Skutečná tvář (naštěstí zatím pouze) čínské politiky jednoho dítěte

Že se to nemůže stát u nás, na západě? Špičkoví akademici a eugenici nyní volají po tom, co dříve advokoval vrchní Obamův vědecký poradce.

Že se to nemůže stát u nás, na Západě? Špičkoví akademici a eugenici nyní volají po tom, co dříve advokoval vrchní Obamův vědecký poradce.

Infanticida v Číně

Tento obrázek ukazuje 9 měsíců (od početí) staré novorozeně plovoucí mrtvé v kbelíku vody. Rodiče dítěte již jedno dítě měli, byli dopadeni a donuceni podrobit se drakoniánským zákonům politiky jednoho dítěte. Matce byl vstříknut jed který uměle vyvolal potrat, ale po té co bylo bezbranné dítě „vytaženo nelidsky ven jako kus masa“ a bylo stále naživu, začalo plakat. Doktoři jej hodili do kyblíku s vodou a nechali ho zemřít. Je to jen jeden případ za všechny. Čínská politika jednoho dítěte je vymáhána s pomocí nucených potratů, infanticid a povinných sterilizací. V mnoha případech jsou ženy doslova unášeny z ulic státními vymahači z „Úřadu pro kontrolu porodů“, odvezeny do vládních nemocnic, nadrogovány, a jejich dítě je potraceno. Infanticida má své kořeny v barbarských érách prastaré historie, ale je stále praktikovaná v mnoha oblastech na světě. Politika jednoho dítěte spolu se sociálními tlaky vedly podle studií k tomu, že v Číně chybí 40 000 000 žen, jakožto důsledek selektivních potratů a infanticid. V Indii chybí asi 50 000 000 žen ze stejných důvodů.

Advokáti „kontroly populace“, což je jen moderní převlek pro eugeniku, již dlouhou dobu tlačí na zavedení politiky jednoho dítěte na Západě. V roce 2009 vyšel článek v Canada’s Financial Post (noviny), který argumentoval, že „Planetární zákon, jako je čínská politika jednoho dítěte, je jediným způsobem, jak zvrátit katastrofální růst populace“. Jak ale tvrdí zpráva samotné Organizace spojených národů (OSN), „Populace většiny rozvinutých zemí zůstane prakticky nezměněna na 1,2 miliardy do roku 2050″. Podpora OSN pro depopulaci je tak v přímém rozporu s jejich vlastními nálezy. O jaké podpoře depopulace že to mluvím?

Ve jménu „snižování emisí CO2″ (který, mimochodem, rostliny dýchají) již nyní umírají milióny lidí v zemích třetího světa. Implementace těchto zákonů hledajících odůvodnění ve falešných, rozhodně ne nestranných a úmyslně děsivých studií na téma globálního oteplování (nyní rebrandovaného na klimatickou změnu[1]) již zdvojnásobila ceny potravin v kritických oblastech, především díky biopalivům, což vede k masovým hladomorům a smrti.

Co je ale nejděsivější, je to, že práce špičkových akademiků z Univerzity v Melbourne, která byla publikovaná v světově prestižním Journal of Medical Ethics, argumentuje pro rozšíření „potratů“ na novorozence, a to i v případech, že je novorozeně zcela zdravé. Autoři tvrdí, že „jak plod, tak novorozeně nemají stejný morální status jako ‘skutečné osoby’“. Potraty jsou povolovány, i když je plod zdravý, a proto„by zabíjení novorozeňat mělo být přípustné všude, kde je dovolen potrat, včetně případů, kdy novorozeně není nijak postižené.“

Ano, zabíjení dětí (někteří argumentují až do 3 let věku) je nyní předmětem akademických diskuzí. Co přijde dál? Kdo určuje, co je to morální status ‘skutečné osoby’? Dejte si to dohromady s tím, že se nyní ozývají hlasy, prohlašující, že „zpochybňování globálního oteplování“ je duševní nemoc, kterou „je třeba léčit“, a začnete mít představu o tom, kam směřujeme.

[1] Jediná konstantní věc je změna. Je samozřejmé, že klima naší planety se neustále mění, a souvisí to s věcmi mnohem silnějšími než je člověk. Klima na Zemi ovliňuje naše Slunce, okolní hvězdokupy, dokonce naše aktuální pozice v samotné Mléčné dráze. (Například zvyšující nebo snižující se intenzita kosmického záření při průchodu galaktickými rameny) To, že změna je přirozenou součástí vývoje, nám může dosvědčit 98 % všech živočišných druhů, které jsou nyní vyhynulé. My ale můžeme celý proces tohoto vývoje posouvat vědomě tak, jako ještě nikdo před námi. Největším zločinem proti „přírodě“ by bylo podlehnout více či méně sofistikovaným psychologickým útokům typu „člověk je špatný“, „člověk zabíjí planetu“ a „člověk vydechuje zlý plyn, který rostliny dýchají“. Jejich cílem není nic menšího než eliminace základních lidských pudů sebezáchovy, dehumanizace, deindustrializace a snižování populace. Pokud se budeme nenávidět za to, že se kvůli nám topí polární medvědi (jejichž populace mimochodem v posledních letech explodovala), budou s námi mít eugenici o dost míň práce. V okamžiku, kdy si uvědomíme svojí vlastní hodnotu, dědictví, které nám odkázaly generace před námi, a misi, na které implicitně jsme jako jediný známý druh schopný vědomé tvořivosti, tak nás nic nezastaví. Máme vše potřebné k tomu, udělat do galaxie pořádný zářez, stačí se jen dostat z těch nekonečných her, které s námi vládnoucí třída vede, a získat zpět ztracené sebevědomí, které v nás bylo s vědeckou přesností potlačeno.