Angela Merkel: Prohlubme unii, abychom s tím pohnuli

Nezařazené

Projev Merkelové: Kancléřka naléhá na reformy, aby se udrželo Euro… V prvním parlamentním projevu svého třetího funkčního období německá kancléřka Angela Merkel varovala, že Evropa potřebuje přistoupit k dalším akcím, aby získala odolnost vůči krizím své jednotné měny, a naléhala na státy, aby se podrobily závazným ekonomickým reformám. – Der Spiegel

Dominantní sociální téma: Tahle strašlivá ekonomická krize nám poskytuje příležitost prohloubit unii a učinit ji vskutku nerozbornou.

Analýza volného trhu: Frau Merkel po tom zase jde, čímž činí to, čeho jsme si už dlouho všímali, a to – že vrcholní lidé v eurozóně mají za lubem využít každičkého kousíčku katastrofy EU k protlačování dalšího prohlubování unie.

Tohle bývalo v minulosti prohlašováno už tolika slovy, a teď tu vidíme Merkelovou, přednášející toto tvrzení zase. Nikdy nepropásněte krizi bez užitku … to je každopádně nosnou myšlenkou.

Podívejme se, jak to Merkelová dělá…

V úterý ve své první parlamentní řeči od znovuzvolení do třetího funkčního období varovala, že Evropa potřebuje přistoupit k dalším akcím, aby získala odolnost vůči krizím euro-zóny. „Dluhová krize euro-zóny jasně ještě není překonána. Tohle nelze připomínat ani tak často, aby bylo dostatečné. Vidíme ale už první úspěchy a jsme přesvědčeni, že jí lze trvale překonat,“ řekla Bundestagu – dolní parlamentní komoře.

Řekla, že úspěšné irské ukončení programu výkupů z dluhů z minulého týdne i pokroky jinde ukázaly, že její přístup k úsilí o reformy výměnou za pomoc bylo tím pravým. Více kontroly Evropou: „Vím, že tlak na změny dohod v členských státech může být těžký, když ale chcete více Evropy, musíte být připraveni dále ji rozvíjet,“ řekla Merkel.

„Ve světě, který se neustále mění, nemůžeme stát stranou a říkat, že když jsme v určitém okamžiku odsouhlasili Lisabonskou dohodu, tak ji tedy přeci není zapotřebí opět měnit. Takhle to ale fungovat nebude.“

Německo potřebuje užší koordinaci ekonomických politik a bude ve čtvrtek a v pátek tlačit na summit vůdců Evropské unie, aby členové souhlasili se závaznými smlouvami s Evropskou komisí o realizaci dalších reforem. Rovněž bude tlačit na změny v Lisabonské smlouvě, aby byla Evropě udělena větší kontrola nad politikou.

Nejužší spojenec Německa v Evropě, Francie, takovémuto kroku oponuje, stejně jako další členské státy. „Evropská jednota zůstává jedním z nejdůležitějších úkolů velké koalice,“ řekla Merkelová. „Německo bude silné jedině, bude-li Evropa silná.“

Člověk se musí podívat za tu obecnou banalitu, aby se dostal až na dirigistickou realitu. To, co Merkelová chce – spolu i se silnými muži mezinárodní bankovní komunity – je jednostranný úchop veškeré ekonomické politiky tak, aby ladila s monetární unií.

Dá se čekat, že to ekonomické „prohlubování“ znamená, že Německo dostane další klacek, aby určovalo, jak bude EU fungovat. Jelikož jsme se ale nespokojili s obecnostmi, zkoumali jsme, co by mohla mít Merkelová na mysli přesně.

Našli jsme to v bílé knize od Institutu Jacquese Delorse nadepsané „Prohlubování EMU: jak udržet a rozvíjet evropský sociální model.“

Tento spis nám s nesnesitelnou definitivností říká, jaké jsou hlavní předurčenosti, které mají Merkelová a ostatní pro EU na mysli. Je jasné, že jelikož Lisabonská smlouva neumožňuje radikální charakter dosažení těchto alternativ, tak Merkelové s tím zbytkem budou opětovně chtít tu už obnošenou smlouvu přepsat.

A tak nám bude bezpochyby předvedena další scéna se zeměmi EU zase jednou hlasujícími proti tomu, co jejich byrokratické panstvo vymyslelo, a pak zase dotlačovaných k tomu, aby hlasovali znovu a pak zase, dokud se ta Ne nezmění na Ano.

Zde jsou cíle, které chce Merkelová a spol. podle této zprávy protlačit:

Nakonec tu máme třetí možnost budoucího vývoje Evropské měnové unie – EMU. Rostoucí hrozby jak ekonomikám EMU, tak Evropskému projektu samotnému jako celku, vyvěrající z nízkého růstu, sociálních nepokojů, rostoucího euroskepticismu stejně jako upadající role EU na globálním jevišti přesvědčí členské státy o potřebě definovat pozitivní agendu pro budoucnost EU a EMU.

Tato agenda je vybudována na „smyslu pro společnou účelnost“ místo před tím převažujícího „smyslu pro sebezáchovu.“ V roce 2014 s evropskými volbami a se jmenováním nových vůdců Evropy se nabízí okno příležitostí pro tuto změnu paradigmatu.

Smysl pro společnou účelnost je založen na přechodu k novému modelu růstu a je inspirován strategií Evropa 2020. Avšak na růst se nenahlíží jako na konečný cíl sám o sobě; nýbrž se k němu přistupuje jako k předpokladu pro udržení a zvýšení prosperity EU a EMU a navíc jako k prostředku k uchování a posílení národního státu blahobytu, který symbolizuje „Evropský způsob života.“

Takovýto konsensus představuje výchozí bod k úspěšnému řešení krátkodobých i dlouhodobých problémů EMU a smíření evropských občanů s Evropským projektem. Pro národní státy blahobytu to má několik potenciálních přínosů:

Nová strategie růstu je mobilizována tak, aby bylo dosaženo cílů Evropy 2020 a zvýšení evropské konkurenceschopnosti ve světě investicemi do lidského kapitálu a vytvořením nových infrastruktur (fyzických, kybernetických i intelektuálních). Nové zdroje růstu by měly poskytnout nezbytný potenciál potřebný k reformě a modernizaci národního státu blahobytu nejméně bolestivým možným způsobem.

Očekává se rychlejší růst a daňová spolupráce, aby se posílila fiskální základna pro sociální výdaje a tudíž, aby to přispělo k dlouhodobé fiskální udržitelnosti národních států blahobytu.

Posílení akcí EU ve prospěch rychlejšího zotavení zemí na periferii EMU a koordinované odpovědi na potřebné znovu vyvážení EMU by přispělo ke snížení sociálního a ekonomického rozbíhání mezi jádrem a periferií.

Přijetí fondu cyklických korekcí by ochránilo země EMU před negativními důsledky asymetrických šoků a snížilo by to potřebu přistupovat k vnitřním devalvacím za využití sociálních politik jako korekčního regulátoru.

Definování společných sociálních standardů funguje jako ochranná bariéra proti sociální konkurenci mezi zeměmi EMU.

Rozmotejme to. Ten smysl pro společnou účelnost v současnosti není na horizontu v Evropě rozervané hroutícími se ekonomikami a politickou rivalitou. Tudíž, ať si Merkelová a její kohorty představovali cokoliv, tak od toho nejspíš můžeme očekávat agresivní propagandistickou kampaň zdůrazňující přednosti EU.

Hlavním bodem této kampaně bude přepsání Lisabonské smlouvy tak, aby mohl Brusel v podstatě svévolně vybírat daně jako součást „koordinovaného“ úsilí EU, přičemž se bude daleko více fantazírovat o způsobu „modernizace“, jakou by EU mohla podstoupit.

Tohle je ve skutečnosti recept na další katastrofu EU, jelikož dodatečné zdanění zkombinované s další expanzí veřejných prací federální Evropu vychýlí do nerovnováhy úplně stejně, jako se to už stalo s jejími národními státy.

To, co mají Merkelová a ten zbytek na mysli, je otevřený úchvat moci, který Bruselu umožní, aby mohl zdaňovat a utrácet, což se dosud děje jen na národní úrovni.

Závěr:

To, co se prohlubuje, není ani tak EU, jako schopnost malého kroužku bankéřů a byrokratů svévolně napadat peněženky veřejnosti.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček, obrázek ateo.cz

Zdroj: thedailybell.com

Sdílejte přátelům

0 0 vote
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
11 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments