Prezident Barack Obama, hlásí výhradně DEBKA-Net-Weekly, armádní a Washingtonské zdroje tajně nařídily americkým vzdušním, námořním a pěchotním sílám, aby vybudovaly silné koncentrace na dvou strategických ostrovech – Socotra, který je součástí Jemenského souostroví v Indickém oceánu a Ománském ostrově Masirah na jižním výjezdu z Hormuzského průlivu.

Od roku 2010 zde USA budují v tichosti obří letecké síly a námořní základny na Socotře s vybavením pro ponorky, výzvědná centra a vzletové zařízení pro letouny stealth v rámci propojeného řetězce strategických sil americké armády v Indickém oceánu a Perském zálivu.

Základna Socotra je tak tajná, že není nikde uvedena v žádném seznamu amerických vojenských zařízení v této části světa, mezi něž patří Jebel Ali a Al Dahfra ve Spojených arabských emirátech, v Kuvajtu Arifjan a Al Udeid v Kataru – to vše v krátké vzdálenosti letu od Íránu. Další americké síly také proudí do Camp Justice na neúrodné, 70-kilometrů dlouhém ostrově Masirah.

Západní vojenské zdroje obeznámené s americkým soustředěním na dvou strategických ostrovech sdělil DEBKA-Net-Weekly, že i když nemohou uvést přesná čísla, jsou svědky největší možné americké koncentrace v této oblasti od americké invaze do Iráku v roce 2003.

Tenkrát bylo shromážděno před invazí 100.000 amerických vojáků v Kuvajtu. Dnes tyto zdroje odhadují dle současného tempa příjezdů na dvou ostrovních základnách, že 50.000 amerických vojáků bude nashromážděno na Sokotře a Masirah do poloviny února. Budou navýšeny o 50.000 mužů již v regionu Perského zálivu, aby za méně než jeden měsíc měl Washington okolo 100.000 vojáků na místě a k dispozici pro všechny události.

US letecké transporty jsou popsány tak, že téměř každý den probíhají přistání letadel na Socotra a Masirah. Létají z americké námořní základny Diego Garcia, jednoho z největších amerických vojenských zařízení, jen něco málo přes 3000 km daleko. Americká vojenská přítomnost v regionu se bude dále rozšiřovat v prvním březnovém týdnu, kdy připlují tři americké letadlové lodě a jejich úderná skupina plus francouzská letadlová loď do Perském zálivu, Ománského zálivu a Arabského moře: Jsou to the USS Abraham Lincoln, USS Carl Vinson, USS Enterprise a Charles de Gaulle letadlová loď s jaderným pohonem. Čtvrtá US letadlová loď zůstává v Tichém oceánu, pár dní plavby od pobřeží Íránu.

Existuje stále naděje, že nepůjdeme do války s Íránem?

K dispozici je již dostatečný důvod k invazi do Íránu na základě obvinění, že vyrábí jaderné zbraně. Ať už pravdivé nebo ne, je jedno, jak jsme viděli se zbraněmi hromadného ničení, které se ještě v Iráku nenašli.

Podobně, jak Saddám Husajn před nimi, snaží se Íránské vedení, aby prodávalo svou ropu, aniž by šla přes správné kanály. V podstatě se snaží obejít Spojené státy a Evropu tím, že dělá byznys s Čínou, Indií a Ruskem, které nebudou vyžadovat výměnu ropy za americké dolary, ale spíše, Yuan, rupii a zlato.

Může se velmi dobře stát, že jaderné zbraně, stejně jako zbraně hromadného ničení v Iráku, jsou prostě záminkou, než skutečným důvodem, který bude použit k rozdrcení těch, kteří odporují finančníkům, politikům a osobnostem stojící za novým modelem světového řádu. Nenechte se mýlit: To je vážná věc. Zabijí jen tolik, kolik je potřeba (na naší straně a jejich), aby se tahle agenda prosadila.

Zdroj infowars.com překlad czechfreepress.cz

Kam dál:

• Komu slouži terorizmus? (ekoteror.)

1. Vláda na toto jednání neměla mandát

Přistoupení k trvalému eurovalu (ESM) je ekonomické zotročení Slovenska a schválila ho vláda, která na to nemá mandát, protože její v parlamentu byla vyslovena nedůvěra. Jejím jediným úkolem je přivést zemi k předčasným volbám. Je to porušení Ústavy Slovenské republiky.

Proč se tato smlouva musela schvalovat už před volbami? Když jsou si ostatní strany stejné, klidně mohla taková závažná smlouva počkat.

Je tu ještě jedna mimořádně závažná věc. Vláda tuto důležitou mezinárodní smlouvu prezidentské povahy ani nepředložila do meziresortního připomínkového řízení. Ministr financí v důvodové zprávě hovoří o důvěrném charakteru smlouvy. Prý se na tom dohodli v Bruselu.

Můžeme ještě mluvit o právním státu, pokud vláda v důvěrné smlouvě vytvoří pro vlastní obyvatele závazek ve výši ročních příjmů státního rozpočtu? Na jedné straně se tváříme, jací jsme transparentní a zveřejňujeme i smlouvy o nákupu toaletního papíru a smlouvu, kterou můžeme zadlužit celé generace, které přijdou po nás, před občany skrýváme.

2. Lídři eurozóny za dva roky nic nevyřešili

V prohlášení členů Evropské rady z 30. ledna se uvádí, že: „… neexistují rychlá řešení.Naše činnost musí být rozhodná, vytrvalá a komplexní. Musíme udělat více, abychom Evropu vyvedli z krize „. Toto nejenže není pravda, ale realita je úplně opačná. Už dva roky jsme svědky toho, jak „rozhodně a vytrvale“ evropští lídři řešení dluhovou krizi v eurozóně. Ani za dva roky nic nevyřešili. Dluhová nákaza se z Řecka rozšířila na další země eurozóny, celá EU stojí před ekonomickou recesí, zadluženost Řecka za dva roky vzrostla, úročení dluhopisů Itálie, Španělska, Portugalska také vrostly.

3. Ztráta jednomyslnosti hlasování

Při schvalování konkrétních programů finanční pomoci zadlužené země se už nebude vyžadovat jednomyslné hlasování. Ve smlouvě o založení ESM zavedla tzv. nouzový hlasovací postup, který znamená, že v naléhavých případech stačí na schválení použití finančních zdrojů už 85% hlasů v Radě guvernérů. Členské země takto ztratili právo neúčastnit se programů pomoci konkrétním zemím. Pokud už jednou země přistoupí ke Smlouvě o založení ESM, na její názoru na pomoc konkrétní nezodpovědné zemi více nezáleží. Kdykoliv bude takový názor pohodlně přehlasován.

4. Hazard bez konce

Páchání zlých věcí však není zdaleka konec. Pyramidová hra a hazardování s penězi poplatníků eurozóny bude pokračovat dál. Hlavy států se na prosincovém summitu jasně dohodli, že už v březnu tohoto roku „přehodnotí přiměřenost zdrojů EFSF a ESM“. To slovíčko „přehodnotí“ znamená, že se opět budou navyšovat příspěvky Slovenska do ESM.

Dnešním schválením Smlouvy o založení ESM se znovu v krátké době zvýší specifické státní záruky Slovenska pro uroval. Byli to poslanci SDKÚ, Směru, KDH a MOSTu, kteří svými hlasy v říjnu navýšili závazky Slovenska na nehorázných téměř 8 miliard. eur.

Umíte si představit částku 8 miliard. eur? To je částka, za kterou jsme mohli dokončit dálnici z Bratislavy do Košic, mohli jsme zvýšit platy sestřičkám, lékařům, učitelům. Mohli jsme přidat každému důchodci několik stovek eur měsíčně.

Místo toho pošleme peníze na záchranu řeckých důchodců. Takto vypadá ochrana národních a státních zájmů Slovenska? Takto vypadá ochrana úspor obyvatel Slovenska?

Po několika měsících přijde ministr financí opět do parlamentu požádat o zvýšení našich záruk o dalších neslýchaných téměř 6 miliard eur (5,768 mld.). Čili už v létě celkový objem našich záruk dosáhne téměř 13,5 mld. eur, což představuje částku, rovnající se příjmu státního rozpočtu SR na tento rok .

Celkový objem přislíbených úvěrů, garancí a nakoupených dluhopisů na jednoho Slováka 31. ledna 2012 dosahoval 1,851 eur (závazky vyplývající z našeho členství v ECB, EFSF, EFSM a MMF, spojené ze záchranou eurozóny). Poté, co vláda ČR 1. února schválila přistoupení Slovenska ke Smlouvě o založení ESM, se celková částka na jednoho Slováka zvýšila na nehorázných 2,899 eur .

5. Ztráta suverenity Slovenska

Pokud země odsouhlasí smlouvy (EFSF a ESM), kterými vytvoří závazky pro vlastní obyvatele ve výši ročních příjmů státního rozpočtu, přestává být svobodnou zemí a z vlastních občanů dělá ekonomické otroky . Slovensko, jako druhá nejchudší země eurozóny, přispívá do dočasného a trvalého eurovalu v poměru k výkonnosti své ekonomiky a v poměru k výši příjmů vlastních obyvatel nejvíce ze všech zemí eurozóny.

Toto považujeme za podvod, který SDKÚ, Směr (už ohlásil, že podpoří schválení Smlouvy v parlamentu), KDH a MOST páchají na slovenském občanech .

středa 1. února 2012 17:26

Pokud se Vám líbí tento blog, podpořte jej i na portálu vybrali.sme.sk , pošlete ho svým přátelům a klikněte na karmu.

Kam dál:

• Štěpán Pírko: ESM – konec demokracie, začíná nevolnictví
• Rozhovor Richarda Sulíka pro euroSEPTIK
• Petr MACH: Jak má znít otázka v referendu o euru
• Petr Mach: Přichází fatální změna Lisabonské smlouvy, modří i oranžoví jsou euroservilní slaboši

Do boje s neoliberalismem se pustila roztodivná aliance složená z náboženských lídrů, umělců, environmentalistů, kritiků globalizace, levicových i pravicových politiků, odborářů, novinářů a akademiků. Členové této aliance se pokoušejí neoliberalismus demaskovat buď jako nelidskou, asociální a možná i nesnášenlivou ideologii, nebo jako cynickou hru podivných anonymních sil, které se snaží zneužít svět ve vlastní prospěch. Ve své opozici vůči neoliberalismu jsou však jak jednotní, tak rozdělení. Z toho vyplývá, že představa o něm není příliš jasná. Navíc jeden z jeho zvláštních rysů spočívá v tom, že se v současnosti téměř nikdo za neoliberála nepovažuje.

Neoliberalismus je všechno, jen ne jasně definovaná politická filozofie. Na zjednodušení, neřkuli popularizaci neoliberálního světového názoru se přitom podíleli stejnou měrou jak jeho stoupenci, tak odpůrci. Výrok bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové, že „nemá alternativu“, je pak paradoxně v souladu s levicovou kritikou neoliberalismu, dle níž jde o jedinečnou ekonomickou ideu.

Navíc se během ekonomických změn v osmdesátých a devadesátých letech minulého století rostoucí sebevědomí pravice shodovalo s nárůstem frustrace „staré“ levice. Obě strany přitom směřovaly ke stejnému výsledku – jednorozměrnému neoliberálnímu člověku.

Podobné diskuse

Společnou tezí mnoha kritiků neoliberalismu by mohlo být, že v minulých letech nekontrolované tržní síly zavedly kapitalismus do záhuby, a vlády ani lidé, jež reprezentují, nadále nedůvěřují neregulovanému kapitalistickému systému. Zajímavé však je, že podobnou nedůvěru měli i původní neoliberálové. Německý sociolog a ekonom Alexander Rüstow (1885–1963) v roce 1932, během velké hospodářské krize, v přednášce ve Spolku pro sociální politiku diagnostikoval „chaos pluralitní, kořistnické ekonomiky“ a „selhání ekonomického liberalismu“. Dle něho je třeba „silný stát, který bude nad ekonomikou a zájmovými skupinami, kam také patří“.

© Ludwig von Mises Institute

Pro rakouského ekonoma Ludwiga von Misese nebyli neoliberálové o mnoho lepší než totalitní socialisté.

Výroky dnešních kritiků neoliberalismu a Rüstowa znějí podobně, přičemž jeho odpůrci tento pojem odmítají, ale německý ekonom v roce 1938 prosadil jeho použití. Pak buď musí jít o nějaké nedorozumění, nebo se neoliberalismus v minulých desetiletích proměnil. Zkoumáme-li tehdejší a dnešní ekonomické diskuse, které spustily hospodářské krize, zjistíme, že si jsou v některých bodech podobné. Nejpodstatnější však je, že neoliberalismus třicátých let uznával jak sílu trhů, tak jejich meze.

Rüstow nejprve zpopularizoval neoliberalismus mezi svými německými kolegy a následně přesvědčil mezinárodní skupinu liberálních ekonomických myslitelů včetně například Ludwiga von Misese a Friedricha Augusta von Hayeka, aby tento nový pojem přijala jako charakteristický rys svého intelektuálního hnutí. A dnešní kritici neoliberalismu si evidentně neuvědomují, že jedním z hlavních rysů původního neoliberalismu byla právě kontrola volných trhů a jejich síly. Proč Rüstow a někteří jeho kolegové zformulovali ideu, kterou nazvali neoliberalismem? Co jím měl Rüstow na mysli?

Třetí cesta

Chceme-li porozumět Rüstowovu neoliberalismu, musíme se seznámit s jeho výkladem německých hospodářských dějin. Ve dvacátých letech 20. století se z Německa stala země korporativistického kapitalismu, jehož součástí bylo několik set kartelů. Dle Rüstowa se Německo vyvinulo ve zdegenerovanou tržní ekonomiku, jež byla značně kartelizovaná, závislá na dotacích a často subjektem státních zásahů. Pro Rüstowa však příčinou všech těchto jevů nebyla politika vlády, ale neregulované trhy. A degeneraci trhů považoval za nevyhnutelnou, jsou-li ponechané samy sobě.

Jestliže laissez fair i liberalismus Adama Smithe byly pro Rüstowa nepřijatelné, byl stoupencem plánované ekonomiky? V žádném případě. Se stejnou vervou, s níž odsuzoval kapitalismus, totiž odmítal socialismus a komunismus. Nebyly to dle něho životaschopné ekonomické systémy, protože nebyly slučitelné s demokracií, svobodou a lidskou důstojností.

To Rüstowa vedlo ke střední cestě mezi laissez fair a socialismem, takzvané třetí cestě. Její současní stoupenci kritizují neoliberalismus, ale pro Rüstowa byla stejná „třetí cesta“ neoliberalismem. A nazýval ji neoliberalismem, aby ji odlišil od pro něho hanlivých pojmů, jako je „vulgární liberalismus“, „manchesterský liberalismus“ či „paleoliberalismus“. Rüstow zavrhl starou liberální tradici a místo ní dosadil nový liberalismus s předponou „neo“.

Kolokvium Waltera Lippmanna

Třicátá léta 20. století byla v Evropě pro liberální myslitele obtížnou dobou. Nálada byla jednoznačně proti liberalismu a kolektivismus byl obecně přijímaný. Skupinka liberálů však chtěla udržet ideu svobody při životě, a proto francouzský filozof Louis Rougier zorganizoval v srpnu 1938 v Paříži mezinárodní setkání.

Rougier pozval na toto setkání podobně smýšlející liberální intelektuály, aby diskutovali o idejích amerického novináře Waltera Lippmanna, podle něhož se i tomuto setkání říká Kolokvium Waltera Lippmanna. Ten právě publikoval knihu The Good Society (Dobrá společnost), v níž kritizoval všechny varianty kolektivismu – nejen socialismus, nacionální socialismus a fašismus, ale i hospodářský program tehdejšího amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta New Deal.

Pozvání přijalo 25 intelektuálů, kromě Lippmanna například francouzský filozof Raymond Aron, rakouští ekonomové Mises a Hayek, britský filozof maďarského původu Michael Polanyi a dva němečtí ekonomové Wilhelm Röpke a Rüstow. Diskuse v Paříži se točila okolo otázky, jak by měl být liberalismus obnoven. Rüstow, Lippmann a Rougier se shodovali, že starý liberalismus laissez fair selhal a že na jeho místo je třeba dosadit nový. Mises a Hayek o tom sice byli přesvědčeni méně, nakonec se však účastníci kolokvia shodli na novém liberálním projektu, jenž však potřeboval nový název. Rüstow navrhl neoliberalismus a účastníci setkání jej přijali.

Liberální schisma

Jednota nových liberálů však měla krátký život. Již na kolokviu se totiž objevily rozdíly mezi „pravými neoliberály“ okolo Rüstowa a Lippmanna a spíše „starými“ liberály, jejichž vůdčími osobnostmi byli Mises a Hayek. Mises a Rüstow sice byli přátelé, ale v jejich myšlenkových postojích se ukázaly nesmiřitelné rozdíly.

© Mont Pelerin Society

Po druhé světové válce se neoliberálové sešli v roce 1947 ve švýcarském městečku Mont Pèlerin. Mezi účastníky setkání patřil i americký ekonom Milton Friedman (uprostřed v bílém kabátu).

Například Mises odmítal Rüstowovo tvrzení, že monopolizace je důsledkem liberalismu. Dle něho za monopoly a kartely nesl vinu stát, protože tyto tržní struktury mohly vzniknout jen díky státním zásahům a protekcionismu. Zatímco neoliberálové, jako byl Rüstow, požadovali státní zásahy, jež by napravily „nežádoucí“ tržní struktury, Mises neustále trval na tom, že jedinou legitimní rolí státu je rušit bariéry pro vstup na trh.

Na postojích Rüstowa a Misese se ukazuje schisma liberalismu. Pro Rüstowa liberálové ze staré školy, jako byl Mises, představovali nebezpečné extrémisty. Naopak pro Misese nebyli neoliberálové o mnoho lepší než totalitní socialisté. V každém případě však koncept neoliberalismu vznikl jako něco zcela jiného než „radikální volný trh“, s nímž je dnes obvykle spojován. Neoliberalismus byl od Rüstowova projevu v roce 1932 až po kolokvium Waltera Lippmanna v roce 1938 pokusem zformulovat antikapitalistickou, antikomunistickou, ale napůl socialistickou třetí cestu.

Sociálně tržní hospodářství

Po druhé světové válce se neoliberálové opět sešli. Tentokrát na Hayekovo pozvání v roce 1947 ve švýcarském městečku Mont Pèlerin. A mezi jeho účastníky byli i ti z pařížského setkání v roce 1938, například Mises a Röpke. Ale také noví – kupříkladu američtí ekonomové Milton Friedman a George Stigler a šéf Freiburské školy Walter Eucken. Napětí mezi starými liberály a neoliberály však přetrvávalo. V jednu chvíli Mises rozčileně zvolal: „Jste parta socialistů.“

Krátce po založení Montpélerinské společnosti do ní vstoupil také Rüstow a tehdejší německý ministr hospodářství a později kancléř Ludwig Erhard. A byl to právě on, kdo v poválečném Německu zpopularizoval neoliberální myšlenky pod označením „sociálně tržní hospodářství“. Tento pojem vymyslel jeho poradce Alfred Miller Armack, který se také stal členem Montpélerinské společnosti.

Sociálně tržní hospodářství se však v důsledku redistribuce stávalo stále víc socialistické. Erhard sice vždy tvrdil, že trh je ze své podstaty sociální, a proto není třeba jej takovým dělat, ale v politické praxi se německý sociální stát neustále zvětšoval, což Rüstow nelibě nesl. Stěžoval si, že německý sociální stát se vyvinul v nesmírně komplikovaný systém, protože vznikl za Bismarcka. A varoval, že sociální politika by se mohla změnit v asociální, pokud by lidé byli zatíženi příliš vysokými daněmi.

Ztráta pravého významu

V akademické literatuře od třicátých do začátku šedesátých let 20. století se neoliberalismus často vyskytoval, v sedmdesátých a osmdesátých však téměř zmizel. To přetrvalo až do doby, kdy odpůrci liberálních reforem začali používat „neoliberalismus“ jako politickou frázi, aniž by si uvědomovali pravý význam tohoto slova.

Například politologové Taylor C. Boas a Jordan Gans-More tvrdili, že slovo neoliberalismus se znovu objevilo v Latinské Americe, v níž protržní reformátory ovlivnili němečtí neoliberální myslitelé. Pro latinskoamerickou levici se stal „neoliberalismus“ synonymem pro všechno, čím pohrdala. A to může být důvod, proč se z něho stalo sprosté slovo.

Na současné útoky na neoliberalismus bychom měli nahlížet v historickém kontextu. A při bližším pohledu je jasné, že některá selhání trhu byla spíš selháním hospodářské politiky. Kartelizace a monopolizace hospodářství, o nichž si například Rüstow a němečtí neoliberálové mysleli, že jsou následkem degenerované tržní ekonomiky, totiž byly spíše přímým důsledkem státních zásahů a protekcionismu, což Rüstow a jeho kolegové nekompromisně kritizovali.

Historické ponaučení

Z dějin neoliberalismu pak pro současnou politickou diskusi vyplývá následující ponaučení: neoliberalismus je myšlenkově mnohem bohatší, než se většina jeho dnešních kritiků domnívá. Zejména proto, že klade důraz na solidní instituce, jako jsou vlastnická práva, svobodné uzavření smlouvy, otevřené trhy, odpovědnost či monetární stabilita, jež jsou nezbytnými podmínkami pro prosperitu trhů.

Dnešní kritici neoliberalismu by si pak měli především uvědomit, že takový neoliberalismus potřebujeme víc, a nikoli méně. A že je rozhodně třeba méně zneužívat  termínu neoliberalismus k politickým účelům.¨

Luděk Bednář vyšlo na ceskapozice.cz

Kam dál:

• Falešný strašák neoliberalismu
• Schröder: Vytvořme „Spojené státy evropské“
• Mises.cz: Dvě vize pro Evropu
• KNIHA: Frédéric Bastiat – Zákon
• Tři koruny pro každého aneb švédské mýty

Na poskytnutí záruky vláda potřebuje souhlas parlamentu. Svobodní vyzývají poslance a senátory, aby odmítli vládní návrh zákona o poskytnutí záruky a tím zabránili poslání našich peněz na eurozónu.

Svobodní litují, že oproti předchozím vyjádřením premiéra Petra Nečase, vláda návrh schválila. Je nám lítopředchozí podpory, kterou jsme v této věci Petru Nečasovi vyjadřovali.

Svobodní odsuzují argumentaci vlády, že máme morální povinnost eurozóně pomoci, když čerpáme evropské fondy. Vzdejme se raději evropských dotací, než abychom poslouchali takovéto falešné argumenty.

Dotace z EU jsou draze vykoupeny neustálým zdražováním v důsledku evropských směrnic. Jen náklady na evropské směrnice o podpoře biopaliv a obnovitelných zdrojů elektřiny stojí naše občany na 60 miliard korun ročně.

Petr Mach
předseda
www.svobodni.cz
Reformy.cz chystají demonstraci. Zatím není určené datum schvalování, abyste byli včas informování přihlašte se k odběru našeho newslettru zde.

Kam dál:

• EU totalita v trilaterálních rukou na spadnutí (Farage, ESM, NWO)
• FILM: Skutečná tvář EU – The Real Face of the European Union
• Projev Víta Jedličky (Reformy.cz) na ideové konferenci ODS

Morozov, jehož biografie potvrzuje, že je to člověk zevnitř s dobrými konexemi, v pomlouvačném článku stěžuje, jak je Internet užitečný nástroj pro “lidi, co popírají globální oteplování” ale také “hnutí proti očkování” a apeluje na Google, aby tomu poskytl “sociálně odpovědnou poručnickou péči”, která by takovéto víry marginalizovala úpravou takovýchto výsledků hledání.

Jeho řešením je: „Donutit vyhledávací enginy k větší odpovědnosti při jejich indexaci a uplatnění více poručnické kontroly při předkládání vyhledaných výsledků v otázkách jako „globální oteplování“ či „očkování“. Google už má seznam vyhledávacích otázek, které představují většinu provozu na stránkách provozujících pavědu a konspirační teorie; tak proč se k nim nechovat odlišně než k normálním dotazům? Tudíž, když by uživatelé dostávali výsledky hledání, které jsou pravděpodobně posílány na stránky s pavědou či konspiračními teoriemi, tak by Google jednoduše mohl zobrazit obrovský banner požadující od uživatele opatrnost a zkontrolovat před tím vygenerovaný seznam autorizovaných zdrojů, než se definitivně rozhodne.“

Morozov popisuje i potenciál, že by takového kroky mohly být vnímány jako fungování Googlu jako „agenta velké farmakologie či Al Gora“ jako „riziko, které za to stojí.“

To představuje podobnou argumentaci jako úsilí o „kognitivní infiltrace“ Casse Sunsteina – Obamova informačního cara, aby se udeřilo proti kontroverzním webovkám vládním varováním (včetně těch, co tvrdí, že vystavovat se slunečnímu svitu je zdravé). Ve svých bílých listech, které vzbudily široký posměch, apeloval Sunstein na to, aby politické blogy byly nuceny zařadit popupy, které ukazují „stručnou argumentaci opačných názorů“. Také navrhoval, aby se za disidentské názory vybíraly daně a rovněž navrhoval přímé zákazy určitých názorů.

Dát společnostem jako Google, které se staly téměř vrátným k celému Internetu a už uplatňují podobnou cenzuru, jakou chce zákon SOPA, moc označovat, které politické a vědecké postoje jsou přijatelné a které jsou brakem „konspiračních teorií“ je útokem na svobodu myšlení a zavání čínským stylem myšlenkové kontroly.

Morozovovy argumenty rovněž zcela podrývá fakt, že dvě z tzv. okrajových „konspiračních teorií“, jež předkládá, že je třeba, aby na ně Google uplatnil boj proti zločinu – skepticismus ke globálnímu oteplování a nebezpečí z očkování je hledisky, která zastávají miliony Američanů a vůbec nejsou okrajové.

Podle posledních výzkumů veřejného mínění méně než polovina Američanů věří, že globální oteplování je způsobeno lidskou aktivitou, a velký počet se k tomu přiklonil v posledních několika letech.

Průzkumy navíc ukazují, že čtvrtila Američanů, zhruba 75 milionů z nich, věří, že očkování není bezpečné a může způsobit autismus. Označit to za menšinovou víru v konspirační teorii je jako označení katolické doktríny jako maličké a okrajové.

Nejlepší popis náhledů na globální oteplování a bezpečnost očkování lze označit jako rozdělené, ale tvrdit, že skepticismus k člověkem způsobným klimatickým změnám a k nebezpečí očkování jsou „nesmyslné“ okrajové konspirační víry, jak to činí ve svém článku Morozov, je nesmírně nepřesné a odhaluje v jeho rétorice zaujetí ve vleku určité agendy.

To dále ilustrují komentáře čtenářů, kteří téměř universálně Morozova a jeho útočné argumenty zesměšňují jako jen lehce zakrývané požadavky na cenzuru Internetu.

„Ten den, až toto Google začne dělat, je dnem, kdy si najdou nový vyhledávací engine,“ napsal jeden.

„Takže jste tedy podporovatelem internetové cenzury? Samozřejmě informací, s nimiž nesouhlasíte. Takže předpokládám, že Slate a NAF by nepodporovali nedávné akce ohledně SOPA?“ přidal tam další.

Morozovova rétorika je pouze jedním z aspektů širšího hnutí na přetvoření Internetu s ozvěnovou komorou pro propagandu establišmentu, stahující alternativní hlasy ohledně výhod pro velké farmakologické společnosti, které hrabou miliardy z prodeje nebezpečných vakcín a vědeckým orgánům, jejichž přežití závisí na náklonnosti k mýtu o globálním oteplování.

Představuje to další úsilí o vítězství v informační válce, ve které establišment v současnosti prohrává, jak už sama přiznala i Hillary Clinton, tím, že se vytvoří nové Orwellovské Internetové ministerstvo pravdy, jak požadoval už Bill Clinton, ale s tím, že by se touto rolí pověřil vrátný k samotnému Internetu – Google.

Paul Joseph Watson

Poznámka překladatele: Někteří čtenáři možná znají příběh Josky Morozova, sovětského školáka, který býval bolševiky ostatním dětem předkládán jako hrdina za to, že byl tak uvědomělý, že udal a tudíž poslal do Gulagu i své rodiče jako třídní nepřátele.  Napadá mě, není-li tohle jeho potomek.

Zdroj: prisonplanet.com vyšlo na AC24

Kam dál:

• FILM: Globalní oteplování nebo globální vláda?
• ČT24: 9/11 – spiklenecké teorie stále žijí a lidé jim věří
• NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD. Už nepokrytě

Hysterie z hrozivé možnosti pádu Evropy a strašlivé důsledky pro světovou ekonomiku, jejíž kolaps, jak se zdá, směřuje ke svému konci s tím, jak se tato událost nakonec kolem 1. dubna stane nezpochybnitelnou realitou, což bude spojeno s obviněními z „vyvolávání strachu“ ze strany velké části davu. To rychle zmizí v zájmu další předvídatelné reakce na krizi – vzteku na ty, kteří dopustili, že došlo ke zhroucení. „Mohu říci, že od té doby, co jsem začal před 30 lety dělat tuto práci, jsem nikdy nebyl více znepokojen, než jsem nyní“, řekl Celente australské televizi ABC.

V Celenteho poslední předpovědi nazvané „První světová válka 21. století: Připravit se, přežít a zvítězit“ autor vykresluje ponurý obraz  roku 2012, předpovídá zostření třídního boje, který už probíhá ve více než desítce zemí, od Tuniska, Egyptu, Jemenu, Sýrie, Bahrajnu a Kataru až po Velkou Británii, Řecko a Itálii, a který se nakonec rozšíří do východní Evropy, střední Asie a ještě větší intenzitou do Spojených států.

To, co svět zatím zažil, je ovšem pouze ekonomický a sociální příznak toho, jak centrální bankéři ucpávají díry, což nahodile a riskantně používají proti globální finanční krizi od jejího počátku v USA a pádu Bear Stearns v roce 2008. Po desítkách bilionů dolarů nalitých do globální kapitálové krize, které nic nevyřešily, ale dále ji zhoršily, což se projevilo ve spotřebitelské poptávce, není divu, že svět je připraven na sešup do ještě větší deprese.

Evropská unie podle Celenteho stagnuje kvůli příliš vysokému množství dluhů, které se musí splatit (7,3 mld. dolarů od zemí G7, viz zerohedge.com), a to vše na pozadí stupňující se poptávky po dalších úvěrech. Evropské domino tak povalí ostatní domina, čímž rozšíří globální krizi, která tak zasáhne významné světové ekonomiky.

„Pokud žijete v Řecku, Španělsku, Portugalsku nebo Irsku, zažíváte krizi,“ řekl Celente. „Pokud žijete v Litvě, musíte si pospíšit do banky, abyste dostali své peníze, protože runy na banky pokračují. Tomu se říká krize. V Maďarsku je krize, i ve většině východní Evropy, v Rumunsku a Bulharsku. A mnoho dalších krizových jevů už je v plném běhu.“ A to, že by přijela Čína na bílém koni jako zachránce, je podle Celenteho „krajně nepravděpodobné. Čína má 1,3 miliardy obyvatel s miliony problémů … Pokud Evropané a Američané nekupují dost těch šmejdů, pak je Číňané mohou vyrábět a prodávat svým lidem.“

Celente pokračoval tím, že vysvětlil, že Čína pak pravděpodobně sníží své dovozy surovin ze zemí, které dodávaly suroviny během komoditního boomu, což povede k deflační spirále s rostoucí nezaměstnaností a klesající ekonomickou aktivitou – což je scénář, který zevrubně popsal ve svém posledním dopise investorům Richard Russel v „Dow Theory Letters“ (výňatky z něj byly publikovány na King World News). Russell také očekává další stupňování americké krize, jejímž bude v jejím nejnižším bodě pětadvacetiprocentní nezaměstnanost.

„Všechno je to propojeno“, vysvětluje Celente. „Čína už nehodlá rozhazovat ztroskotancům více peněz, než by lichváři poskytli hráči, který si nemůže dovolit splácet své staré dluhy a má špatný gamblerský zvyk, že každou další půjčku vsadí do hazardní hry. Oni [Číňané] si budou řešit své vlastní problémy.“

Co špatného asi přinese každá další etapa pádu světové ekonomiky? Mohl by mít Russell pravdu? Celente věří, že komparace s 30. lety minulého roku je správná a dodal: „Můžete slyšet, jak dokonce i Christine Lagardeová,  šéfka Mezinárodního měnového fondu, neboli jak já mu láskyplně říkám – Mezinárodní mafiánské federace – lichvářů poslední instance – říká nyní to, co jsme my říkali před třemi lety o paralelách s burzovním krachem roku 1929 a následující velkou krizí, měnových a obchodních válkách i světové válce. Panika roku 2008 – máme tady Velkou krizi – opravdu přichází. A jen tak mimochodem, ceny nemovitostí ve Spojených státech jsou v prudším propadu, než byly během Velké krize 30. let. Počet exekucí roste. Lidem bez práce trvá více než 40 týdnů, než najdou jinou práci, a i pak získají jen část toho, co ztratili v té staré.“

A jak ukazuje historie, když společnost podlehne hrozivému stavu ekonomiky, političtí vůdci hledají možnosti, jak usměrnit rozhněvaný dav směrem k šovinismu. Tento způsob dosahování politické bezpečnosti se obvykle zvrátí ve válku. „A pak se podívejte na obchodní války, o kterých se teď hovoří,“ řekl Celente. „A jak jsem řekl, když to sečtete dohromady, jsme už na počátku velké války, která právě přichází. Ó ano, teď, když se bavíme o tom, jakou skvělou práci děláme v Iráku a Afghánistánu, proč nebombardovat Írán? Už jste slyšeli prezidentské kandidáty ve Spojených státech, s výjimkou Rona Paula, že všichni chtějí jít do války proti Íránu? Takže můžete vidět, kam to směřuje. Máme tady psychopaty, kteří způsobili mnoho z těchto problémů a kteří dávají odpovědi na to, jak je řešit -  přidáním více dalšího násilí a zločinnosti navíc k násilí a kriminalitě z minulosti.“

Celente řekl, že nakopnutí globálního zhroucení a výzvy k válce by se mohly „vymknout kontrole“ někdy „kolem prvního čtvrtletí roku 2012“, podle toho, jak se evropská krize zhoršuje až k bodu, v němž zkolabuje. „Neexistuje žádný způsob, jak zachránit evropské státy,“ zdůraznil Celente. A přípravu na sociální nepokoje, katastrofy a možnost občanské války lze vidět na míle daleko, řekl Celente, který rozehrál také další scénář, který předpovídá pro rok 2012 s názvem Bezpečná útočiště (Útěk ze Spojených států):„Ve Spojených státech teď schválili zákon NDAA,“ řekl. „Ten teď dává presidentovi pravomoc, aby identifikoval osobu, třeba jako jsem já, označil ji za teroristu a protivládní živel. A armáda může přijít a vyrazit u mě dveře – armáda! – a zatknout mě, aniž by mě z něčeho obvinila, aniž by mě dali k soudu, aniž bych měl práva dle Habeas corpus, žádná porota, žádný soudce, a potom mě mohou zabít, pokud si to budou přát, mučit mě, mohou mě poslat do kterékoli země na světě.“

Celente radí okamžitě se připravit na rychlé vycestování ze Spojených států, pokud vypuknou (jím předpovězené) „bankovní prázdniny“. Důsledky devalvace dolaru nejsou jasné, ale byl schválen NDAA, FEMA tábory jsou připraveny a naplánované rozšířené kontroly TSA (Pozn. Transportation Security Administration – Bezpečnost dopravy) naznačují, že USA mohou vstoupit do krize na stejné úrovni, která vedla až k americké občanské válce v letech 1861 – 1865.

Viz také článek v BER: Gerald Celente Forecast 2012(Prognóza 2012), FEMA Prepares for Dollar Collapse

Převzato z Beacon Equity, kde najdete i další odkazy

Překlad: Aram vyšlo na outsidermedia.cz

Kam dál:

• “Ekonomická vláda” by Evropu integrovala v míře, jakou jsme od dob Římské říše neviděli
• Brzezinski: Na Ameriku udeří nepokoje střední třídy
• Projev prezidenta republiky na 65. zasedání Valného shromáždění OSN + video Ron Paul vystupme z OSN
• Pavel Kohout: V Portugalsku už to prasklo! Americká krize byla proti evropské legrace

Ekonomové (Sedláčkové) škodí

Začněme polemikou s Tomášem Sedláčkem, jedním z nejpopulárnějších ekonomů v České republice, který nedávno na podporu půjčky MMF (Mezinárodní měnový fond) napsal na svém blogu: „Nepomoci je jako oddělit se za prudké bouře od vysokohorské skupiny, protože pár členů kulhá a my si myslíme, že můžeme jít trochu rychleji.“ Ekonomie v pojetí Tomáše Sedláčka je zřejmě vyprávění v alegoriích, ve kterých se nemůžeme na klíčové detaily zaměřit. Sedláček koneckonců argumentuje opět jen politicky. Je třeba být loajální, jinak bude zle pro naší malou kotlinu závislou na okolí. Je třeba prokázat vděk za to, že můžeme být součástí elitní skupiny států Evropy, které se jen čirou náhodou namočili do dluhové krize. Je třeba být vděčný za mír a prosperitu, kterou nám skrze společný trh toto uskupení přináší.

Sedláček má bohužel všude chyby. Volný obchod probíhá i v zemích, které nejsou součástí tohoto uskupení, volný obchod zajišťuje dohoda o evropském hospodářském prostoru. Téměř nic jiného než volný obchod ovšem prosperitu a mír evropským státům nepřináší, nejsou to ani dotace, ani regulace, ani to není společná zemědělská politika a dokonce se ukazuje, že ani euro, tak jak je konstruováno. Nechtěl jsem, ale přistoupím na Sedláčkovu hru. Půjčit MMF je jako zapíjet kocovinu alkoholem a myslet si, že nám to pomůže. Nebo jinak, je to soustředění na krátké období. Nyní je však potřeba konečně jednat rozumně v hledisku dlouhého období.

Abych nebyl obviněn z vytrhávání věcí z kontextu. Sedláček dále píše, že jsme malá ekonomika závislá na exportu, tedy na ostatních zemích a jejich prospěchu. Ano. Nemůžu než souhlasit. Jen málokterá země na světě je na tom jinak. Velké otevřené ekonomiky jsou na tom velmi podobně. Jen bych se zastavil nad opravdovým problémem a tím je, že půjčka části devizových rezerv MMF nic neřeší a prospěch (růst) okolních zemí nám nezaručí. Za prvé je to příliš malá suma na to, aby trhy reagovali v dostatečné míře (tady přistupuji na základní Sedláčkovo paradigma). A za druhé (zde odstoupíme od mainstreamové ekonomie) v růstu, který bude postaven na tak chabých základech, rozhodně nemůžeme hledat oporu do budoucna.

Evropa jako české dálnice …

Co to jsou chabé základy? Příliš peněz v ekonomice – jen půjčka, o které se bavíme, by činila 200 mld. Eur, napumpovaných peněz, které pokrývají zhruba ten samý počet statků v ekonomice – to může znamenat růst inflace. Minimální růst z hlediska růstu produktivity, minimální růst z pohledu technologického růstu, řeklo by se minimální reálný růst a velký růst nominální. To znamená, že se bude stavět a bude se nakupovat za peníze většinou na dluhové bázi. Místo toho aby se začalo spořit a méně utrácelo, se bude utrácet více a také méně efektivně, protože čím dál tím víc budou utrácet vlády. Namísto pevného podloží tvořeného z úspor, které pak soukromníci mohou využít pro investice, budeme mít prašný podklad tvořený dluhem, růstem cen a neefektivními koncovými produkty, které následně nikdo nechce. Místo osekání přebujelých výdajů půjčíme na jejich splácení.

Princip především

Nalévat alkoholikovi je principiálně špatné. Stejně učiníme, když půjčíme eurozóně. Euro v dluhově spravovaných ekonomikách, které nemají ochotu se uskromnit, je nemocí. Demokracie také trpí nemocemi. Z principu demokracie vyplývá, že vládne většina. Ta jak nám historie ale i jiná fakta ukazují, je sinistrická, tíhne k levici, tíhne k přerozdělování bohatství a k reálnému snižování dynamiky ekonomiky. V posledních sto letech převládá nárůst vlády, tedy jejích výdajů napříč politickými spektry. Není důležité za koho, kdo kandiduje a jestli se nazývá pravicovým či levicovým politikem. Důležité je, jak moc bude ochoten přerozdělovat, jedině tak totiž získá moc. Existuje také ekonomický termín – racionální ignorace (teorie veřejné volby), který říká, že každý jedinec váží náklady pro získání informace s výnosy takového jednání, pokud se mu náklady zdají býti příliš vysoké, kvalitní informace nezíská, je tedy odkázán na jednání se špatnými informacemi, případně s jejich nedostatkem. Mohli bychom mluvit o nemocích demokracie dlouhou dobu, nutné je konstatovat, že jsme se dostali do fáze, kdy ekonomiky jsou napůl vládou řízené, tedy centrálně plánované a napůl řízené trhy, myslíme zde jednotlivce jednající na dílčích trzích! Na tomto statu quo má demokracie jistý podíl. Pomáhat tomuto stavu věcí z devizových rezerv netřeba.

Chceme-li tedy změnu, musí to začít bolet. Valíme před sebou balvan jak Sisyfos a nechceme si přiznat, že ten balvan nepřechytračíme, že ho prostě nepřetlačíme. Musíme jít jinou cestou nechat balvan být balvanem a uvědomit, že je jiný způsob, jak dosáhnout svého. Už jen proto, že potřebujeme opravdovou změnu, nemůžeme dále svými činy podporovat toto dluhové impérium, protože pokud budeme, můžeme dost dobře skončit stejně špatně jako jiná věhlasná impéria.

Ekonomové by měli ukázat, že některé snahy jsou zbytečné a škodlivé. Nikoli hloupé narážení hlavou do zdi podporovat. Měli by to být oni, kdo ukáží světu, jak je společnost komplexní a samo-regulující. Jak by řekl F. A. Hayek: „Hlavním úkolem ekonomie je ukázat lidem, jak málo ví, o tom, co chtějí řídit.“

Adam Ábelovský je členem Svobodných vyšlo: blog.idnes.cz

Ve středu 11. ledna 2012 od 12:00 pořádá pražské předsednictvo Svobodných shromáždění proti ratifikaci Rozhodnutí Evropské rady o změně čl. 136 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Sejdeme se u památníku 2. odboji nedaleko stanice metra Malostranská.

Důvodem ke shromáždění je plánované schvalování v Senátu plánované na 11.1.2012 či další dny.

Na shromáždění vystoupí také předseda strany Petr Mach, senátor Petr Pakosta (ODS), místopředseda strany Radim Smetka, předseda pražského krajského sdružení Karel Zvára, předseda královéhradeckého krajského sdružení Vít Jedlička, předseda středočeského krajského sdružení Petr Zavadil a místopředseda pražského krajského sdružení Jiří Kubíček.

Událost na Facebooku: Demonstrace proti zachraňování eurozóny na náš účet

Dominantní sociální téma: Změnili jsme se. Budeme mocnější ale také jemnější. Dáváme důraz více na efektivnost zabíjení než na jeho rozsah. (Dominantní sociální téma u Daily Bell je vždy propagandistická teze establišmentu, kterou se snaží mást veřejnost, a které se Daily Bell vysmívá.)

Analýza svobodného trhu: Obamova administrativa oznámila novou stránku s dekádou válek. Je tomu ale opravdu tak? Chtěli bychom argumentovat, že tohle zmenšení je pozoruhodné, protože tím se uznává, že použití předstíraně „občanské armády“ k realizaci Nového světového řádu se už vlastně chýlí k závěru.

To, co Obama vyslovil, není z našeho hlediska nic jiného než dominantní sociální téma (viz definice dominantního sociálního tématu výše). Záměrem je naznačit, že Západ a zvláště pak Amerika je zemí, kterou válečná horečka už opouští. USA budou nadále triumfálně mocné, nebudou ale už tak hrubiánské ani tak destruktivní.

Ovšem z hlediska cílů mocenské elity se ve skutečnosti moc nezměnilo. To, co SE mění, je způsob, jakým se bude síla distribuovat a uplatňovat.

Z našeho hlediska to bude přechod k utajenějším vojenským metodikám. A už se to děje. Ti u moci usilují o protlačování svých agend přes žoldnéře a zpravodajské agentury a o financování těchto aktivit přes obchod s drogami a různé další černé operace.

Existuje nějaká jiná volba? Mocenská elita Anglosféry, která usiluje o řízení světa, se asi nemůže od svých vojenských metodik vymanit. Jejich agenda velení a kontroly spočívá na hrozbě násilím a ve vzrůstající míře i na jejím provádění.

Západní ekonomiky jsou zjevně v téměř úplné porobě touto elitou. Za využití bohatství z centrálního bankovnictví si během času vytvořili celosvětovou ekonomiku vlečenou válkami a směrovanou několika málo vyvolenými titánskými korporacemi, které jsou v podstatě děvečkami Washingtonu DC a City of London.

Tohle vypadá, že je nejúspěšnější skrytá diktatura v historii lidstva. To utajení jim – zvláště ve 20. století – umožnilo, aby kormidlovali celý svět určitým směrem ke světové vládě. Tato strategie stále ještě platí, ačkoliv už to prasklo – díky Internetu a čím dál silnější „Reformaci“, kterou vyvolal.

To, co nazýváme Internetovou reformací je evidentně pro mocenskou elitu zjevným otřesem. Tato mocná entita je tudíž ve vzrůstající míře nucena četnými způsoby odkrývat karty, jak v legislativní, tak ve vojenské oblasti. Začali jsme to nazývat „směrovanou historií“. Cílem je globální vláda a události se „aranžují“ tak, aby se zařídila.

Po celé 20. století se „globalizační“ trendy zvětšovaly. Stát byl všemi způsoby zbožňován. To, co bývalo nezávislé a živelné, se učinilo závislým a kanonizovaným. To, co bývalo uměním, se odosobnilo, aby to bylo oslavou účinnosti státu, jako třebas architektura. Aby se zvýšila účinnost manipulace střední třídou, nasadila se psychologie. Z peněz se vyvrhla hodnota a čím dál více byly kontrolovány zpoza scény pokřivujícími silami inflace a znehodnocení.

Pokračování tohoto šíleného systému se valilo dál i přes čím dál širší pochopení jeho projevů. Během posledních 300 let se s rostoucí energií a účinností tohle promyšlené a vykalkulované panování zavádělo, a to zjevně účelově přijímalo i vše, co je v lidské společnosti nejnefukčnější a nejdestruktivnější.

Z našeho hlediska jsou lidské bytosti určitě složitými živočichy s neuvěřitelně širokým spektrem vlastností. Když si lidičky ukájí své libůstky, neděje se žádná celková škoda. Ale když se maličké skupince elitářů povede uchvátit kontrolu nad nabídkou peněz na světě (jak k tomu zjevně došlo) a pak začnou svou moc zneužívat vládním donucením, aby cíleně realizovali své agendy, pak je zcela určitě na obzoru ohromná katastrofa.

Ve 20. století zemřelo zhruba 150 milionů lidí přímo v důsledku válek elity a jí směrované historie. 21. století pak mělo spatřit další vylepšení tohoto systému války, korporativismu, loupeže a krveprolití. Zde je pár dalších výňatků z tohoto článku:

Tato krácení budou představovat méně než 10 procent současného rozpočtu na obranu 650 miliard dolarů. V jednom z hlavních strategických posuvů od konce Druhé světové války tento přehled přesměroval své zaměření od Evropy směrem k Asijsko-pacifické oblasti, aby odporoval rostoucímu vlivu Číny.

„Naše vojska budou štíhlejší, ale svět musí vědět, že Spojené státy si udrží svou vojenskou nadřazenost i pomocí ozbrojených sil, které jsou agilní, pružné a připravené na celé spektrum možností a hrozeb,“ řekl Obama při tiskové konferenci v Pentagonu s ministrem obrany Leonem Panettou a hlavními generály po boku.

„I když naše vojska nadále bojují v Afghánistánu, vlna válek opadá,“ řekl. „Ačkoliv na současných misích naše síly dnes ještě převažují, máme příležitost – a odpovědnost – podívat se vpřed na ty síly, které budeme potřebovat v budoucnu. Náš národ je v okamžiku přechodu.“

US rozpočet na obranu od útoků z 11. září „mimořádnou rychlostí“ rostl, což se musí zpomalit, řekl, že je to vzhledem k rostoucím rozpočtovým deficitům, jímž tato světová supervelmoc čelí díky recesi a nákladům na svou stárnoucí populaci. „Musíme obnovit svou ekonomickou sílu tady doma, ta je základem naší síly ve světě. Do toho patří i dát do pořádku naše domovské fiskální záležitosti,“ řekl president.

Ničemu z toho nevěříme. Za ta desetiletí reportáží o těchto zprávách jsme se naučili, že vládní činitelé obvykle říkají přesný opak toho, co myslí. Elita Anglosféry si nemůže dovolit vzdát se svého korporátně-militantního mechanismu kontroly.

Ve skutečnosti lze nalézt argumentaci v tom, co považujeme za úmyslně rozpoutanou finanční krizi, neboť to vyústilo do účelové expanze NATO, aby se předělalo na skutečně celosvětovou bojovou sílu. Zkombinujte si NATO s expanzí žoldnéřství v pobočkách, jako jsou ty vedené nechvalně známým Erikem Princem, a neustálé vynořování se černých operací z temnot, které se vedou ze City of London, Washingtonu DC a z Tel Avivu, a hned uvidíte úplně nové militaristické paradigma.

Lze argumentovat, že je zajímavé, jak tato konfigurace čím dál víc připomíná tu ze starého Říma. Když se impérium v důsledku finanční nekompetence a korupce oslabilo, tak se mohutně rozrostlo využití žoldnéřství a profesionálních vojáků. Avšak dlouhodobě to nefungovalo, protože lidé potřebovali být motivováni nějakým systémem důvěry, aby byli ochotni bojovat a pokládat své životy.

Absence systému důvěry, porážky se vrší a vítězství je čím dál těžší dosahovat. To vysvětluje i neúspěchy Západu v Afghánistánu a Pákistánu a pravděpodobně i v Jemenu, zrovna tak jako v Somálsku.

Závěr: Čím blíže to elita dotáhla k Novému světovému řádu, tím se jeho mechanismy kontroly ukazují být méně efektivní.

Miroslav Pavlíček přeložil pro ac24.cz Zdroj: thedailybell.com

Kam dál:

• V USA schválili revoluční zákon: Armáda bude moci lidí věznit i zabít!
• Pomohli jsme zavraždit Kaddáfího a poneseme za to odpovědnost