Varování! Mužnost ohrožuje mužské zdraví, objevila Americká asociace psychologů

LGBTQI, MULTIKULTURALISMUS

Pamatuje si na ty staromilské rysy mužnosti z dávných, ještě rytířských a ještě ne neurotických epoch, jako drsňáctví, stoický klid a chlapáctví? No, ty teď až půjdete na hodinu povinných gender studies musíte hodit do popelnice, protože ty už byly prohlášeny za škodlivé vašemu zdraví.

Ač ta ‚mužnost‘ kdysi dávno pomohla těm ‚privilegovaným mužům‘, aby zkrotili americkou divočinu, vybudovali města a projevili odvahu v bitvách – kromě ještě spousty dalších špinavých rolí, které vyžadovaly nemalou dávku brutální síly a dokonce i agresivity – tak teď lékařská komunita objevila, že na mužnosti je něco z podstaty škodlivého.

Ve ‚Směrnici pro psychologickou praxi s chlapci a muži‘ americké Asociace psychologů jsou popisovány tradiční zmínky o mužnosti jako z mnoha důvodů nežádoucí, ale ten nejvíce znepokojující spočívá v tom, že „chlapci a muži, kteří se identifikují jako gayové, bisexuálové či trans-sexuálové se pořád ještě potýkají s nadprůměrnou mírou nepřátelství a nátlaku, aby se přizpůsobili normám mužnosti.“ Jinými slovy, ta tzv. ‚toxická maskulinita‘, která pomáhala mužům a civilizaci k pokroku po celá staletí, byla už odepsána jako „škodlivá“, protože určití okrajoví muži se jí – buď na základě vlastní volby, nebo jinak – cítí být ohroženi.

Touto studií nám buší na vrata zase pseudověda, která nás uvádí do zase další paralelní reality známé jako „mužnost“. V těchto dnech mnohačetných genderů (místo původních dvou pohlaví) a diverzifikovaných životních stylů už nám dávno nestačí jediné přídavné jméno ‚mužný‘, protože by to zjevně bylo urážlivé k menšinovým subkulturám těch mužů, jejichž pojetí mužnosti se neslučuje s pojetím té většiny.

V úvodním odstavci jsme informováni, že „Normálně by se mělo používat výrazu ‚mužnosti‘ místo jen ‚mužnost‘, aby se tak uznávaly různé koncepty rolí mužského genderu spojené s průniky několika identit.“ Ten zvyk současné lékařské komunity žonglovat s vědecky neprokázanými tvrzeními o „mnohočetných sexuálních identitách“ připomíná ‚Přelet nad kukaččím hnízdem‘ od Kena Keseye, kde zdravotní personál, ti jediní, co do toho mohli mluvit, vnucuje zde uvězněným pacientům ubohé mastičkářství.

Tato směrnice pokračuje s čímsi varovným: „Když se pokoušíte pochopit složitou roli mužnosti v životech diverzifikovaných forem chlapců a mužů, tak je kriticky důležité přijmout skutečnost, že pohlaví je nebinární konstrukt (jinými slovy neobsahuje jen muže a ženy), který je odlišuje, i když je provázaný se sexuální orientací.“

Zde autoři trvají na tom, že je („kriticky důležité přijmout skutečnost“), že společnost jako celek se musí postarat o vrtochy toho drobného okraje populace, který věří, že nejenže si může pohlaví zvolit, jelikož jejich sexuální identita je něco, co jako by nakupovali v butiku, ale že zbytek společnosti musí používat i „korektní zájmena a přípony“, když na ně mluví. Ovšem, že i ta převažující většina mužů, kteří jsou spokojeni se svými biologicky přiděleným pohlavím, tedy genderem, stejně jako se svou mužností, musí být teď poučována, že s nimi je něco z podstaty špatně. A to otevřeně přiznávají.

A tak to cituji: „Hlavním objevem následného výzkumu je to, že tradiční mužnost – vyznačující se stoickým klidem, soutěživostí, dominancí a agresí – je jako celek škodlivá. Muži tímto způsobem vychovávaní mají daleko menší sklon zapojovat se do zdravého chování,“ píše v souhrnu Stephanie Pappas.

Důkaz tohoto tvrzení se poskytuje pomocí různých pochybných studií včetně jedné od Jamese Mahalika PhD z Boston College, který objevil, že čím více muži „vyhovují“ těm normám mužnosti, tím větší mají sklon považovat riskantní chování za normální, jako třeba účast na chlastačkách, holdování tabáku – a teď si počkejte – nedojídání zeleniny v jídle.

Nicméně kterýkoliv víkendový výlet do nočního klubu vám rychle ukáže, že značné procento žen – bez jakýchkoliv znaků mužnosti na těle – se účastní těch samých rizikových aktivit. A tak byla mávnutím akademické taktovky v dirigismu této modernosti spláchnuta staletí mužských úspěchů do záchodu, protože část mužské populace má tendenci pít alkohol, kouřit cigarety a odstrkovat zeleninku na kraj talíře. Tyto Psychologické směrnice každopádně v první řadě podezřele přehlíží ty nesmírné úspěchy mužského druhu a nezbytnou dávku mužnosti, která je nutná, aby lidé dosáhli současného městského způsobu života. To je neodpustitelné opominutí.

Všechno to psaní o ‚toxické maskulinitě‘ jen podrobí mužskou populaci ještě nebezpečnějším ‚preventivním opatřením‘, které už teď vidíme, když např. mnohé školy už neposkytují žákům dlouho přestávku, když ti dští mladickou energií a vzrušením. Místo toho bude lékařská komunita spíše kluky, co jsou neposední a nevydrží v klidu v lavici, označovat za trpící ‚poruchou pozornosti‘ a dávat jim medikaci, aby je zlomili do somnabulického stavu poddajnosti a pasivity.

Níže je pro všechny, kdo se s tímto tématem chtějí seznámit, video mladé ženy, která diskutuje o svých „hrůzostrašných“ zážitcích z univerzitního kurzu gender studies.

Dále jsme poučeni, že dominantní ideál mužnosti v Západní kultuře spočívá na „ideálu drsňáctví a soběstačnosti.“ A to není dobře, protože podle této všemocné směrnice, mohou takovéto vlastnosti na okraj vytěsnit nepatrný zlomek mužské populace, „která se odlišuje od tohoto úzkého pojetí mužnost v jakékoliv dimenzi diverzity (např. rasou, sexuální orientací, genderovou identitou a genderovými projevy)“, a tudíž se může ocitnout „v situaci nutnosti řešit jestli přijme tyto dominantní ideály, které je vyloučí nebo je donutí ke stereotypu nebo marginalizují na okraj.“

Jinými slovy ti, co by jinak byli normálními muži projevujícími symptomy mužnosti, jako po většinu času našeho druhu, budou těmi, co mají problémy. A proč? Protože maličký zlomek mužů nevyhovuje této „úzké“ definici mužnosti („soběstačných drsňáků“), kterou sama asociace Amerických psychologů vytyčila.

Tak místo, aby vypracovali speciální směrnice, jak by Psychologická společnost měla zacházet s tím nepatrným zlomkem populace, která se necítí dobře při projevování „tradiční mužnosti“, tak tito dobří doktoři se pustili do toho, aby vyléčili celou mužskou populaci, jako že to je ten obrovitý pacient, který zoufale potřebuje jejich pomoc, a nejspíš i medikaci, což farmaceutický průmysl opravdu velice potěší.

Ve skutečnosti ti, kdo potřebují vážné směrnice, jsou ti tzv. lékařští profesionálové spolčení s lékařským průmyslem a výrobci léků, kteří vůči nic netušící populaci nadále protlačují tyto zlonosné a hyper-liberální hodnoty systému kulturního marxismu.

Robert BRIDGE | 16.01.2019 | WORLD / Americas | FEATURED STORY

Zdroj: https://www.strategic-culture.org/news/2019/01/16/warning-masculinity-hazardous-men-health-american-psychological-association.html

Sdílejte přátelům

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na