horší, vláda Itálie byla sestavena za účelem rozpoutat ten boj o eurobondy už od okamžiku, kdy Conteho udrželi u moci, aby se zajistilo, že Liga Mattea Salviniho přestane s boji proti Macronovi a Merkelové a nebude už vyhrožovat odchodem z eurozóny.

Ať už si o takových věcech, jako reakce EU, nebo přesněji, chybění nějaké reakce, nebo o italské zkáze, uvažujeme tak, že za tím byly zlé úmysly, nebo to byla naprostá nekompetence, tak je výsledek stejný. Tisíce Italů zemřely a oslabily se tím už tak slabé vazby mezi Itálií a zbytkem technokracie z EU.

Jak jsem uvedl už v článku z 14. března:

Takže uprostřed toho všeho bince přišel COVID-19 a reakce politického centra Evropy na něj, která byla až dosud nekoordinovaná a nejapná. Teprve teď jim dochází, že musí omezit cestování, když až dosud si celé týdny seděli na rukou a zírali, jak Italové po stovkách hynou.

A jen pomyslete na to, jaké vlny lásky a hlubokých citů to muselo mezi Italy vyvolat k Němcům?

Jestli si to fakt myslíte, tak to vůbec Italy neznáte.

A tohle je pro vás signál, že tímto přichází skutečná krize. Protože COVID-19 by mohl být katalyzátorem pro rozsypání kapitálových trhů, kapitálové trhy jsou prostě v stavu, kdy jen čekají, až taková jiskra, co je zapálí, přijde.

Musím přiznat, že jsem to tedy ještě ve svém hodnocení neviděl dostatečně černě, ale už tehdy bylo jasné, že na tuhle krizi se těší Macron s prezidentkou Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagarde, aby ji zneužili pro své plány větší integrace EU, když budou Němce a Holanďany tvrdou pěstí zkoušet dotřískat ke správnému postoji.

Trvalo to jen do porady z 26. března, kdy se tento jejich plán zhroutil. Rutte, Merkelová, rakouský kancléř Sebastian Kurz a Norsko si drželi své pozice a ta porada by možná skončila pěstní rvačkou, kdyby se nekonala kvůli předpisům o sociálním odstupu formou telekonference.

Tato porada předznamenala události minulého týdne, kdy se Itálie podvolila neústupným Němcům a Holanďanům. Macron s Lagarde prohráli, když dostali jen 500 miliard $ nových půjček, ale žádné emise dluhopisů od ECB. A otázkou teď je, jestli Conte v tom programu trochu kolaborovat bude, nebo ne.

Když se nepovedlo sehrát úlohu Macronova agenta hanby, aby zachránil budoucnost EU, tak teď už uvrhl do nebezpečí celý ten Evropský projekt, neboť Conteho vláda je v Itálii v těžkých potížích. Navíc ten neúspěch nejspíš vůbec nečekali, protože teď už se i ti skalní fanatici evropské integrace v Itálii, co jsou ve vládě, začínají ptát, proč vůbec v takové EU ještě jsme?

Mezitím v Itálii přišly průzkumy, se kterými opravdu nepočítali, kdy má Salviniho Liga kolem 30% voličstva a s Bratry Itálie posilují, když ti se vyšplhali už skoro do půlky druhé desítky procent.

Navíc je teď otázka o členství Itálie v EU něco jako hodit si korunou. Dva různé průzkumy to vidí, jestli ano nebo ne jen s rozdílem někde v rámci statistické chyby ze vzorku.

Nakonec, a to je nejdůležitější, je v Conteho koaliční vládě rozkol, jestli po těch nově schválených půjčkách sáhnout, nebo ne. Reuters hlásí, že rozkol uvnitř italské koalice roste a ta spěje k rozpadu. Silnější koaliční strana Hnutí pěti hvězd (M5S) předvedla show politických piruet, jaké už aspoň rok nikdo neviděl, a ta je proti tomu, zatímco eurocentriční Demokraté, po těch úvěrech sáhnout chtějí, neboť prozatím na ty peníze ještě nejsou napojené žádné nitky, za které by je mohli vodit.

Conte bude muset tento spor utišit do té doby, než bude 23. dubna další videokonference evropských vůdců, na které se očekává, že Itálie svůj postoj vyjasní.

Ve středu se pokoušel tu hádku utišit, když na Facebookovém příspěvku varoval, že hrozí, že „ESM rozdělí celou Itálii,“ a dodal k tomu, že je třeba více informací o podmínkách jakýchkoliv kreditních linek, než bude možno přijmout konečné rozhodnutí.

Dokud kolem toho nebudou jasné podrobnosti, tak diskutovat, jestli jsou půjčky od ESM (Evropský stabilizační mechanismus) v zájmu Itálie „pouhou abstraktní a schematickou debatou,“ řekl Conte.

Všichni ale dobře víme, že na nich ty nitky, za které budou tahat, tak jako tak budou. Kdybyste snad o takovém odhadu pochybovali, tak vám doporučuji zeptat se Řeků, jak to s tím bývá. Takže Contemu se to všechno nějak zaseklo. Teď je v EU také velký spěch, aby se povedlo protlačit alespoň na dva prstíčky eurobondů předtím, než v červenci převezme předsednictví Evropské unie Německo, kdy se bude stanovovat agenda pro příští rozpočet EU na sedm let.

Po letech, během kterých pořád jen kopali mrtvolu toho problém před sebou, aby se vyhnuli odporným politickým důsledkům, jak je to podle obchodní značky Merkelové, že se v EU nesmí nic změnit, co se týče nápravy té neudržitelné konstrukce. A z tohoto důvodu potud, pokud bude Angela Merkel na jevišti, tak k žádnému Evropskému snu nedojde.

Vše, co Merkelová vůbec dělá, je manipuluje události tak, aby se to dotlačilo zpátky k předchozímu trvalému stavu. Nemá ani schopnosti ani žaludek na to, aby se postavila německým voličům, ani nedovolí nikomu dalšímu, aby se plně vyjádřil. To, jak vedla vyjednávání o Brexitu bylo, díky Bohu, pro EU fiasko, a to jak řeší dnes Itálii, je úplně stejně nejapné.

S tím, jak Salvini číhá na svou kořist na čekané, tak lidé nachystaní na revoltu proti tomu, jak Německo krizi řeší, a slabá koaliční vláda, kterou tam Merkelová dosadila, aby udržela věci pohromadě, tak s každým dnem narůstá pravděpodobnost, že Itálie z EU odejde.

Takže ač Merkelová asi tuto svoji poslední bitvu nakonec vyhraje, tak nejspíš prohraje válku o EU. A je nekonečnou ironií, že lidé v Evropě by jí za to, že do ní vnesla takovou nefunkčnost, jaká se nedá přežít, mohli být jedině vděční.

by Tyler Durden

Tue, 04/21/2020 – 02:00

Authored by Tom Luongo via The Strategic Culture Foundation,

Konec formuláře

Zdroj: https://www.zerohedge.com/geopolitical/merkel-may-survive-coronapocalypse-eu-wont

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Pavel
2 let před

Merkelizace německé společnosti pokračuje. Merkelizace je především úpadek a sofistikovaná islamizace.