Když tě lži doženou

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ NOVINKY, POLITIKA, Světová

Média po měsících lží připravují veřejnost na vojenský kolaps Ukrajiny…

Jeden z význačných filosofů starověkého světa Diogenes věřil, že lži jsou nosnou silou politiky, a on se ty lži snažil odhalovat a vyvracet. Za tímto účelem občas chodil ulicemi Atén za bílého dne s rozsvícenou lucernou. A když se ho ptali proč, tak jim Diegenes odpovídal: „Hledám poctivého člověka.“

Také v dnešním Washingtonu D.C. je hledání poctivého člověka úplně stejně náročné. Diogenes by potřeboval xenonový světlomet do každé ruky.

Ale i tak se ve washingtonském establishmentu objevil krátký okamžik otevřenosti. Poté, co už měsíce americké veřejnosti o původu a vedení války na Ukrajině masově lhali, teď už média americkou, britskou a další Západní veřejnost připravují na vojenský kolaps Ukrajiny. Má to ale už dlouhé zpoždění.

Západní média dělala vše, co bylo v jejich moci, aby budila dojem daleko větší síly ukrajinské obrany, než jaká opravdu byla. Bedliví pozorovatelé si všimli, že ty samé videoklipy ruských tanků zasahovaných palbou, se ukazují opakovaně. Hlásily se místní protiútoky, ač to byly jen operační manévry.

Ruské chyby se přeháněly do proporcí daleko přesahujících jejich význam. Ruské ztráty a skutečný rozsah vlastních ukrajinských ztrát se překrucoval, fabrikoval nebo prostě ignoroval. Ale podmínky na bojišti se v průběhu času trochu měnily. Jakmile se ukrajinské síly znehybnily do statických obranných pozic uvnitř městských oblastí, stala se pozice Ukrajiny beznadějnou. Tento vývoj ale líčili jako krach Rusů, kterým se nedaří dosáhnout „svých cílů“.

Pozemní bojové síly, které znehybnily vojáky jejich umístěním do připravených obranných pozic, na dálku vyhledávají, pálí do nich a zničí je. Když jsou zařízení vzdušného zpravodajství, dohledu a průzkumu, s posádkou či bez ní, propojena s přesně naváděnými zbraněmi systémů moderní artilerie s přesnými údaji o cílech, tak je „držení pozic“ pro jakékoliv pozemní síly smrtící. To na Ukrajině platí ještě více, protože už od prvních akcí Moskvy byly zaměřeny na zničení ukrajinských sil, nikoliv na okupaci měst či zabrání území západně od řeky Dněpr.

Zatím byla výsledkem anihilace ukrajinských sil jak v mlýnku na maso. V poli docházelo jen epizodickým průnikům kyjevských, palbě vzdorujících legií se zbraněmi od USA a spojenců; kdy tyto legie teď díky zástupné válce Washingtonu ve velkých počtech vymírají.

Kyjevská válka s Moskvou je ztrátou. Ukrajinské síly podléhají vykrvácení do sucha. Vycvičené náhrady v dostatečném počtu, aby ovlivnily bojiště, neexistují a situace je s každou hodinou beznadějnější. Žádné množství vojenské pomoci od USA a spojenců nebo přímá vojenská intervence pozemních sil od USA a NATO tuto drsnou realitu změnit nemůže.

Dnešním problémem není postoupení území a obyvatelstva Východní Ukrajiny Moskvě, která to už stejně kontroluje. Budoucnost oblastí Cherson a Záporoží spolu s Donbasem je už rozhodnuta. Moskva si nejspíš zajistí i Charkov a Oděsu, tj. dvě města, která jsou historicky ruská a rusky mluvící, stejně jako území na ně navazující. Tyto operace prodlouží konflikt přes léto. Problémem je, jak ty boje zastavit.

Zda se boje zastaví už počátkem podzimu, bude záviset na dvou klíčových faktorech.

K prvnímu patří vedení v Kyjevě. Bude vláda Zelenského souhlasit s Bidenovým programem nekonečného konfliktu s Ruskem?

Kdyby to šlo podle Bidenovy administrativy, tak by Kyjev fungoval jako základna k vybudování nových sil určených k ohrožování Moskvy. To v praxi znamená, že Kyjev musí spáchat národní sebevraždu, když vystaví srdce Ukrajiny západně od řeky Dněpr masivním, zničujícím útokům ruských dalekonosných raket a raketových sil.

Takový vývoj samozřejmě není nevyhnutelný. Berlín, Paříž, Řím, Budapešť, Bukurešť, Sofie, Vilnius, Riga, Tallin a ano, dokonce ani Varšava nemusí slepě pochodovat ve washingtonském šiku. Evropané, stejně jako většina Američanů, už zírají do propasti všeobecného ekonomického propadu, který Bidenovy politiky doma vytváří. Evropské vlády se na rozdíl od Američanů, kteří si musí poradit s důsledky Bidenových naivně vymyšlených politik, mohou rozhodnout odstoupit od Bidenova plánu věčné války na Ukrajině.

Druhý faktor zahrnuje samotný Washington. Když nalili přes 60 miliard $, čili trochu přes 18 miliard $ měsíčně do přímých či nepřímých dodávek Ukrajinskému státu, který se teď rozpadá, je tu teď důležitá otázka, co se stane s těmi miliony Ukrajinců ve zbytku země, kteří neutekli? A odkud se vezmou peníze na znovuvybudování ukrajinské rozdrcené společnosti v době rozvíjející se globální ekonomické nouze?

Když náklady inflace stojí průměrnou americkou domácnost dalších 460 dolarů měsíčně, aby si letos koupila to samé zboží jako loni, tak je dost možné, že Ukrajina by se mohla ponořit pod hladinu jako Titanic, aniž by to americké voličstvo moc zajímalo. Zkušení politici vědí, že dosah pozornosti Američanů k záležitostem za americkými hranicemi je krátký, takže přiznání porážky na Ukrajině by nejspíš mělo jen nepatrné až žádné důsledky.

Jenže účinky opakovaných strategických krachů v Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii jsou kumulativní. V 80. letech chtěla General Motor diktovat, jaký druh automobilů si budou Američané kupovat, ale američtí spotřebitelé měli odlišné představy. Proto G.M., která americkému trhu dominovala po 77 let, ztratila vrcholnou pozici ve prospěch Toyoty. Washington nemůže diktovat všechny výsledky vývoje, ani nemůže utéct před odpovědností za své rozhazovačné utrácení a zruinování americké prosperity.

V listopadu půjdou Američané k volbám. Tyto volby samotné nebudou ničím více než testem poctivosti amerického volebního procesu. Volby také nejspíš zajistí, že Biden se stane nezapomenutelným kvůli své zatvrzelosti; svému odmítání změnit kurz, jako Herbert Hoover roku 1932. Demokraté si vzpomenou, že jejich předkové v Demokratické straně po více než půl století v podstatě pořád vždy vedli kampaň proti Hooverovi. Teď to možná skončí tak, že Republikáni povedou po příštích 50 let kampaň proti Joe Bidenovi.

Douglas Macgregor, penzionovaný plukovník, je vedoucím členem The American Conservative, a v Trumpově administrativě býval poradcem ministra obrany, je v bojích vyznamenaným veteránem a autorem pěti knih.

BY TYLER DURDEN

SUNDAY, JUN 19, 2022 – 05:30 AM

Authored by Douglas MacGregor via TheAmericanConservative.com,

Zdroj: https://www.zerohedge.com/geopolitical/when-lies-come-home

5 2 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

[…] Když tě lži doženou New York Times odhalil rozsah ztrát Kyjeva Kreml prohlásil „pevninský most“ ze západního Ruska na Donbas a Krym za dokončený Morálka ukrajinských frontových sil se hroutí, přiznává náhle katastrofické podmínky Washington Post, který dosud Ukrajinu adoroval […]