Česká republika zruší zákon, který je nejlepší v Evropě

Nezařazené

Mediální úchylka srovnávat různé jednotlivosti v ČR s Evropou (a hlavně tzv. “západem”) se s železnou pravidelností objevuje v České televizi, zejména, pokud jde o kouření. Jsme dost evropští? Běžíme ve stejném tempu? Nezaostáváme náhodou v budování socialismu?

V případě zákona, jenž upravuje kouření v restauracích, barech a podobných podnicích, které z nějakého nepochopitelného důvodu někteří považují za veřejný prostor, na který si dokonce činí nárok, si troufám říct, že máme jednu z nejlepších zákonných úprav široko daleko. Snad jen ta hloupá upozornění, kdyby zmizela z krabiček, ale dokud nemáme stupidní obrázky jako třeba Britové, je to ještě celkem dobré.

Touha ministra zdravotnictví Hegera vychovávat a řídit lidem život je ovšem nezastavitelná. Nejde samozřejmě o nic menšího než dirigismus schovaný za pokrokZakázat cigarety (i elektronické!), přikázat cenu nealkoholického nápoje tak, aby byla nižší než nejlevnějšího alkoholu, a kdo ví, co se mu ještě klube v hlavě. Beztak nám zanedlouho EU přikáže, že krabičky budou celé bílé, s hnusnými obrázky a texty.

ČT hlásí: “Kouření na veřejnosti přestalo být normální.” Pokrok nastal. Je tady a teď. Mise je jasná: Vnutit svůj životní styl, své preference a své představy o světě ostatním.

Fašounek Cabrnoch, který je v ODS zřejmě omylem (a nebo snad správně, protože ODS se odkymácela doleva a z myšlení typického pro pravou část politického spektra jí zbyly jen nahodilé útržky v paměti; asi jako mladíkovi s děsnou ranní kocovinou), tvrdí: Musíme vytvořit společenskou náladu nepříznivou ke kouření.

Nepřevychovávejte lidi. Nevnucujte jim svůj způsob života. Trh kuřáckých i nekuřáckých restaurací je bohatý a funguje. Majitelé podniků nemají zájem o budování ráje, mají zájem vydělávat peníze. Někdo se specializuje na kuřáky, někdo zas poslechne ty, kteří volají po nekuřáckém prostředí a vodě zdarma (nesmysl století). Někteří třeba zavedli nekuřácké hodiny v době obědů. Krása volného trhu a svobodného rozhodování. Některým to ovšem nestačí. Chtějí svět podle sebe. Někteří natolik, že navrhují je na plošný zákaz i v klubech, diskotékách a barech, kde je tradičně výskyt kuřáků větší. Zaslepeni ohromnou nenávistí vůči těm, kteří mají jiné životní preference, si neuvědomují zásadní věc:

“Lidé jsou různí a pocit štěstí či blaha je u každého vyvolán jinými podněty. Tedy i jeho prožití je individuální. Možná, že je to pro někoho banální myšlenka, ale pro mě je velmi důležitá v jedné věci. Kdyby si všichni lidé byli podobní a štěstí by bylo vyvoláváno stejnými příčinami, nepotřebovali by být svobodní. Protože ke štěstí vedou různé cesty, je zapotřebí volnosti, díky které si můžeme najít každý svojí vlastní. Ne každý má ale ke svobodě podobný vztah.”
– Ladislav Jakl

Nekuřáci nemají právo na nekuřáckou restauraci. Stejně tak kuřáci nemají právo si čmudit v cizím objektu, jak se jim zlíbí. Pravidla určuje hospodský. Tak je to nejlepší, a co víc, tak je to dokonce uzákoněno v ČR. To naším zákonem by se měl inspirovat svět, který se již zcela neprávem označuje za svobodný.

Na tlak z Evropské unie a správně motivujících ministrů zdravotnictví se však brzy dočkáme změny. Ve výsledku možná dokonce toho, co již bylo v seriálu Hospoda (v epizodě Nekuřácký den) závěrem rozhovoru hospodského s ortodoxním nekuřákem a učitelem tělocviku.

“No vida a jde to.”

“Co jako jde?”

“Aby byl v hospodách krásný, čistý a dýchatelný vzduch.”

“A že tu nejsou lidi, to vám nevadí?”

“Mhehehe… A proč by mi to mělo vadit?”

Jiří Rybář je členem Svobodných vyšlo na jirirybar.blog.idnes.cz

0 0 votes
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
32 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments