McCain a Černá Hora: anatomie konspirační teorie

(foto: en.wikipedia.org)   Pokud jsme si mysleli, že teorie o Rusku tajně ovládajícím americkou vládu je výhradně postižením Demokratické strany,...

(foto: en.wikipedia.org)

 

Pokud jsme si mysleli, že teorie o Rusku tajně ovládajícím americkou vládu je výhradně postižením Demokratické strany, senátor John McCain se svým nedávným výstupem na půdě amerického senátu nás z tohoto omylu vyvedl. V reakci na to, jak Rand Paul blokoval hlasování ve prospěch připojení Černé Hory k NATO, se tento neúspěšný kandidát na presidenta z Konzervativní strany otevřel:
Vidím, že senátor z Kentucky opouští místnost bez omluvy či odůvodnění věci, kterou právě učinil. Skutečně stojí za zmínku že senátor blokující dohodu podporovanou masivní většinou, minimálně snad 98 procenty jeho kolegů, přijde do senátu, vznese námitku a odejde. Lze z toho vyvodit pouze to, ze nemá žádné odůvodnění pro svou námitku proti tomu, aby byla členem NATO malá země, která je pod útokem Rusů. Čili znovu opakuji, tento senátor z Kentucky nyní pracuje pro Putina.

V pozdějším rozhovoru se senátor Paul snažil vysvětlit chování McCaina jako důkaz jeho pokročilého věku. „Snad je za zenitem… což je také dobrý argument pro časová omezení funkce.“ Ano, ale při nynější politické atmosféře, kdy byl Putin povýšen do pozice skutečné všemocné síly s mocí změnit výsledky voleb a infiltrovat se do nejvyšších sfér západních vlád, jsme neslyšeli z Washingtonu v posledních dnech nic bláznivějšího.

Ale když toto pomineme, běžní Američané si mohou ohledně onoho bizarního incidentu klást několik otázek, počínaje: co je proboha Černá hora?

Drobná země uprostřed Balkánu s vojenskou silou kolem 2 000 vojáků a námořníků. Do rozpadu Jugoslávie nebyla nikdy sjednocenou nezávislou zemí, kromě několika let v raném dvacátém století. Dnes je ještě méně jednotná, sužovaná konkurujícími si frakcemi, které pravidelně bojují v ulicích. Bývalý president (a střídavě premiér) Milo Djukanović je někdejší vrchní komunistický funkcionář, který se dostal k moci v roce 1997 ve volbách poznamenaných obviněními z podvodů a násilnými protesty a je znám jako pan Sto procent díky své pověsti ohledně korupce. Ačkoli v důchodu (cca jeho třetí odchod), stále má reálnou moc v zemi.

Černá hora, dříve bašta srbského nacionalismu, prošla od konce jugoslávské éry demografickými změnami, s velkou invazí Albánců, kteří iniciovali kampaň pro vytvoření „Velké Albánie“ sloučením jižní části země s Albánií. Kromě toho je zde otázka, zda se Černá hora připojí k NATO a EU – projekt libý Djukanovičovi a zamítaný bývalou srbskou menšinou, která má stále na paměti, jak byla země bombardovaná na pokyny NATO během kosovské války.

Nedávné volby, předložené jako referendum o vstupu do NATO, přinesly Djukanovičově straně rozporuplné výsledky: jeho sociálně-demokratická strana DPS, následovník staré Komunistické strany, doufala, že vyhraje naprostou většinu a umožní silám propagujícím vstup do NATO protlačit tuto agendu parlamentem bez nutnosti uchýlit se k referendu. DPS vyhrála 41 % hlasů, nedostatečných pro vytvoření vlády, byť jí spojení s menšími stranami – z nichž ne všechny jsou pro NATO – dalo parlamentní většinu. Opoziční strany se nyní vynasnaží a nedávné průzkumy ukázaly, že voliči jsou v této věci rozděleni přesně napůl.

Neodrazuje to Djukanoviče, jenž s pomocí západních médií dokázal převzít protiruskou hysterii, kterou vidíme pohlcovat americké politiky. Podle Djukanoviče bylo ruské spiknutí za účelem útoku na parlament, vraždy členů vládnoucí strany a převzetí moci v zemi omezeným způsobem odvráceno, když několik „spiklenců“ bylo zadrženo. New York Times popsaly ony zločince takto:
„Pan Djukanović a jeho činitelé zprvu neposkytli žádné důkazy pro podporu svých tvrzení o zmařeném pokusu o převrat 16. října v den národních voleb. Pouze řekli, že 20 Srbů, z nichž se někteří ukázali jako starší muži horšího zdraví, bylo zadrženo jen několik hodin předtím, než měli zahájit údajný puč. Nicméně Djukanović trval na tom, že je ‘více než jasné,’ že nejmenované ruské struktury spolupracovaly s pro-kremelskými politiky, aby odklonili zemi od cíle připojit se k NATO.“

Údajné pouzdro na zbraně, které mělo výt použito při pokusu o převrat, se po měsících hledání musí ještě najít. Ale kdo potřebuje zbraně, když je součástí rozsáhlého putinovského spiknutí? Ó, ti Rusové, kradoucí volby od Michiganu po Černou Horu! Je ještě něco, co nedokáží? Údajný šéf spiknutí dostal své odškodné a rozjíždí nyní příběh intriky spletité, že světlo nepronikne do její hloubi. Jedna verze zní, že ruské „speciální jednotky,“ „převlečené za kozáckou lidovou kapelu“ přijely na scénu rekrutovat lidi pro odstranění Djukanoviče. To musí být skutečně velmi speciální jednotky. Kupodivu „spiklenci“ byli všichni propuštěni, včetně jejich údajného šéfa. Mezitím jsou předáci opozice proti připojení k NATO zatýkáni pro „napojení na spiknutí.“

To je tedy útok Ruska, o kterém McCain hovořil. Jedná se o černohorskou verzi stejných řečí, které protlačuje v USA – že Rusové ukradli presidentské volby v roce 2016 a že podvracejí americkou demokracii.
Senátor Paul připojení Černé Hory k NATO blokoval správně. Tato země může být perfektní scénou pro mezinárodní incident, který by USA vtáhl do konfliktu s Ruskem. V obvinění Paula McCain vykresluje taktiku Djukanoviče, který si pilně zarámovává a zadržuje politické oponenty na základě falešných obvinění.

„Ruský agent“ Mike Flynn, přinucený resignovat jako poradce pro národní bezpečnost pro jeho neexistující „vazby“ na Moskvu, prý doporučil, aby Trumpova vláda schválila pozvání Černé Hory k připojení k NATO. Zřejmě nedostal nařízení od Putina včas. Na druhou stranu, černohorská opozice píše petici Trumpovu poradci, aby na presidenta naléhal, aby pozvání Černé Hory vetoval.

Připojení Černé Hory k NATO by bylo další nášlapnou minou, snadno vedoucí ke střetu s Ruskem. Přinejmenším by to způsobilo dostatečný závar v této malé zemi a mělo možná za následek plnou občanskou válku, jak se stalo na Ukrajině.
President Trump měl pravdu, když při své kampani říkal, že NATO je zastaralé. Je také nebezpečné v tom, že zavazuje USA jít do války na obranu členských zemí. S Tureckem, členem NATO, s rychlým přesunem do Sýrie, se syrskými a ruskými vojáky muž proti muži, a s britskými vojsky přesouvajícími se do Estonska, kde se má zmařit nabulíkovaná ruská hrozba, může členství v NATO vtáhnout USA velmi snadno do války na dvou frontách.

A směřuje to k America First?

Zdroj: http://original.antiwar.com/justin/2017/03/19/mccain-and-montenegro-the-anatomy-of-a-conspiracy-theory/

About JanKostal