Zachraňte oceány před recyklací plastů

Zachraňte oceány před recyklací plastů

Zelená politika recyklace zabíjí oceány zamořením plasty, říká šokující zpráva finského experta na veřejné zdraví. Tato zpráva napsaná pro Global W

Orbán: Pro multikulturalismus není v Maďarsku místo
Neziskovka se svým trajektem na migranty ani po třech týdnech pátrání žádné už nenašla
Místopředseda evropských socialistů ‚poslouchá rozkazy Sorosovy sítě‘, aby zvyšoval imigraci, tvrdí Maďarsko

Zelená politika recyklace zabíjí oceány zamořením plasty, říká šokující zpráva finského experta na veřejné zdraví.

Tato zpráva napsaná pro Global Warming Policy Foundation přidruženým profesorem obecné epidemiologie Mikko Paunio z Helsinské Univerzity má název Zachraňme oceány – přestaňme s recyklací plastů.

Paunio píše:

Nadpis může znít běžnému člověku divně, je ale smutným faktem, že globální průmysl „recyklace“ je tím, kdo výrazně zvýšil globální problém se zamořením moří plastovým odpadem.

Dal jsem tu recyklaci do uvozovek, protože jen maličká část plastů posbíraná od spotřebitelů je ve skutečnosti recyklována: ten posbíraný materiál je špinavý a také tak pomíchaný, že z něj nelze vyprodukovat vysoce kvalitní surovinu požadovanou např. pro průmysl balení potravin. Většina posbíraných plastů se prostě pohřbí, čili zahrabe: do země, do řek nebo přímo do oceánů.

Bohaté země neschopné odpad recyklovat v souladu s cílovými ukazateli, které si nařídily, se tedy rozhodly, že ty plasty, papír a lepenku budou zahrabávat v chudých zemích – zvláště v Číně. Nižší ekologické standardy ve většině Asie zlevňují vypořádání s odpadem provedeným tam, a tak tam lze občas z těchto toků odpadu produkovat i s mizernou kvalitou recyklovaný odpad dost ziskově, ač za cenu značného znečištění.

V posledních letech toky odpadů dovážených do Číny nesmírně vzrostly. Roční dovozy dosáhly 85 milionů tun včetně 8 milionů plastů. To množství bylo tak obrovské, že inspekce v přístavech se staly nemožnými a ti bez zábran zjistili, že i smíšený nebo nebezpečný odpad se tam dá poslat dost ziskově, když to přeposílání maskovali za „recyklaci“, aby se vyhnuli daním ze záboru půdy nebo obrovským nákladům na správu odpadu v bohatých zemích. Číňané neschopní toto tsunami odpadků zvládat byli nucení se uchýlit buď ke spalování, nebo k pohřbívání v ohromných kvantech. A tak si neznámé množství tohoto našlo cestu do oceánů.

Takže důsledky tohoto „recyklačního“ šílenství byly v konečném výsledku pro životní prostředí i pro veřejné zdraví děsivé a nakonec se to ukázalo i Číňanům, kteří teď dovoz odpadu úplně zakázali. Nedávná čísla naznačují, že recyklační business v Británii na to reagoval tím, že odpad začal převážet do těch asijských zemí, co mají ještě slabší ekologické standardy než Čína. Takže v budoucnu bude v oceánech končit ještě více odpadů.

V posledních měsících se stalo zamořování prostředí plasty pro ekologisty oblíbeným tématem, jelikož už jim došlo, že veřejnost je už hluboce znechucená tím neustálým kázáním o „klimatické změně“.

Ale Paunino říká pravý opak toho, co chtějí ekologisté slyšet. Tam, kde jim zamoření plasty dělalo starosti, říká, ten problém ještě prohloubili, místo aby ho zmírnili. Problém spočívá v tom, že ta kvazi-náboženské oddanost recyklaci, která jim sice přináší dobrý pocit, ale v praktickém přínosu přináší sotva co dobrého.

Paunino souhlasí, že zamoření plasty je závažný problém. Cituje zprávu Nature z roku 2015, která tvrdí, že ročně končí pohřbených v oceánech 8 milionů tun plastů. To je přepočteno pět dvacetilitrových pytlů naplněných směsí plastů na každou stopu oceánského pobřeží celého světa (takže přes 15 na metr).

Většina tohoto znečištění přichází z řek v Asii a v Africe. To ale nijak nesnižuje vinu Západu. Naopak, Paunio říká, že problém zamoření oceánů plasty je z větší části výtvorem Západní ekologistické ideologie.

Píše:

V tomto článku budu argumentovat, že ideologicky motivovaní ekologisté si v 80. letech vysnili svou recyklační a ‚cirkulační ekonomiku‘ a tím nakonec způsobili problém zamoření oceánů plasty, protože vykolejovali rozvoj systémů zpracování městských odpadů v Asii a v Africe, a protože podněcovali rozvojové země, aby rozvíjely systémy správy odpadu, které z nakládání s odpadem činí obtížnou a nákladnou záležitost, tak tím vzniká tendence, aby ten odpad ‚unikal‘ do životního prostředí, což má občas už katastrofické rozměry.

Rozumným a efektivním řešení by pro plastový odpad podle Paunia bylo ho zpopelňovat. Tím se sníží jeho objem o 80 procent a znamená to, že pak ho lze bezpečně odstranit uložením v zemi.

Ale ekologisté brání ukládání do země a věří na dobro své recyklace (a to i když jde o plasty, u kterých je to neskutečně neefektivní, drahé a z větší části to postrádá smysl). Bohužel ale z jejich úchylné ideologie se stala veřejná politika.

Kořeny tohoto problému lze vystopovat zpět až vynálezkyni „trvalé udržitelnosti“ Gro Harlem Brundtland.

To zanedbávání správy městského odpadu v rozvojovém světě lze vystopovat, jak se táhne od zásahů Komise Brudtlandové v 80. letech, která začala s vnucováním současné agendy „trvale udržitelného rozvoje“. Tato komise pod Gro Harlem Brundtlad, bývalou norskou ministerskou předsedkyní, byla uchvácena novými a vzrušujícími ekologisty vynalezenými problémy jako klimatická změna a konzervace vody a energie – zvláště její sekretariát měl úzké kontakty s Bertem Bolinem, zploditelem Mezivládní panelu o klimatické změně. V důsledku toho ona osobně zabránila, aby byl městský sanitární program začleněn do působnosti této komise.

Od té doby dochází k téměř naprostému zanedbávání agendy environmentálního zdraví a s tím spojeních městských sanitárních programů včetně těch, které se týkají sběru městských odpadů. A to i přes skutečnosti, že právě pozornost k těmto problémům svého času vytáhla Západní země z chudoby, mizérie a podvýživy‘ koncem 19. století a v následné době. Toto zanedbávání mělo ničivé dopady na veřejné zdraví a jak to vidíme i na celé životní prostředí.

Ale ani Evropská unie se z toho nemůže vyvléknout bez viny.

EU byla ticho o strašlivých ekologických a zdravotních dopadech své strategie recyklace. Ve skutečnosti místo aby se pokoušela ten problém řešit, tak ho svým vyhlášením „války plastům“ ještě znásobila. Její nová plastová strategie se chlubí očekávaným malý příspěvkem k problému zamoření moří odpadem, ač rovněž přiznává, že téměř polovina plastů posbíraných v EU v posledních dvou desetiletích byla poslána do Číny se strašlivými důsledky. A dokonce se staví do pozice vysoké morální autority, když nesmyslně tvrdí, že recyklace plastů podpoří realizaci Pařížské klimatické dohody.

Zdroj: https://www.breitbart.com/big-government/2018/06/30/report-save-the-oceans-stop-recycling-plastic/

COMMENTS

WORDPRESS: 0
DISQUS: 0