Katastrofa státního školství

Nezařazené

Státní školství – jde o miliardy vyhozené oknem a o spoustu promrhaných talentů. Proč? Protože někdo chtěl „dělat dobro“…

Centrálně řízené školství - horší, než si myslíte...

Centrálně řízené školství – horší, než si myslíte…

Školy jsou vzdělávací instituce. Jejich rolí je vzdělávat člověka – jak odborně, tak obecně. Předávat lidem vědomosti, díky kterým se také budou moci žáci a studenti uplatnit v budoucím životě.

Je zajímavé, že ačkoliv o „koordinaci znalostí“ hovoří již například Hayekova definice základního problému ekonomie, málokdo se zamyslel nad tím, jaký dopad má současné centrálně-řízené školství na celý ekonomický systém. Tento dopad totiž může být mnohem fatálnější, než si mnozí mohou vůbec představit.

Trh a koordinace znalostí

F. A. Hayek si totiž položil zajímavou otázku:

Jak je možné, že miliony lidí na celém světě je ochotno spolupracovat a vytvořit složité statky a dostat je až ke konečným spotřebitelům? Jak je možné, že ačkoliv nikdo neví, jak vyrobit tužku, se tato tužka objeví na pultech obchodů? Neexistuje člověk, který by zároveň věděl, jak vyrobit pilu, stroje, vytěžit tuhu, ořezat dřevo, vyrobit auta na přepravu tužek, vytěžit ropu… není na světě člověk, který by věděl všechny tyto věci najednou – a i přesto se tužka objeví v obchodech.

Jak je to možné?

Odpověď je vlastně jednoduchá: reálné, dobrovolně ustanovené tržní ceny! Ty nám dávajíinformace o dění na celém světě! Nemusíme vědět, že zásoby ropy či dřeva se ztenčují – vidíme v cenách, že výrobky z ropy a dřeva jsou dražší a proto začneme používat alternativní statky. Je toprávě jen a pouze cenový systém, který dokáže koordinovat vědomosti milionů lidí na světě,kteří aniž by o tom věděli, společným úsilím vytvoří statky, které najdeme na pultech obchodů.

Neexistuje a ani nemůže existovat žádná centrální autorita, která by dokázala cenový systém efektivně nahradit.

Reálné ceny vznikají pouze na trhu – skrze dobrovolné směny. Směna neproběhne, pokud se neočekává, že bude pro obě strany výhodná. Dlouhodobě obchod nemůže prosperovat, pokud se toto očekávání nesplní. Tím je zajištěna neprůstřelná efektivita tržního systému, který je jako jediný schopný koordinovat lidské znalosti, pomocí kterých mohou vzniknout věci, které nikdo sám o sobě vyrobit neumí.

Trh není příčinou složitosti dnešní společnosti, je to naopak – složitost dnešní společnosti, různorodost lidských individuí, lidských potřeb a preferencí je příčinou vzniku trhu.

Pokud je trh nejefektivnějším nástrojem koordinace znalostí, můžeme vzdělávací instituce nechávat mimo trh? Vždyť jsou to právě školy, které nám dávají vzdělanostní základ pro další rozvoj a specializaci!

Ve školách nikdo nic neví

Nejde vlastně o nic nového. Jde stále o ten stejný spor o „racionalitu socialismu“ – dnešní školství je státní. Je centrálně řízeno, nehledě na to, jestli je zřizovatelem stát (v jakékoliv formě) či soukromá osoba, protože i tkz. „soukromé školy“ se musí klanět před Ministerstvem školství. I „soukromé školy“ jsou placeny ze státních peněz.

Neexistuje tak reálný trh se vzděláním. Neexistuje trh se školami. Neexistují reálné tržní ceny, které by nesly informace – studenti neví, jaká je poptávka po jakých absolventech, nemá výhled do budoucna (neexistuje tržní úročení studentských půjček či stipendií). Studenti se tak nemohou řádně specializovat.

Na druhé straně – na straně škol – je stav také tristní. Kvůli neexistenci reálných cen (a reálného úročení půjček na školné) školy také nevědí, které obory jsou žádané a které ne. Výsledkem je „neoptimální“ nabídka oborů – oborů je příliš málo, či jinak řečeno – je spousta oborů, které školy nenabízí. Student pak nemá kde studovat, protože „jeho“ obor prostě neexistuje. Přihlašování se na školy pak spíše připomíná loterii, než zájem o studium.

Promrhané životy

Specializace je základním stavebním kamenem efektivního fungování trhů. Pokud máme zestátněné školství, nemůžeme očekávat, že specializace lidí bude účinná, když ani lidé sami nevědí, na co se specializovat, či když není kde se na dané schopnosti specializovat.

Mnohdy je státní školství jen promrhaným časem, protože ke specializaci samotné dochází až po ukončení vzdělávacího procesu, kdy absolventi fungují v odvětvích, které nemají s jejich oborem studia nic společného.

Ne každý má však to štěstí, že se může „dospecializovat“ po škole v praxi. Mnoho lidí svůj talent a své schopnosti nikdy neobjeví a nikdy nerozvine. Základy k tomuto rozvoji totiž mají dávat vzdělávací instituce, které ale ve státním systému nefungují. Jde možná až o miliony lidí, jejichž talent je zahozen. O miliony životů, které budou zmařeny jen špatným školstvím. O ohromný „lidský kapitál“, potenciál, který zůstane nevyužit i přesto, že na to máme kapacity.

A nakonec – je třeba si uvědomit, že v penězích jde například v ČR o cca 100 miliard korun, které se de facto každý rok z velké části vlastně „vyhodí z okna“.

Lukáš Kubec devian.cz

Kam dál:

Sdílejte přátelům

25
Komentujte

0 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na