Reforma imigrace? Švýcarsko se vzpouzí

Nezařazené

Voliči ve Švýcarsku těsně schválili pravicový návrh na omezení imigrace. Ten uvalí omezení na počet cizinců, kterým je dovoleno zůstat a možná signalizuje i konec svobodného pohybu v této zemi podle dohody s Evropskou unií. Tuto iniciativu schválilo jen 50,3% voličů a prošla ve většině kantonů. Tento krok Švýcarské lidové strany – známé svou agendou proti cizincům a proti EU – bude usilovat o znovuzavedení kvót stejně jako o preferování domorodců při obsazování volných pracovních míst i o restrikce na práva imigrantů na sociální dávky. Rovněž kriticky trvá na tom, aby Švýcarsko zase muselo buď do tří let nově projednat svou bilaterální dohodu o svobodném pohybu lidí s EU, nebo ji odvolat. Tím by následně mohli ohrozit i další bilaterální dohody s EU. – Swiss Info

Dominantní sociální téma: Švýcaři volili špatně. Možná, že je zapotřebí, aby si hlasování zopakovali.

Analýza volného trhu: Zničení švýcarské kultury a hranic bylo tímto hlasováním proti imigraci na chvilku pozastaveno. Člověk nemusí být zrovna „konzervativec“ nebo rasista, nebo cokoliv jiného, aby viděl, že imigraci by neměli určovat politici a regulatorní demokracie. Zaměstnavatelé však ano.

Tohle jednoduché odhalení není v těch článcích mainstreamu, které pojednávají o imigraci, nikdy zmiňováno, jako kdyby snad šlo o nějakou záležitost občanských práv.

Samozřejmě tomu tak v reálu z četných důvodů může být. Ale určitě to není až tak moc očekávat, že nějaký přispívající poukáže, že ti, kdo jsou na trhu k najímání lidí, by měli být i těmi, kdo činí rozhodnutí o imigraci.

Nebo řečeno jinak, když má někdo majetek, aby emigroval, kdo nebo co by ho mělo zastavit? Pokud si jedinec či rodina umí najít způsob, aby žili jinde, proč by se mu měla v tomto směru blokovat nějaká místa?

Je to ve skutečnosti pouze během posledních 100 let, kdy začala být populární myšlenka na to, že vláda by měla kontrolovat imigraci. Před tím to bývalo v podstatě ponecháno na soukromých podnicích, rodinách a jednotlivcích. Např. v US byl úřad Občanských a imigračních služeb založen v roce 1891 a Hraniční stráž v roce 1924.

V Evropě nebývala imigrace před II světovou válkou velký problém, protože většina lidí dávala přednost zůstat uvnitř své vlastní kultury a ve svém regionu. Většinu Evropy definovaly kmeny – Francouzů, Němců, Dánů atd. – a ty všechny bývaly etnicky a jazykově homogenní. „Imigrace“, k níž docházelo, bývala často důsledkem určitého důsledku dobytí.

Ale po II světové válce se stala obvyklou úplná struktura imigračního systému po celém Západě a i po celé planetě. Příchod ještě agresivnějších systémů pasů a víz umožnil vládám, aby začaly s kontrolou nad utvářením nárůstu a složení obyvatelstva.

Jak se tahle kontrola vyvíjela, vlády objevovaly nové způsoby tváření obyvatelstva. Hlavním způsobem, jak se to dělalo, bylo poskytování finančních pobídek určitým složkám obyvatelstva, často na úkor původních obyvatel. Dalším způsobem bývalo uvalení kvót – buď velkorysých, nebo omezujících. Kombinace kvót s finančními pobídkami mohla během generace změnit složení obyvatelstva národa.

Jednou z etnicky a kulturně nejstabilnějších zemí je Švýcarsko. I když se ve skutečnosti skládá ze tří odlišných etnik, tak ti národností Švýcaři – zvláště ta většina německých Švýcarů – vždy bývala opatrná, aby si nenaředila švýcarskou kulturu a svou pečlivou etnickou vyváženost.

Avšak v uplynulém desetiletí se tahle opatrnost stala terčem neustálého útoku. Je bez jakýchkoliv pochyb jisté, že Švýcarsko jako jedna ze dvou ještě zůstávajících důležitých Západních republik nadále přichází s překážkami pro ty, kdo usilují o agresivní globalizaci.

Pečlivě uchovaná švýcarský kultura a přednosti jejich volného trhu jsou vždy neustálou překážkou těm, kdo chtějí rozbít hranice národních států, aby vytvořili rozvíjející se expanzivní internacionalismus.

Teď se ale Švýcarsko konečně už vzepřelo. Zde je z toho článku více:

Dohoda o volném pohybu osob mezi Švýcarskem a EU nabyla účinnosti v roce 2002 a je klíčovým prvkem prvního balíčku bilaterálních dohod mezi těmito dvěma stranami. Podle této dohody jsou občané jak Švýcarska, tak členských států EU oprávněni vybírat si své pracoviště a místo pobytu uvnitř území obou signatářů.

Prozatím švýcarské voličstvo hlasovalo už třikrát pro svobodný pohyb osob. V květnu 2000 velkou většinou schválilo první balíček bilaterálních dohod a spolu s tím i dohodu o volném pohybu. V letech 2005 a 2009 voliči schválili prodloužení této dohody i pro nové členské země EU, převážně z východní Evropy.

V plánu jsou rovněž hlasování o rozšíření těchto dohod pro nový členský stát EU Chorvatsko. Ministryně spravedlnosti Simonetta Somaruga popsala tento výsledek jako „klíčové rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky.“ „Odráží se v tom nechuť k nárůstu obyvatelstva probíhajícímu v posledních letech,“ dodala.

Kabinet teď musí návrh předložit parlamentu spolu s tím, jak se to bude realizovat. Vláda rovněž zahájí rozhovory s odpovídajícími orgány EU a s členskými státy, aby prodiskutovala další kroky. Na takováto jednání je tříleté omezení.

(…) Evropská komise vydala prohlášení vyjadřující její „politování“, že to hlasováním prošlo. „Tohle jde proti principům svobodného pohybu osob mezi Evropskou unií a Švýcarskem. Unie vyhodnotí důsledky této iniciativy pro švýcarsko-EU vztahy jako celek,“ uvádí prohlášení.

Ten poslední odstavec nám poskytuje pohled dovnitř do způsobů, kterými zvláště EU neustále objevuje nové „principy“, které posilují směřování k cílům jejích elit. V tomto případě je cílem „svobodný pohyb“ lidí, u kterého je při nestranném pohledu zřejmé, že k jeho účinkům patří rozředění kultury a populace dotčených národních států.

Vzpouzení se proti takovýmto politikám je nevyhnutelné, ale vzhledem ke kontrole elit nad mainstreamovými médii, je také téměř nevyhnutelně označeno za rasistické. Ve skutečnosti monolitická kultura nikdy nemůže pomáhat politické restrukturaci společnosti, nýbrž ji jedině zavrhovat – což tedy v některých případech obnáší nutnost nekrvavých invazí, které permanentně změní národní charakteristiky.

K tomuto teď dochází po celé Evropě, jelikož globalisté po celé Evropské unii usilují o vyklučení kultur, aby se zajistilo, že nedojde k žádnému organizovanému odporu ke vzrůstajícímu globalismu. K tomu samému dochází i v US, kde plánovači elity mají zjevně v úmyslu fúzi US, Mexika a Kanady. „Imigrační reforma“ je preferovanou metodologií k rozvoji kulturního rozředění.

Určitě není nic rasistického na tom, když kultura odporuje agresivnímu vměšování, ale určitě hlasování jako to ve Švýcarsku tento způsob jasně vyobrazuje. A je nepochybné, že Švýcaři by někdy brzy mohli stát před dalším hlasováním, kdy dostanou instrukce, aby hlasovali tím „správným“ způsobem. Nicméně, vzpouzení se vůči politikám elit nevyhnutelně poroste, a to nikoliv jen ve Švýcarsku, nýbrž po celé Evropě a v US.

Závěr

Pokud se takovéto programy realizují v utajení, tak jsou bezpochyby účinné, jak tomu bývalo ve 20. století. Ale reorganizace celých rozsáhlých obyvatelstev je v 21. století pod dohledem nemilosrdného oka Internetu nejspíš daleko obtížnější.

Zdroj: thedailybell.com

Sdílejte přátelům

51
Komentujte

0 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na