Buchanan: Zvrácenost americké zahraniční politiky na Blízkém východě

Patrick Buchanan, známý americký paleokonzervativec, komentuje rozpínavost své vlastní země a dochází k závěru, že pokud budou republikáni tlačit na...

Patrick Buchanan, známý americký paleokonzervativec, komentuje rozpínavost své vlastní země a dochází k závěru, že pokud budou republikáni tlačit na další válku na Středním východě může je to stát i Bílý dům, protože většina veřejnosti už má válek plné zuby

Máme problém, Ameriko! Až na pár výjimek, jako jsou Kurdové, naši kamarádi na krví zbroceném Středním východě bojovat buďto nechtějí nebo prostě nebudou.

Spojenci?

Syrská svobodná armáda zkrachovala. Spojenými státy podporovaná skupina Hazm se zhroutila krátce nato, co byla rozprášena Frontou al-Nusrá. Irácká armáda, kterou jsme vycvičili a vyzbrojili, nechala Mosúl Mosúlem a utekla do Bagdádu. Turci by dokázali anihilovat ISIS v Sýrii, ale bojovat nehodlají. Saudská Arábie a Arabové z Perského zálivu vyslali nulový kontingent do boje proti ISIS. Pár leteckých úderů, a to je vše.

Izrael vlastní 200 atomových bomb a Írán doposud nevyprodukoval ani deset deka uranu obohaceného na devadesátiprocentní materiál k výrobě bomby.

A teď se podívejme na to, co dělají naši odvěcí nepřátelé. Hizballáh a Írán udržovaly Syrskou armádu Bašára Asada celé čtyři roky a držely ISIS a Frontu al-Nusrá v defenzivě u Aleppa. Írán a jeho spojenci ze šíitské milice v Iráku bojují s ISIS o Tikrít.

Rebelové ze skupiny Hutiů, podporovaní Hizballáhem, se zmocnili hlavního města Jemenu a bojují s Al-Kájdou na Arabském poloostrově (AQAP). AQAP představuje největší hrozbu z hlediska území Spojených států. Zatímco Írán a jeho spojenci bojují s Al-Kájdou a ISIS, Turecko a naši arabští spojenci jsou v nejlepším případě ulejváci a v nejhorším kolaboranti. Jak si to vysvětlit? Není to tak těžké.

Komu patří budoucnost?

Šíité, náboženská menšina v islámském světě – Hizballáh, Asádův režim, Bagdád, Teherán – považují ISIS za smrtelnou hrozbu a jsou ochotni bojovat, aby tuhle hydru zahubili. Naši sunnitští spojenci s ISIS bojovat nepůjdou, protože by se tím stali spojenci Íránu a Šíitů, jichž se bojí mnohem víc než jí.

Naši sunnitští přátelé chtějí, aby Amerika rozdrtila ISIS a Al-Kájdu, a poté si to vyřídila s Hizballáhem, Sýrií a Íránem. Ale proč by mělo být v našem zájmu posílat naše vojáky znovu do podobných válek? Copak je Amerika ohrožená víc než naši arabští spojenci?

Spíš než poslouchat spojence, kteří nejsou bojovně naladěni, bychom se měli zamyslet nad situací na Středním východě. Komu patří budoucnost? A s čím dokážeme žít?

Bianco šek na válku

Republikáni chtějí dát bianco šek Obamovi a kterémukoli dalšímu prezidentovi k boji s ISIS a Al-Kájdou, kdekoli na světě a navždy. Chtějí také, abychom se chovali k Íránu asi tak, jak bychom se chovali k nacistickému Německu, kdyby se Hitler chystal vyrobit atomovou bombu.

Ale jestliže republikánská platforma přijme za svou linii neocona Netanjahua – že musíme bojovat nejen s ISIS a Al-Kájdou, ale i s Íránem a Sýrií – strana tak ohrozí své lepšící se vyhlídky na rok 2016.

Američané nechtějí další válku. A pokud se John Kerry vrátí domů s dohodou o íránském nukleárním programu, Američané pravděpodobně zavrhnou stranu, která bude nahlížena jako někdo, kdo se snaží torpédovat tuto dohodu v situaci, kdy alternativou je válka s Íránem.

Izrael má také bombu

Nevíme přesně, co Kerryho dohoda obnáší, ale to, co nám zatím bylo sděleno, nepředstavuje žádný důvod k panice nebo hysterii. Přestože Izrael vlastní 200 atomových bomb, Írán doposud nevyprodukoval ani deset deka uranu obohaceného na devadesátiprocentní materiál k výrobě bomby.

Od začátku rozhovorů Írán „naředil“ veškeré své zásoby dvacetiprocentního obohaceného uranu a zastavil veškerou produkci. Teherán je ochoten snížit počet stávajících centrifug o jednu třetinu.

Inspektoři a kamery jsou teď instalovány ve všech íránských nukleárních zařízeních. Provoz závodu na výrobu těžké vody v Araku, který měl produkovat plutonium, byl zastaven. Stavba recyklačního závodu, který by byl zapotřebí k extrakci vysokoobohaceného uranu pro výrobu bomby, nebyla ani zahájena.

Spousta času na boj

Americké zpravodajské služby v roce 2007 a 2011 prohlašovaly značně sebevědomě, že Írán nemá žádný aktivní program na výrobu bomby. Bibi Netanjahu sice vykřikuje, že Ajatolláh se dal slyšet na tweeteru, že Izrael musí být „vymazán ze světa“, ale tentýž Ajatolláh vyřkl fatwu proti Íránu, pokud kdy vyrobí nukleární zbraně.

Íránu nemůžeme věřit, tvrdí se nám. Správně. Neměli bychom, jak nás učí historie. Moskva podváděla v dohodě SALT 1, nahradila lehké střely s jednoduchou hlavicí SS – 11 těžkotonážními SS – 19 s vícečetnou hlavicí.

Ale jak zdůrazňuje Meir Dagan, bývalý šéf Mossadu, pokud bude Írán švindlovat v kterémkoli ze svých nukleárních zařízení, my o tom budeme vědět, a Teheránu bude trvat ještě celý rok, než dokáže vyprodukovat vysokoobohacený uran, aby mohl vyrobit třeba jen pokusnou bombu. Spousta času natankovat plné nádrže bé dvojek.

Nepříjemné otázky po budoucnosti

Další otázka, která nezazní příliš často: Proč by Írán testoval a vyráběl jadernou bombu, když by tím vyvolal závody ve zbrojení na celém Středním východě, a navíc se vystavil smrtelnému nebezpečí úderu ze strany Spojených států nebo preventivního úderu Izraele?

V tuto chvíli Hizballáh ovládá Libanon. Asad získává půdu v Sýrii. Irák je díky Bushovi mladšímu spojencem Íránu, nikoli jeho nepřítelem na život a na smrt, jak tomu bylo za Saddámovy éry. Hutijští povstalci ovládli hlavní město Sanaa. Šíitská většina v Bahrajnu, kde kotví Pátá americká flotila, jednoho dne ovládne tento stát v Perském zálivu. A Šíité v Saudské Arábii bohaté na ropu jednoho dne povstanou proti Rijádu.

Proč vyvíjet bombu, proč se pouštět do války s nukleární supervelmocí ve chvíli, kdy vám všechno hraje do karet?

Zdroj překlad parlamentnilisty.cz

Redakce Reformy.cz

About Redakce Reformy.cz

Reformy.cz – obhajoba myšlenek svobody, principů svobodného trhu a minimálního státu – od roku 2010. | Kontaktovat nás můžete na redakce(@)reformy.cz | Podpořte nás.