Politici zbabělci (sichtarova)

Nezařazené

Je málo těch, kdo ještě nezaznamenali kauzu českých dětí ukradených Norskem. Jen pro rychlé připomenutí:

V květnu 2011 norská sociální služba Barnevernet odebrala české občance paní Michalákové dva syny pro údajné podezření ze zanedbávání a sexuálního zneužívání. Případ začala řešit policie, obvinění se nepotvrdila a věc byla odložena. Potud v podstatě v pořádku. Dál už to začíná být zvláštní. Ačkoliv policie podezření nepotvrdila, děti nebyly matce vráceny. Matka se opakovaně odvolávala, žádala o styk se svými dětmi, které mezitím byly převychovávány na norské občany, nesměly používat mateřskou řeč. Po řízení vlekoucím se čtyři roky před pár dny norská krajská komise rozhodla, že paní Michaláková ztrácí všechna práva ke svým dětem a jeden z jejích synů bude postoupen k adopci. Tolik veřejně známá fakta.

V tuto chvíli se česká veřejnost dělí na dvě skupiny. Jedna tvrdí, že děti za všech okolností patří svým rodičům, nikoliv státu, a jestliže se neprokázala obvinění z údajného poškozování dětí, nikdo nemá právo děti zadržovat a musí být okamžitě vráceny.

Druhá skupina argumentuje tím, že veřejnost není obeznámena s detaily vyšetřovacího spisu, a tudíž nemůže případ soudit. Že Norsko je „přeci“ vyspělá země, která „přeci“ musí vědět, co dělá. A v neposlední řadě se ohánějí i tím, že 5 roků odloučení od rodiny a norské převýchovy jsou v životě malých dětí natolik dlouhá doba, že pro děti je „přeci“ teď už lepší, aby zůstaly, kde jsou.

Ano, je pravda, že česká veřejnost nezná spis paní Michalákové. Ale víte co? Nepotřebuje ho znát k tomu, aby si na základě veřejně známých informací udělala čtyři závěry:

Zaprvé: Podezření o poškozování dětí policie nepotvrdila. Opakuji: NEPOTVRDILA. Co je to za zvrácenou logiku, která je v tomto případě aplikována? Je-li bezúhonný občan vzat do vazby z podezření z vraždy a vzápětí policie konstatuje, že obvinění byla vykonstruovaná, nikoho ani nenapadne, že by snad mohla existovat jakákoliv výmluva, proč tohoto bezúhonného občana dál držet ve vazbě. Je nevinný – musí být propuštěn. Ihned. Tečka. Nikdo nikdy neuvažuje jinak. Jak se to proboha mohlo přihodit, že v případě chlapců v Norsku je někdo jinak uvažovat ochoten? Děti poškozovány nebyly – takže je preventivně převychováme. To je v pořádku? Pokud se vznesená obvinění nepodaří policii potvrdit, na každého občana musí být nahlíženo jako na nevinného. K tomuto závěru nemusíme znát detaily spisu.

Zadruhé: Pokud by snad, hypoteticky, měla norská sociální služba nějaké zákulisní informace, které policie neznala, a mohla se domnívat, že děti skutečně poškozovány byly, pak by automaticky musela přistupovat k oběma dětem stejně. To se však neděje, jenom jeden chlapec je postoupen k adopci. Skutečnost, že se k oběma nepřistupuje stejně, automaticky implikuje závěr, že se s nimi jedná účelově. K tomuto závěru opět nepotřebujeme znát detaily spisu.

Zatřetí: Kdyby existovalo podezření, že paní Michaláková poškozovala své děti, bylo by logické, aby ji Norsko již nenechalo s dětmi pracovat. Natož s cizími. V realitě však Norsko nemá problém s tím, aby se paní Michaláková starala o cizí děti ve školce. Nemusíme znát detaily spisu, aby nám bylo jasné, že tu něco hrubě nesedí.

Začtvrté: Víme, jak je norský systém nastaven. Sama ředitelka Bufdiru, nejvyššího norského orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Norsku, v deníku Aftenposten prohlásila, že láska k výchově nestačí a že rodiče musí být vedeni státními institucemi v tom, jakými rodiči mají být. Neboli v Norsku děti nepatří rodičům, patří státu. Rodiče jsou ve své podstatě jen plemenné subjekty rodící pro stát nové občany. Nepotřebujeme znát detaily spisu paní Michalkové k tomu, abychom věděli, že pokud nejvyšší státní autority potvrzují, že děti patří státu, nikoliv rodičům, pak taková společnost naplňuje podstatu totalitárního systému.

Ano, máte pravdu, vy, kdo tvrdíte, že nejsem právník a nejsem obeznámena s detaily spisu. Nejsem tudíž ani povolaná mluvit o tom, zda – navzdory nepotvrzení obvinění – přeci jen třeba děti nebyly nějakým způsobem poškozované (byť si o tom myslím své). Jsem ale, coby česká občanka, na základě znalostí veřejně známých faktů kauzy „norských dětí“ povolaná mluvit o tom, že český stát poškozuje mě. Vás. Vaše děti. Český stát totiž prokázal, že není schopen své vlastní občany ochránit.

Jsou státy, a státy. Ty první – Německo, Velká Británie, Izrael – jsou notoricky známé tím, že za svými občany stojí. A pak jsou státy, jako Eritrea, Somálsko, Sýrie, které své občany nechrání. Je mi líto, že to musím říct, ale po stránce poskytnutí ochrany svým občanům máme blíž k těm druhým. Kdyby českého státu nebylo, kauza paní Michalákové by dnes byla podle všeho v naprosto stejném bodě, v jakém je. Neboli český stát kauzu neposunul žádným směrem.

Ale pozor – to není o státu jako takovém, to je jen o lidech. Dva čeští europoslanci Tomáš Zdechovský a Petr Mach už věnovali drahně své energie, soukromých peněz i soukromého času k tomu, aby v kauze intervenovali. Tihle dva pánové už dlouhé měsíce v europarlamentu tlačí na to, aby se české občance dostalo ochrany. Dokonce se byli opakovaně podívat přímo v Norsku, aby se v kauze lépe zorientovali.

Jako bych slyšela, co na to odpovíte: Dělají to jen pro své vlastní píár. Ponechme stranou, co si o tom myslím já –  i kdyby to dělali jen pro své píár: No a co?! Lepší postavit si píárko a získat pár politických bodů na tom, že plní funkci, pro kterou byli zvoleni, že kopají za české občany, než si postavit píárko na tom, že rozdávám z veřejných peněz koblihy nebo přestříhávám pásku u trapného tunelu Blanka.

Takže tu máme Macha a Zdechovského z europarlamentu, a pak je tu ještě poslankyně Poslanecké sněmovny Jitka Chalánková naladěná na stejnou notu. Slovně se dětí zastal i prezident. A dál? Co dělají ostatní čeští politici? Jiný český europoslanec Telička se jen zmohl na prohlášení zhruba v tom smyslu, že povyk české veřejnosti kvůli českým dětem „dotváří obrázek českého absurdistánu“. Přeloženo: „Lidi, držte ústa, jsem teď v europarlamentu za šaška, protože Češi jsou potížisté“. Vláda se zase zmohla na to, aby prohlásila, že doporučí paní Michalákové, aby „nejprve využila všech možností odvolání proti rozhodnutí norských úřadů. Teprve potom by přišla na řadu stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva a teprve v té je údajně vláda připravena Michalákovou podpořit“.

Probůh, kde vláda žije? Děti jsou Norskem unesené již čtyři roky. Čtyři roky se matka dětí odvolává a odvolává. Další kolečko odvolání zabere další tři roky. Na co chce vláda čekat? Až bude árijská převýchova dokonána? Nebyla možná už dokonána? Uvědomuje si vláda, kolik jsou tři roky v životě malého dítěte? Takhle může promluvit jen alibistický zbabělec.

Čeští politici patrně spoléhají na to, že jich se tahle kauza netýká. Oni přeci mají svou imunitu. A kdyby měli jakýkoliv problém, jejich kolegové z branže se za ně postaví. Ach jak naivní… Premiér Nečas měl také svou imunitu a dokonce byl svého času v médiích označován za Pana Čistého. A pak ze dne na den propadl na dno. Nemá imunitu, nemá důstojnost, nemá ani kámoše v politice, kteří by se za něj postavili. Kdo je v politice, nemá jistého vůbec nic – nemá ani bezpečí před norskými úřady, pojede-li se svými dětmi na výlet do Skandinávie. V bezpečí by byli jen tehdy, pokud by pracovali na vytvoření celého systému, kdy Čech bude vědět, že jeho země se za něj vždy postaví.

Vláda prý aktuálně nemůže dělat víc. Vážně? V případu dvou Češek unesených v Pákistánu kupodivu stát něco mohl dělat. Dost možná použil i malé množství síly – detaily si pochopitelně střeží. Že je to přirovnání přitažené za vlasy? A v čem? Bezpráví jako bezpráví. Únos jako únos. Čeští občané jako čeští občané. Ba co víc – kdo jede na vlastní pěst do Pákistánu, měl by počítat s tím, že to asi nebude procházka růžovým sadem a hrozí mu nebezpečí. Kdo jede do Norska, žije ale ve fikci, že se pohybuje v bezpečné zemi, kde platí pravidla. Ne v zemi, kde je s dětmi nakládáno účelově bez ohledu na presumpci neviny. Takže pokud stát měl motiv postarat se o své občany unesené v Pákistánu, teď by měl mít ještě silnější motiv postarat se o své malé bezbranné občánky unesené v Norsku. A když to nepůjde jinak, tak třeba i cestou nestandardní.

Jenomže politici desetimilionového Česka, jehož prosperita je založená na práci v průmyslu a úspěchu v zahraničním obchodu – s čestnou výjimkou třech zmíněných politiků – si sedají na zadek z pětimilionového Norska, které není součástí EU a těží z toho, že omylem vlastní množství nerostného bohatství a díky němu si může dovolit nákladný sociální systém a přesvědčení, že díky tomuto sociálnímu systému děti patří ne rodičům, ale státu. Čeští politici, kde je vaše národní sebevědomí? Umíte o své zemi mluvit jen s opovržením jako o absurdistánu?

My všichni – tlačme na každého našeho zvoleného zástupce tak dlouho, až Parlament a Senát donutí vládu jednat a chránit své vlastní občany.

Politici, dělejte to, co je vaším úkolem, to, proč jste ve svých funkcích, a už nebuďte zbabělci!


Autor: Markéta Šichtařová |
pátek 9.10.2015
11:57
(poslední aktualizace:
pátek 9.10.2015
14:08)
|
karma článku:
37.91
|
přečteno 
1525 x

Líbil se Vám tento článek? Přidejte si blogera mezi oblíbené a my Vám pošleme e-mail, když napíše další článek


Bloger přidaný. Seznam oblíbených blogerů

Přidej k oblíbeným

Markéta Šichtářová vyšlo na:

Politici zbabělci (sichtarova)

Sdílejte přátelům

35
Komentujte

0 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na