Jak se žije u erárních žlabů?

Nezařazené

Andrej Babiš, stejně jako celá řada ministrů financí před ním, nám téměř denně na televizních obrazovkách pláče, kterak má náš stát málo peněz, jak jsou nízké daňové sazby či jak těžký je řádný výběr daní. Snížit spotřební daň o pár desetníků u nafty a benzínu by podle něj vyvolalo kolaps vyplácení důchodů, kolega Huml z vládní koalice by zase „lidskou špínu“, která si dovolí po rocích těžké práce danit v cizině nejraději zbavil občanství a všeobecně se vládnoucí parta shoduje na tom, že „parazity“, kterým po zaplacení daní zůstane více než na chleba se solí, je třeba znárodnit nebo pozavírat, neboť málo radostně plní jejich politickou koňskou dřinou vybojovaná erární koryta.

Daňoví otroci, tedy ti plátci, kteří svou každodenní prací vytvářejí nějaké hmatatelné hodnoty, se ještě z posledních sil hýbou a ještě nemusí jíst kůru ze stromů, a tak má vládnoucí socialistický establishment pocit, že má „právo“, ale hlavně prostor je znovu a znovu pořádně přidusit, znovu přimáčknout ke dnu, aby věrchuška měla dostatečné zdroje pro svůj „zaslouženě“ pohodlný život pod ochranou „sociální“ ruky státu.

Co se pak s těmito, pod hrozbou kriminálu, zabavení celého majetku či třeba ztrátou občanství, vybranými penězi v kolotoči státní byrokracie děje? Jak si užívají moci nad tímto daňovým lupem jeho zákony posvěcení vymahači? Kolik peněz je opravdu potřebných na základní funkce státu a kolik je jich cestou zpět k občanům rozkradeno, zbytečně vyhozeno či použito na nafukování zbytnělého ega „odpovědného“ přerozdělovače?

Médii proběhla zpráva o „reprezentačním“ obědě starostky Prahy 3 Hujové za bratru 9 tisíc v humrech, šnecích, šampaňském a podobně, kterými pohostila kamarády z Magistrátu. Kausa pokračuje zveřejněním kopií dokladů, dle kterých si „lidová zástupkyně“ pořizovala na státní útraty brýle za 4 363,- Kč, parfémy za 5 660,- Kč či ošacení a botky za dalších 11 a půl tisíce. Je to hloupost, novinářský hyenismus, který se snaží dehonestovat nebohou političku před volbami, nebo zásadní precedens, který je obrazem úrovně naší státní správy a zastupitelské demokracie? Obrazem všeobecné nenažranosti, nadutosti, vychytralosti, přezíravosti či pocitu beztrestnosti a nadřazenosti volených reprezentantů i jejich úřednických soudruhů?

Hujová není vyjímka a rozhodně není sama, kdo si státní rozpočet plete se soukromou zaopatřovatelnou a kuje železo dokud je žhavé, dokud lze erární trafiku vytěžit, dokud lze pomocí funkce erární krávu maximálně podojit. Proč by utrácela svůj vysoce nadprůměrný plat  s mnoha odměnami za žranice či nakupování „echt luxus“ cetek, když na to má fondy? Proč by nesnášela zlatá vejce do vlastního hnízda, když na to má požehnání zákonodárce?

Jen se podívejme kolem sebe. Kolik dalších volených zástupců, politiků, úředníků či státem dotovaných pseudopodnikatelů jede na stejné vlně. Kolik se jich brání transparentnímu rozkrytí účtů, kšeftů, smlouviček, kolik se jich brání podání vysvětlení „tak nějak zvláštních“ rozhodnutí, udělených razítek či podpisů? Kolik tisíců, miliónů a miliard už takto vyletělo erárním komínem? Od účtu za brejličky až po prodej OKD …

Celé je to o systému a nastavení stupnice morálních hodnot. Jeden produktivní daňový poplatník dnes musí uživit pět příjemců erárního „dobra“. Pomineme – li opravdu potřebné (děti, důchodce, nemocné) a pro chod státu nepostradatelné (hasiče, záchranáře, lékaře, část policistů, soudců, učitelů), zbývá stále ještě obrovská skupina zahřívačů erárních křesel, kteří jsou ve většině případů drazí i zadarmo, ale právě jejich rukama protékají „vytěžené“ miliardy od daňových poplatníků a právě oni mají tu moc „státní výpalné“ nasměrovat dle svých osobních potřeb.

Nelze se potom divit, že tito jedinci naprosto ztrácí soudnost, náhled na realitu i, dříve možná neabsentující, charakter. Více nebo méně to musí semlít zřejmě každého. Tak je nastaven systém, tak se buduje „eurosocialismus“. Z lidí, kteří možná někdy chtěli dělat něco pro opravdu lepší společenské zřízení, se nutně při každodenní návnadě v podobě fondů, fondíčků, operačních programů, dotačních pobídek, byznys plánů státních podnikatelů, lukrativních nabídek zakázek, nezištného poradenství či dalších „tisíců“ výmyslů placených z nějakých cizích peněz, stávají najednou nadpozemsky nafouknuté figury s razítkem místo hlavy a kalkulačkou místo mozku.

Ve finální fázi svého „erárního funkčního zbožštění“ podlehnou chorobnému sebeklamu a stávají se jen hlasitě chrochtajícími prasaty, která jen každý den čekají na pravidelný přísun potravy, na pravidelný přísun zdrojů od daňových plátců. Mají pouze jedinou obavu, aby onen přísun byl stálý a dostatečný. Sami si obživu jinak obstarat již neumí. Tak ještě mezi chrochtáním kvičí, že mají málo, že mají nárok, že nezbude pro jimi milované voliče! Když pak ještě zvednou pohled vzhůru a vidí koryta na kopci plněná násobky tun jimi přijímaného krmiva, nakonec už ani vůbec nedokážou pochopit v čem je problém, když si za „drobné“ z erárního žlabu pro sebe koupí nové růžové brýle … Vysvětlí jim to ještě někdy někdo?

 

 

Psáno pro a více na: pravyprostor.cz (diskuse bez registrace)

Související: 

Ve státním rozpočtu je příjmů dost, výdaje jsou problém …

Karel Kříž vyšlo na:

Jak se žije u erárních žlabů?

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
26 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments