Keynesova recenze Misesovy Teorie peněz a úvěru

Nezařazené

Mises.cz: 30. srpna 2012, Kolektiv Mises.cz

Recenze – John Maynard Keynes

The Economic Journal, svazek 24, číslo 95 (září 1914), str. 417-419

Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel. Od LUDWIGA VON MISESE. (Mnichov a Lipsko: Duncker & Humblot 1912.)

Geld und Kapital. Od FRIEDRICHA BENDIXENA. (Lipsko: Duncker & Humblot 1912.)


Pojednání Dr. von Misese je prací bystré a kultivované mysli. Ale je spíše kritické než konstruktivní, dialektické a neoriginální. Autor se vyhýbá všem obvyklým nástrahám, ale vyhýbá se jim tím způsobem, že na ně poukáže a pak se k nim otočí zády, spíše než by je překonával. Dr. Mises působí na vnějšího čtenáře jako vysoce vzdělaný žák školy, která byla dříve velmi prominentní, ale nyní již ztrácí svou vitalitu. V knize není nic „povznášejícího“; ale tichý rezignovaný souhlas zahalený v závoji, který spíše blokuje světlo, než by ho odklonil někam úplně jinam. Člověk tudíž zavírá knihu s pocitem zklamání, že mu autor tak inteligentní, tak přímý a tak široce sečtělý nakonec k jasnému a konstruktivnímu porozumění podstatě jeho tématu pomohl tak málo.

Přes výše řečené se knize nedají upřít podstatné zásluhy. Její jasnost a zdravý rozum jsou kvality, které člověk daleko častěji nalezne u rakouských než u německých autorů či v nejlepších francouzských spisech.

Kniha má široký záběr. Její první část se zabývá smyslem, místem a funkcí peněz, druhá část hodnotou peněz a problémem s jejím měřením a společenskými důsledky změn této hodnoty, třetí část vztahem bankovních peněz, bankovek a diskontní politiky k teorii peněz. S výjimkou části o hodnotě peněz, kde se Dr. von Mises příliš snadno spokojil s pouhou kritikou nedokonalostí jiných teorií, velký díl toho, co píše o ostatních tématech, stojí za přečtení. Třetí část je pravděpodobně vůbec nejlepší. Toto pojednání je skrz naskrz primárně teoretické a docela bez snahy o aktuálnost. Kniha je „osvícená“ v tom nejvyšším možném stupni.

Drouhou z recenzovaných knih je sbírka stručných esejů, z nichž většina byla přetištěna z Bank–Archivu ředitele hamburské Hypothekenbank. Pokud by tato kniha pocházela z pera anglického bankovního ředitele, tak by se jednalo o malý zázrak. Ale vztah mezi znalostmi a praxí je v Německu uspořádaný jinak. Prvních sedm esejů pojednává o teorii peněz a jejich hlavním záměrem je zpopularizovat myšlenky G. F. Knappa, jehož žákem a oddaným obdivovatelem Dr. Bendixen evidentně je. Když si připomeneme, že Knappovi nevadilo napsat takové věci jako: „der aus pantopolischen Ursachen gestörte Wechselkurs nicht nur durch Hylolepsie und Hylophantismus sondern auch auf exodromsichen Wege reguliert werden könne,“ [z *pantopolických* příčin pokřivený směnný kurs by mohl být regulovaný nejenom skrze *hypolepsii* a *hylofantismus*, ale také *exodromicky*], dokonce i ti, kteří mají klasické (stejně jako německé) vzdělání budou vděčnější za srozumitelnější styl. Myslím, že to byl Lotz, kdo spočítal, že Knapp v Die staatliche Theorie des Geldes zavedl asi sedmdesát nových technických termínů, aniž by se obtěžoval s jejich vysvětlením. Je to možná částečně i důvod, proč Knappovi následovníci vykazují tendenci hledět na něj i jako na proroka a nejen jako na ekonoma. Vskutku, tento styl může mít i svojí pozitivní hodnotu, je pouze málo lepších myšlenkových cvičení, která mohou stimulovat tvorbu idejí, než pozorné a trpělivé studium díla, v nemž slova mohou být pochopena jen s odkazem na kontext a kontext s odkazem na slova.

Ovšem proti Dr. Bendixenovi nelze vznést obvinění z obskurnosti. Jeho práce je jasná a přímá a její jedinou chybou je v určitém směru přehánění důležitosti a originality mistrových idejí. Starý „metalistický“ pohled na peníze je pověrou a Dr. Bendixen jí drtí s vášnivostí konvertity. Peníze jsou výtvorem státu; není pravdou, že by zlato bylo mezinárodními penězi, protože mezinárodní kontrakty se uzavírají vždy v nějakých národních měnových jednotkách; neexistuje podstatný nebo důležitý rozdíl mezi papírovými a kovovými penězi; peníze jsou měřítkem hodnoty, ale uvažovat o nich, jako by měly mít hodnotu samy o sobě, je reliktem názoru, že hodnota peněz se odvíjí od hodnoty materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, a to je jako plést si lístek do divadla s vlastním představením. S výjimkou posledního příměru, jehož interpretace může být čistě dialektická, jdou tyto ideje bezpochyby správným směrem. Je pravděpodobné, že starý „metalistický“ pohled a teorie regulace emisí bankovek, které jsou na něm založené, stojí v cestě měnové reformě, ať už je naším cílem vyšší elasticita a úspornost, nebo změna standardu; a doktrína, která se může stát základem pro křížovou výpravu vedenou za těmito cíli, bude pravděpodobně pro svět velmi užitečná, jakkoliv je její terminologie neotesaná.

Zbytek Bendixenovy knihy se věnuje bankovním tématům a hlavně Reichsbance. Dr. Bendixen připouští, že prvek soukromého kapitálu v Reichsbance sehrál svou úlohu tím, že zabránil, aby tato instituce byla zneužita pro zájmy nejmocnější strany ve státu, a že konzervativci si přáli, aby stát nuceně vykoupil od akcionářů jejich podíly hlavně v naději, že jejich strana pak bude moci směřovat bankovní politiku ve prospěch zemědělských zájmů. Přesto zastává názor, že uspořádání, které vedlo k tomu, že Reichsbanka je ve značném rozsahu vedena jako komerční instituce s cílem vytváření zisku, má vážné nedostatky. Ani stát, ani akcionáři by neměli dostávat od Reichsbanky podíly na zisku, aby nebyli v pokušení podřídit její politiku dosahování zisku. Například rozsáhlé používání šeků a clearingového systému se podle Dr. Bendixena v Německu nikdy nerozšíří, dokud budou zisky Reichsbanky záviset na udržování současného stavu. Jako bankéř z Hamburku, kde je šekový a „žirový“ systém rozvinut již skoro na stejném stupni jako v Anglii, považuje Dr. Bendixen zbytek Německa v tomto ohledu za velmi zpátečnický a necivilizovaný. Dr. Bendixen pronikavě kritizuje i mnoho dalších aspektů současné německé bankovní politiky. Mezi nimi stojí za zmíňku jeho pojednání o bláhovosti polovičatých opatření, která měla za cíl ztížit investice německého kapitálu do zahraničí, a o marnosti pokusů Reichsbanky snížit tlak na svoje zdroje tím, že odmítla na trhu poskytovat krátkodobé půjčky.

Knihu Dr. von Misese jsem popsal jako „osvícenou“. Pokud bych měl připojit odpovídající přídomek ke knize Dr. von Bendixena, tak bych ji popsal jako „emancipovanou“ – což ve sféře toho, co je liberální a inteligentní, tvoří opačný pól. Dr. von Bendixen postrádá kultivovanou jemnost Dr. von Misese, ale jeho praktická moudrost je vysokého řádu. Hamburská mysl není tak chytrá jako vídeňská, ale vydala větší úrodu.

J. M. KEYNES

Originální článek naleznete zde:

Keynesova recenze Misesovy Teorie peněz a úvěru

0 0 vote
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments