Pokud Řecko své problémy rychle nevyřeší, přenese se pozornost investorů i na další slabé články v celém řetězci. Například podle vyjádření Jima Carona z Morgan Stanley pro New York Times (ale totéž říkají v podstatě všichni ekonomové na světě) se  jedná o Portugalsko, nebo Španělsko. A tak se podívejme, kdo tam vládne, protože to je pro každou takovou krizi klíčové. Nejprve Argentina, která byla čerstvě označena společností CMS DataVision (ta sleduje, jak světové trhy ohodnocují riziko jednotlivých státních dluhopisů). No a potom ty z EU.

Argetina

Prezidentka Cristina Elisabeth Fernández de Kirchner je členkouFronty za vítězství, která je politickou frakcí Justicialistické strany Argentiny a ideologicky se řadí do středolevého politického spektra, blízkého sociální demokracii. V Argentině prezident jmenuje vládu a je zároveň jejím předsedou.

Řecko

Premiér Jorgos Papandreu je předsedou centrolevicové stranyPanhelénské socialistické hnutí. A ne jen tak ledajaký. Od roku 2006 je zároveň předsedou celosvětové Socialistické internacionály, ke které se hrdě hlásí v podstatě všechny socialistické strany světa, nevyjímaje ČSSD a všechny v EU.

Portugalsko

Premiér José Socrates – předseda portugalské Socialistické strany (na fotografii vpravo, vlevo je pro „změnu“ bývalý předsedaPortugalské komunistické strany pracujících – Revolučního hnutí strany proletariátu, nynější předseda Evropské komise, José Manuel Durão Barroso)

Španělsko

Premiér José Luis Rodríguez Zapatero je předsedou Španělské socialistické dělnické strany. Španělská ekonomika se propadá. Dramaticky rostoucí nezaměstnanost vedla k několika velkým a nákladným akcím levicové vlády, ale jejich výsledek je těžce kritizován a kromě významného prohloubení dluhu veřejných financí nepřinesl žádný dlouhodobý efekt.

Opusťme Jižní Ameriku a zůstaňme na našem kontinentu, protože další informace by neměly zapadnout a velmi se týkají i České republiky. Je totiž nutné k socialistickému vedení států připomenout ještě jednu aktuální skutečnost, která je podle mě jen dalším prostředkem k mlžení o skutečné „síle“ stále budovaného projektu s názvem eurozóna. Tou skutečností je boj mezi Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií o to, kdo bude mít onen přísný dohled a kontrolu nad Řeckem. Když to bude díky případné pomoci MMF, pak je zjevné, že kontrolovat část území eurozóny bude dolarový trh. Proto nyní vyvíjí EU úsilí, aby založila vlastní měnový fond, neboť ten by zajistil, že v případě plánované pomoci Řecku ze strany Francie a Německa bude Řecko pod kontrolou a vlivem eura. Jde v podstatě o boj, kdo bude napříště kontrolovat tzv. problémové státy Evropské unie. Problémem tohoto řešení je, že socialistické dluhy států vedených socialisty budou kontrolovat socialisté. Co k tomu dodat.

Všechny uvedené souvislosti, výsledky socialistické práce a jejich novodobých odnoží v Evropě (ale i ve světě), tlak na podle mě nesmyslnou a umělou pomoc Řecku, tlak na vytvoření „svého“ měnového fondu, místo realizace standardních zaběhnutých a osvědčených metod, tedy cestou právě MMF a stanovení přísných a tvrdých pravidel pod jeho kontrolou, jsou pro mě dalším důkazem opodstatněnosti úvah o nutnosti změn v Evropě. Změn, na jejichž konci bude Evropa plná svobodné spolupráce skutečně rovnocenných svobodných národů, jejich suverénních států a skutečné svobodné vůle. Evropa, kde chyby jednotlivých vlád nestojí peníze lidí na druhém konci. Evropa, kde si problémy svého státu řeší lidé ve svých vlastních volbách, se svou vlastní odpovědností za takovou volbu.

A řeči francouzkého prezidenta o tom, že kapitalismus selhal? Jsou ubohé. Kdyby socialisté na celém světě nekřivili svými požadavky a regulacemi zákonitosti skutečného volného ntrhu a skutečné volné soutěže jak v podnikání, tak na trhu zaměstnaneckých příležitostí, tak v krizi nejsme.

František Matějka je členem Strany svobodných občanů