24.11.2010 bylo v Evropském parlamentu velmi živo. Martin Schulz, předseda socialistů, respektive jejich frakce v EP, jíž je součástí i naše ČSSD, ukazoval na euroskeptiky z Velké Británie (a na zemi jako celek) jako na „brzdu integračního procesu“. Není to poprvé. Urážel i Irsko nebo Českou republiku, když se nemohl smířit s tím, že někteří nemáme světonázor namířený na slepou fanatickou integraci vedenou elitami, nikoli lidmi ve smyslu skutečné demokracie (viz referenda k euroústavě ve všech jejích formách).

Tehdy na Schulzovu „tradiční německou velmocenskou aroganci“ poukázal Vladimír Železný, člen frakce Independence & Democracy, dnešní Europe of Freedom and Democracy, když Schulze citoval: „Když však tak malé země blokují proces evropské integrace, je třeba nastolit otázku, zda mají zůstat členy unie.“ Ne snad, že bychom se rozhodli odejít, to sama EU a její výkonná moc by nás měla vykopnout na základě toho, že máme jiný než jediný správný názor.

Schulz mimojiné při schvalovacích procesech Lisabonské smlouvy řekl, že hlasování proti Lisabonu vede k fašismu. Extrémistický eurofanatik, globálně oteplovací alarmista a útočný zelený hysterický neomarxista - Daniel Cohn-Bendit – nazval euroskeptiky duševně chorými. Když se totiž socialistická internacionála v europarlamentu vztekala, že si někdo dovolí být proti Lisabonské smlouvě, jakožto předseda zelených ubezpečil osazenstvo parlamentu, že se má uklidnit, že i to je projev demokracie, že z těch mnohaset členů je jich tam asi padesát duševně chorých. Vyjádřil to způsobem největšího možného ponížení.

V Evropské Unii začlo platit jedno výlučně totalitní pravidlo. Právo většiny, které se hrozně snadno schová za kouzelné slovo „demokracie“, je silněší než právo svobody. Svoboda a demokracie nejsou to samé, demokracie je prostředkem svobody, ale nikoli jejím garantem. Proto musí být svoboda myšlení a vyjadřování všech názorů a myšlenek nadřazena většinovému právu – musí znamenat víc. Kdo jiný to dokázal lépe než Adolf Hitler, demokraticky zvolený německý kancléř, který poté demokratickou většinou zakázal politické strany jiného než správného názoru.

A co se tedy stalo 24. listopadu? Martin Schulz byl při poukazování na brzdu integrace v podobě euroskeptiků přerušen britským europoslancem za UKIP/EFD. Tím byl Godfrey Bloom, který vykřikl: „Ein Volk, Ein Reich, Eich Führer!“

Vyzván předsedou k omluvě, řekl, že jeho projev byl zcela relevantní tomu, co Schulz říkal a jaké názory zde zastupuje, a že „[Schulz] je nedemokratický… fašista“. To ovšem euroskeptik řict nesmí. Když po žádosti předsedajícího v europarlamentu odmítl odejít, bylo – a to je velmi alarmující – hlasováno na plénu o tom, zda má odejít. Takovým způsobem by se přeci ve všech parlamentech naprosto zničila role opozice, stejně demokraticky jako to udělal Hitler! Přeje si někdo takovou Evropskou unii?

V jednom svém výstupu Martin Schulz nazývá nizozemského europoslance fašistou, a to z naprosto banálního důvodu. Je to ovšem VIP, je proevropanem, je nositelem správného názoru, může si to dovolit. Na hlavy euroskeptiků se takové narážky a nadávky snášejí běžně. Pokud však jednou oprávněně prohlasí to samé o Rompuyovi, pokud někoho přerušují, pokud někoho nazvou fašistou či jinak silným výrazem, musí opustit sál, musí na kobereček k předsedovi parlamentu, musí platit pokuty. Buď to tak má být se všemi, tedy i s tzv. „proevropany“, a nebo se za své názory nemá vyvádět nikdo (preferuji druhou možnost).

Tady už nejde o odlišné ideologické postoje. EU dokazuje, že její hlavní kořistí je svoboda. To přeci Hitler a Goebbels tvrdili, že národní státy jsou historií, že Evropa musí být sjednocena, že musí existovat Říše, že ve světě velkých stamilionových států nemůže být o suverenitě evropských zemí vůbec řeč, a že se brzy zapomene, že existovaly nějaké národní státy. A dnes nám to tvrdí jiní – stejná rétorika, opět je potřeba Říše („Empire“ nazval Barroso EU), opět jde o práci, jistoty a bezpečí lidí, opět jde o odevzdávání suverenity (tedy svých práv o sobě rozhodovat). Socialisti se prostě neustále opakují.

Jednoho dne se budou naše děti učit o EU jako o podobném zlu. Zejména jakožto o nepoučitelnosti (plus ignoraci a tentokrát i pohodlnosti lidí) lidí, která Evropu přivedla třikrát za jedno století na práh totality.

kam dál?

• Hra s Eurem skončila – teď přichází krach – Nigel Farage

• Petr Mach: Má ČR půjčit Irsku? Ne!
• Starší videa a články s Nigelem Faragem