Budoucnost Ukrajiny a drastické přeskupení hierarchie jejích magnátů

Občanská válka rozpoutaná na Ukrajině vládnoucím režimem přivodila nejen lidské utrpení a úpadek národní ekonomiky, ale i transformaci vládnoucí elity....

Občanská válka rozpoutaná na Ukrajině vládnoucím režimem přivodila nejen lidské utrpení a úpadek národní ekonomiky, ale i transformaci vládnoucí elity. To vnímání, že nad zemí vládne devět magnátských rodin, už neodpovídá realitě. Vládnoucí kruhy se rapidně zúžily, jelikož velký business na jihovýchodě zbankrotoval, a jeho majetek je systematicky eliminován, jako kdyby to šlo podle nějakého plánu. Čím dál více ukrajinských expertů říká, že ty vojenské operace v Donbasu jsou akcemi podnikanými k odvrácení pozornosti od té hlavní bitvy, která v zemi zuří – od bitvy o majetek.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

V důsledku Minských rozhovorů platí dočasné příměří, ale vnitřní boj mezi klany magnátů je v plném proudu. Cílem je zmocnit se těch aktiv, které patřily svrženému presidentovi Janukovičovi a jeho družině, zkonfiskovat a zabavit to, co patří údajným „separatistům“ (může k tomu patřit jakékoliv soukromé vlastnictví s vlastníky z regionu Doněck), a zprivatizovat lahůdky ve státním vlastnictví, zvláště ekonomické infrastruktury, energetická zařízení a vojenský průmysl. Běží bitvy o Naftogaz, Eněrgoatom, vojenský průmysl (zvláště s přihlédnutím k rostoucím vojenským výdajům), o námořní i říční přístavy, o letiště a o mnoho dalších aktiv, a ty mohou podvrátit křehkou rovnováhu sil v zemi a uvrhnout ji do hrůz zase dalšího krveprolití.

Serhij Taruta, šéf průmyslových odborů Donbasu a bývalý guvernér, řekl, že je úplně zlomený. Bývaly časy, kdy nejbohatším mužem Ukrajiny býval Rinat Achmetov, teď už má k dispozici jen jedno významné aktivum, které mu zbylo – Metalurgický závod v Mariupolu – který je na pokraji bankrotu. Jeho Ukrtelecom těžce utrpěl znárodněním na Krymu. Celé Achmetovovo impérium se těžce protlouká, aby přežilo na úkor Kryvorižstal vyrábějícího železnou rudu. Dmitro Firtaš bude v businessu ze hry, jakmile země ztratí postavení tranzitní trasy pro export ruských uhlovodíků do Evropy. Společnost Interpipe založená a vlastněná Viktorem Pinčukem, není schopná nést břímě svých zahraničních dluhů. Ty už přesahují 1,3 miliardy $. Podle expertů stojí Interpipe před bankrotem. Mnozí věří, že návrat bývalého ukrajinského presidenta Leonida Kučmy do velké politiky ve funkci garanta Minských dohod je pokusem o záchranu podnikání Pinčuka, jeho zetě, na kterého tvrdě tlačí magnát Igor Kolomojskij. Klany ze Záporoží se nemohou vzpamatovat ze ztrát utrpěných z toho, že dobře známá Záporožská automobilka, musela zastavit produkci a Motor-Sich (veřejná akciová společnost v Záporoží, jeden z největších výrobců motorů pro letadla a helikoptéry na světě) není schopen provozu na plnou kapacitu. Tito „nešťastní oligarchové“ možná nestojí za naši lítost – když si v posledních letech ulili nejméně 100 miliard $ do offshorových zón a těžko zemřou hlady. Problém ale je, že formální bankroty zničí ekonomický a technologický potenciál země s negativními dopady na životy milionů lidí.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Místo východoukrajinských magnátů nastupují více dravčí a ještě méně skruplemi zatížení rivalové. Vstupuje do toho duo Petro Porošenko a Igor Kolomojskij. Země je fakticky rozdělena mezi tyto dva. Důvod, proč se do popředí dostávají tyto vůdčí klany, je jasný. Business klima a všechny ekonomické ukazatele se významně zhoršují, takže se z administrativní moci stává rozhodující faktor, jelikož umožňuje podporovat spojence a vyvíjet tlak na rivaly. Porošenko v rozporu s tím, co slíbil, se nevzdal vlastnictví ani jediného podniku, který mu před tím patřil, než byl zvolen presidentem, přičemž všechna jeho aktiva začala zázračně vynášet ohromné zisky, jelikož presidentská moc se aktivně využívá právě k tomuto účelu. Kolomojskij se za svou stranu více sblížil s kabinetem vedeným Arsenijem Jaceňjukem a s Národně bezpečnostní obrannou radou Ukrajiny vedenou Olexandrem Turčinovem. Kontrola nad bezpečnostními agenturami hraje během pokračující občanské války v konkurenci značnou roli. Porošenko má tu výhodu, je nejvyšším vojenským velitelem, ale Kolomojskij je šéf-sponzorem dobrovolnických ozbrojených formací a některé jednotky jsou pod jeho přímou kontrolou, např. bataliony Dněpr, Donbas a některé další.

Tím, co do velké míry určuje osud Ukrajiny, jsou konflikty zájmů mezi Petrem Porošenkem a Igorem Kolomojským. A sázky stoupají. Mediální kanály, které patří Kolomjskému, se pokouší presidenta Porošenka líčit jako přechodného vůdce, který se účastí na Minských dohodách dopustil velezrady na národu. Zvláště aktivně probírají záležitosti presidentových podniků (skupiny konfekčních výrobců Rošen) na ruském trhu. Tyto kanály slouží jako informační zdroje o nadcházejícím „třetím Majdanu“ a neodvratném puči. Porošenkovsky orientovaná média zase neustále přichází s články o Kolomojského podlých piklech provozovaných, aby urval zisk díky obranným zakázkám a přidělování státních zdrojů. Jádro Kolomojského impéria  – Privatbank – možná brzy krachne. A tak se tahle záležitost drží v ohnisku pozornosti Porošenkových médií. President by mohl spoléhat na podporu dalších ukrajinských magnátů, jelikož si Kolomojskij mnohé z nich znepřátelil. Někteří experti věří, že tento vlastník Privatbank ve snaze urvat si pod svou kontrolu všechny státní zdroje a stát se jediným, kdo si užívá kořisti z dělení majetku Janukovičovy rodiny, už překročil červenou linii. Kolomojskij přišel s iniciativou převést majetek neloajálních „oligarchů“ do rezervního fondu pro anti-teroristcikou operaci, který zrovna on vede, a toto gesto vyvolalo nesmírný hněv. Útoky proti Minským dohodám rozpoutané médii, politiky a poslanci parlamentu pro-Kolomojského jsou do velké míry pod vlivem soukromých zájmů tohoto magnáta. Miliardář Viktor Pinčuk podal proti Kolomojskému v Londýně žalobu na 2 miliardy $ odškodnění za nedodržené závazky v důlních investicích. Pinčuk má v zádech za sebou Leonida Kučmu. Když Kolomojskij kritizuje Kučmův výkon v Minsku, tak současně útočí i na Pinčuka. Za tím samým účelem se pokouší oživit relativně zapomenutý případ Gohadze. Chce, aby se s tím spojené informace odtajnily. To by mohlo poskytnout zahájení rozsáhlého vyšetřování Kučmova případu se zapojením mnoha příznivců Kolomojského. Tento magnát rovněž využil těch médií, která má v kapse, a některých členů parlamentu, aby se zbavil generálního prokurátora Vitalije Jarema, který k němu nebyl loajální. S tím kolik vyšlo na povrch kompromitujících materiálů, musel president tohoto činitele vyhodit.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Porošenko ale vrátil úder. Nominoval do pozice generálního prokurátora Viktora Šokina, bývalého Kolomojského nepřítele. Tuto presidentovu nominaci parlament 10. února schválil. Ten je na rozdíl od Jarema profesionální právník. Do jeho životopisu patří zajímavé podrobnosti. V roce 2005 zahájil proti Kolomojskému trestní stíhání.

Začíná se formovat systém diumvirátu, a to se pro Ukrajinu nerýsuje dobře. Ti, kdo se dělí o moc, vidí v zemi výlučně zdroj příjmů. Takový je výsledek „Majdanské revoluce“, která se odehrála pod národní zástavou, ale přetvořila se do moci kosmopolitů.

Sovětský disident Levko Lukajeněnko, který strávil 26 let ve vězeňských táborech a v exilu za propagaci ideálů ukrajinského nacionalismu, se stal zuřivým odpůrcem magnátů. Ten řekl, že jejich vina je srovnatelná s největšími zločiny proti lidskosti spáchanými během XX. století. Podle něj Ukrajina za těch 23 let od nezávislosti neučinila žádný pokrok. Naopak ve všech sférách upadla. A on chce, aby za to byli oligarchové pohnáni k odpovědnosti. Lukjaněnko je notorický nacionalista. Věří, že problém spočívá v tom, že ve všech zemích Východní Evropy byla vládnoucí třída na rozdíl od Ukrajiny nacionalistická, zatímco na Ukrajině byla „pro-ruská internacionála“. Aby Ukrajina prosadila svoji národnost, tak potřebuje „druhou fázi rozpadu Ruského impéria.“ Zajímalo by mě, jak to Lukjaněnko myslí, když mluví o dominanci „Rusů“ v řadách ukrajinských magnátů? Myslí snad Porošenka a Kolomojského? Pokud budou strůjci ukrajinského názoru vidět jako zdroj svých problémů speciálně vykonstruované „falešné cíle“, tak se lidé této země těžko stanou pány ve vlastním domě.

Podpořme Reformy.cz zakoupením užitkových předmětů včetně oděvních doplňků s tématickou výzdobou, publikací, vlasteneckých samolepek na poznávací značky aj. na eshop.reformy.cz

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: strategic-culture.org

Čtěte také:

 

miroslav.pavlicek

About miroslav.pavlicek

Reformy.cz – obhajoba myšlenek svobody, principů svobodného trhu a minimálního státu – od roku 2010. | Kontaktovat nás můžete na redakce(@)reformy.cz | Podpořte nás. č.ú.: 2800077750/2010