Proč jdu dnes k volbám

Přestože nejsem příznivcem Evropské unie, dnešních voleb do evropského parlamentu se zúčastním. Chci totiž, aby v nich zazněl hlas lidí, ...

České eshopy na podporu svobodných myšlenek
Osud vyhynulého ptáka, mizející násilí a lepší volební odhady
Co nás ve škole také „učili“

Přestože nejsem příznivcem Evropské unie, dnešních voleb do evropského parlamentu se zúčastním. Chci totiž, aby v nich zazněl hlas lidí, kteří nejsou nakaženi nemocí natažené ruky a vztyčeného ukazováčku. Tedy nemocí, která chod Evropské unie zásahně ovlivňuje.

Nemoc natažené ruky (praktická ukázka zde) se projevuje chválou dotací, argumentací ve prospěch EU ve stylu „podívejte se, jak je pro nás EU výhodná, kolik jsme toho z ní za 10 let vysáli“. Já říkám, že natahovat ruku směrem k EU a čekat, co pro nás vytáhne z kapes ostatních Evropanů, je velká ostuda. Když už nějaká kritika na adresu evropských dotací zazní, jedná se o nesouhlas s tím, aby z dotací nebyla stavěna golfová hřiště a hotely s wellness centry nebo o apel, abychom skoncovali s korupcí, jež je s přidělováním dotací spojena. Podle mě je ale jádro problému zcela jinde. Odporný už je samotný původ dotací. EU odírá část Evropanů o výdělek, aby následně skupina byrokratů mohla rozhodnout, jak s těmito uloupenými zdroji naložit. Nečistý původ peněz nesmyje ani fakt, že budou nakonec investovány do projektů ve vzdělávání nebo na rekonstrukci zchátralého náměstí. Považuji za důležité, aby ve volbách zazněl hlas, že dotace jsou zlo.

Nemocí vztyčeného ukazováčků (praktická ukázka zde) trpí zastánci regulací, byrokracie a notoričtí napravovači „tržních selhání“. Jejich přesvědčení spočívá v tom, že o prospěšnosti jednotlivých výrobků nebo o tom, zda je pro výrobek používán název, který odpovídá jeho vlastnostem, nemají rozhodovat spotřebitelé, ale politici, experti a odborníci. Když někdo začne mluvit o nesmyslech z dílny EU, vždy se najde fanklub vztyčeného ukazováčku a pustí se do vyvracení mýtů. Jenže při tom vyvracení mýtů obvykle vlastně sdělí, že se k principu regulací hlásí. Pouze se pitvají v tom, že se zákazem nepřišel „zlý Brusel“, ale že ho iniciovala zájmová či profesní skupina nebo naše vláda, nebo že regulace není byrokratickým nesmyslem,  protože má podporu nejuznávanějších odborníků. Pro mne to na podstatě věci nic nemění.

Kromě toho, že se mi u dotací a regulací příčí už jejich samotný princip, mám ještě jeden důvod, proč jdu k volbám. Dlouhodobě sleduji, jak by se zastánci etatistické politiky EU zbavili svých kritiků a umlčeli je. „Proč vlastně kandidujete, když chcete z EU vystoupit,“ ptají se opovržlivě. Řekl bych, že euroskeptici či eurorealisté (nálepku si zvolte dle vlastní libosti) kandidují ze stejného důvodu, proč se zastánci skotské nezávislosti ucházejí o křesla v britském parlamentu. Když už někdo hájí demokracii, měl by být připraven naslouchat i opozičním hlasům. Děsí mě politici jako Ondřej Liška, podle nichž opozice do evropského parlamentu nepatří a chtějí nepohodlné hlasy umlčet a vyloučit ji z debaty.




Originální článek naleznete zde:

Proč jdu dnes k volbám

COMMENTS

WORDPRESS: 4
DISQUS: 0