Liberalismus se zrodil a vyrůstal během staletí pandemií

Cenzura a informační manipulace, NEJZAJÍMAVĚJŠÍ NOVINKY, NWO

„Při epidemii žádní libertariáni nejsou,“ vyhlašoval v březnu hrdě Atlantic. Toto poselství se od té doby často vracelo a vždy bylo tak nějaké stejné: pro klasické liberály (tedy o nás v těchto esejích prostě mluvili jako o „liberálech“) už v tomto světě není místo. Globální pandemii je nutno porazit globální akcí, kterou mohou koordinovat jedině vlády. Ten individualismus a liberalismus není takové problémy schopen řešit, protože jsou v tom externality nebo protože u nich jde o čisté sobectví.

Jedinou cestou, jak postupovat vřed, je socialismus, ať v otevřené formě Levice nebo v zastřeně implicitní formě jako že Pravice. Zkombinujte si tuhle pandemii s politicky se měnícím světem (se vzestupem Číny a nárůstem agresivity Ruska) a liberalismus se musí vydat na smetiště historie. Je to taková filosofie, co se dávno už přežila od časů své užitečnosti, a tak teď už potřebujeme něco modernějšího, nebo radši post-moderního, nějaké pokrokové filosofie, která nás povedou ke šťastným zítřkům.

Takoví kritikové však neprosto nechápou historii a formování liberalismu. Liberalismus se neformoval v pohodlíčku míru a bezpečnosti. Pravdou je, že v poslední době míru a prosperity obecně vládl nad světem. Od 40. let nebyla žádná větší válka a poslední hrozba velké války tu byla v 50. letech. Samozřejmě, že mezitím byly války a konflikty, z nichž některé trvaly dlouhou dobu (mám teď spolužáky na vysoké škole – je to doktorand – jejichž rodiče sloužili v Afghánistánu). Studenti na středních školách a na začátku vysoké školy už nepamatují časy světa, kdy USA neokupovaly Irák a Afghánistán. Ale tyhle konflikty jsou v rozsahu celkové situace malého rozsahu. Nic srovnatelného s válkami, které probíhaly v 19. století nebo v první polovině století 20.

Po skoro století relativního míru a prosperity, které do velké míry přineslo rozšíření liberálních idejí, tvrdí kritici liberalismu, že tyto ideje musí spoléhat na mírový svět. Že ale takové liberální ideje nemohou být odpovědí na politické bouře a epidemie. To je ale úplně ulítlá argumentace a nepochopení podstaty.

Liberalismus, jak jej známe, se neformoval v poslední době míru a prosperity, ale byl ukut z ohně konfliktů 17. a 18. století. A ve skutečnosti někteří autoři dohledávají stopy kořenů liberalismu až do pádu Říše Římské (viz např. Vynalezení individua od Larryho Siedentopa). 17. století zažilo některé z nejstrašnějších náboženských válek, jaké kdy svět zažil; byly to nebezpečné časy, hodně odlišné od relativně mírumilovného světa, jaký tu teď máme: Třicetiletá válka, opakované invaze Otomanského impéria, Defenestrace v Praze, České stavovské povstání, Anglická občanská válka a Anglická restaurace, když jich jmenuji jen pár. Ani nemluvě o Sevillském moru (vymřelo asi 25% obyvatel) nebo Velký požár Londýna.

Během těchto pohnutých událostí psal Hugo Grotius své pojednání Práva války a míru, jednu z nejohromnějších liberálních prací politické filosofie. John Locke ve svých pojednáních psal. Samuel Pufendorf pracoval na různých pojednáních právní vědy. Základy a argumentace liberalismu však byly položeny v reakci na neklidné časy jakožto na způsob, jak dosáhnout značně mírumilovné koexistence.

V 18. století to bylo zhruba to samé. V té době došlo k povstání Jakobínů a k politickým bouřím v Anglii, které dělaly velké starosti Adamu Smithovi a Davedu Humemu. Došlo k Americké revoluci a k Francouzské revoluci, které rozšířily spoustu liberálních spisů a diskurzů, zvláště mezi Edmundem Burkem a Thomasem Painem. Tito vůdčí liberálové té doby se aktivně zapojovali do bouří jejich dní a nesnažili se před nimi unikat. V dobách, kdy smrtonosné epidemie procházely velkými městy, tito myslitelé dále přemýšleli a šířili liberální ideje. A jejich ideje se šířily velice dobře.

19. století zažilo některé z nejničivějších epidemií, jaké lidstvo kdy zažilo, jelikož značnou část světa zachvátila cholera. Liberalismus to však nezastavilo; spíše jej posílilo. Když v roce 1854 zachvátila cholera londýnské SoHo, tak prosazoval Richard Cobden svobodný obchod, aby ulevil chudým. S tím, jak se ve Francii zmocňovaly moci různé vlády a zase padaly (kdy některé trvaly jen pár měsíců), tak agitoval Frederic Bastian za liberálnější a kosmopolitnější Francii. Ideje a snahy těchto dvou mužů nakonec zformovaly jednu z prvních smluv o volném obchodu mezi Anglií a Francií a položily základy k tomu, aby se z těchto dvou starých nepřátel v následujícím století stali zavilí spojenci.

S tím, jak se v Londýně choroba šířila vadnou kanalizací, tak pracoval AV Dicey na svém Úvodu do studia ústavního práva, který se na nadcházející staletí stal učebnicí pro studium liberální vlády zákona. Dicey, Cobden a Bastian, ti všichni, když psali, tak neignorovali události kolem sebe, nýbrž se jich aktivně účastnili.

Dvacáté století přineslo dvě ohromné světové války a vzestup socialismu. A během tohoto období pisatelé moderního liberalismu, jako FA Hayek a Ludwig von Mises debatovali se socialisty jako Abba Learner a Oskar Lange o praktičnosti socialismu. Tato debata známá jako velká Socialistická kalkulace skončila tak mohutným vítězstvím liberálů, že socialisté museli změnit definici tohoto slova. Bohužel ne příliš známý americký badatel v oboru právní vědy James Coolidge Carter v době, kdy kolem něj řádila španělská chřipka, připravoval své Přednášky o právu: Jeho původ, Růst a Funkce (ale Carter, než mohl ty přednášky přednést, tak bohužel zemřel).

V průběhu těchto čtyř turbulentních století liberalismus rostl a v těchto časech se uchycoval. Tyto ideje zprvu vyhrazené jen pro diskuse učenců zabývajících se právní teorií a politickou ekonomií se začaly stávat běžně rozšířenými. Jak uvádí výše uvedený Dicey ve svých Přednáškách o vztahu mezi právem a veřejným míněním v devatenáctém století, liberalismus se stal hlavní myšlenkovým proudem anglického práva počátku 19. století a do velké míry to bylo kvůli veřejnému mínění.

COVID-19 zase jednou přinesl unikátní výzvy pro liberální myšlení. Ale COVID-19 nebyl naší první epidemií. Liberalismus přežil a prospíval přes Velký sevillský mor, Epidemii cholery z Broad Street, Španělskou chřipku a přes ostatní nesčetné epidemie a časy zkázy. Epidemie jsou v lidské historii tíživě časté. Tím, co činilo některé předchozí epidemie neobvyklé, nebyla jejich vzácnost, nýbrž spíše jejich zkázonosnost nebo časový průběh.

Např. Epidemi z Broad Street nebyla tak ničivá proto, že to byla cholera (Londýn tehdy zažíval téměř každoroční epidemie cholery) nebo kvůli svému počtu úmrtí (jiné epidemie postihly Londýn ještě tvrději), nýbrž v drsnosti, s jakou zabíjela. COVID-19 podle předběžných ukazatelů není nejničivější pandemií, co kdy postihla svět; nejspíš by se nedostala ani mezi prvních 10 soutěžících o takový titul. Co ji činí unikátní a vzácnou je její novost. Ale liberalismus se potýkal s novostmi už dříve.

Liberalismus není jen nějaká filosofie pro vrtkavé chvilkové uspokojení, která se vyvinula v bublině světa bez válek, chorob a nepokojů. Byl ukut v těžkých časech 17. a 18. století. Přežil četné pandemie, epidemie, světové války, akademické boje a politické rozvraty. Abych si půjčil a trochu poupravil frázi od Davida Hendersona: liberalismus je nezničitelný plevel, ne křehká květinka.

Jon Murphy

Jon Murphy 

– May 26, 2020

Zdroj: https://www.aier.org/article/liberalism-was-born-and-grew-during-centuries-of-pandemics/

Sdílejte přátelům

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments