Ceny energií vylučující konkurenceschopnost vykolejují ekonomický růst Evropy

EKONOMIKA, Evropská Unie, NEJZAJÍMAVĚJŠÍ NOVINKY

Přes všechny ty nekonečné řetězy monetárních a fiskálních stimulů je Eurozóna ohledně růstu a tvorby pracovních míst zklamáním. Jeden z těch důvodů je i demografie. Žádné monetární a stimuly a veřejné utrácení nemůže kompenzovat dopady stárnoucí populace na spotřebu a ekonomický růst, jak může potvrdit i Japonsko.

Je v tom však i zvláště důležitý faktor, který mají všichni sklon přehlížet. Nedostatečná konkurenceschopnost evropského průmyslu je kvůli rostoucím a konkurenceschopnost vylučujícím cenám energií.

Ceny elektřiny k bydlení v Evropské unii byly mezi lety 2010 a 2014 v průměru blízko 240 $ na MWh, zatímco v USA byly v průměru skoro 120 $ na MWh, čili necelá polovina cen EU. Také ceny benzínu a nafty byly v Evropské unii dvojnásobné oproti Spojeným státům.

 (https://www.globalenergyinstitute.org/sites/default/files/2019-07/EU_Report.pdf).

A tento trend se nijak nezlepšil. V roce 2020 průměrné spotřebitelské ceny elektřiny k bydlení vykázaly oproti předchozím letům 13% nárůst.

Důležitou roli v této situaci sehrávají dotace obnovitelných energií. V Německu od roku 2006 ceny energie pro domácnost dramaticky narostly. Elektřina pro domácnost mezi lety 2006 až 2019 narostla o 57%, přičemž země investovala více než 150 miliard eur do dotací pro obnovitelné energie.

 (https://www.iaee.org/en/publications/newsletterdl.aspx?id=439).

V ceně účtované za energii jen 23% část u průměrné domácnosti obnáší skutečná cena za energii, přičemž příplatek za obnovitelnosti je dalších 21% ceny a náklady elektrické sítě 24%. Dnešní Německo téměř z 24% svého energetického mixu závislí na uhlí a z 12% na zemním plynu.

 (https://www.cleanenergywire.org/factsheets/what-german-households-pay-power).

Největší rozdíl v cenách ale v Evropě činí daně a poplatky. Jejich podíl trvalé stoupá nahoru z 25,6% roku 2011 na 40,3% roku 2020, kdy sazby jsou až 66% v Dánsku a 53% v Německu.

Daň z přidané hodnoty (DPH) je v EU v průměru 15,5%, z celkové ceny a je v rozsahu od 4,8 % na Maltě až po 21,2 % v Maďarsku.

(https://strom-report.de/electricity-prices-europe/).

Takové ohromné ceny energií, kdy se podniky a domácnosti potýkají s masivními daněmi a s fixními náklady, fungují jako břemeno znemožňující růst a konkurenceschopnost. I v Německu, kde je exportní průmysl osvobozen z odvodů na obnovitelné energie, jsou rozdíly v porovnání se Spojenými státy a s Čínou, co se týče nákladů na energii ohromné, takže ceny energií zůstávají příliš vysoké a většina průmyslu kvůli nim přichází o konkurenceschopnost. Musíme si uvědomit, že náklady na energii mohou pro některé průmysly obnášet až 30% všech nákladů. Nárůst fixní složky nákladů v účtu za energie znamená pro podniky břemeno pracovního kapitálu, které nevyhnutelně vede ke snížení tvorby pracovních míst, jelikož dvěma nejdůležitějšími náklady ve zpracovatelském průmyslu jsou energie a pracovní síla.

Ke klíčovým negativním faktorům v Evropě patří náklady na emise CO2, což je ve skutečnosti skrytá daň, kterou vlády z prodeje emisních povolenek vybírají. Ceny povolenek na CO2 se přitom vyšplhaly do rekordních výšin.

 (https://www.theguardian.com/environment/2021/apr/20/carbon-emissions-to-soar-in-2021-by-second-highest-rate-in-history)

Je to kvůli skutečnosti, že členské státy omezují povolenky, a tak poptávka roste. Tyto náklady se přímo přenáší na spotřebitele, zatímco vlády za jejich prodej hrabou miliardy. S tím, jak se cíle krátit emise v Evropě stupňují čím dál rychleji, tak se touto skrytou daní v podstatě pokutují výrobci a spotřebitelé v čím dál ohromnější míře. Evropská unie představuje kolem 9% procent globálních emisí CO2, ale nese 100% nákladů celého zbytu velkých ekonomik, protože ty tak ohromné břemeno na spotřebitele nepřenáší. Navíc daně na CO2 nefungují. Jediným důvodem, proč emise Evropské unie klesají, je ten, že její růst je daleko slabší než u ostatních ekonomik. Dokonce i Spojené státy od roku 2007 omezují emise rychleji a předbíhají, co se týče surových emisí, všechny ostatní země, které ještě zůstaly v té Pařížské klimatické dohodě. Avšak řada jednotlivých zemí zažila ještě prudší pokles uhlíkových emisí než Spojené stát, jak ukazuje The Dispatch

(https://factcheck.thedispatch.com/p/has-the-us-reduced-carbon-dioxide).

Smutné na tom je, že řada z těch zemí, co jsou pro Evropskou unii hlavními tahouny snižování uhlíkových emisí, si tím škrtí růst a tlačí na kapitál, aby přesídlil do jiných zemí.

Toto ohromné břemeno vylučující konkurenceschopnost není pro existující průmysly jen obyčejným negativním faktorem, jde o klíčový prvek při rozhodování o přemístění do jiných zemí.

Takovýmto způsobem politicky přestavěné energetické trhy nejenže způsobily, že Evropská unie přichází o konkurenceschopnost, nýbrž tvrdě dusí možnosti růstu a vytváření pracovních míst.

Přechod na čistější energie by nemusel být nijak negativní, pokud by byl konkurenceschopný a nevytvářel daleko více negativních účinků než pozitivních přínosů. V Evropské unii je ale ten problém, že energetický přechod v ní byl uplichtěn politicky a nikoliv tažen konkurencí a technologiemi. Od reality ulítlé dotace a daňová opatření vedla k daleko vyšším fixním nákladům a pro spotřebitele zvedla ceny. Místo aby se vlády ohromně vměšovaly do energetických trhů, tak otevřená konkurence mezi obnovitelnými energiemi a zemním plynem a technologickými inovacemi by byla daleko lepší a levnější alternativou.

BY TYLER DURDEN

TUESDAY, JUN 29, 2021 – 03:30 AM

Authored by Daniel Lacalle,

Zdroj: https://www.zerohedge.com/energy/europe-non-competitive-power-prices-derail-growth

5 1 vote
Article Rating

Sdílejte přátelům

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments