Před časem jsem se šel podívat na kuriózní panelovou diskusi s názvem „Liberální alternativy k ČSSD“. Kuriózní v tom, že jako liberální alternativy zde byla prezentována uskupení Nová antikapitalistická levice, ProAlt, Paroubkův NS-Lev 21 a levé křídlo Strany zelených reprezentované Matějem Stropnickým.
Liberální?
Nebyl jsem jediný, kdo se poněkud pozastavil nad označením liberální alternativy právě pro tato uskupení. Kromě některých lidí v publiku se nad tím nakonec pozastavili i sami účastníci panelu. Nakonec se však shodli, že v nějakém širším vymezení se jejich organizace do tohoto označení vejdou. Určitě lépe než ti proklatí neoliberálové, což je taková univerzální levicová nadávka, kterou nikdo nedokáže pořádně definovat.
Osobně jako jeden z mála pravicově liberálně orientovaných jedinců uznávám, že může existovat jakási levicově-liberální politická orientace. Nicméně zastánce takového světonázoru by měl být alespoň v sociální oblasti důsledně liberální. To však bohužel neplatí o všech, kteří se k takové orientaci hlásí, případně je jim přisuzována. Nakonec, jak se ukázalo, neplatí to ani o nikom z účastníků panelové diskuse.
Svobodu slova ano, pro neonacisty ne
Přišel jsem na debatu s cílem položit všem panelistům otázku, jež podle mě jasně rozděluje lidi na liberální a ne-liberální, neřkuli antiliberální. Jedná se o otázku svobody projevu: Jak se stavíte k otázce svobody projevu? Jediná skupina lidí, jíž je svoboda projevu nesporně systematicky upírána, jsou dnes neonacisté. Domníváte se tedy, že by měla svoboda projevu platit i pro ně? Všichni řekli jasně: Svoboda projevu ano, pro neonacisty ne.
Paradoxně se liberální pozici jako jediný alespoň trochu přiblížil Pavel Šanda z Nové antikapitalistické levice, ačkoliv byl první, kdo vyslovil výše zmíněných šest slov, jež po něm pak všichni jako papoušci opakovali. Dovysvětlil to totiž tak, že by si to s nácky měli vyřídit především sami občané a stát by se do toho neměl míchat. Jasně pak odmítl rozpouštění politických stran. Bystře si totiž všiml, že by se to nakonec mohlo týkat i krajní levice, k níž patří i on a k níž Ministerstvo vnitra rovněž řadí i zúčastněný ProAlt.
Stát je v pohodě, to trh omezuje svobodu projevu!
Vyloženě mě však zaujal úhybný manévr Matěje Stropnického. Ten prohlásil, že svoboda projevu ano, ale nějaké hranice by přece jen stanoveny být měly, ovšem jejich překročení by mělo být hodnoceno velmi citlivě. Nicméně si myslí, že pravidla, jež jsou nastavena v České republice, jsou docela dobrá a nejsou příliš přísná. Naopak si myslí, že daleko více svobodu projevu omezuje trh.
Nad posledním prohlášením zůstává rozum stát, bohužel na moji reakci nezůstal prostor, neboť se slova rychle ujal jiný dotazující s otázkou, jejíž smysl měli potíž chápat i diskutující. Proto bych se k tomu chtěl s odstupem vrátit alespoň zde.
Jak trh omezuje svobodu projevu?
Tvrzení, že daleko více než stát svobodu projevu omezuje trh, mi přijde velmi infantilní. Jak trh omezuje svobodu projevu? Tak, že ji můžete využívat jen v rámci svého vlastnictví, případně vlastnictví někoho, kdo vám to dovolí? Tak, že vás bude poslouchat jen ten, kdo o vaše projevy stojí? To si představujete jako omezování svobody projevu? Znamená to tedy, že svoboda slova je i svoboda nakládat podle svého uvážení s cizím majetkem? Znamená to, že to je svoboda přinutit někoho, aby vás poslouchal, ačkoliv o vaše moudra nestojí?
Už vidím, jak Matěj Stropnický jako šéfredaktor fiktivního magazínu Zelený pozorovatel celý nadšený dává prostor k publikaci článků klimaskeptiků a anarchokapitalistů. Je přece naopak součástí svobody projevu, že si mohu vydávat časopis, jehož obsah plně odpovídá mým názorům a který vypadá tak, jak se mi líbí. Nikdo přece nemá právo mě nutit, aby byl vyváženější, abych v něm publikoval názory, jež se mi bytostně příčí. Stejně tak nikdo nemá právo někoho přinutit, aby si celý časopis přečetl, pokud se zase jemu bytostně příčí moje názory. Tohle skutečně někdo považuje za omezení svobody projevu?
Jak lze ještě omezit svobodu projevu? Stát například omezuje svobodu projevu tak, že neonacisty zavírá do vězení. Předseda Strany zelených se pokouší omezovat svobodu projevu tak, že se snaží o to, aby stát zavřel do vězení jeho ideového odpůrce Bartoše.
A jak je to s trhem? Možná to pro vás bude překvapení, ale trh ještě nikdy nikoho za názor nezavřel, pane Stropnický.
Bohumír Žídek je členem klubu Reformy.cz.
Já bych tipoval, že tržním omezením svobody slova antikapitalisté myslí to, že ten kdo má více peněz může být více „slyšet“. Je to poněkud hloupé, ale myslím že z toho to vychází.
@Chronozon: Vzhledem k jejich „pozitivistickému“ chápání svobody je to docela dobře možné. Za chvíli budou chtít aby je někdo vysvobodil z tyranie zemské tíže.
proc mi nejde odeslat prispevek?
>ReneMacek24: Ocividne jde
No jo, Stropnický stahuje…a nadnárodní fašistické organizace vydavatelů se to snaží překazit. Jiné vysvětlení pro takovou blbost nemám.
anarchokapitalismus=zvrhlost,radikalismus, chaos a prasečina stejně jako celá komoušská EU.
anarchokapitalismus = jediný morální a konzistentní nenásilný světonázor založený na svobodě jednotlivce, nedotknutelnosti soukromého majetku a volné směny zboží a služeb.
Napadlo mne několik možností, jak by mohl trh omezovat svobodu projevu, které zde nebyly řečeny:
1. Soukromé subjekty žalují a vláčí po soudech každého, kdo tvrdí to, co oni nechtějí slyšet
- zde však neomezuje svobodu projevu trh samotný, nýbrž jednotlivé subjekty
1.a) V krajním případě si tyto subjekty samy přes své lobisty upravují zákony
- to však tuplem nemá s trhem nic společného
2. Soukromé subjekty vytlačují z veřejného prostoru nepohodlné názory, např. skrze cenzuru obsaženou v internetových vyhledávačích
- opět za danou věc nemůže trh, nýbrž konkrétní subjekty
Obecně, trh a právní stát by si v ideálním případě neměly „lézt do zelí“ a vliv trhu, ale i jednotlivých tržních subjektů, na svobodu projevu, by měl být nulový. Pokud se některým subjektům podaří natolik ovlivňovat právní stát, že to vede k omezení svobody projevu, dané prostředí je zjevně netržní a trpí monopolistickými tendencemi.