Geopolitika: Jak nám mapy pomohou porozumět historii, předvídat budoucnost a chápat, co je za politikou

POLITIKA, Světová

„Není moc časté, že by se národy poučily z minulosti, ještě vzácnější je, že by z ní odvodily správné závěry.“

Henry Kissinger

Američtí studenti jsou v zeměpise notoricky slabí a trvá to už nějakou dobu. Např. v roce 2002 – rok po útocích z 11.9 – jen 17% amerických studentů umělo najít Afghánistán na mapě. V roce 2016 ani ne třetina dosáhla minimálního skóre 66% k absolvování Průzkumu globální gramotnosti od National Geopraphic. V roce 2015 Auditorský úřad vlády Spojených států hlásil, že 75% žáků osmých tříd ani nevědělo, co to zeměpis je.

A obrázek vaší staré školní hodiny zeměpisu. Ten bude s největší pravděpodobností o nudném předmětu vyžadujícím spoustu biflování globálních fakt, jmen amerických států a jejich hlavních měst. To americkým studentům poskytuje medvědí službu, protože pochopení skrytého potenciálu zeměpisu člověku umožňuje užít si občasné zjevné pamlsky v chápání historie, s větší přesností předpovídat budoucnost a prohlédnout, co je za politickými řečičkami, aby pochopil, o co opravdu národním státům jde.

Uvažujete-li o užitečnosti zeměpisu při lepším pochopení našeho světa, zamyslete se nad následujícím:

  1. Proč je pro stát tak důležité orientovat se ve svých poddaných a v jejich prostředí, tj. přes dávno už zavedené postupy jako katastry nemovitostí a vytvářením trvalých příjmení? Nebo nedávnější příklady, jako je statistický úřad, systém pasů, registrace motorových vozidel, rodné a úmrtní listy nebo jen registrace k volbám?
  2. Proč je stát zjevně vždy nepřítelem „lidí, kteří se přesunují,“ tj. nomádů a pastevců, lovců, Cikánů, tuláků, bezdomovců, opakovačů, uprchlých otroků a nevolníků? Všichni byli vždy státu trnem v oku a snahy trvale tyto mobilní lidi usadit se zjevně nedařily.

Odpovědi na tyto otázky jsou jasné, jsou-li nám známy klasické imperativy státu – a těmi jsou zdanění, odvody a zabránění rebeliím.

Aby stát tyto imperativy splnil, musí vědět co nejvíce o svých obyvatelích a chce od nich, aby byli usazení. Nemůžete zdanit, co nemůžete měřit. Nemůžete nikoho odvést do boje, když nevíte, že vůbec existuje. A nemůžete zastavit rebelii, nevíte-li o těch, co se snaží svrhnout váš řád.

Kvůli přežití státu jsou v důsledku těchto imperativů nezbytné přesné mapy pozemků a lidí, kteří je obývají. A k čemu jsou tyto mapy tak důležité a co by bez nich nešlo?

Vnitřní smysl zeměpisu je jasný: vypsat, popsat nebo lépe porozumět vzorům a procesům na Zemi. Nejsou to jen mapy a metropolí států, ani to není prosté vytváření map (tím je kartografie).

Tudíž skrytá síla zeměpisu se oceňuje tam, kde to má vztah ke státním imperativům –  konfliktům mezi soupeřícími státy stejně jako ke vztahům mezi státy a lidskými bytostmi, tam to má smysl.

Ranný zeměpis, tiskařský stroj a „vnímané komunity“

Abychom začali se základním konceptem historie zeměpisu, je třeba uvážit rozdíl mezi národem a státem. Dnes je běžné používat výrazu „národ“ a „země“ ve stejném smyslu, ale v zeměpisu „země“ ve skutečnosti znamená „stát“ a termín „národ“ je definován sdílenou identitou mezi velkou populací uvnitř státu.

Tato sdílená identita je tím, co Benedict Anderson nazýval „vnímané komunity.“ Tyto vnímané komunity měly zpočátku vztah k vynálezu tiskařského stroje, který i jiným lidem než elitám umožnil snadnější přístup jak k mapám, tak k literatuře. Takové publikace přispěly ke standardizaci jazyků, která spoustě kultur umožnila, aby nejen pochopily jedna druhou, ale také tvořit mapy, které vysvětlovaly svět.

Tiskařský stroj přispěl ke standardizaci historie minulosti, takže mnohé odlišné kultury si začaly pamatovat (a zapomínat) ty samé věci. Podle Andersona začaly být komunity vnímané, protože lidé i z malých menšinových národů se nikdy nebudou tak znát nebo stýkat s většinou lidí v této zemi. Ovšem většina bude mít pochopení jejich sdílené historie.

Z perspektivy Západu, má raná historie zeměpisu svůj původ během středověku. Evropští cestovatelé objevovali svět za hranicemi známých území a svá pozorování různých míst, ras a kultur mapovali. Společnou podobností těchto raných zapsaných poznatků bylo, že o různých typech klimatu se uvažovalo jako faktoru definujícím, jak se rasy a kultury liší od evropských cestovatelů.

Ty rané poznatky se zapisovaly z úhlu pohledu, podle kterého byli evropští cestovatelé normální, a všichni ne-Evropané se definovali podle jejich odlišností od Evropanů. Dalo by se říci, že podle těchto písemných poznatků byli Evropané referenčním bodem pro to, co je normální a správné.

V tomto období bylo světové klima klasifikováno do tří typů: frigidní (velice studené), temperované (právě to správné) a torridní (velice horké). Frigidní klima bylo považováno za příliš studené pro lidi, zatímco torridní klima za příliš horké. Podle tohoto chápání klimatu byli Etiopané považováni za žijící příliš blízko slunci, a tak byli v důsledku toho spáleni do černa – pozorování bylo považované za vědecký fakt, protože evropští cestovatelé to viděli na vlastní oči a psali o tom.

Důležitým aspektem těchto raných písemných poznatků bylo to, že nové kultury, terény a rasy, které byly „objeveny“, často popisovali jako monstra z nehostinných zemí. O těchto monstrech se běžně psalo a stávala se zdrojem mýtů a legend. Takové legendy vyprávěly o monstrózních bytostech na okrajích, kde se setkávají známá a neznámá území.

S tím, jak se dávní Evropané pouštěli do nových expedic, kdy každá prozkoumala více než ta poslední, tak se z neznámých území stávala známá, ale ta monstra se vždy posunula dále za okraj aktualizovaných map. Podle Joanne Sharp byl tento vzor důsledkem dvou faktorů.

Zaprvé Evropané potřebovali definovat své území mýty a legendami o neznámých monstrech, protože to bylo definujícím faktorem evropské identity. Dá se říci, že identita není založena jen na tom, jak jsou lidé podobní, nýbrž i na tom, jak se lidé považují za odlišné.

Druhým faktorem bylo to, že u raných objevitelů v tomto časovém období vyvolávaly první kontakty a interakce s novými kulturami strach. Sharp uvádí:

„Praktiky roztahování rtů a jóga prvním cestovatelům připadaly jako zohavená těla; použití barevných štítů bojovníky mohlo z dálky vypadat jako tváře na jejich hrudi; a neevropské jazyky cestovatelům zněly velice cize.“

Tyto rané expedice, z nichž se vytvářely středověké mapy světa, měly ohromný vliv na to, jak lidé chápali svět a své místo v něm.

Čtěte dále Geopolitika: Jak nám mapy pomáhají porozumět historii, předvídat budoucnost a chápat, co je za politikou na Ammo.com.

By Sam Jacobs – September 10, 2020

Zdroj: https://www.thedailybell.com/all-articles/news-analysis/geopolitics-how-maps-help-us-understand-history-predict-future-beyond-politics/

Sdílejte přátelům

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments