Cesta do Aleppa: co je pohřbeno propagandou (3/5)

(YouTube)   Cestovala se mnou kolegyně, nezávislá novinářka Eva Barlett, dále překladatel a taxikář. Přijela jsem do Aleppa 14. srpna po silnici Castello Road, kterou...

(YouTube)

 

Cestovala se mnou kolegyně, nezávislá novinářka Eva Barlett, dále překladatel a taxikář. Přijela jsem do Aleppa 14. srpna po silnici Castello Road, kterou některá mainstreamová média pojmenovala „Cesta smrti.“ Abychom se tam dostali, byla nám přidělena ochranka, jenž nám umožnila cestovat po silnicích, které se od západního města Homs dál vinou oblastmi, kde různé teroristické skupiny, včetně Daesh, nejsou nikdy od silnice daleko a je nutno počítat i s hrozbou únosu. Vjezd do bojových oblastí v Aleppu mohl být povolen jen s ochranou a doprovodem SAA.
V Homs jsem byla svědkem toho, co je po celé Sýrii známým výjevem: budovy zjizvené a otlučené léty teroristických akcí. Prý jsme jeli přes bývalou 60. třídu, která dostala nové jméno – Třída smrti (Shara al-Moot), potom co se stala terčem teroristických útoků ze všech světových stran. Tyto útoky prováděli ostřelovači, minometníci a bomboví sebevrazi. Zdá se, že v Homs teroristům nebylo na cestách nic překážkou v zabíjení civilistů.

Cestou na sever z Homs do města Hama jsme přijeli k hlavnímu checkpointu na rozcestí bujícím životem. Při čekání na nutnou bezpečnostní kontrolu jsem se vyklonila z okna taxíku a sledovala dění. Fotografování je však u checkpointů zakázané.
Tyto checkpointy SAA jsou v Sýrii běžné. Hlavním smyslem je kontrola aut od výbušnin a zbraní či extrémistických bojovníků jako Daesh nebo fronta Nusra, kteří by se mohli pokoušet projet neodhaleni z jednoho území do druhého. Auta a jiná vozidla jsou používána jako sebevražedné bomby v mnoha oblastech, zvláště ve čtvrti al-Zahara v Homs, kde došlo k četným útokům s mnoha mrtvými a zraněnými.

Ze směru od Hamy a od Homs k tomuto checkpointu přijížděly autobusy a dobytčáky v plném proudu. Mnoho těchto autobusů vezlo rodiny s věcmi v náručí, zřejmě uprchlíky, a různé vozy byly zaplněny rozličnými krabicemi a taškami.

Mávají nám projíždějící vojáci SAA, kteří navzdory těžkým bojům v Aleppu a přilehlém okolí nikdy neukáží nic než zdvořilost a respekt, což jsem si během své 4-týdenní cestě po Sýrii ověřila. Jeden voják seděl na tanku, umístěném na vleku, který byl na rozcestí zaparkovaný, a smál se v již palčivém dopoledním horku, čekajíc na své kolegy.

Výbava SAA je znatelně boji opoužívaná. Jejich zbraně nesou známky války a nebyly nějakou dobu měněné. Zatímco známé obrázky bojovníků Daesh většinou ukazují zbraně a jinou výbavu jakoby právě z krabice vyndanou, mnoho vojáků SAA má boty a uniformy řádně nošené a roztrhané.

SAA je poznamenaná sankcemi prosazenými USA a EU, což nelze tvrdit o různých teroristických oddílech podporovaných USA a NATO, golfskými spojenci a Izraelem. Zásobní řetězec těch druhých je celistvý a nenarušený díky fungujícím tureckým dodávkám zbraní a výbavy skrze propustnou syrskou hranici.

Sankce USA a EU efektivně zabraňují přísunu jakýchkoli zásob do Sýrie skrze legální kanály a často jsme viděli ničivý efekt, jaký to má na nejnutnější civilní infrastrukturu, stejně jako na vojenský personál a výbavu.

Avšak ilegální přísun ovlivněn nebyl a zajišťuje přetrvávající konflikt vyzbrojováním a dodávkami výbavy všem „umírněným oddílům“ a „opozičním silám.“ Ať je to Saúdská Arábie, Jordánsko, Turecko a Emiráty, udržující Daesh pomocí přílivu zbraní přes Balkán, nebo USA, dodávající jeho měnícímu se obsazení „umírněných rebelů“ zbraně přes Turecko, není žádného vypnutí kohoutku zbraní a logistiky pro „ozbrojenou opozici.“
Letos v dubnu například IHS Markit zveřejnil výčet dodávek zbraní od USA „syrským rebelům“ přes syrsko-tureckou hranici. Ve zprávě stojí: zboží jmenované v dokumentu zahrnuje pušky AK-47, víceúčelové automatické zbraně PKM, těžké automatické zbraně DShK, odpalovací rampy RPG-7 a systémy pro naváděné protitankové střely 9K111M Faktoria. Faktoria je verze střel 9K111 Fagot ATGW, vylepšená především pro překonání tankového brnění ERA. Připomeňme, že tato zvláštní dodávka zbraní „umírněným rebelům“ byla poskytnuta během dohodnutého příměří, vyhlášeného na mnohých syrských územích.

Zpráva z Deutsche Welle podrobněji popisuje proces přísunu zbraní z Turecka do Sýrie, který trvá dodnes. Deutsche Welle má k videu úvod: denně náklaďáky plné jídla, oblečení a dalších zásob přejíždějí hranici z Turecka do Sýrie. Není jasné, v čích rukou zboží končí. Dopravci mají za to, že většina zboží putuje k milici ‘Islámského státu.’ Nafta, zbraně a vojáci jsou taktéž přes hranici pašováni a dobrovolníci z řad Kurdů nyní oblast střeží, ve snaze přísunu zamezit. Je těžké od sebe oddělit různé frakce ozbrojenců. Mnohokrát jsem žádala o objasnění, která ozbrojená skupina provedla určitý útok, a bylo mi řečeno, že většina Syřanů takto nijak nerozlišuje. Podle civilistů se tyto skupiny skládají z kriminálníků, žoldáků a teroristů, přičemž jejich označení jsou irelevantní.

USA tento fakt otočily ve svou výhodu, používajíc „smíchání“ skupin „rebelů“ jako výmluvu pro zabraňování ruskému a syrskému úsilí útočit na oficiálně označené teroristické skupiny jako Daesh a frontu Nusra, pro případ, že by mezi nimi byli američtí lidé. Tím se američtí bojovníci ve skupinách, které podporují, efektivně stávají živými štíty pro teroristické skupiny typu Dash, proti nimž USA vedou údajně válku.

28. dubna poznamenal John Kirby, mluvčí ministerstva zahraničí USA: víme, že to je velmi proměnlivé dynamické prostředí, že se skupiny mezi sebou mísí. Částečně plánovaně, aby byly jedna vedle druhé, a částečně nahodile. Proto se údery v Aleppu a jeho okolí stávají problematickou záležitostí, jelikož je vemi těžké oddělit některé z těchto skupin geograficky od sebe a pak dostatečně přesně zasáhnout jen tu, po které jdete. Během naší cesty do Aleppa jsme míjeli nejrůznější vozidla, používaná pro transport vojáků SAA – polorozpadlé otevřené dobytčáky, staré autobusy, zásobovací vozy světlých barev – ale respekt a uznání, s jakým je na vojáky nahlíženo syrskými civilisty, jsou patrná.
Za checkpointem mezi Homs a Hamou je úsek cesty známý tím, že tam vozy s bandity přinucují auta a autobusy sjet z cesty a pasažéři se unášejí. Navzdory riziku, které to obnáší, je úsek malebný, lemovaný kukuřicí, olivovými háji a slunečnicemi. Zelenající se krajinu zdobí domácí zvířata – kuřata, ovce, krávy.

Při průjezdu městem al-Salamiyah nám bylo řečeno, že asi 10 kilometrů východně od cesty je utábořený Daesh. Při pohledu na zjevně nekončící poušť, rozprostírající se k horizontu, si šlo těžko představit, že bychom pro tyto teroristické subjekty byli viditelní.

Jak cesta pokračovala k Aleppu, dosáhli jsme oblasti, kde se Daesh více přiblížil a prý byli odtud jen 2 kilometry. Míjeli nás náklaďáky mířící z Homs do Aleppa, vezoucí zásoby pro vojáky SAA, zřejmě jako posilu pro akci proti teroristickým enklávám v al-Ramouseh, předměstí jihovýchodního Aleppa.

Z pouště se nořily strašidelné artefakty, připomínky války uvalené na Sýrii, jak se vyhořelé náklaďáky a převrácená auta rozpadala ve spalujícím horku. Apokalyptický obraz země, roztrhané další intervencí NATO, špinavá válka, vedená proti svrchované zemi, se záměrem „změny režimu,“ bez ohledu na krveprolití a devastující ztráty způsobené Syřanům.

Cestou blíže k předměstí Aleppa bylo zřejmé, že SAA uzavřela běžnou západní trasu z bezpečnostních důvodů. Byli jsme přesměrováni na východ města přes Khanaser, čtvrť v části al-Safira, a nakonec přes průmyslové město Sheikh Najjar, než se cesta stočila zpět k severnímu vstupu do západního Aleppa přes Kurdy drženou čtvrť Sheikh Maqsoud.

Vyhnuli jsme se některým teroristy nejvíce okupovaným oblastem ve východním Aleppu. Opět tito teroristé mohou být Daesh, Nusra, Ahrar al-Sham nebo Harakat al-Nour al-Zenki, mezi mnohými dalšími. Mapa obsazení se stále mění s postupující SAA armádou, zvláště v al-Ramouseh.

V tomto místě byly valy ostřelovačů více znatelné, písek a haraburdí byly vysoko navršené po obou stranách cesty, občas nějaké zbytky auta, kusy kovu nebo barely použité jako štít proti výhledu sniperů a jejich palbě.

Než jsme se dostali na Castello Road, přijeli jsme ke křižovatce a řidič našeho taxíku chvíli váhal, než odbočil vpravo.

Za pár sekund za námi vytrysklo další auto s vojáky SAA, řvoucími na nás, ať zahneme doleva. Vpravo bychom se byli dostali přímo do území drženého Daesh.

Přibližujíc se vstupu do Aleppa, nedaleko jeho severovýchodní industriální zóny al-Layramoun, jsme projeli checkpointem, kde nám vojáci zdůrazňovali, abychom si nechali rozestupy od dalších aut. Říkali, že tam je velké riziko minometné palby teroristů a rozestupy snižovaly ztráty, pokud by jedno auto bylo zasaženo.

Po zuřivých střetech se v červenci jednotky SAA znovu zmocnily al-Layramoun od fronty Nusra a 16. divize Free Syrian Army. Oblast je strategicky důležitá kvůli Castello Road, která byla hlavní tepnou zásob a zbraní pro teroristy proudící přímo z Turecka. Potom co ale SAA znovu oblast převzala, účinně odřízla teroristické subjekty od tureckého zásobovacího kanálu.

V polích podél cesty byly tucty nevybuchlých děly odpalovaných plynových bomb, naplněných většinou výbušninami, sklem, šrapnely, hřebíky i chemikáliemi. Ty, které nevybuchly, zůstaly roztroušené krajinou. Jedná se o improvizované střely, denně vypalované na syrské vládou držené oblasti západního Aleppa různými ozbrojenými povstalci, okupujícími východní Aleppo.

Současná čísla Aleppo Medical Association udávají populaci vládou drženého západního Aleppa 1,5 milionu lidí. Dalších 200 000 až 220 000 lidí, z nichž čtvrtina jsou teroristé a jejich rodiny, žijí ve východních částech města, kontrolovaných různými frakcemi ozbrojených povstalců, podporovaných USA, NATO a spojenci včetně Saúdů a Izraele.

Avšak podle On the Ground News, mediálního zdroje známého uchováváním sympatií vůči rebelským jednotkám, ve východním Aleppu nejsou civilisté žádní.

Bývalá hlavní věznice v Aleppu

Projeli jsme kolem Aleppo Central Prison, kde koalice Ahrar al-Sham, Daesh a jejich přidruženci zorganizovali dlouhé obléhání, držíc uvnitř vojáky SAA, uvězněné od dubna 2013 do května 2014. Podle sdílného článku libanonského deníku Al-Akhbar, napsaného po osvobození věznice jednotkami SAA, byla věznice obléhána za účelem rekrutování nějakých vězňů potom co se ‘osvobodí,’ zmocnění se věznice pro její strategické postavení a především uvolnění tuctů islamistických vězňů, z nichž většina (přesněji 61 vězňů) byli militantní džihádisté ze skupiny Jund al-Sham. Je to další médii nikdy nezmiňovaný fakt, jelikož propagují válku a fungují synchronně s ministerstvem zahraničí USA pro zachování příběhu „Assad must go,” “no-fly zone,“ „pozemní nasazení.“ Aby po celé Sýrii tzv. „umírnění rebelové“  - propuštění vězni, usvědčení znásilňovači, vrazi a další kriminálníci těžkého kalibru- rozšířili řady svých ozbrojených armád.

 

Zdroj: http://www.mintpressnews.com/journey-to-aleppo-exposing-the-truth-buried-under-nato-propaganda/220563/

Autorka Vanessa Beeley je britská investigativní novinářka, zaměřená na Střední východ.

About JanKostal