Elita zase útočí na Švýcarsko: Zvedněte daně, ať je to spravedlivé

Nezařazené

Kantony na nízké daňové sazby shlíží svrchu … Roky bojovaly, kdo nabídne nejnižší daňovou sazbu, teď ale některé kantony ve středním Švýcarsku zpochybňují moudrost téhle rozbujelé daňové soutěže, jelikož nárůst populace, který s tím přišel, zatěžuje více místní zdroje. Ten ráj, kterým je střední Švýcarsko, je zrovna tak přírodní, jako i fiskální: křišťálová jezera, zasněžené vrcholky, krása nedotčené přírody a stát – kanton – který jen mírně ždímá příjmy z jednotlivců či podniků. Tyhle vlastnosti způsobují, že zahraniční daňoví poplatníci přijíždí v houfech a Evropská unie brblá, že je Švýcarsko jako celek daňovým rájem. Nyní ale už trpí nejen Brusel, ale i kantony trpí důsledky této soutěže, v níž jsme viděli, jak padají jeden přes druhého, zvláště po roce 2000, jen aby se předehnaly ve snižování daní, a na povrch vybublává nespokojenost. Křesťanskodemokratický člen švýcarské kantonální vlády Otomar Reichmuth koncem loňského roku propůjčil této nespokojenosti hlas, když v místním tisku v podstatě přednesl otázku: „Co vlastně chceme?“ – SwissInfo

Dominantní sociální téma: Potřebujeme více daní, abychom vytvořili skutečně lidskou společnost. (Poznámka: Dominantní sociální téma je u Daily Bell šířený propagandistický ideový element – mem v analogii ke genetickému informačnímu elementu, šířícímu se v populaci genu – kterým se nás elita snaží očkovat, a kterému se oni vysmívají.)

Analýza volného trhu: Ve SwissInfo jsme se dočetli, že švýcarští činitelé se dostávají pod tlak, aby zvedli daně. Švýcarsko je jednou z posledních opravdu funkčních republik, které ještě na světě zbývají, kde moc skutečně v mnohém vychází odspoda nahoru. Ale v posledním desetiletí se každá část švýcarské demokracie stala cílem útoku ze strany kontrolující mocenské elity, která potřebuje Švýcarsko zašikovat do řady se zbytkem Evropy.

Nyní se útočí na švýcarskou strukturu nízkého zdanění, protože vrcholné Západní elity chtějí, aby se švýcarská vláda nacucala penězi. Čím více má vláda, tím více moci může uplatnit mocenská elita, která stojí za vládami po celém světě a kontroluje tajně jejich aktivity přes merkantilismus.

V nedávné minulosti byly Švýcarsku amputovány zákony o daňovém tajemství a země si dobrovolně odstranila kvazi-zlatý standard, týkající se Švýcarského franku a udělala dokonce úpravy ve svých vztazích s Evropskou unií, aby usnadnila obchod a emigraci.

Pořád trvá zápas o to, zda švýcarské malogermánsky založené obyvatelstvo zůstane své a relativně svobodné nebo zda budou podrobeni evropskému marastu korupce, nefunkčnosti, zbídačujícím opatření a byzantinského socialismu.

Záměrem elit je Švýcarsko tomu podrobit – aspoň do určité míry. Švýcarsko je stále ještě mocná země, uskladňující a spravující ohromnou část světového bohatství přes svou strukturu soukromého bankovnictví. Není žádných pochyb, že to bude pokračovat, ale bude to čím dál více dvojvrstvý systém.

Nejenže ten systém bude dvojvrstvý, ale bude čím dál víc tajnůstkářský a to bude dále korodovat občanskou společnost. Mocenská elita už Švýcarsko používala k uložení zlata a dalších aktiv, jakmile přijde výpad proti Švýcarsku s transparentností, objeví se skupinka soukromých bank (převážně), které z tohoto převažujícího trendu nějakým způsobem dostanou výjimku.

 

Daňový tlak, co se teď na švýcarskou společnost vyvíjí, je jen jednou z dalších snah v tomto směru. Tady je z toho článku více:

S úpěním nad vedlejšími škodami z nízkých daňových sazeb kvůli stárnoucímu obyvatelstvu (49 procent obyvatel Schwyzu (kanton) je starších 30 let), nad dalšími 3 000 auty každý rok na silnicích navíc, nad neustále rostoucími nájemními a pojistnými prémiemi a nad „vlaky a silnicemi, které jsou nacpané od rána do noci“, si Reichmuth, podnikající jako sýrař, tuto otázku zodpověděl následovně:

„Já přeci nepotřebuji šestiproudé dálnice, či manažery s opulentními platy, ani cizince, kteří si užívají příznivého daňového prostředí.“

Reichmuthovy komentáře spustili v centrálním Švýcarsku něco jako malou bombu, jejíž tlakové vlny pocítili v prosinci, když občané populární turistické destinace Lucernu přijali tříbodový nárůst daňových sazeb. I během finančních potíží byl Lucern bez dluhů až do roku 2007 a všechny politické strany – s výjimkou krajně pravicové Švýcarské lidové strany – souhlasily s nárůstem daní.

Ze dne na den se Raichmuth stal, aniž by to chtěl, jak říká, symbolickou postavou zosobňující určitou nespokojenost mez Švýcary z centra země. Průzkum v místních novinách Bote der Ruschweiz zjistil, že 57 procent voličů ve Schwyzu vidí nárůst obyvatelstva, vytvořený přitažlivostí regionu jako „prokletí“. Před čtyřmi lety to bylo 55 procent občanů, kteří nárůst kvalifikovali jako „požehnání“.

Nárůst obyvatelstva ve Švýcarsku byl zvláště výrazný. Střední Švýcarsko (Schwyz, Lucerne, Nidwalden, Obwalden, Uri a Zug) od roku 1972 zažilo nárůst své populace asi o 40 procent, tvrdí Federální statistický úřad. Jen oblast Ženevského jezera zaznamenala vyšší nárůst o 41,5 procenta v kantonech Vaud, Calais a Geneva.

Vidíme z toho určitý druh perverzní logiky. Uvažuje se tu, že kvůli nízkým daním je Švýcarsko atraktivní pro cizince, kteří se ve Švýcarsku usazují a zatěžují sociální a fyzické zdroje. To je samozřejmě nesmyslný argument, který se ale vážně protlačuje – nejdřív z Bruselu a teď i z vlastního Švýcarska.

Každá společnost ZÍSKÁVÁ, když se do jejího středu usazují bohatí podnikatelé. A logickou odpovědí na kritiku, týkající se tohoto druhu situace, by měl být poukaz na to, že nefunkční společnosti s vysokými daňovými sazbami by je měly SNÍŽIT. K tomu ale při téhle konkrétní konverzaci nedochází. Protože Švýcarsko je funkční a je po něm poptávka jako po místě, kam chtějí lidé emigrovat, musí zvýšit daně a obecně ze sebe udělat méně atraktivní destinaci.

Dalším důvodem, který tlačí jak uvnitř, tak zvnějšku Švýcarska, je agitace za zvýšení švýcarských daní kvůli tomu, že určité kantony se s „veřejnými rozpočty potácí v červených číslech, zvláště ve Schwyzu a Zugu.“ Ve skutečnosti jsme se ale z článku poučili, že „Schwyz je jedním z těch, který opustil svou- předtím konzervativní rozpočtovou politiku a nafoukl si policejní síly a další sektory.“

Zjevným řešením pro místní napjaté rozpočty je SNÍŽIT výdaje. Ale stejně jako v mnoha dalších částech Západu těchto dnů konverzace o této možnosti chybí. Výdaje se musí zvýšit tak, aby toho stát mohl dělat více.

 

Ve Švýcarsku – v té velké výjimce – postupně vidíme, jak i tam ořezávají svobodu, jak pokračuje ta dirigovaná kampaň za europanizaci Švýcarska. Jeho historické lpění na bankovním soukromí už bylo degradováno, jeho měně odstranili krytí, jeho republika je vystavena útokům a teď je tu dost velká agitace za zvednutí daní a za zvětšování vlády.

Všechny tyhle tlaky nám poskytují učebnicovou ukázku toho, jak Západní elity postupně rozšiřují vládu, aby kontrolovaly společnosti. Švýcarsko podle nás homogenizují, aby se lépe integrovalo do světové vlády.

Je tu ještě naděje, že Švýcarsko si najde cestičku, jak těmto tlakům vzdorovat a uchovat své svobody a tudíž i vstřícnou a skromnou vládu.

Zdroj: thedailybell.com pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Sdílejte přátelům

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
9 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments