Kšeftaři s dobrem (kriz)

 Tak se mi zdá, že se na imigrantské frontě v posledních dnech snad zase o něco více vyjasnilo. Ne tedy ve smyslu...

Tak se mi zdá, že se na imigrantské frontě v posledních dnech snad zase o něco více vyjasnilo. Ne tedy ve smyslu, že bychom mohli snad pozorovat nějaká řešení či zlepšení situace, to právě naopak, 

… ale ve smyslu, že může být zase o něco více jasno o jakou pokryteckou hru se jedná a kdo chce vrtěti psem proti veškerému zdravému rozumu.

Invaze mladých a silných bojovníků za lepší životní standard z Afriky či Blízkého východu do Evropy, mezi kterými je stále stejně těžké najít alespoň pár dětí, žen či nebohých starců, nejenže neustává, ale i přes předpovědi bruselských mudrců, že zima je zadrží, utečenecký proud nabírá stále na síle i přes současnou nepřízeň počasí a vypadá to, že letošní rok jich bude chtít obohatit naši evropskou kulturu ještě o pěkných pár set tisíc více než loni.

Pohádkám o válkou zbídačených uprchlících, kteří v poslední možné hodině utekli ze svých příbytků před bombami zhýralé západní civilizace, rozvracející jejich domoviny a tato má tedy povinnost se o ně bez jakýchkoliv podmínek postarat, o nešťastných doktorech či inženýrech, násilně odvedených od své každodenní práce na pokroku vědy a techniky, aby pomáhali vymírající evropské populaci s tvorbou důchodového zabezpečení či nositelích jiné kultury, která obohatí naši zahnívající tradiční společnost novými prvky, jenž nám dodají potřebné impulsy k dalšímu rozvoji, věří nebo „věří“ už jen ti nejnaivnější prosťáčci či kšeftaři, pevně zaháčkovaní na strukturách evropských penězovodů.

Ukazuje se, že náruč frau Merkel, původně prý otevřená strádajícím běžencům, kteří z vděčnosti vezmou v Německu do rukou lopaty a krumpáče, by mohli pomoci německým občanům zrekonstruovat důchodový systém, se pomalu, pod vlivem děsivých skutečností problémů integrace, začíná zavírat. A nejen že to nevypadá na nějaký velký přínos do azylantů bundespokladny, ale naopak, Angela bude mít asi celkem honičku nějak ufinancovat stav, kdy by se jí mohlo podařit alespoň uchránit německý národ před totální zkázou a společenskou válkou.

Německo tak jako zářný příklad může sloužit nám ostatním. Nic asi není potřeba dodávat lidem ve Švédsku, Norsku, Belgii, Francii či Velké Británii, kde mají zkušenosti totožné s těmi německými a na další vývoj migrantské krize zde už musíme hledět s notnou dávkou pesimismu a doufat, že předpokládané dva letošní miliony příchozích „obohacovačů“  nebudou těmto zemím definitivní ránou do vazu. Co však bude za deset, dvacet, třicet let až přijdou další jejich soukmenovci, až se narodí milióny jejich potomků, až jejich poměr k tradiční populaci dosáhne kritických čísel?

Proč se zaobírám těmito chmurnými předpověďmi právě zde a právě teď? Vždyť v Česku máme azylantů minimum a žádné nebezpečí nám prý z jejich strany ani jinak nehrozí, což tvrdí i náš chrabrý premiér Sobotka. Přizvukují mu, za halasného troubení masových veřejnoprávních médií, také samozvané společenské „elity“, vyčítajíce „vystrašeným“ téměř devadesáti procentům národa rasismus, nacismus a xenofobii.

Co však ukázaly poslední dny? Sobotkova vláda, a banda multikulturních socialistů přisátá na erární penězovody okolo něj, je ochotna raději zničit celou společnost, než aby přiznala svoje bezcharakterní pokrytectví a pravý smysl svého konání. Manipulace, lži, dehonestace názorových oponentů, demagogie, výhrůžky, zastrašování. To je současný arzenál boje dobroserů za lepší budoucnost, za nového člověka, za správné evropské hodnoty. Velmi silně to připomíná zběsilé kopání umírající kobyly kolem sebe.

Jakoby tito profesionální kšeftaři s multikulturním socialistickým dobrem vytušili, že míra kálení na hlavu ostatním spoluobčanům přesáhla všechny meze, s tím i tolerantnost bublajícího lidského kotle nespokojenosti a je tedy třeba znovu přitáhnout poddaným otěže. Vycházejíce všichni z jednoho bolševického ideologického podhoubí tak činí jediným způsobem, který umějí, a který jako společenský sociální experiment již dlouhá desetiletí praktikují.

Navýší se obrátky propagandistické mašinérie. Už se ani neobtěžují s nějakou uvěřitelností předkládaných informací, ale tvrdě, ruku v ruce s běsnící cenzurou oponentních argumentů, se snaží překrucovat skutečnost do potřebných, „politcky korektních“ rámců. Utahují se šrouby nejen svobod občanských, ale i ekonomických a to v této fázi způsobem likvidačním pro skupiny na eráru nezávislých obyvatel. Kriminalizují se jedinci či spolky, kteří mají odvahu vystupovat proti establishmentu veřejně a otevřeně. Plíživě se zvyšuje míra okrádání produktivní populace, aby bylo více peněz na financování mocenských složek.

Všechny výše jmenované aktivity můžeme dnes a denně sledovat. Ať je to zpravodajství České televize, společenské „apely“ sluníčkových pseudohumanistů, poslední schvalované zákony v Parlamentu ČR, zvláštní aktivity Policie ČR, vyjádření a praktiky ministrů financí, spravedlnosti či vnitra. Vše vždy pečlivě zamlženo přeskakováním k zástupným pseudokausám, zakrývajícím podstatu a zabraňující odkrýt skutečné jádro problémů.

Na příběhu jihlavských „přemalovaných kravínů“ jsme si mohli všichni ověřit, že ani ta nejšlechetnější myšlenka záchrany iráckých křesťanů není v naší realitě tak čistě lidská jak vypadá, že se i zde jedná jen o obyčejný humanistický kšeft. Hlava uprchlické rodiny nám v podstatě vzkázala, že jsou ze své vlasti zvyklí na určité standardy, které pokud jim zde nebudeme v naší postkomunistické bídě schopni zajistit, pojedou jinam nebo raději zpět domů. A tak nějak nevědomky a nechtěně odkryl pan Batto podstatu celé současné imigrantské a společenské krize.

Evropa, zvláště pak její postkomunistický blok, do kterého patří naše republika a její obyvatelé, zdaleka není tak bohatá, aby si mohla dovolit „pomáhat“ ekonomickým migrantům, kteří si ve své původní vlasti vydělávali pětkrát více než bežný občan hostitelské země. Celá uprchlická invaze je vytvořena jen jako další neomarxistický  experiment sociálních inženýrů z Bruselu a jejich domácích análních alpinistů, kteří potřebují nový elektorát a munici do dalších voleb.

Vzhledem k tomu, že ideologická náplň jejich cest za volebními vítězstvími a hlavně penězi nakradenými daňovým poplatníkům již poněkud „vyčpěla“ a obyvatelstvo se pomalu probouzí ze zářných zítřků budoucích slibovaných jistot a prosperity sociálního státu, je toto pro socialisty posledním možným způsobem jak se udržet u moci.

Pro nás všechny by mělo být apelem, že těchto multikulturně socialistických kšeftařů s dobrem a erárními statky, kteří nám dnes a denně kálejí na hlavu za naše peníze je ve společnosti jen malé procento, snad do jedné až dvou desetin celé populace. Tedy těch opravdu opravdu zaháčkovaných a vydělávajících. Přesto se tváří, a podařilo se jim vytvořit dojem, že jich je drtivá většina. Jistě, bohužel jim v tom pomáhají užiteční idioti, kteří za kus odpadu z panského stolu, za koblihu, za zvadlou červenou růži poslušně panáčkují na rozkaz.

Nedovolme jim však dále pokračovat v jejich arogantní rozpínavosti, v ničení naší společnosti, v likvidaci našich svobod dle jejich zákonů, v propagandistickém vymývání mozků, v šíření strachu a nenávisti, v nálepkování a kriminalizaci nepohodlných jedinců, v jejich destruktivní vládě. Nedovolme jim naše další zotročování. Je jich opravdu méně než se zdá a jejich moc není tak pevná jak se tváří.

Nečekejme až jim dojdou naše peníze a společnost se definitivně zhroutí. Nebojme se a protestujme. Demonstrujme, buďme občansky neposlušní, nestrkejme hlavy do písku. Pojmenovávejme věci pravým jménem, pišme, referujme, sdílejme informace. Máme jedinou šanci, kterou si dovolím vyjádřit parafrází na známý citát Charlese Bukowskiho:

Budoucnost patří těm, co se neposerou …

 Psáno pro a více na: pravyprostor.cz 

Související články:


Autor: Karel Kříž |
úterý 16.2.2016
8:01
|
karma článku:
26.33
|
přečteno 
372x

Líbil se Vám tento článek? Přidejte si blogera mezi oblíbené a my Vám pošleme e-mail, když napíše další článek


Bloger přidaný. Seznam oblíbených blogerů

Přidej k oblíbeným

Karel Kříž vyšlo na:

Kšeftaři s dobrem (kriz)

About AutomatickyBlog