reformy.cz

Petr Mach: Svobodní a rodinná politika v pořadu Politické spektrum

Redakce Reformy.cz — Wed, 19 Jun 2013 08:23:22 +0000

Toto je sestřih zajímavých momentů z pořadu Politické spektrum na ČT24. Celý záznam najdete zde. Politický program Svobodných v oblasti sociální politiky najdete zde.

ČR: Od komunismu přes demokracii k vládě oligarchů

Redakce Reformy.cz — Tue, 18 Jun 2013 09:10:17 +0000

Je dobře, že Petr Nečas jako premiér končí. Je moc špatné, že o tom nerozhodli voliči, ale policejní důstojníci

Víte, jaký je rozdíl mezi mezi demokracií a policejním režimem? V demokracii vlády padají, protože jsou s nimi nespokojení voliči. Ve vojenských a policejních režimech vlády padají, protože je s nimi nespokojený nějaký policejní důstojník. Nebo magnát, do jehož vlivu takový policejní důstojník spadá.

V České republice bychom asi jen obtížně hledali někoho, kdo byl s Nečasovou vládou spokojen. Porušila všechny volební sliby, zvyšováním daní utlumila ekonomiku, připravila o práci desetitisíce lidí, a novým nezaměstnaným omezila podpory (na které předtím roky řádně platili sociální pojištění), zpackala důchodovou reformu, idiotskými regulacemi poškodila celá odvětví a poslala desítky miliard korun bruselským byrokratům a německým bankéřům. Předala další pravomoci bruselským byrokratům a podepsala jim šek na neomezenou sumu. Hovoří pro ni vlastně jediný argument – Sobotkova vláda nejspíš bude ještě mnohem horší. Ale takový argument nestačí.

Zkrátka. Je dobře, že Petr Nečas jako premiér končí. Ale je velmi špatné, že to není na základě volebního debaklu, ale na základě rozhodnutí „partičky podplukovníků“ a jednoho zkorumpovaného soudce.

Stačí shrnout, na základě jakých obvinění se v posledních dnech zatýká a uvalují se vazby.

Pár poslanců dostalo „trafiky“ ve státních podnicích. To je něco, co už bylo všeobecně známo a co by měli ocenit voliči. Líbí se vám takové přidělování funkcí? Volte Petra Nečase a Miroslava Kalouska znovu! Nelíbí se vám? Volte někoho jiného! Není žádný důvod, proč by místo voličů měla rozhodovat policejní komanda.

Druhá část obvinění je ještě banálnější. Pokud paní Nagyová neměla pravomoc úkolovat rozvědku (a ona tu pravomoc neměla), nemohla tuto pravomoc zneužít. K žádnému trestnému činu ani přečinu nemohlo dojít. Porušení pravidel se mohli dopustit pouze šéfové rozvědky, pokud přijímali rozkazy od někoho, kdo k tomu neměl oprávnění. To se příště nechají úkolovat od vrátného na úřadu vlády? Nebo od sekretářek na jednotlivých odborech?

Obě obvinění jsou zkrátka úplně pitomá. Každý, kdo je schopen nad záležitostí přemýšlet aspoň dvě minuty, musí vidět, že nejsou opodstatněná a že policisté nemají vůbec nic. Tím lze také vysvětlit přesouvání případu mezi kraji. Hledali prokurátora a soudce, který je ochoten takovou zjevnou nehoráznost přikrýt.

Jak je tedy možné, že přesto přinesla konec vlády? Síla policejního zásahu je v úzké koordinaci s největšími médii. Policisté správným způsobem pózují a poskytují novinářům důvěrné informace, média jim za odměnu poskytují krytí. Vznikla tak koalice, která je schopná bez problémů zničit úplně jakéhokoliv politika. Po čase sice celé obvinění padne, ale to už ničí politickou kariéru neobnoví.

Generální zkouškou byl proces proti Vítu Bártovi. Nic neukradl, nikomu nepřihrál státní zakázku, nikoho nevydíral, nedopustil se ani ničeho amorálního. Přesto byl odsouzen. Soudce Šott se během procesu okázale prezentoval, poskytoval rozhovory a dal médiím, co chtěla. Získal si tak vliv, který se mu bude hodit, až bude usilovat o vyšší funkci. Petr Nečas se tehdy Víta Bárty nezastal. Skoro by se mi chtělo něco napsat o Božích mlýnech.

Základní poučení z případu Nečas zní: Nezáleží na tom, jak moc naštvete voliče. Jediné, na čem záleží, je vůle oligarchů s vlivem na velká média. Vzkaz je tak určen především příští vládě: Neodvažujte se zkřížit cestu Bakalovi, Babišovi a jim podobným. Můžete skončit ještě týž den.

Mimochodem, v České republice je prý ročně rozkrádáno 100 miliard korun. Nikdo z podezřelých ovšem mezi zatčenými ani obviněnými není. Jsou jen dvě možná vysvětlení. Buď se u nás ve skutečnosti nekrade nebo takové „drobnosti“ nepředstavují pro protikorupční policii prioritu.

Petr Hampl podnikatel, sociolog a člen Strany svobodných občanů, obrázek ateo.cz

Odchází rekordní zadlužovač, zvyšovač daní a služebník Bruselu

Island vzdoruje EU, zmrazil žádost o členství

Redakce Reformy.cz — Tue, 18 Jun 2013 08:08:28 +0000

„Uděláme si to posvém, je to naše rozhodnutí,“ řekl dnes v interview v Bruselu Sveinsson. „Tahle vláda na tu žádost nebude tlačit. Někdy o tom bude referendum, ale nemohu vám říci, kdy a od koho.“ Vůdci EU oslavovali výhled na přivítání Islandu – rozvinuté země, kde ekonomika v roce 2012 vyrostla o 1,6 procenta – jako projev toho, že přitažlivost tohoto bloku se neomezuje na nejchudší národy jihu. Islandské zavržení jim to ale mění. „Pro mě jako člověka to nebylo snadné,“ dovědět se, jaká je v Reykjaviku nová nálada, řekl po schůzce se Sveinssonem včera v noci komisař EU pro rozšíření Štefan Fule. Naléhal na vládu v Reykjaviku, aby si pro své rozhodnutí nestanovovala „čas naneurčito“… – News of Iceland

Dominantní sociální téma: Malý výmol na cestě.

Analýza volného trhu: Tisk mainstreamu byl minulý týden plný pokřiku nad Edwardem Snowdenem, přišly ale velké novinky ohledně Islandu a EU.

Nová islandská vláda už není připravena urychlovat vstup do EU oproti předchozí administrativě. Její zástupci znovu potvrdili rozhodnutí zastavit snahy o vstup do Evropské unie. K důvodům patří obavy nad kontrolou islandských zdrojů a pokračující krize eura.

Ministr zahraničí Gunnar Bragi Sveinsson nepřistoupí na naléhání EU, aby buď udělali rychlé referendum o vstupu do EU, nebo aby zahájili přístupový proces. Není jasné, proč by Eurokraté chtěli referendum, i když podle průzkumů jsou islandští obyvatelé celá tři čtvrtletí proti vstupu.

Ale kvůli tomu pokračujícímu „zmrazení“ se určitě v Bruselu hromadí obavy. Mýtus o nevyhnutelnosti EU se tříští o zatvrzelé, zamrzlé pobřeží Islandu. To je všechno, jen ne přijatelné. Tohle je důvod, proč Eurokraté přiměli irské voliče, aby o ústavní dohodě hlasovali dvakrát, dokud „to neudělali správně.“ A proč tedy vlastně na zruinované ekonomiky Španělska a Řecka uvalovali „úspory“.

Teď už EU nevypadá jako nepřekonatelná síla, jíž nelze vzdorovat. Takhle to formulovat EU Observer:

Hlavním účelem cestu do Bruselu bylo „říci komisi, že nová vláda dospěla k rozhodnutí nechat vyjednávání plavat. My už jsme součástí Evropy a chceme posilovat své vztahy jinými způsoby,“ dodal Gunnar Bragi Sveinsson.

Štefan Fule, český komisař odpovědný za žádosti o členství v EU, když mluvil ve čtvrtek 13. června na zpražené tiskové konferenci, přiznal, že rozhodnutí Islandu bylo pro něj osobní ranou.

„Pro mě jako člověka nebo nebylo snadné tohle rozhodnutí přijmout,“ řekl Fule. Dodal ale: „Jsem ale také profesionál a bez jakýchkoliv otázek respektuji jakoukoliv pochybnost či vůli zvolených reprezentantů a občanů.“

EU v tomto okamžiku utrpělo už tolika propadáků, že už to ani nepočítáme. Euro samotné se ukázalo jako katastrofa, co potopila půlku Evropy. Německo se kvůli inflaci ECB potýká s ústavní krizí – samozřejmě, aby podpořili „Fatherland“. A nakonec britští do kouta zatlačení Toryové souhlasili s uspořádáním skutečného referenda o otázce, zda Britové zůstanou v Unii nebo ne.

Při absenci zázraku (toho nejhoršího druhu) nebudou občané Islandu už určitě součástí Francké nové říše, té vybudované v utajení a podstrčené 300 milionům lidem bez jejich svolení.

Korupce, vrážení politické dýky do zad, neustále šponované regionální náklady, vyprahnutí pracovních příležitostí, regulace, autoritářství napoleonské justice (vinen, dokud se nedokáže nevina) a všechno tohle a všechno to další se už nebude nakládat na bedra stahaných občanů Islandu.

Nadále říkají „ne.“ Nepohrnou se do toho. Jasně to naznačuje, že s tím už skončili. Obě strany tam jsou anti-EU. Možná je to předělový okamžik. Možná se na to opravdu bude historicky pohlížet jako na kulminační bod tohoto ztroskotaného „experimentu“.

Závěr: Snad ta záplava už začíná opadávat.

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Zdroj: thedailybell.com

Británie připravovala válku v Sýrii už dva roky před rozhořením krize, říká bývalý francouzský ministr zahraničí

Redakce Reformy.cz — Mon, 17 Jun 2013 13:23:53 +0000

Pozn. redakce: Americký generál Wesley Clark informoval již v roce 2007, že plán napadení Sýrie pochází již z počátku devadesátých let. Video zde.

Bývalý francouzský ministr zahraničí Roland Dumas řekl, že Británie připravovala střelce, co mají vpadnout do Sýrie, dva roky před tím, než se krize v roce 2011 rozhořela.

Během televizního show Dumas řekl: „Byl jsem v Británii dva roky před tím, a setkal jsem se s britskými činiteli, někteří z nich jsou moji přátelé … a ti přiznali, že mají v Sýrii něco za lubem.“

„Dokonce mě požádali, abych se k nim ve své funkci ministra zahraničí přidal, ale odmítl jsem,“ dodal.

Naznačil, že plán na úder proti Sýrii se připravoval dlouho dopředu před událostmi roku 2011, s dodatkem, že cílem bylo svrhnout syrskou vládu, která považovala Izrael za nepřítele.

Tohle televizní show bylo věnováno diskusím o válce v Sýrii.

Francouzský magazín: Účast ‚džihádistů‘ je v Sýrii daleko větší než v Afghánistánu.

Francouzský magazín „Le Nouvel Observeteur“ citoval vedoucího francouzského činitele, jak říká, že účast francouzských džihádistů v Sýrii je větší než jejich zapojení do Afghánské války.

Tento francouzský magazín řekl, že francouzské zpravodajství ověřilo identitu 270 francouzských občanů, kteří v Sýrii bojují, což naznačuje, že jejich návrat budí u francouzského ministerstva vnitra značné obavy.

Tento magazín řekl, že počet evropských ‚džihádistů‘ bojujících v Sýrii je v rozsahu mezi 1 500 a 2 000, kromě stovek Tunisanů.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=JrzZ3mXd8BI

Pro Reformy.cz přeložil Miroslav Pavlíček

Odchází rekordní zadlužovač, zvyšovač daní a služebník Bruselu

Redakce Reformy.cz — Mon, 17 Jun 2013 08:16:06 +0000

Pozn. redakce: Tuto průhlednou samolepku na zadní okno auta získáte zdarma zde

Petr Nečas byl rekordním zvyšovačem státního dluhu. Žádná jiná vláda v dějinách České republiky nezvýšila státní dluh tolik. Státní dluh vzrostl během vlády Petra Nečase, za léta 2010, 2011 a 2012, o půl bilionu (500 miliard) korun. Vláda Petra Nečase tak vytvořila třetinu veškerého dluhu od vzniku samostatné České republiky.

Petr Nečas byl rekordním zvyšovačem daní, nikdo v dějinách České republiky nezvyšoval daně tak jako on. Petr Nečas se svojí vládou byl rekordním zvyšovačem daní. Daň z přidané hodnoty na plenky a další zdravotnické potřeby zvýšil z 10 % na 21 %. DPH u potravin, léků, tepla, vody, dopravy, knih zvýšil z 10 % na 15 %. DPH z benzínu, paliv, mobilů, počítačů, bot a mnoha dalších věcí zvýšil z 20 % na 21 %. Zvýšil daně pro pracující důchodce a živnostníky s dětmi. Zavedl zdanění výnosů ze stavebního spoření, zdražil dálniční známku z 1200 Kč na 1500 Kč a daně z tabáku zvýšil z 1340 na 1400 Kč na kilogram. Pro řidiče jezdící na plyn zavedl daň ze stlačeného zemního plynu ve výši 500 Kč za tunu.

Petr Nečas byl věrným služebníkem Bruselu. Podpořil půjčku na krachující eurozónu ve výši 64 miliard korun z našich devizových rezerv a podpořil zřízení ESM, obludné smlouvy na úvěrování krachujících států eurozóny. Nevyjednal za to v Bruselu zhola nic, ani výjimku pro ČR ze zavedení eura, ani slibovanou výjimku z Listiny práv EU. Nečas prosadil bezprecedentní převod státního majetku církvím, aniž by aspoň výsledkem byla odluka státu a církví, a prosadil důchodovou reformu tak špatnou, že se do nových penzijních fondů skoro nikdo nepřihlásil.

Z policie a státního zastupitelství se za vlády Petra Nečase stal stát ve státě (což jemu, který to dopustil, nakonec zlomilo vaz). Politický kurz dnes určuje policie tím, na koho z politiků si ukáže, a koho účelově obviní z korupce. Rozsudky tvoří policie dopředu přes média cílenými úniky policejních protokolů a odposlechů. Veřejnost jásá, ale spravedlnost a demokracie trpí.

České hospodářství stagnuje nebo dokonce klesá – v důsledku neúnosné byrokracie, vysokých daní, rostoucího dluhu a sociálně-inženýrských vládních programů pod taktovkou Evropské unie.

Máme šanci si zvolit v příštích volbách lépe. Nebo také hůře. Volič, který chce změnu, by si měl uvědomit, kde je kořen současné mizérie. Volit toho, kdo hlasitěji bude křičet „korupce“, aniž by odhalil její kořeny, by bylo osudovou chybou.

Kořenem současné mizérie je víra, že můžeme mít politiky, kteří dokážou čestně hospodařit ročně s částkou 1500 miliard. Nedokážou to ani nejčestnější lidé, ani Bohuslav Sobotka, ani Babiš, ani Okamura. Ani Mach, autor tohoto článku.

Čestně a odpovědně dokážou hospodařit lidé s určitostí jen se svými vlastními penězi. Potřebujeme omezit moc politiků, napsat konečně do ústavy zákaz zadlužování a zvyšování daní. Potřebujeme vystoupit z Evropské unie a zbavit se tíže rakoviny dotací a do absurdních rozměrů bujících regulací.

Pokusme se obnovit svobodnou a nezávislou Českou republiku, v níž bude moc politiků striktně omezena a v níž svoboda a odpovědnost lidí povede k harmonii a prosperitě.

Petr Mach je předsedou Svobodných vyšlo na svobodni.cz

Kam dál:

Premiér končí, ať žije nový premiér k popukání

AutomatickyBlog — Mon, 17 Jun 2013 03:30:00 +0000

Premiér končí. Padne komplet celá vláda? Možná. Bude úřednická vláda? Možná. Ať tak či onak, do řádných voleb se to už nejspíš nějak doklepe. A dneškem vlastně naostro startuje předvolební boj. A abychom se v tom právě odstartovaném předvolebním boji vyznali, dám vám s dovolením jednu hádanku:

Volá po vyšších daních. Žádá vyšší daňovou kvótu, tedy vyšší daňovou zátěž. Hodlá zadlužovat zemi stále rychlejším tempem. Chystá se navýšit schodky rozpočtu. Plánuje zvýšit výdaje státu do ekonomiky – prý za účelem povzbuzení ekonomiky. Kdo je to? Hádáte dosavadní levicovou opozici? Tipujete ČSSD nebo dokonce komunisty? Ó jak krutý omyl! Je to právě končící Nečasova vláda, která sama sebe drze označuje – vlastně dnes bychom měli říct „označovala“ – za pravicovou. Vláda, která byla vládou hlavně proto, že při posledních volbách táhla hesla typu „neskončeme jako Řekové“ a „zodpovědné veřejné finance“. Pěkně prosím, to má být který z vyjmenovaných počinů, který má mít něco do činění s pravicí?

A pokud máte dojem, že mluvím jen tak vágně, pak stačí trocha čísel, abychom si ujasnili, kam Nečasovu vládu zaškatulkovat: Například původní plány vlády mluvily o schodku ve výši 50 miliard korun v roce 2015. Namísto toho schodek rozpočtu v letech 2014-2015 má vzrůst z letošních 100 miliard na 105 miliard korun – tedy to byl plán. Zda nebude realita ještě horší, nikdo netuší. Zvyšovat se mají jak výdaje vlády, tak i příjmy (neboli daně). Aby to nevypadalo tak trapně, vytasila se vláda ještě s návrhem zákona o finanční ústavě. Pokud by veřejný dluh stoupnul na 50 % HDP, musí vláda požádat o vyslovení důvěry. (To je vážně „skvělé“, naprosto mě uklidňuje, že se opět bude naoko hlasovat o důvěře jako už tolikrát, když veřejné finance dosáhnou bodu, v němž se nyní Slovinsko rozhoduje, zda nepožádat o mezinárodní záchranu před bankrotem. A nemám vůůůbec žádné podezření, že údaje o HDP se nebudou falšovat, aby příslušné hranice 50 % HDP nebylo dosaženo.)

Asi takhle: Je legitimní mít levicový náhled světa, byť se to ne každému musí líbit. Je také legitimní mít pravicové nazírání světa, ačkoliv ani to se ne každému musí líbit. Je legitimní chápat svět buď konzervativně, anebo liberálně. Ale není – prostě není – férové nechat se zvolit jako pravice a pak jednat jako levice. Nebo naopak.

Je to také nebezpečné. Vede to k ohromné deziluzi obyvatelstva. Lidé pak buď k volbám vůbec nepřijdou, protože budou mít naprosto správný pocit, že ať zvolí, koho zvolí, stejně si ten někdo bude dělat, co bude chtít bez ohledu na veřejné mínění. Anebo budou volit extrémistické únikové strany, které vznikly jako s.r.o. jedné konkrétní majetné osoby, kterou už nudí jen vydělávat peníze a teď by si pro změnu zase ráda vyzkoušela, jak chutná moc politická. Výsledek ale bude v obou případech stejný, tak i tak se dostanou do politiky pofiderní lidé, kteří politiku chápou jenom jako svůj výnosný podnik. A je to důsledkem toho, že veřejnost je znechucená jednoznačně levicovým chováním údajně pravicové vlády.

Takže tu máme u voleb, jejichž kampaň pádem premiéra v podstatě začíná, na výběr levici, ultra levici a extremistickou levici. To, je panečku, výběr k popukání. Hádejte, kdo asi vyhraje, pravice, či levice?

Markéta Šichtářová vyšlo na:

Premiér končí, ať žije nový premiér k popukání

Proč se z kausy Grygárek stala kausa Nagyová?

AutomatickyBlog — Sun, 16 Jun 2013 11:50:00 +0000

Téměř nevěřím vlastním očím a uším. Noviny, internet, rádia i televize téměř minutu po minutě popisují jeden z největších zásahů do sféry “nedotknutelných” v dějinách České republiky, stovky reportérů žhaví klávesnice, postávají celé dny u policejních automobilů, paparazziové loví obrázky před kdejakým soudem, kdejakou věznicí, bankou či honosnou budovou.Výsledkem veškeré lopoty celé této žurnalistické armády pak je zjištění, že Nagyová vypadala celkem dobře, Tluchoř ztrhaně a premiér možná odstoupí nebo taky ne.

Chápu, že i zákazník novinářů je pán, chápu, že musí psát to, co si myslí, že jejich čtenáře zajímá prioritně. Jak však dokázala naše média rukou společnou zbulvarizovat i tak závažnou kauzu, kdy se policie snad poprvé odvážila zásadně seknout po chapadle jedné z největších domácích mafiánských chobotnic, je na pováženou.

Když byl loni přistižen se sedmičkou v krabici sociálně demokratický hejnec Ráth, česká společnost s napětím čekala, zdali je to jen předhození obětního opozičního beránka na ukojení touhy po politické krvi rozlíceným davům, či snad se jedná opravdu o nějakou podstatnější změnu ve vztahu práva a politicko-mafiánských “elit”.

Vypadá to, že opravdu k určitému posunu došlo. Zásadní a nejpodstatnější změnou je ztráta “krytí”. Tedy stavu, kdy se jednotlivé trestní kausy z oblasti vyšších korupčních famiglií zametly pod koberec daleko dříve než mohlo dojít k jejich “realizaci”. Jednoduše řečeno, dnes je zřejmě daleko těžší, i díky nově nastaveným mechanismům, novým odpovědným lidem v policii a na státních zastupitelstvích i nově nastaveným postupům, aby pečlivě budovaná klientelistická síť politických bafuňářů, kmotrů a justičních prostitutů dokázala pochytat všechno.

Druhým důvodem, neméně však podstatným je ale i fakt, že množství korupčních případů, množství bohapustých rozkrádaček, množství uplacených úředníků i politiků či množství prasat chrochtajících za státní peníze u svých soukromých přeplněných koryt je tolik, že již není možné to vše udržet pod pokličkou a lidu dále předkládat jako standardní fungující demokracii.

O to více je smutnější mediální pohled na dění dnešních dnů. Investigativci z největších redakčních stájí se nachytali na sledovačku, kterou po linii “jánabráchubráchnamě” zadala milenka premiéra generálům vojenského zpravodajství a na politický “deal” s trafikami. Toto presentují jako zásadní skutečnosti probíhající policejní akce a na druhou kolej naprosto odsunuli podstatu případu.

Celá “Kausa Nagyová” je přeci primárně “Kausa Grygárek” a týká se několika trestných činů spojených se zneužitím pravomoci úřední osoby v souvislosti s výhodami při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě, kterých se mimo bývalého, po Rampulovi na krátký čas instalovaného, pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka měli účastnit jako, slovy policejních protokolů: organizovaná zločinecká skupina také JUDr. Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Rittig, ing. Jiří Toman a další tehdy neustanovené osoby.

Zde přeci Policie ČR ťala do živého, zde vykonala tu největší práci, zde se láme chleba. Jestli při sledování těchto lidí načapali v nedbalkách ty, co dnes sedí ve vazbě je jistě příjemný bonus, který však není jádrem celé věci. Je to jen další důkaz toho, jak se i dnešní mocní chovají, jak pohrdají zákony, které sami tvoří, jak kálejí na celou demokracii, společnost i lidi, kteří jim jejich erární kariéry platí.

Novináře by měly, dle mého mínění, daleko více zajímat odpovědi na následující otázky:

Proč nejsou ve vazbě Grygárek, Janoušek, Rittig, Hrdlička a další?

Znamená pobyt některých v cizině, že přeci jenom dostali echo?

Co hledali policisté v sídlech jejich firem, v bankovních sejfech a v jejich domech?

Má policie dostatek důkazů na prokázání trestných činů této “organizované zločinecké skupiny”?

Je “bonus” v podobě prokázaného spojení Jany Nagyové s těmito strukturami znamením, že se nitky jejich “zločineckého spojení” splétají až v kanceláři premiéra?

Odpovědi na tyto otázky nám pak nakonec dají možnost i posoudit, co se vlastně právě děje. Logickým rozumem posouzeno to vypadá na bohapustou zlodějinu. Zlodějinu však v řádu miliard, zlodějinu z peněz zaplacených do státního rozpočtu daňovými poplatníky, kterým se šrouby utahují každý den. Zlodějinu, která jako mor rozežírá svým dosahem celou společnost. Zlodějinu umožněnou systémem, který po socialisticku okrádá tvůrce hodnot, aby na druhé straně sypal do kapes všehoschopným gaunerům.

Umožněnou systémem likvidační daňové džungle, klientelistických politicko-kmotrovských vazeb nad zákonem, systémem politického “obchodování” s funkcemi, korupčními penězi či mocenským vlivem. Systémem, který umožňuje několika zmetkům po bolševicku znovu rozkrást téměř vše co společnost vyprodukuje. Systémem, kde se za předstíraného demokratického souboje pravice a levice buduje ten nejsyrovější sociálkomunismus za podpory EU.

Dobře bychom si měli v tomto kontextu přeložit slova premiéra Nečase v parlamentu, který nechápe co je na tom špatného, když se tak děje všude a každý den. Dobře bychom se měli všímat i reakcí dalších koaličních i opozičních politiků, kteří jen zmateně pokřikují populistická hesla s vidinou nového lizu aniž by se jen náznakem dotkli podstaty problému. Dobře bychom si měli právě dnes uvědomit, že pohár trpělivosti právě přetekl a nadále ze sebe nenechat dělat jen platící užitečné idioty.

Tento stát není pro poctivě pracující, racionálně uvažující, svobodomyslné jedince. Je spletí mafiánských struktur, zlodějské lůzy a celoživotně parazitující, státem všelijak uplácené “demokratické” většiny. Změňme to. Občanskou či daňovou neposlušností, odmítáním demagogické hry na nejlépe zaplacený reklamní produkt ve svobodných volbách. Čas běží neúprosně. Nenechme se znovu mást, Nagyová opravdu není Grygárek.

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.

Karel Kříž vyšlo na:

Proč se z kausy Grygárek stala kausa Nagyová?

Řecká televize tak dlouho propagovala cestu k bankrotu, až dosáhla svého a taky zbankrotovala

Redakce Reformy.cz — Sat, 15 Jun 2013 18:16:19 +0000

Dovedete si představit život bez BBC? Před vlivem BBC není úniku – nebo před tím sebeuspokojením, které ji doprovází… jak řekl naživo John Humphrys, že život bez BBC by byl ‚nepředstavitelný‘ … John Humphrys byl pozván posluchači Radio 4, aby si představil život bez BBC. Ti jsou obrázkem sami o sobě, když si sednou, aby se dívali na Venkovský život nebo Město Holby, leda by jim zčernala obrazovka. A tohle se stalo řeckému národnímu vysílači ERT, což je víte, helénský ekvivalent BBC. Dobří občané Řecka v úterý v noci zrovna koukali na zprávy, když …pfft. Prostě jim došly peníze. – UK Telegraph

Dominantní sociální téma: Díky bohu za ten nekonečný příval západních peněz, které drží vysílání vládních sítí.

Analýza volného trhu: Jak v Británii, tak v US je veřejné vysílání tím, co odpovídá za kult politiků. Tyto programy pravidelně prodávají genialitu Churchilla, Lincolna a Roosewelta. Další vůdci jsou ekvivalentně tomu démonizováni. Byrokracie je velebena jako absolutní nezbytnost.

Ve skutečnosti je k veřejnému vysílání obecně napojena celá spousta dominantních sociálních témat (propagandy). Větší je lepší. Nedostatek je nevyhnutelný. Jen vláda může překonat naše problémy a krize. Vlastní zájem je špatný. Obětavá chudoba je dobrá… etc.

Tyto memy byly ve 20. století neporazitelné. Ale už ne. Řecko právě vytáhlo své síti veřejného vysílání příslovečný špunt a vyhodilo 30 000 kněží a kněžek moderní státnosti z práce.

Doufají, že se soukromá ekonomika brzy zotaví a vezme je zase do práce. Nejspíš je nebudou dlouho postrádat na veřejné scéně. John Humphrys je přesvědčen, že pro jejich britskou variantu by byl daleko procítěnější zármutek. My si tím, ale nejsme jisti.

Zavřel jsem oči, ale než jsem měl ještě šanci si představit Británii bez BBC, tak říká Humphrys, že tuto myšlenku zavrhl jako „nepředstavitelnou“. Musíte obdivovat to sebeuspokojení za tou „nepředstavitelností“. Tu herkulovskou samolibost. Tu míru samochvály. A to není jen Humphrys. Jsou to všichni v tom … myslím, že to má co dělat s pocitem poslání vyplývajícím ze státního financování.

Zmínka o licenčních poplatcích a vlákno komentářů začalo zlobit. To je ohromné. Obvyklou stížností je ovšem to, že BBC je levicově liberálně zaujatá. Nejsem si ale jist, že je to fér. Když nic jiného od Huttonova vyšetřování, se BBC v zoufalé snaze vypadat vyváženě přeměnila na nemastnou neslanou. Zkouší to. Je skutečně taková. To bývaly časy, kdy bylo zprávy možno ještě za čerstvé zprávy v BBC považovat, dokud se neobjevily v Guardianu. Teď ale čtou i Telegraph.

Důvodem, proč je pro nás těžké si představit život bez BBC, je ten, že nám to pumpují do životů 24 hodin denně přes myriády kanálů, stanic a webovek. To sice není monopol, není před tím ale úniku.

Tenhle článek nese spoustu dobrých postřehů, zvláště ve světle řecké finanční apostaze. Pisatel nakonec ale podlehne sentimentalitě a rozhodne se, že BBC rádio by postrádali více než BBB TV. Nám není jasné, jak je to možné. Jsme si jisti, že BBC rádio posluchačům poskytuje ty samé predátorské kecy, jako televize.

Stejně jako US Hlas Ameriky ta Západní veřejná vysílání vždy neodchylně glorifikují práci státu a balamutí posluchače hledisky vyvolávajícími pocit, že k současným socio-politickým a ekonomickým scénářům neexistuje alternativa.

Ale existuje. Ironií je, že ten systém podporovaný řeckou veřejnou televizí právě zkolaboval, čímž si způsobili své vlastní zavření. Naší teorií je, že dříve či později, dojde k více takovým kolapsům. Tento systém, jak na to poukázal už Ludwig von Mises ve své velké knize Socialismus, je neudržitelný.

Závěr: Ta vše-řešení podstrkovaná takovýmito vysílacími podniky nakonec podryjí finanční základnu, nezbytnou, aby je udržela ve vysílání. Dny i noci propagovali poselství, která je nakonec přivedla k bankrotu. Nebo přinejmenším je dovedla k ještě větší ztrátě věrohodnosti.

Zdroj: thedailybell.com

Farage: Británie získá více světového vlivu, když vystoupí z EU

Redakce Reformy.cz — Fri, 14 Jun 2013 19:34:38 +0000

Ve svém projevu před zahájením setkání skupiny G8 v Belfastu britský premiér David Cameron udělal to, co už mnohokrát předtím: Obhajoval členství Velké Británie v Evropské unii.

Pan Cameron opět slíbil, že někdy v budoucnu bude usilovat o zahájení jednání o reformě EU, ale pouze v případě, že Konzervativní strana dostane většinu v britských parlamentních volbách v roce 2015. Poté co s EU vyjedná novou dohodu, nabídne prý veřejnosti referendum o členství v EU. Cameron také jasně prohlásil, že bude podporovat kampaň proti vystoupení z EU.

Samozřejmě, že premiér již jednou, v roce 2009, slíbil referendum a slib porušil. Tato hra není nic nového. Mezitím ostatní evropské vlády prohlásily, že žádné vyjednávání o nové dohodě nepřipadá v úvahu. To není žádným překvapením vzhledem k tomu, jaký zanedbatelný vliv má britská vláda v rozhodovacím procesu EU.

Navrhl jsem Výboru pro zahraniční vztahy v poslanecké sněmovně tento týden, aby Velká Británie přijala zodpovědnost za svojí impotenci v Bruselu. Britská vláda byla poražena ve věci daně z finančních transakcí a omezení platů v bankovnictví. Jaký to má smysl patřit do klubu, ve kterém máme tak malý vliv?

To zřejmě předsedovi vlády nevadí. Jeden z jeho hlavních argumentů v pondělí v Essexu bylo, že členství Velké Británie v OSN, Commonwealthu, NATO, Světové obchodní organizaci (WTO), G-8, G-20 a EU není o „národní marnivosti, ale je to v našem národním zájmu.“

Je těžké říct, jestli premiér pouze ignorant nebo jedná nečestně, když tvrdí, že se Británie podílí na rozhodování Světové obchodní organizace (WTO). Ve WTO jsme zastoupeni pouze prostřednictvím EU a jejího komisaře pro obchod Karela De Guchta. Pouze pokud bychom opustili EU, Británie by mohla být pravým členem WTO. Opuštění EU by znamenalo větší, ne menší vliv na světové scéně.

Podobně pan Cameron ví, že britské členství ve společenství G-8, G-20 a NATO by bylo zcela nedotčeno opuštěním EU. On také ví, že naše stálé členství v Radě bezpečnosti OSN je ohroženo naším pokračujícím členstvím v EU, která chce hrát větší roli v OSN.

Prý zůstáváme kvůli obchodu, ale opuštění EU by nám nabídlo největší výhody. Pan Cameron mluví o globálním trhu, ale chce, aby Británie byla dál připoutaná k EU. Jak současný obchodní spor ukazuje (EU mimo jiné uvalila vysoké clo na solární panely), EU je synonymem pro hyperregulaci a protekcionismus. Británie potřebuje mít možnost stanovit si své vlastní obchodní vztahy. V posledních dvou měsících, Island a Švýcarsko zřídily zónu volného obchodu s Čínou. EU jde opačným směrem.

Britský obchod se zbytkem světa roste, zatímco obchod se zbytkem EU se snižuje. Není čas, aby Cameron sundal bruselské klapky z očí a hleděl do budoucnosti? EU je přežitá. Je to organizace, která byla zřízena v sedmdesátých letech k řešení problémů let padesátých.

Jak Victor Hugo kdysi napsal: „Jedna věc je silnější než všechny armády na světě, a to je myšlenka, jejíž čas právě nadešel.“ V rychle se měnícím globalizovaném světě volání Strany za nezávislost Velké Británie po volném obchodu a národní demokratické kontrole získává na síle. Je to myšlenka, jejíž čas nadešel.

David Cameron zmínil v Essexu jednu podstatnou věc: „Evropa dnes,“ řekl, když opakoval slova německé kancléřky Angely Merkelové, „představuje jen něco přes 7% světové populace, produkuje přibližně 25% světového HDP, ale musí financovat 50% celosvětových sociálních výdajů.“

EU pomohla přivést tento kontinent do ekonomického, demografického a demokratického úpadku. Přesto premiér Británie chce zůstat v EU za všech okolností. Je čas, aby si to Britové uvědomili a podle toho také hlasovali.

Pan Farage je lídr Strany za nezávislost Velké Británie a britský člen Evropského parlamentu.

Vyšlo na wsj.com

Kam dál:

Co bude po Nečasovi?

AutomatickyBlog — Fri, 14 Jun 2013 05:09:00 +0000

Včerejší den přinesl dobrou zprávu. Společenský tlak na politickou aroganci, korupční zlodějiny, naduté nýmandství a bezohledné rozkrádání peněz daňových poplatníků snad konečně posunul hranice nedotknutelnosti. Po létech předstíraného lovu děravou sítí, “orchestrovaného” protikorupčního tažení podle not velkých kaprů, si dnes s velkou pravděpodobností nemůže být stoprocentně jistý svým nomenklaturním krytím ani Kolibřík se všemi Mazánky.

Stáváme se snad konečně právním státem, kde úředník i politik primárně vykonává službu občanům, pracuje na zvelebování veřených statků a služeb, nelže, nekrade či nepodvádí? Stáváme se snad konečně státem, kde není normální, aby se státní krmelec stal zdrojem nereálného zbohatnutí bezpáteřních všehoschopných mafiánů s nejostřejšími lokty?

No, nebuďme naivní, k tomuto cíli je ještě daleko. Včera se snad ale blýsklo na lepší časy. Po zatčení oranžového vinaře roku a jeho fámulů, po policejních intervencích do práce ROP Severozápad a podobných kausách, je rána těsně vedle premiéra zajímavou zápletkou, která určitě nepřidala klidu do řad poslanecké výkrmny, ani do řad šedých eminencí a určitě ani do řad různých trafikantů, podržtašků a zbytečných razítkovačů uplácených lejster, kteří mají “službu státu” jako neoficiální živnost.

Když nic jiného, bude se jim o malinko hůře spát a možná někteří dokonce dostanou takový strach, že některý z úplatků odmítnou, výběrové řízení necinknou a na státní zakázce nevydělá firma Manželka a syn a.s. víc jak polovinu v čistém zisku. Ano, to je na včerejších událostech to dobré.

Daleko horší jsou však reakce politické reprezentace a realistický výhled do budoucnosti. Tragédií je pak chování premiéra Petra Nečase. Měl jedinečnou šanci stát se opravdovým vůdcem, mohl vstát z relativně beznadějného popela jako ještě přijatelně oškubaný pták Fénix. Stačilo říci, že právě za jeho vlády se něco málo pohnulo, něco málo odbrzdilo na státních zastupitelstvích a něco málo povolilo v práci policejních detektivů. Že to “něco málo” je určitě obrovská politická práce, mnoha kmotrům i kmotříkům navzdory. Dokonce taková, že jí neunikla ani dáma jeho srdce. A dokonce mu to někdo mohl i uvěřit.

Místo toho se standardně schoval za barikádu z balastu, prázdných gest a zbytečných slov. Uzavřel tak sám sobě účet a nabil ostrými svým následníkům ve Strakově akademii. Timurova oranžová parta, rudí revolucionáři, ba i dokonce politická divize Strážní služby a jí podobné spolky. Všichni krouží jako supi nad modrou mršinou a čekají co zbyde z knížecích hodů. Současně pak dávají zatím nedotknutelnému predátorovi pachová znamení o možné společné hostině.

Nechci tím ani v nejmenším tvrdit, že za včerejší akcí je Kalouskova famiglia. Nezničitelnému Miroslavovi se zřejmě opět jen podařilo odklonit hlavní úder mimo jeho štáb, popřípadě také neví, čeká a tápe, ale vize budoucnosti, která se mu nyní rýsuje vypadá na první pohled docela nadějně. Co můžeme čekat?

ODS směřuje do opozice, Nečas do “zasloužené” trafiky. To se mi jeví jako neoddiskutovatelné, s tím dodatkem, že pokud modří ptáci urychleně nezmobilizují poslední zbytky zdravého rozumu a nepřestanou někteří z nich hovořit o včerejší akci jako o téměř státním převratu, budou se moci na poslanecké lavice v parlamentu dívat tak leda v televizi.

Další vývoj bude záviset na výsledcích včerejší “policejní realizace”. Natěšení čekatelé na vládní koryta možná ani v této situaci neseženou dostatek kapříků na vypuštění vlastního rybníka. Rok se bude politicky lavírovat a masírovat elektorát. Pokud policie nepozavírá během této doby i prozatím křišťálově čisté kádry dnešních mravokárců neposkvrněných modrým flekem, vítězství v příštích volbách si rozdělí ČSSD a KSČM. Ano, troufám si tvrdit, že rozdíl v počtu hlasů pro obě bolševické partaje bude nakonec velmi malý. V zádech však budou mít neudolatelného Kalouska, jehož noty budou znovu velmi důležité. Vláda ČSSD, TOP09 s tichou podporou KSČM nás tedy zřejmě nemine. Bude lepší než Nečasova?

Co udělají noví, dnes znejistělí a vystrašení budoucí vůdci? Slovy Pavky Kolibříka Béma to musí zorchestrovat do klidu. Přece nelze tolerovat, aby se vládním soudruhům proháněli po nocích domy borci v kuklách a s beranidly. Obávám se tedy, že dojde k docela masivní výměně v aparátu státních zastupitelství, policejních ředitelství i ministerstva vnitra. Satan Kubice bude mediálně upálen. Čest a sláva vládních představitelů i jejich řídících orgánů bude znovu správně pokryta a zachráněna. Tak jako za Grosse či Paroubka. Obávám se, že lépe už bylo.

Diskuse bez registrace, další články, volební anketa: ZDE.

Karel Kříž vyšlo na:

Co bude po Nečasovi?