Pravice je zabíjení v Iráku
„Pravice pro mě znamená, že Spojené státy americké za padesát let bombardovaly třicet států, posledních deset let zabíjejí lidi v Iráku, způsobily zničení civilizace v Libyi, chtějí zničit Sýrii a Írán… To je výsledek politiky pravice. Výsledek politiky levice by měl být, aby se takové věci neděly,“ prohlásil pan Karol Ondriaš, vědecký pracovník a člen Komunistické strany Slovenska. Závěrem dodal, že se považuje za levičáka a militantního komunistu. Pokud to, co říká, je skutečně výsledkem politiky pravice, zatímco levice usiluje o opak, možná jsem taky levičák a komunista.
Pravice je zabíjení v Iráku, levice zabíjení v Libyi
Jenomže kdo je teď ve Spojených státech u moci? Velmi levicový president Barack Obama, zástupce hlavní levicové strany v zemi. To on se velkou měrou podílel na, slovy pana Ondriaše, zničení civilizace v Libyi. Byla to ministryně zahraničí jeho vlády, Hilary Clintonová, kdo tančil na hrobě surově zavražděného Muammara Kaddáfího a kdo vyhrožoval Íránu, ať ani nepomyslí nejen na získání jaderné bomby, ale ani na získání jakýchkoliv prostředků, jež by k jejímu sestrojení mohl využít. A je to právě ona, kdo teď mohutně vyhrožuje nejen Sýrii, ale i velmocím, které se nechtějí připojit k agresivní zahraniční politice USA. Byl to její manžel, který v roce 1999 nechal zcela vědomě a úmyslně bombardovat civilní cíle v Srbsku, včetně nemocnic a novinářských pracovišť, čímž porušil Ženevské konvence.
Na druhé straně, abychom byli spravedliví, invazi do Iráku můžeme připsat presidentu Georgi W. Bushovi, představiteli největší americké pravicové strany. Dítětem jeho vlády je i kontroverzní Guantanamo a zákon Patriot Act hrubě zasahující do osobních svobod Američanů. Podle pana Ondriaše i předvolebních slibů pana Obamy měla levice těmto excesům učinit přítrž. Nestalo se. Guantanamo pokračuje, jako by se nechumelilo. Ani Patriot Act neskončil. Obama dokonce podepsal jeho rozšíření – neústavní NDAA, umožňující zadržení Američanů i dalších osob na území USA a jejich neomezené věznění bez sdělení obvinění a řádného soudního procesu. Zdá se, že politika levice a pravice se v zásadních detailech vůbec neliší.
Existuje alternativa?
Lidé, zejména mladí, nerezignovaní, se proto snaží hledat alternativy a internet jim to velmi usnadňuje. Proto minimálně někdy kolem roku 2007 spontánně vzniklo hnutí kolem texaského kongresmana Rona Paula, který už po několik desetiletí vystupuje a hlasuje proti omezování osobních svobod i proti zahraničním intervencím a agresivním válkám. Nejen obecně – hlasoval a vystupoval proti každé jednotlivé výše zmíněné věci.
Na jedné straně tedy máme politický směr, který reprezentují manželé Clintonovi, otec a syn Bushovi, Barack Obama i jeho možný vyzyvatel Mitt Romney. Na druhé straně stojí Ron Paul s armádou nadšených mladých lidí, kteří Clinton-Bushovský směr touží porazit. Podle definice pana Ondriaše musí jít o levičáky. I Roman Joch a Rick Santorum prohlásili, že v zahraničně-politické oblasti jsou názory Rona Paula krajně levicové. Jenomže který krajní levičák se spolu s Ronem Paulem přihlásí k názorům liberálních ekonomů jako Hayek a Mises, obecně považovaných za pravicové?
Kořeny levice
Co je to tedy levice? Odkud přišla? Kde jsou její kořeny? Ty je třeba hledat v roce 1789, kdy vypukla Velká francouzská revoluce. Krvavé povstání proti královskému absolutismu pod heslem „Rovnost, volnost, bratrství“ však neskončilo kýženým osvobozením, ale jakobínskou hrůzovládou. Jejím symbolem se stala gilotina, nový humanistický vynález, který o život připravil kohokoliv, kdo se této Roberspierrově diktatuře ctnosti postavil do cesty. Pokračováním francouzské revoluce pak byla v roce 1917 ta bolševická v Rusku, zvaná Velká říjnová. Z ní vzešla Leninova diktatura proletariátu, jež ideály rovnosti a bratrství prosazovala s podobnou vervou jako ta Roberspierrova.
Dobro proti svobodě
Presidentský kandidát Ladislav Jakl hovoří o politice jako odvěkém souboji zastánců dobra a zastánců svobody. Francouzské jakobíny a ruské bolševiky (i níže uvedené americké neocony) lze rozhodně přiřadit k první skupině. Jde o lidi, kteří jsou při konání toho, co považují za dobro, ochotni jít přes mrtvoly. Doslova, nikoliv obrazně. Proto francouzská ani ruská revoluce nemohly skončit jinak, než skončily.
Lidé, kteří stavějí svobodu před dobro, mají jinou revoluci, k níž se mohou hlásit. Její výročí jsme mohli oslavit před týdnem. K zastáncům svobody totiž zcela jednoznačně patřili američtí revolucionáři, kteří bojovali za svobodu člověka rozhodovat o svém životě. Výsledkem jejich vítězství nebyl jakobínský ani bolševický teror, nýbrž americká Ústava, vzor svobodného republikánského uspořádání.
I příznivci Rona Paula jsou zastánci svobody před dobrem. Chtějí, aby stát nechal své občany na pokoji. Jsou přímými pokračovateli amerických revolucionářů. Naštvaní a frustrovaní z toho, že přívrženci dobra dělají z jejich Ústavy trhací kalendář.
Lenin Goes to Hollywood
Zbývá ještě zodpovědět otázku, jak je možné, že politické a mediální scéně v zemi zrozené ze svobodomyslné Jeffersonovy revoluce vévodí následovníci Roberspierrovi a Leninovi. Pravdou je, že v Demokratické straně se takoví lidé vyskytovali delší dobu. Patřil mezi ně např. F. D. Roosevelt, který v březnu 1933 soukromým vlastníkům zkonfiskoval zlato, aby ho stát následně se ziskem prodal. Od politiků tohoto typu se však tak nějak očekává, že osobní svoboda jednotlivce pro ně bude jen nepotřebným haraburdím stojícím v cestě realizaci jejich velkolepých vizí sloužících všeobecnému dobru a blahu. Jak se ale dostali do čela Republikánské strany, jež by měla vůči těmto tendencím stát v opozici?
Část krajně levicových intelektuálů v Demokratické straně byla na konci šedesátých let znepokojena vzestupem hnutí proti zahraničním vojenským intervencím ztělesňovaným poraženým presidentským kandidátem z roku 1972 Georgem McGovernem. Sympatizanti myšlenek Leninovy revoluce a trockismu se paradoxně začali obávat, že taková zahraniční politika by mohla pomoci Sovětskému svazu, kde vládla konkurenční neostalinská sekta. Proto se přesunuli k republikánům, čímž vznikl nový politický směr zvaný neokonservatismus. Přes určitý posun od trockismu se tento směr stále držel klíčové Trockého myšlenky – vývozu revoluce (nyní – po rebrandingu - vývoz demokracie). Tak se Lenin a Roberspierre stali pevnou součástí ideologie novodobé Republikánské strany, zatímco skutečně svobodomyslní republikáni jako Ron Paul jsou pro spolustraníky trpěnými exoty, kteří odmítají a nechtějí chápat boj za dobro.
Oslavujme americký ideál, odsuzujme ostudnou současnost
Přesto, že pokračovatelé levicových revolucí stále ovládají obě velké americké strany, svobodomyslný ideál americké revoluce není mrtev. Není důvodu se na něj neodvolávat, neoslavovat jej. 4. července proběhl Den nezávislosti. Milovníci svobody se nemusí stydět za to, že jde o jejich den. Mohou jej oslavovat s hlavou vztyčenou, třebaže budou poslouchat řeči o oslavě amerických válek a jejich iniciátorů. Je tomu totiž právě naopak.
Oslava Dne nezávislosti je oslavou ideálu svobody a revoluce v jejím jménu, ale i odsouzením ostudné americké současnosti, odsouzením ideálů vývozu demokracie, všeobecného dobra a revolucí v jejich jménu.
Bohumír Žídek je členem klubu Reformy.cz. Vyšlo na autorově blogu.
Kam dál:
Je úplně jedno ze které strany jsou prezidenti – stejně jsou všichni přímo řízeni zájmy nadnárodních soukromníků, hlavně těch několik vládnoucích dynastií, jež financují všechny války do poslední. Tečka. Nějaké levice a pravice je jenom hra pro naivní.
Pan Karol Ondriaš prošel tolika režimy, že už vůbec neví, kde mu hlava stojí, vědeckým pracovníkem se stal po absolvování marxisticko leniniského studia filosofie komunismu, někdo takový nemá mozek přizpůsoben na racionální úvažování o společnosti. Byl zcela indoktrinován a v konstrukcích iracionálních vyjádření zahalených pod roušku pojmů, jimž nemalá část veřejnosti nerozumí. Prostě čistorkevný komunista, etatista, bolševik. Nic víc, nic míň.
@Jan Zurivy
Problem je, ze pan Ondrias neni jediny, kdo to takto vnima. Existuje cast levice, ktera odmita komunismus, stejne jako soucasne socialisty a v nekterych oblastech by se treba shodli s „pravicovymi“ libertariany, jenze pouzivaji zcela odlisne definice pojmu.
Nejakou dobu se snazim porozumet teto casti lidi, ktere reprezentuje treba pan Valach, mluvci Hnuti za primou demokracii.
On pravici a levici vnima jeste podle mista a doby, kde ty pojmy vznikly – ve francouzskem Legislativnim shromazdeni. Nalevo byli progresivci (liberálové, anarchisté, socialisté) a napravo konzervativni royalisté. A ani to nezobecnuje na progresivismus a konzervatismus, ale vidi to jako problem vseobecne demokracie proti elitismu. Jeho zaverem je, ze komunisticky rezim byl pravicovy. Kapitalismus pak definuje jako hierarchicky spolecensky system statnich privilegii.
Muzeme s jeho pojmy nesouhlasit, nebo se jim i zasmat, ale ve chvili kdy je definuje, muzeme pochopit co jimi mysli. V jeho terminologii jsme defakto levicaci.
Pokud bychom chteli s nejakym levicakem o necem diskutovat, je dobre to vedet, ze muze dochazet k nepochopeni v dusledku ruznych definic stejnych pojmu.
@MMILAN
Je pravda, ze toto rozdeleni byva tendencne prekrucovano a vyuzivano k demagogii ve stylu rozdel a panuj. V dusledku toho je velmi zavadejici a mnohdy paradoxni. Osobne preferuji jasne definovani ideji misto zjednodusujicich nalepek.
Mnoho slov, ale jen málo pravdivých. Levici snad vidí autor dobře, pravici nikoliv. Např. i pan Paul, nevzdory tomu, že je proti vedení USA, je v mnoha ohledech krajně levicový. Je řešení? Jedni říkají, že dělení na L a P už není možné, a tyto považuji taky za levičáky. Tedy dělení možné je. Ale jaké? Ne podle názoru slovenskéh komunisty, podle pana Žídka, podle pana Paula atd., ale dělení objektivní, vycházející z reality, ne názorů. A jaké je to dělení? Vizte prosím odpověď: http://www.akce-dost.cz/20120215.htm – v Distanci. A nic na tom nemění to, že jeden kříženec levice a pravice na to v tomtéž čísle dost hloupě ale mnohobodově reaguje.
Dělení na Pravici a Levici je součást hry aneb Divide et impera. Důležité jsou samotné myšlenky, nikoliv nálepkování a pojmy. Zmatení pojmů je totiž jedním z nástrojů jak držet masu lidí rozdělenou a v neustálém sporu.
Stačí se podívat kolem sebe. Ve vrcholné politice na oko bojující frakce, ve skutečnosti tvořící mocenský kartel drancující společně veřejné prostředky a dole masa zdebilizovaných jedinců, kteří se fanaticky řadí tu k pravici a tu k levici, absolutně neschopni chápat složitější pravidla hry.
Je docela vtipné, že hned vedle je článek o hrůzách školského systému, kde je krásně popsáno jak současné školství vyrábí duševní a nevzdělané mrzáky. Ne nadarmo se říká, že hlupákům se dobře vládne.
@Rodogon – S tim dobrem a svobodou si myslim, ze jde o narazku na tvrzeni pana Jakla, ktery prohlasil, ze skrze cele dejiny se odehrava souboj dobra a svobody a on byl vzdy na strane svobody.
S tim „dobrem“ jste to trefil presne jak to bylo mysleno. Tj. jsou tim mysleni lide, kteri prosazuji svoje dobro autoritativne nehlede na ostatni.
Svobodu pak chapete uplne jinak – jednak pozitivne a jednak relativne. Verim ze autor to pouziva ve smyslu tzv. negativniho vymezeni svobody – tj. spolecnost nezasahuje do prirozenych svobod jedince. Udam priklad – svoboda letat. Ve vasi pozitivni definici svobody to znamena, ze bychom kazdemu museli zajistit aby mohl letat. V negativni definici svobody to znamena ze nikdo cloveku nezakaze sestrojit si letadlo (ci jiny stroj) a letat.
to rodogon86. Poslouchej ty hlade, nevím jak na tom byla francouská chudina v momentě revoluce. Vím ale že komanči vždycky básnili o velkém hladu za cara v Rusku. A pak se ukázalo že to bylo přesně naopak. Hlad propukl až za komančů.
Rusko bylo za cara obilnicí Evropy, tzn mohlo si dovolit potraviny vyvážet. Četl jsem taky vzpomínky německých válečných zajatců v 1.sv.v a ti nevěřili svým očím když na práci na statku na Krymu dostávali víc jídla než u nich kdy doma v míru!!!
Rodogone, doba pokročila. Odmyslím, že komunistické hovada okradli slušné lidi, nejen po 48´ (vč. mého pradědy a dalších), ale také při tzv. měnové reformě. Obdivuji všechny, kdo měli odvahu se jim vzepřít a to i se zbraní v ruce při obraně SVÉHO majetku.
Ovšem dnes Vás přece nikdo námezdničit nenutí, máte svobodu volby – kdyby jste chtěl, založíte si hospodářství a jste zcela soběstačný i bez peněz (ovšem ne bez práce). Investovaná práce Vám umožní poznat to, čemu se říká vážit si věcí, mít vztah k půdě, investovaná práce může dát Vašemu životu smysl. Možná byste taky vytáhl vidle na bolševiky, kteří by Vás přišli zabásnout za to, že jste vykořisťovatel. Navíc jak známo, ti nejvíc rudí viseli jako první, požrala je vlastní matka, která se zachovala ovšem spíše jako macecha.
Pokud je Vám práce tak odporná, jděte na pracovní úřad – my ostatní, co pracujeme, Váš hladový pupek už nějak uživíme, halt ty sociálně slabší je potřeba nějak obstarat.