Havlův vzor byl Martin Heidegger

Když se Hitler stal 1933 kancléřem, Heidegger vstoupil do NSDAP a jako rektor řídil nacifikaci university. Havel rád citoval Heideggerovy...

Když se Hitler stal 1933 kancléřem, Heidegger vstoupil do NSDAP a jako rektor řídil nacifikaci university. Havel rád citoval Heideggerovy tirády proti demokracii…

(Obrázek: Obálka Fariasovy knihy „Heidegger a nacismus“)

Zemanovi voliči jsou rudohnědá prasata? Karla nevolí jen zbabělí potomci nevolníků? President je buzna? Přiznám se, že radikalizace tzv. pravdoláskařů v době presidentských voleb 2013 mi vzala dech. Zní to jako by se do módy vracely hnědé košile.

Odchýlili se tito lidé od Havlova učení o pravdě a lásce? A co vůbec o Havlově filosofii víme? Víme vůbec něco?

Střih. Píše se leden 1990. President Havel jede na první státní návštěvu, do Německa. A první, co kancléři Helmutu Kohlovi řekne je toto: „Co kdybychom spolupracovali na rozpuštění všech politických stran s cílem vytvořit pouze jedinou silnou stranu – Stranu Evropy?“ Disident a navrhuje vládu jedné strany?! Šokovaný Kohl se nezmůže na slovo, raději dělá, že nic neslyšel. (John Keane. Václav Havel – politická tragédie v šesti dějstvích. Volvox Globator 199, str. 358)

Nyní příjde kontrolní otázka z politologie. Jak říkáme tomuhle politickému směru, který se staví proti bolševickému znárodňování, ale zároveň je proti pluralitní parlamentní demokracii? Kdo dával při občanské nauce pozor, už ví která bije.

Pan Havel je učebnicová ukázka poučky, že kdo si svoje dějiny nepamatuje, je odsouzen si je zopakovat. Moc se o tom nemluví, ale Havel celou svou filosofii převzal od nacistického filosofa Martina Heideggera. Ostatně Dopisy Olze se někdy označují jako „heideggerovské meditace“. Havel tu Heideggera označuje za „největšího filosofa našeho věku“. (Dopisy Olze, str. 301, dopis ze dne 8.5.1982, text 127)

Jenže „největšího filosofa našeho věku“ jeho názory přivedly přímo do Hitlerovy náruče. Heidegger také cítil „blbou náladu“ jako Havel. Také byl skeptický vůči mravně zkorumpované parlamentní demokracii. Toužil po někom, kdo ten Augiášův chlév vymete a udělá pořádek! Několik měsíců po Adolfově nástupu Heidegger vstupuje do NSDAP, stává se rektorem university ve Freiburgu a řídí její nacifikaci. Přestává se stýkat se svým učitelem Husserlem, který byl židovského původu, ani na pohřeb mu nepřijde.

Otec vědecké metody, filosof Karl Popper o Havlově idolu říká:„Vyzývám filosofy celého světa, aby se dohodli, že už nikdy nezmíní Heideggera ani nepromluví s nikým, kdo Heideggera obhajuje. Ten člověk byl svině. Choval se jako svině ke svému milovanému učiteli a na Německo měl zhoubný vliv.“ (swine, devil, devilish)

 

Zachránit nás může už jenom nějaký bůh 

Na heideggerovskou inspiraci u Havla upozorňuje i John Keane v Havlově životopisu (str. 216-7). V proslulé eseji „Moc bezmocných“ (1978) se Havel na německého nacistu odvolává:

„Heidegger výslovně mluví o „krizi demokracie“. Nic skutečně nenasvědčuje tomu, že by západní demo­kracie – tj. demokracie tradičního parlamentního typu – otevírala nějaké hlubší východisko… Skutečně: nezdá se, že by tradiční parlamentní de­mokracie nabízely způsob, jak zásadně čelit „samo­pohybu“ technické civilizace i industriální a kon­zumní společnosti; i ony jsou v jeho vleku a před ním bezradné.“ Pak Havel dodává, že kdyby snad vláda KSČ skončila, parlamentní demokracie by mohla být jedině „jakýmsi vhodným přechodným řešením“. Upínat se k tradiční parla­mentní demokracii jako k politickému ideálu je podle Havla „přinejmenším krátkozraké“.

Havel jako pronikavý myslitel? Sotva. Tyto myšlenky převzal z interview z Der Spiegel (1976), kde Heidegger zavrhuje techniku i demokracii: „Technika stále více odtrhává lidi od půdy a vykořeňuje je. Nevím jestli vy z toho máte strach, ale já rozhodně byl vyděšen, když jsem nedávno viděl fotografii Země pořízenou z Měsíce.“ Demokracie podle něj není prý vhodné zřízení, které by dokázalo zajistit,  že člověk ovládne techniku a ne technika člověka.  „Podle mne je klíčovou otázkou dneška, jaký politický systém je vhodný pro dnešní technický věk. Nemám na to odpověď. Nejsem přesvědčen, že to je demokracie.“

Jak jinak tento program nazvat než ekofašismus? Heidegger zjevně odmítá Churchillovu tezi, že demokracie je sice otřesná, ale alternativy jsou ještě horší.

Interview v Der Spiegel mělo apokalyptický název „Teď už nás může zachránit jen nějaký bůh“. Právě odtud pramení Havlovo koketování s New Age, jeho volání po „existenciální revoluci“. Nemyslí tím ale návrat k hodnotám křesťanství. Spíše onu mlhavou iracionální teosofii, kterou do Československa přivedl jeho dědeček Vácslav.

 

Nacistický rektor

Havlův guru vstoupil do NSDAP, když už bylo jasné, co jsou nacisté zač. Po požáru Reichstagu byl v únoru 1933 vyhlášen výjimečný stav. Hitlerovi říšský sněm přiznal diktátorské pravomoci. 8.března ministr vnitra Wilhelm Frick oznámil otevření prvních koncentračních lágrů. Jeden byl v Heubergu poblíž Heideggerova rodiště Messkirchu.

Tyto události Heideggera nadchly natolik, že 1.května 1933 vstoupil do NSDAP.

Běsnění pokračovalo. 10.května se ve městech Německa konalo veřejné pálení knih  20.května Heidegger poslal Hitlerovi veřejný telegram, kde deklaroval svou ochotu spolupracovat na vyčištění universit (Gleichschaltung) podle programu NSDAP.

27.května 1933 Heidegger oblečený v echt nacistické uniformě jako nový rektor university ve Freiburgu pronáší svůj inaugurační proslov. Zajímavé je, že v tomto projevu havlovsky blouzní o potřebě jaksi duchovního ehm jaksi zakořenění, že. Nestačí prý, aby každá věda s chladnou exaktností měřila to či ono. Universita prý potřebuje „spirituální vůdcovství“ a „zakořenění“ v „podstatě“ bytí.

Jak nacifikace university postupovala, vicerektor Joseph Sauer do svého deníku napsal: „Finis Universitätum!  To je konec university. A do tohohle svrabu nás navezl ten idiot Heidegger. Přitom jsme ho zvolili rektorem, aby universitnímu světu vdechl novou spirituální vizi. Jaká ironie!“

Pro Heideggera je parlamentní demokracie stejné zlo jako stalinismus se svými Gulagy. Doufal, že Hitler nabídne jakousi Třetí cestu. V přednášce z roku 1935 (Publikováno 1953 v „Úvod do metafyziky“) říká: „Metafyzicky vzato, Rusko i Amerika jsou to samé: na obou stranách vyprázdněné šílenství technologie vymknuté kontrole, všude lidská bytost neomezeně organizována.“ Naději vkládal do Německa, které podle něj je nejvíce spirituální ze všech národů. Nutno uznat, že v tom měl pravdu. I dnes jde Německo v čele světového zeleného hnutí. Právě tam vznikla první silná Strana Zelených.

http://www.asb4.com/floor/philes/heidegger.htm

 

Osudy kolaboranta po válce 

Ani holokaust jeho názory nezměnil. Ještě v roce 1974 napsal svému příteli Heinrichu Petzetovi: „Naše Evropa je likvidována zezdola vinou demokracie.“

Heidegger odsuzoval technickou civilizaci, ale jen pokud sloužila demokratickému režimu. Havel bez okolků (a také bez uvedení citace) převzal Heideggerův bonmot, kde moderní výrobu (automobilovou, zemědělskou) přirovnal k výrobě mrtvol v koncentráku.

Tím více bije do očí, že skutečné koncentráky, továrny na smrt, Heidegger neodsoudil ani na nátlak svých fanoušků (tzv. Heideggerovo velké mlčení). Když se ho v dopise jeho student Herbert Marcuse (ano, ten neomarxista) na to ptal, Heidegger to zlehčil, že nevidí rozdíl mezi plynovými komorami a tím, jak se SSSR choval k Němcům ve Východní Evropě. Trochu to připomíná Havlův přístup k „humanitárnímu bombardování“.

Václav Havel 2009(Na tiskovce, kde podpořil v eurovolbách Zelené) (Odmítá názor, že Škodovka potřebuje růst výroby, aby lidé měli práci) „Mně to připadá lehce zrůdné. Je to, jako by někdo řekl, že koncentrační tábory být musí, protože přece potřebují zaměstnání ti dozorci a věznitelé. Je třeba klást si přece otázku o smyslu, zda potřebujeme víc a víc aut.“
Martin Heidegger 1949(Soukromá přednáška Das Ge-Stell. Na universitě tehdy jako nacista přednášet nesměl) „Ze zemědělství je dnes motorizovaný potravinářský průmysl. V podstatě je to totéž jako výroba mrtvol v plynových komorách a vyhlazovacích táborech. Je to to samé co hospodářská blokáda, která má vyhladovět nějakou zemi. Totéž jako výroba vodíkových bomb.“

 

Do Československa se učení téhle „nacistické svině“ (Popperova slova) dostalo například díky filosofu Janu Patočkovi. To jen ten pán, který spolu s dramatikem Havlem byl prvním mluvčím Charty 77. A kterého podpora Charty stála život. Patočka znal Heideggerovu filosofii z první ruky. V letech 1932-33 totiž studoval ve Freiburgu u Heideggera a Husserla!!! Heideggerův těžkopádný opus „Bytí a čas“ z roku 1927 přeložil do češtiny právě Patočka.

Jak se do těchto názorových kruhů dostal Havel? Mladík s kafkovskou přezdívkou Chrobák přece psal absurdní dramata (Théâtre de l’Absurde). Naučný slovník praví, že tento divadelní žánr je odnoží existencialistické filosofie, jejímž představitelem je … právě Heidegger. Navíc Heideggera a jeho žáky publikoval v 60.letech i literární časopis „Tvář“, kde byl Havel redaktorem. Než byl časopis režimem zakázán. Pro naše umělce unuděné socialistickým realismem musel být Heidegger cosi jako zakázané ovoce „ze Západu“.

Jenže to ovoce bylo otrávené. Fascinující je, že po válce nikomu nevadilo, z jakých politických postojů vyplývá Heideggerova filosofie o vyprázdněnosti „bytí“ ve svobodné společnosti. Kolaborant sice po válce dostal zákaz přednášet, ale po pár letech byl omilostněn. Nějakým nedopatřením se z něj stal módní salónní filosof. Zvláště francouzští existencialisté jako Sartre z něj byli na větvi. Když chtěl být nějaký kavárenský intelektál „in“, musel heideggerovsky plivat na civilizaci. Paul Johnson takovým mudrlantům říká „nepřátelé společnosti.“

Různí Havlové lehkomyslně přebírají čísi myšlenky, aniž by znali jejich původ. Nezajímá je, že tato filosofie už jednou vedla k podpoře autoritářských režimů. A vstupují po druhé do téže řeky.

V roce 1976 nihilista Heidegger zemřel jako uctívaný velikán filosofie. Mezitím stihl vyplodit 70 svazků svých sebraných spisů (Gesamtausgabe). Pokud rádi čtete o „bytí jsoucna“, je to jasná volba. I tehdy vypukly hotové orgie patolízalství, kdy všichni na zesnulého velikána pěli ódy.  Až deset let poté (1987) socha spadla z piedestalu, když Viktor Farias vydal knihu „Heidegger a nacismus“.

File:Heideggerrundweg0009.JPG 

 (Obrázek: Zde novodobý František z Assisi psal svá díla. Heideggerova chata v Todtnaubergu je dnes poutním místem jeho obdivovatelů. Jako Havlova chata v Hrádečku u Trutnova. Zdroj: Wikipedia)

Vítězslav Kremlík je člen Strany svobodných občanů vyšlo na blog.idnes.cz

Literatura:

PS: Heslo „Heidegger_and_Nazism“ na wikipedii dodnes nemá českou verzi. Pokud se toho někdo ujme, bude to záslužná práce. Pak by tam ovšem neměl chybět odstavec o presidentu Václavovi Havlovi.

 

  • Eugene Yue-Ching Ho. At 90, and Still Dynamic: Revisiting Sir Karl Popper and Attending His Birthday Party. http://www.tkpw.net/hk-ies/n23a/  (odtud je citován Popperův názor na Heideggera)
  • Ivan Dubský. Ve věci Heidegger (Oikomenh, 1997)
  • Václav Havel. Dopisy Olze (Atlantis 1990)
  • Jeffrey Van Davis. Only a God Can Save Us (dokumentární film o Heideggerově nacismu) http://www.jeffrey-van-davis.com/index.php?id=14
Redakce Reformy.cz

About Redakce Reformy.cz

Reformy.cz – obhajoba myšlenek svobody, principů svobodného trhu a minimálního státu – od roku 2010. | Kontaktovat nás můžete na redakce(@)reformy.cz | Podpořte nás.