Sturmkommanda z Charlie Hebdo čili Evropa bude Evropou

Ty teroristické útoky a následné masová demonstrace v Paříži vstoupí do análů historie, ale to, jak v těchto dnech vypadalo francouzské hlavní...

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Ty teroristické útoky a následné masová demonstrace v Paříži vstoupí do análů historie, ale to, jak v těchto dnech vypadalo francouzské hlavní město, bude opravdu čímsi, co se vryje do paměti na hodně dlouho. Počínaje polednem se začali Pařížané srocovat na Place de la République, aby si vyslechli politiky promlouvající v obhajobě svobody slova po přepadu kanceláře Charlie Hebdo a vzetí rukojmí v košer lahůdkářství. Paříž nic takového už dlouho neviděla. Ač byla městská radnice za metr vysokými písmeny nápisu „My jsme Charlie,“ tak spoustu takových si nadělali i obyčejní Pařížané. Archy papíru potištěné frází „Je suis Charlie“ („Já jsem Charlie“) visely ze dveří mnoha obchodů a kaváren. Některá květinářství tato slova sestavovala z květinových dekorací. Někdo nosil písmena „Je suis Charlie“ i kolem krku a mnozí další nesli podomácku udělané transparenty. Nadšení těch, kteří se zúčastnili této demonstrace, která zdvihla asi dva miliony lidí, bylo spontánní, lidé zpívali a mávali francouzskými vlajkami ze svých oken.

Byl to den, kdy Paříž protestovala proti brutální popravě lidských bytostí za bílého dne. Během 13 leté okupace Afghánistánu ztratila Francie 86 lidí, ale tady jich během dvou dnů zemřelo jen půl tuctu. A Francie z toho byla v šoku – prodeje sedativ stouply po celé zemi o 18%. Když tisíce lidí umírají někde na Středním východě nebo na Ukrajině, tak si toho Francouzi sotva všimnou – konec konců, říkají, ti lidé, kteří tam žijí, si to mohou urovnat sami. Pak ale začalo zabíjení v centru Paříže… A je také pravda, že se Francouzi cítí být odpovědní za své bývalé kolonie – i když jsou imigranti přicházející z těchto kolonií černí, když mluví francouzsky, a zvláště když se nazývají křesťany, tak je Francouzi berou za vlastní. Tito imigranti jsou odlišní od Arabů, kteří se nevzdávají své islámské víry a pokračují ve výchově svých dětí v souladu se svými vlastními tradicemi – tj. mají zvyky, které jsou Evropanům naprosto cizí. V Evropě se to pak nazývá „neochota k integraci.“

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Ale obecně řečeno integrace vůbec nevyžaduje, aby se někdo zříkal svého náboženství. Po celé Evropě byla postavena spousta mešit a existují politické strany a organizace, které představují zájmy muslimů. Když přistanete v Berlíně na letišti, tak je téměř vždy první osobou, kterou spatříte, aniž by to byl pasažér nebo zaměstnanec letiště, muslim provádějící na jakési rohožce svůj namaz. Nikdo mu neřekne, aby se s tím uklidil a modlil se v mešitě. Všichni „podporují toleranci.“

Demonstrace ve francouzské metropoli se nazývala „Pochodem za toleranci,“ ale politici za touto vlajkou začali skrývat pochybné politické hry. Veřejné mínění bylo zavedeno takovým způsobem, že solidarita lidí protestujících proti terorismu teď vypadá jako prázdný šek na šprýmy karikaturistů Charlie Hebdo. Do 7. ledna měl tento týdeník náklad jen 60 000 (a většina demonstrantů ho nikdy nečetla), ale poté se ho poprvé prodalo pět milionů a pak i sedm milionů kopií. A to byla velice specializovaná publikace. Specializovala se na zesměšňování všech náboženství, kromě Judaismu.

Ovšem ne všichni v Evropě souhlasí s tím, že i zhýralost je nezbytně neoddělitelnou vlastností svobody slova. A i když Charlie Hebdo prosazoval svobodu publikace rouhačských a proti-náboženských obrázků, tak také poslouchal svého vlastního neviditelného cenzora. Jeden dopis z rakouského internetového fóra o tom v té době napsal: „Navážení se do muslimů ve stylu Shturmoviku – protože o tom karikatury Hebdo byly – se mnoha lidem zdá naprosto normální. Ale proti-židovské karikatury by byly považovány za anti-semitské, a to je úplné tabu.“ (1)

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Evropa je tím, čím je. Některé věci lze říkat a psát, ale jiné ne. Tady je pro to nedávný příklad odjinud. Před několika dny slovenský konzervativní list Denník N lamentoval nad automatickým odporem evropských médií proti kampani strany Aliance za rodinu prosazující referendum proti expanzi práv homosexuálů a toho, co se stalo známým jako homosexuální rodiny. „Já s touto Aliancí nemohu souhlasit v jejích názorech,“ napsal jeden z žurnalistů z těchto novin, které jsou považovány za úzce svázané s Katolickou církví, „ale je třeba, aby směli projevit svůj názor.“ Ale i tohle krotké prohlášení znamenalo urážku neviditelné, leč jasně chápané evropské idiosynkrazie – kdy se nikdo nesmí opovážit omezovat propagandu homosexualismu, ale když katolíci protestují proti kázání hříchů – tak je to útok na svobodu slova!!! Ve stejných novinách se okamžitě objevil článek, v němž autor prohlašoval: „Já jsem Charlie, ne Aliance za rodinu!“ (2)

Když evropští politici mluvili o toleranci, tak zároveň nestoudně kořistili z převažující atmosféry, aby mohli provádět masové policejní operace proti migrantům. V mnoha evropských zemích probíhaly razie. A v té době např. ve Francii bílým lidem žijícím na předměstích obývaných imigranty přezdívali „Gaulové.“ Mělo by nás tedy snad překvapovat, když někteří z těch „Gaulů“ konvertují k islámu a občas se z nich stávají ti nejhorlivější z jeho přívrženců? Náboženství je projevem vztahu člověka k Bohu, ale moderní Evropa přeci není schopná plnit přirozené náboženské potřeby člověka. Už Francouzská revoluce kdysi zrušila křesťanství s vyhlášením „kultu rozumu“, upravovala jeho katedrály tak, aby vyhovovaly potřebám tohoto ateistického kultu, přičemž vydávala dekrety zakazující křesťanské modloslužebnictví a zavírala všechny kostely. A i dnes Evropa dosáhla bodu, kdy odmítá uznat křesťanství za součást svého vlastního dědictví, neboť článek o tom byl odstraněn z konečné verze Lisabonské dohody. Evropanům zůstala jen soustava nepsaných pravidel pro „politickou korektnost“, k nimž patří právo na volné prosazování homosexualismu a právo na veřejné zesměšňování náboženství.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

A na vrchol toho všeho evropští činitelé omezují svobodu těch, kdo by chtěli projevovat svůj nesouhlas s politikami, které vedou k islamizaci Evropy. 19. ledna město Drážďany s odvoláním na obavy o bezpečnost zakázalo naplánovanou demonstraci hnutí PEGIDA („Patriotičtí Evropané proti islamizaci Západu“), které svolává své akce každý týden. Ale žádný zákaz nebyl uplatněn proti oponentům tohoto hnutí, a tím se tudíž zajistilo, že se dotyčný den v různých německých městech shromáždili oponenti PEGIDY. Tedy ti, kdo vsadili na pokračování „střetu civilizací“ ve směru zničení Evropy a uspíšení jejího pádu.

Charlie

 

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Poznámka: Úvodní i závěrečný obrázek je z Charlie Hebdo.

(1) derstandard.at. Shturmovik was a newspaper in Nazi Germany noted for its particularly licentious anti-Semitic propaganda.

(2) Quoted from: http://www.eurotopics.net/de/home/presseschau/aktuell.html

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

miroslav.pavlicek

About miroslav.pavlicek

Reformy.cz – obhajoba myšlenek svobody, principů svobodného trhu a minimálního státu – od roku 2010. | Kontaktovat nás můžete na redakce(@)reformy.cz | Podpořte nás. č.ú.: 2800077750/2010