zdroj: www.jedenacteho-zari.7x.cz

kam dál:

• ČT24: Kromě oficiální verze útoků z 11. září svět oběhla i řada konspirativních terorií
• FILM: Neviditelná říše: Nový světový řád definován

Zákony v České republice zvýhodňují některé způsoby výroby elektřiny s cílem naplnit směrnice EU, podle kterých by Česká republika měla v roce 2020 pokrývat 13 % spotřeby elektřiny výrobou z tzv. obnovitelných zdrojů. Mezi nejvíce zvýhodňované patří větrné a solární elektrárny. Distributoři elektřiny mají povinnost vykupovat elektřinu od provozovatelů větrných a solárních elektráren za několikanásobné ceny oproti tržním cenám a rozdíl účtují spotřebitelům na fakturách za elektřinu v podobě tzv. „poplatku na obnovitelné zdroje“. Bez státního zvýhodnění přeneseného na spotřebitele nejsou větrné a solární elektrárny konkurenceschopné.

Poplatek na obnovitelné zdroje je ve skutečnosti daní, protože spotřebitel nemá možnost nakoupit „neobnovitelnou“ elektřinu bez tohoto poplatku. Tato daň vzroste příští rok několikanásobně na 597,55 Kč za MWh, celkem na 41 miliard korun, a dopadne plně na spotřebitele, kterým se výrazně zvýší faktury za elektřinu.

V tomto textu nejprve vyčíslím rozsah problému. V další části upozorním na to, že problém, o kterém se s rostoucími náklady začíná stále více mluvit, nespadl z nebe, má konkrétní viníky a existovali ekonomové i politici, kteří na problém upozorňovali od samého počátku. Na závěr navrhnu řešení.

1. Rozsah problému

V roce 2009 se podle zprávy Energetického regulačního úřadu v České republice vyrobilo z tzv. obnovitelných zdrojů 4,7 milionu MWh, což představovalo 6,8 % z celkové hrubé spotřeby elektřiny ve výši 68,6 milionu MWh. Velkou část z toho tvoří dlouhodobě nedotované a konkurenceschopné velké vodní elektrárny na Vltavě a Labi. Dotované větrné a solární elektrárny se na celkové výrobě podílely jen 0,377 milionu MWh, tvořily tedy jen 0,5 % hrubé spotřeby, přesto zatěžují cenu elektřiny pro spotřebitele nejvíce.

Letos poplatek na obnovitelné zdroje stanovený Energetickým regulačním úřadem činí 166,34 Kč za MWh a zdaleka nepostačuje krýt náklady na rostoucí produkci elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Distributoři elektřiny, kteří povinně vykupují každou kilowatthodinu ze solárních panelů, očekávají od státu kompenzaci ve výši kolem 10 miliard korun a celkový letošní účet za fotovoltaiku činí kolem 20 miliard korun.

Pro rok 2011 Energetický regulační úřad ke krytí nákladů zvýhodňování větrných a solárních elektráren zatíží spotřebitele poplatkem ve výši 597,55 Kč za MWh, což představuje při spotřebě 68,6 milionu MWh celkově 41 miliard korun. Tato závratná částka má tendenci dále růst.

I kdyby se dnes žádné další elektrárny nepřipojovaly, čeká nás po dobu patnácti let náklad ve výši 41 miliard korun ročně, což celkově během následujících 15 let představuje 615 miliard korun v cenách roku 2010.

Je skandální, že vláda o problému sice debatuje, ale zákon platí dál a Energetický regulační úřad tedy uděluje povolení dalším a dalším solárním elektrárnám a další výrobci získávají od státu patnáctiletou garanci výkupních cen.

Je potřeba jasně říct, že daň na tzv. obnovitelné zdroje je nadále neúnosná a vláda by měla okamžitě změnit zákony tak, aby zabránila jejímu tvrdému dopadu na spotřebitele.

2. Problém nespadl z nebe

V březnu 2005 schválili zákonodárci Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který současný režim podpory odstartoval. V Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovali např. Miroslav Kalousek, Vlasta Parkanová, Pavel Němec, Pavel Severa, Cyril Svoboda, Vojtěch Filip, Michal Hašek, Stanislav Křeček. V Senátu pro zákon hlasovali např. Bedřich Moldán, Tomáš Julínek, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg.

Politici se nemohou vymlouvat, že o problému, který způsobili, netušili. Např. na setkání institutu Fontes Rerum, který vede sociálně demokratický stínový ministr Jan Mládek, jsem v roce 2007 uzavřel veřejnou sázku s tehdejším náměstkem ministerstva životního prostředí Martinem Klozem. V sázce tvrdím, že náklady se v roce 2010 přiblíží 24 miliardám, zatímco pan náměstek tvrdil, že náklady dosáhnou jen 4 miliard korun.

V roce 2009 Strana svobodných občanů spustila internetovou petici http://www.stopzdrazovani.cz/, ve které požadovala ukončení státního zvýhodňování větrných a solárních elektráren.

Veškeré naše upozorňování bylo marné.

Naopak, vláda Mirka Topolánka dokonce souhlasila v EU se zpřísněním stávajících podmínek, a Směrnici EU 77/2001(doplněnou pro Českou republiku Smlouvou o přistoupení k EU), která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě na 8 % pro rok 2010, nahradila Směrnicí EU 28/2009, která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě na 13 % pro rok 2020. Tuto směrnici za ČR podepsal Petr Nečas.

Jako by to nestačilo, vláda premiéra Petra Nečase schválila dokonce 11. srpna 2010 na návrh ministra průmyslu Martina Kocourka „Akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů“, podle kterého chce docílit v roce 2020 podílu dokonce 13,5 % a překročit o půl procentního bodu plán stanovený České republice Evropskou unií!! To nelze nazvat jinak, než „eurohujerství“.

3. Návrh řešení

Řešení současného problému můžeme rozdělit na dvě části. Prvním úkolem je změna zákonů tak, aby nevznikaly žádné nové závazky. Za druhé je nutné eliminovat náklady, které plynou ze solárních a větrných elektráren, které jsou již postavené.

3.1 Zastavení dosavadního systému podpory

Aby se daň na tzv. obnovitelné zdroje dále nezvyšovala, musí Česká republika okamžitě zastavit dotování jakýchkoliv nových větrných a solárních elektráren a přestat se ohlížet na směrnice EU, které stanoví České republice nereálné cíle podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žádné nové elektrárny již nesmí dostat výhodu státem stanovených povinných výkupních cen.

Je proto potřeba zrušit celý zákon 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a je potřeba rezignovat na ambici v roce 2020 vyrábět 13 %, resp. 13,5 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Pro toto zrušení existuje opora ve Smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii, v níž si Česká republika vyjednala výhradu a prosadila doplnění následujícího textu do Směrnice EU 77/2001:

„Při přihlížení k orientačním referenčním hodnotám stanoveným v této příloze Česká republika poznamenává, že možnost dosažení uvedeného orientačního cíle vysoce závisí na klimatických faktorech, jež významně ovlivňuji úroveň využití vodní, sluneční a větrné energie. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů byl schválen vládou v říjnu roku 2001 a uvádí jako cíl podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů 3,0 % hrubé spotřeby elektřiny (vyjma velké vodní elektrárny s výkonem nad 10 MW) a 5,1 % (včetně velkých vodních elektráren s výkonem nad 10 MW) do roku 2005. V případě nedostatku přírodních zdrojů je dodatečné významné rozšiřování výstupu u velkých i malých vodních elektráren vyloučeno.“

Jinými slovy, Česká republika si byla vědoma nereálnosti stanovených cílů a podmínila plnění cílů dostupností přírodních zdrojů (vody, slunce).

Bohužel, vláda Mirka Topolánka neodpustitelně souhlasila se zrušením této směrnice a jejím nahrazením Směrnicí EU 28/2009, aniž by do směrnice nové přenesla text dojednaný ve Smlouvě o přistoupení. Tímto krokem vláda Mirka Topolánka ohrozila uplatnitelnost této výjimky pro Českou republiku.

Je však podstatné, že cíl nové směrnice je stanoven nikoliv na rok 2010, ale na rok 2020. Do té doby může EU přijít k rozumu a směrnici zrušit, nebo se může rozpadnout, nebo Česká republika již nemusí být členem Evropské unie. Lze proto konstatovat, že existuje právní opora pro to, aby Česká republika neusilovala o nereálné cíle stanovené touto směrnicí.

Kromě toho směrnice obsahuje v článku 5, odst. 2 ustanovení následujícího znění:

„Pokud se členský stát domnívá, že je pro něj v důsledku vyšší moci nemožné dosáhnout požadovaného podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 stanoveného ve třetím sloupci tabulky v příloze I, informuje o tom co nejdříve Komisi. Komise přijme rozhodnutí o tom, zda jde o projev vyšší moci, a v kladném případě rozhodne o úpravě hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů tohoto členského státu na rok 2020.“

Vláda České republiky by proto měla Evropské komisi oznámit, že s ohledem na to, že nemáme vzhledem ke klimatickým podmínkám zde ve střední Evropě dostatek vodní a sluneční energie pro plnění stanovených cílů, nebudeme cíle stanovené v této směrnici plnit. Tím vznikne právní opora pro nepokračování v dosahování cílů stanovených touto směrnicí.

Současně by měla vláda na úrovni Rady usilovat o zrušení směrnice 28/2009 tak, aby v roce 2020 neplatil pro Českou republiku závazek výroby 13 % elektřiny z obnovitelných zdrojů bez ohledu na stanovisko Evropské komise. Pokud jednání nebude úspěšné, měla by Česká republika nejpozději v roce 2018 v souladu s Lisabonskou smlouvou rozhodnout o vystoupení České republiky z Evropské unie tak, aby naše členství bylo ukončeno nejpozději k roku 2020.

3.2 Návrh řešení dosud připojených elektráren

Případným zastavením dalšího povolování fotovoltaických elektráren s garancí výkupních cen se bohužel nezruší závazky garantovaných cen, které na sebe stát dosud vzal. Cílem zastavení další výstavby elektráren s garantovanou výkupní cenou je pouze zabránit, aby náklad nerostl nad očekávaných 41 miliard korun ročně po dobu 15 let.

Vzhledem k tomu, že investoři do větrných a fotovoltaických elektráren získali od státu garanci pevných výkupních cen (valorizovaných ročně o inflaci) po dobu 15 let, nelze tyto závazky jednostranně porušit. Porušení tohoto závazku by pravděpodobně vedlo k mezinárodním žalobám na Českou republiku.

Přesto je neúnosné, aby daň na tzv. obnovitelné zdroje platili všichni spotřebitelé. Proto by bez ohledu na závazek státu vůči investorům do fotovoltaických elektráren měla být daň na obnovitelné zdroje elektřiny – účtovaná na faktuře za elektřinu všem spotřebitelům – zrušena a investoři by svoji cenu měli dostat jinou cestou. V dalším textu navrhnu způsob, jak toho docílit.

Dostát závazkům státu vůči provozovatelům větrných a fotovoltaických elektráren navrhuji třemi cestami:

a) Zavedením možnosti dobrovolného nákupu této elektřiny a přenesením platby na dobrovolné spotřebitele elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů

b) Zpoplatněním tranzitu německé elektřiny z větrných elektráren přes naše území

c) Zrušením výjimky z daně z elektřiny pro větrné a fotovoltaické elektrárny

a) Dobrovolný nákup

Distribuční společnosti (ČEZ, PRE a e.On), kterým zákon nařizuje povinný výkup, by měly tuto „ekologickou“ elektřinu nabízet zákazníkům na dobrovolné bázi.

Zákazník, který by si přál nakupovat od distributorů elektřinu vyrobenou z tzv. obnovitelných zdrojů za výkupní ceny garantující investorům návratnost investic, by si nákup této elektřiny objednal u distribučních společností. Vysokou cenu za tzv. obnovitelné zdroje by tak dobrovolně platili ti, kteří mají o takovou elektřinu zájem, a neplatili by ji formou daně všichni odběratelé elektřiny.

Lze předpokládat, že takovou elektřinu by si rádi objednali: pan Bursík, který ji trvale obhajuje, pan Urban, který zákon předložil Poslanecké sněmovně, a pánové Schwarzenberg a Moldán, kteří pro zákon hlasovali, stejně jako pan Topolánek a pan Nečas, kteří „vyjednali“ navýšení kvóty na tzv. obnovitelné zdroje elektřiny v EU na 13 %. Dále pan Kocourek, který iniciativně prosadil ve vládě navýšení cíle na 13,5 %. Dále lze předpokládat, že by si takovou elektřinu nakoupilo rádo mnoho Rakušanů, kteří ji budou považovat za ekologickou.

V případě, že by distribuční společnosti přesto neudaly veškerou solární a větrnou elektřinu, kterou je stát nutí odebírat, měl by jim dodatečný náklad kompenzovat stát. Na tuto kompenzaci získá peníze následujícími dvěma způsoby:

b) Zpoplatnění tranzitu německé větrné elektřiny

Stát by měl získat dodatečný finanční příjem na částečné pokrytí těchto nákladů zpoplatněním tranzitu elektřiny přes české území z Německa do Rakouska. Česká přenosová síť bývá nárazově nadměrně zatěžována náporem německé elektřiny z větrných elektráren exportované do Rakouska a Česká republika by tento tranzit měla zpoplatnit tak, aby maximalizovala výnos. Dosud si Česká republika nechává tento tranzit líbit a neúčtuje si za něj řádnou cenu.

Koneckonců státní společnost ČEPS, má dodatečné náklady se zvyšováním odolnosti elektrické přenosové sítě tak, aby tyto nárazové přívaly německé větrné elektřiny ustála.

c) Odstranění daňové výjimky pro větrné a solární elektřiny

Směrnice EU 96/2003 zavedla pro členské státy povinnost zavést spotřební daň z elektřiny. Tuto daň je potřeba zrušit. Dokud však bude Česká republika členem EU nebo dokud EU tuto směrnici nezruší, bude muset Česká republika tuto daň na své poplatníky uvalovat.

Evropská směrnice umožňuje členským státům vyloučit ze zdanění elektřinu „pocházející ze sluneční energie, větrné energie, energie vln a přílivu nebo geotermální energie“. Topolánkova vláda zavedla daň z elektřiny Zákonem č. 261/2007 (čl. LXXIV), přičemž tuto možnost výjimky využila a neuplatňuje daň na solární, větrné a geotermální elektrárny (jen na energii z vln a přílivu výjimku nedala – kdyby ji udělila, nedivil bych se, kdyby se u nás masově vyráběla elektřina z vln a přílivu). Daňovým osvobozením vzniká další nerovnost ve prospěch větrných a solárních elektráren. Tuto nerovnost je potřeba odstranit a to tak, aby daň se nezvýšilo daňové zatížení konečných spotřebitelů.

Navrhuji proto, aby se dosáhlo rovnosti mezi jednotlivými zdroji elektřiny, zrušit výjimky ze zdanění elektřiny a současně změnit osobu plátce ze spotřebitele, resp. distributora elektřiny na výrobce elektřiny. Výrobci solární elektřiny tak budou, pokud jde o zdanění, mít rovné podmínky s ostatními výrobci elektřiny a stát od výrobců fotovoltaické a větrné elektřiny získá část peněz na úhradu nákladů na její výrobu.

4. Závěr

Politici všech hlavních stran svoji euroservilitou a falešným environmentalismem způsobili mnoho škod. Jedna z největších těchto škod spočívá v Zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Některé škody jsou nevratné a gigantické náklady na výrobu elektřiny z již postavených větrných a fotovoltaických elektráren budeme muset platit po mnoho let.

Dalším škodám by bylo možné předejít zrušením zákona a rezignací na ambici pokrývat v roce 2020 13 % spotřeby elektřiny výrobou elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů.

I to ale bude nejspíš pro tuto vládu nepřijatelné. Všichni totiž mají máslo na hlavě a navíc se neodváží zrušením zákona riskovat spor s Evropskou unií. Pan Nečas tak raději souhlasí s dalším navyšováním kvót, aniž by domýšlel, jak je naplníme. Spotřebitelé by si proto měli připravit v peněženkách 41 miliard korun na příští rok a více každý další rok.

Změnu prosadíme jen navzdory současné vládě – kdo chce změnu, toho zvu k podpisu petice za zrušení zákona nahttp://www.stopzdrazovani.cz/.

Petr Mach, ekonom, je předsedou Strany svobodných občanů

kam dál:

• Podvod s globálním oteplováním bude Čechy stát 3/4 bilionu Kč
• Češi vyrazili volit biozločince
• Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním?

Již bylo specifikováno, čím přesně se bude toto slyšení zabývat. V omezeném čase se soustředíme na porovnání přírodních klimatických faktorů (slunce, oceánské cykly) versus faktorů antropogenních (CO2). Které z nich mají větší vliv na dnešní klima?

Ostatní témata jako dopisy z CRU, hokejkový graf, přesnost měření teplot apod. se do dvou a půl hodinového jednání nevejdou.

Jednání se zúčastní senátoři Škaloud (ODS) a Krejča (ČSSD), klimatologové Metelka (ČHMÚ) a Tolasz (ČHMÚ), dále profesor Kutílek (autor knihy  “Racionálně o globálním oteplování“) a Kremlík (Klimaskeptik.cz).

Tuto akci inicioval senátor Škaloud (ODS) se senátorem Krejčou (ČSSD) s cílem zahájit jistou osvětu v oblasti informací o klimatických změnách, o ekonomickém hodnocení jich následků a míře potřebných opatření. Pro tuto aktivitu získali plnou podporu VEU, jehož jsou členy.

Z pozvánky rozeslané účastníkům: „Zmíněnou osvětu potřebujeme především pro naší práci v Senátu. Poslední dobou projednáváme velké množství materiálů z Evropské komise, ve kterých jsou návrhy na poměrně rozsáhlé finanční výdaje zdůvodněny argumenty vycházející zejména z antropogeního příspěvku ke klimatickým změnám. Řada z nás má různé informace a někteří mají i obavy z toho, že uvedená opatření Komise, zejména požadavky redukce CO2, nejsou dostatečně zdůvodněny. Tato opatření jsou samozřejmě vytvářena na základě ekonomických úvah, nicméně v jejich základu jsou klimatické analýzy. Pokud by výstupy z uvedené diskuse mohly posloužit i k osvětě širší veřejnosti nebylo by to na škodu… Vzhledem k velkému množství otázek nepředpokládáme, že bude diskuse ukončena tímto prvním seminářem.“

Výborová jednání, jichž je tento seminář součástí, jsou přístupná veřejnosti.

P O Z V Á N K A

na 31. schůzi

VÝBORU PRO ZÁLEŽITOSTI EVROPSKÉ UNIE,

která se bude konat ve středu dne 8. září 2010

v Černínském salonku Kolovratského paláce

Program:

Přestávka

FRÝDLANTSKÝ SALONEK

Kam dál?

• FILM: Velký podvod s globálním oteplováním
• FILM: Globalní oteplování nebo globální vláda?
• Kdo stojí za podvodem s globálním oteplováním?

Jsou přízemně populistické, stavějí na české závisti, odkazují se pro jistotu na osvědčené zahraniční vzory a kolty mají proklatě nízko pod pasem. Vše nasvědčuje tomu, že s Vítem Bártou nebude žádná nuda.

Čítankovým příkladem je jeho návrh pokutovat „bohaté“ řidiče za stejný přestupek významně víc než „chudé“.

Společnost SANEP již na toto téma provedla průzkum veřejného mínění. To prokázalo, že 62,1% dotázaných s Bártovým záměrem souhlasí a 80% dotázaných si myslí, že „bohaté“ výše pokut nijak nezatěžuje a nemají žádný problém je platit. To je, myslím, pěkná výpověď o stavu závisti v českých zemích.

Není sporu o tom, že na českých silnicích se dějí hrůzostrašné věci. Je zřejmé, že bodový systém nezabral (ani zabrat nemohl). Dopravní policisté chybějí na silnicích tam, kde by měli být a přebývají jinde, kde rádi předvádějí své svaly. Stanice technických kontrol bez problémů vydávají osvědčení o způsobilosti vozidel skrz naskrz zrezivělým rachotinám, které by měly být odvezeny přímo do šrotu. Autoškoly chrlí tisíce nových řidičů v superrychlých kursech a v některých se dá řidičák pořídit za pár tisíc, aniž by dotyčný musel do autoškoly strčit byť jen svou levou nohu. Mnohé silnice chátrají a – jak se průběžně ministr Bárta dává slyšet – chátrat budou rychleji. Co možná nejrychlejší dokončení paralelních dálničních tahů, které by ulehčily smrtelně přetížené D1, se asi také rychle konat nebude.

Ale ten nejhloupější a myšlenkově nejtruchlivější nápad, že vše vyřeší tresty pro bohaté řidiče, se prostě ujal. Bez vědomí jakýchkoliv souvislostí.

Je zcela přirozené, že lidé se mezi sebou liší výší majetku. Je to tak přirozené, jako že někdo je vzrůstem vyšší někdo menší, někomu to ve škole šlo, někomu ne, někdo umí několik světových jazyků, jiný s obtížemi zvládá vyjmenovaná slova, někdo měl prostě v životě štěstí. Tak to prostě chodí. Klademe si sice otázky, proč zrovna já nejsem z té šťastné planety, ale víc centimetrů asi měřit nebudu.

Osud každého člověka je v jeho rukou. Záleží na něm, jak umí životu čelit. Ne každý, přestože se tomu v Čechách nechce věřit, přišel ke svému majetku podvodem, krádeží, vytunelováním. Valná většina těch „bohatých“ řidičů jsou lidmi, kteří toho doma moc nepobudou a jejich rodiny je často ani příliš neznají. A tak zatímco majitel starého favorita si dává v hospůdce na rohu už třetí desítku, boháč v silném Audi možná ten den ještě ani neměl čas dát si párek v rohlíku. Že přeháním? Ani moc ne a kdyby, proč tedy přehání ministr dopravy Bárta?

Pro majitele silných a vybavených vozů bývá automobil zpravidla jejich druhým domovem a kanceláří. Je přirozené, že si váží svých životů natolik, že dbají o dokonalé vybavení prvky aktivní a pasivní bezpečnosti. Najezdí desetitisíce kilometrů ročně a snaží se zvýšit zisk své firmy i proto, aby jejich lidé měli práci, náležitý plat a mohli si koupit (třeba) dražší vůz.

Má mít dopravní policie právo nahlížet do majetkových poměrů řidičů? A jak bude majetek vůbec deklarován? Je návrh ministra Bárty předzvěstí zavedení rozsáhlých majetkových přiznání? Kdo určí výši majetku a na základě jakých kritérií? To už si v parlamentu mnou ruce komunisté a někteří sociální demokraté (ale zřejmě i zástupci VV). Kdo je bude kontrolovat? Jiná policie? To se nám to, panečku, rozšíří prostor pro kamarádšoft a úplatkářství.

Nevím, jakou zkušenost máte vy, ale mě nejčastěji ohrozili na silnicích mladí kluci s kšiltovkou řídící pojízdné vraky s vytuněnými výfuky. Na jejich autech se sice všechno jen klepe, ale bez pudu sebezáchovy riskují za každých okolností. Jejich bezohlednost je, podle Bárty, jiná než těch „bohatých v drahých vozech“?

Proč Vít Bárta připravuje tak hrubou nerovnost před zákonem? Překročení rychlosti, nedání přednosti, jízda na červenou, alkohol za volantem – to jsou přece přestupky, které musí být posuzovány u všech stejně. Protože všichni jimi způsobují nebezpečí a bez ohledu na majetková přiznání ohrožují účastníky silničního provozu. Bohatí chudé ale i chudí bohaté, když už chcete toto dělení společnosti.

Cestuji po Evropě a z obsahu mé práce diskutuji i s občany jiných evropských zemí. Věřte mi, není vždy nejlepší kopírovat zahraniční vzory. Švýcarsko je mírou bohatství i historickou zkušeností zcela jinou zemí. Co funguje tam, nemusí vůbec fungovat u nás a naopak.

Hledejme řešení, která vyhovují našim podmínkám. Ale nemusí se přitom opírat o primitivní závist a pod kůži zalezlé přesvědčení, že je třeba bohatým brát a chudým dávat. Pěkně se na to dívá v televizi, ale užitečná politická výbava to není.

Ivo Strejček vyšlo na blogu idnes.cz

související:

• EU se mění v superstát a pár doporučení pro premiéra Nečase
• Konspirační teorie nebo Paroubkův evropský politický program? Vyhrajte zájezd na Bilderberg!
• Prezident Klaus: Věci veřejné a TOP09 jsou pro demokracii nebezpečné

V druhá část je přehlídka všech porušených slibů, které dával Barack Obama před svým zvolením a které teď jeden za druhým ruší. Stažení vojsk z Iráku, zrušení totalitárního zákona – Patriot Actu, vystoupení z dohody NAFTA, odstranění lobby z Bílého domu, zavření střediska Guantanamo bay. Ve všech těchto bodech bez výjimky nyní otáčí a jeden za druhým tyto sliby ruší.

Třetí část se zabývá zejména politickým pozadím finanční krize, jejím skutečným důvodem a účelem. Jak bude krize využita pro vysátí peněz lidí střední třídy a jakou roli hraje v této zamotané problematice FED, americká centrální banka.

Poslední část se věnuje tomu, co má přijít. V desítce bodů jsou vyjmenovány body, které se týkají jak vnitřní situace US tak zahraniční politiky.

Epilog se věnuje přirovnání k nedávným státním režimům, bolševismus, fašismus v Německu i komunismus v Číně měly společnou vlastnost upnutí se k jednomu spasiteli, který měl národ vyvést z potíží. Narozdíl od prázdných rozhazování hesel a přirovnávání vládců k Hitlerovi se mi líbilo detailní rozebrání této analogie, která dává smysl.

komentař převzat z mustwatch.cz

Film je nově jako bonus součastí DVD Neviditelná říse: Nový světový řád definován

související:

• Klaus promluví v OSN o globální vládě. Setká se i s Obamou
• FILM: Neviditelná říše: Nový světový řád definován

Bublina se na trhu vytvoří celkem snadno – stačí si jen hrát s lidskou motivací a cenami. A hle – bublina připravená k prasknutí je na světě.

Šrotovné

Vše obvykle začíná celkem nevinně. Třeba si někdo usmyslí, že je nutné podpořit automobilový průmysl. Zavede se tedy šrotovné – zničíte své staré auto a dostanete k tomu prémii na koupi nového! Vždyť kolik budoucích škodlivin se ušetří, kolik pracovních míst se vytvoří!

Teda pravda, pracovních míst navíc moc nevznikne a s těmi škodlivinami je to také takové pochybné (více viz starší Óda na ničení). Ale ticho, to se přeci neříká.

Všichni celí šťastní kupují auta. Babičky a dědečkové se zbavují svých Škoda 120, a aby vypadali světácky, kupují si místo nich auta Dacia Logan. Ano, pravda – dětem na dovolenou nepřispějí, střechu na baráku již asi taky jen tak neopraví a ten starej plot taky nemají z čeho opravit. Ale to nevadí, za peníze nás všech si přeci koupili svoji Dacii Logan!

Lidé v Rumunsku celí šťastní nastupují do nových výrob v továrnách tamní Dacie, která patří francouzskému Renaultu. Vše samozřejmě za české šrotované peníze. Dokud se šrotuje, vypadá to, že automobilovému průmyslu se daří. Otevírají se další rumunské továrny francouzské společnosti za peníze českých daňových poplatníků.

Peníze českých daňových poplatníků ale časem dojdou, nastane propad poptávky po automobilech, bublina splaskne. Dacia zavře své továrny, propustí rumunské dělníky a Renault si odepíše pár špatných investic.

Příklad?  Prodej nových osobních automobilů v Německu se v srpnu meziročně snížil o 27 procent na 201.000 vozů.

Fotovoltaika

Další příklad: česká vláda vytvoří garance na návratnost investic do fotovoltaických elektráren nastavením povinné minimální výkupní ceny. Fotovoltaika se tak stane uměle výhodnější, než jak by mohla jinak být.

Najednou se začnou všude objevovat fotovoltaické elektrárny. Celá pole pokrytá křemičitým zlatem začnou dodávat drahou energii do sítě. Garantované výkupní ceny vedou ke zdražování elektrické energie, zvyšují se náklady obchodníkům a domácnostem, zisky elektrárenským společnostem však nerostou. Vydělává pouze majitel fotovoltaických elektráren, často z Indie či Číny.

Drahá elektřina se ale přestane líbit lidem a firmám, kteří začnou na vládu tlačit. Ta tlaku podlehne a garance zruší či sníží. V tu chvíli padne cena slunečné energie na běžnou cenu a drtivá většina FV elektráren se tak stává krásným reprezentantem skupiny „špatné investice“. Krach, prodeje, propouštění. Další bublina splaskla.

Hypotéky

Střih, další příklad: Americká vláda chce zajistit „bydlení pro všechny“. Vytvoří tak společnosti Fannie Mae (F. D. Roosevelt, 1938) a Fraddie Mac (1970), které mají vykupovat od bank hypotéky a tvořit z nich další instrumenty finančního trhu. Obě polostátní agentury samozřejmě požívaly mnoho výhod, například nemusely platit některé daně.

Banky začali rozdávat rizikové hypotéky jak na běžícím pásu – proč ne, když je od nich záhy koupila jedna z oněch polostátních agentur (GSE, hybrid mezi soukromým a. s. a státním podnikem), která je pak dále převedla na finanční trhy, kde jimi nakazili další (nejen) finanční ústavy.

No, a místo toho aby cena hypoték (tedy jejich úrok) při vysoké poptávce přirozeně rostla, tak kvůli intervenci centrální banky (podobný polostátní hybrid) naopak úroky klesali. Lidé stavěli jak na běžícím pásu. Začala se zvyšovat zaměstnanost ve stavebnictví a tak dále.

To vše však bylo umělé. Jednoho dne peníze prostě došli, rizikový plátci neměli na splácení rizikových hypoték. A těch, jež na splácení neměli, bylo opravdu hodně.Fannie&Fraddie málem zkrachovali, podobně tak třeba AIG. Cena hypoték letí nahoru, ceny realit automaticky opačným směrem. Z cenných papírů obsahující hypotéky se pomalu, ale jistě, stávali bezcenné cáry. Následuje pád ve stavebnictví,propouštění stavebních dělníků, propouštění mnoha lidí pracujících v sektoru financí.

Pád cen akcií nakažených společností přenese hypoteční krizi do celého hospodářství – a máme tu celosvětovou recesi.

Bum – další bublina je fuč.

Továrna na bubliny

Ve skutečnosti to není trh, kdo systematicky generuje bubliny. Jak jsme se mohli přesvědčit například na bublinách na měnových trzích v 90. letech, je to naopak stát, který je „továrnou na bubliny“. Nikdo jiný než stát či jím posvěcené organizace totiž nemá přístup ke státnímu monopolu na moc, který jim umožňuje svévolně zasahovat do cen na trhu, čímž narušuje všechny procesy, které na trhu probíhají.

Ceny přenáší informace, které jsou pro celý trh zcela klíčové. Ukazují, jak by měl být akumulován kapitál, utváří jeho strukturu, skrz ně se dosahuje zisků, které navádějí člověka. Všechny výše uvedené příklady, ale i jiné státní regulace a intervence, mají dopad hlavně na ceny. Ty pak neodpovídají skutečné tržní situaci, ale libovůli toho, kdo má právě přístup k onomu státnímu mocenskému monopolu.

Bubliny jsou tak produktem násilí, zatímco trh funguje na principu dobrovolnosti.

Jakákoliv dotace, ať již na kulturu, sport či „podporu cestovního ruchu“ jsou naprosto stejným zásahem do tržních mechanismů. Vytváří bubliny (či bublinky), které vedou ke špatné akumulaci kapitálu, vedou ke špatným investicím, narušují úlohu cen, které přenášejí špatné informace.

Chceme-li předejít bublinám, musíme předejít intervencím a regulacím. Ty je totiž vytváří.

Lukáš Kubec

devian.cz

související:

• USA dosáhly bankrotu – dluh je již nesplatitelný
• Robert Kiyosaki: Bankrotuje celý svět

Předseda 65. zasedání Valného shromáždění OSN, švýcarský křesťansko-demokratický politik Joseph Deiss, stanovil jako hlavní téma debaty jak může OSN přispět ke globální vládě. Prezident Klaus by se měl tématu držet a velmi pravděpodobně bude k možnému vytvoření globální vlády hovořit velmi kriticky.

Klaus je proti světovládě

Český prezident totiž již během minulého projevu na půdě OSN z 23. září loňského roku řekl: „Nenechme se oklamat, že větší vládní regulací nebo úsilím o tzv. global governance světové ekonomiky bychom mohli předejít ekonomickému kolísání a jeho dopadům“.

Ve své eseji „Těžké časy liberálů“ z července letošního roku prezident zase uvedl, že „v mezinárodních vztazích je stále více potlačován stát a jeho suverenita a vítězí evropský komunitarismus jako zvláště úspěšná odnož různých globalizačních doktrín. Jakýkoli náznak úsilí toho či onoho státu o posílení své suverenity je označováno za nacionalismus. Výrazně posiluje celosvětová víra v něco tak absurdního, jako je global governance“.

Vzpomínka na mladá léta

V OSN prezident také povede různá bilaterální jednání s hlavami ostatních členských států. Mimo to bude mít prezident projevy i na několika amerických univerzitách. Ve středu 22. září promluví například ve Washingtonu na Johns Hopkins University o hospodářské krizi a jejích důsledcích v Evropě.

A v pátek 24. září bude prezident hostem Cornell University poblíž města Ithaca ve státě New York. Pro Klause má tato návštěva i osobní podtext, neboť zde byl na přelomu roku 1968 a 1969 na stáži jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV.

Lukáš Petřík

parlamentnilisty.cz

kam dál?

• Václav Klaus: Těžké časy liberálů: esej k šedesátinám Gerharda Schwarze (o nástupu postdemokracie a brave new world) + video
• FILM: Neviditelná říše: Nový světový řád definován

Multikulturalismus
Předpokládejme, že tvůrci myšlenky multikulturalismu to mysleli dobře. Promíchejme se a předejme si vzájemné zkušenosti a názory na řešení problémů. Spolupracujme, těšme se jeden z druhého a vytěžme maximum. Ano, jsou vzácné případy, kdy to v určitých komunitách funguje – takové výjimky, potvrzující odvěké pravidlo, že lidé z různých končin světa nikdy nebudou mít stejný názor na potřebné řešení, protože mají historicky jiná východiska a životní postoje. Ve finále, aby se něco hnulo, bude v každé promíchané skupině nakonec třenice mezi lidmi a někdo bude zákonitě s přijatým řešením nespokojen. A dlouhodobá nespokojenost znamená frustraci a z ní plynoucí  zkratové jednání. Multikulturalismus je chybou. Vyměňujme si zkušenosti, ale nezapomínejme, že každý prostě stojíme na jiných historických základech a tradicích, které si zcela logicky a oprávněně předáváme z generace na generaci.

Ekologismus
Předpokládejme, že ekologové mají skutečně obavy o přírodu. Bez jakýchkoli pochyb má člověk nějaký vliv na přírodu. Někdy pozitivní, někdy negativní. Ekologů si vážím. Problém je, že jistě žádoucí a prospěšné ekologie se ujali ideologičtí mágové a zmršili ji na ideologii ekologismu. Ta už se orientuje zcela výhradně na poukazování jen na negativní vliv člověka na přírodu, katastroficky přikresluje dopady a vystavuje účty celým státům a národům. Součástí takových účtů je legislativní omezení osobních svobod lidí a neuvěřitelné náklady po celém světě na „řešení“ takových „důsledků“, které nejsou ničím jiným, než ideologií podloženými tvrzeními, jejichž „výpočty“ byly opakovaně vyvráceny. Ekologismus je chybou. Každý nechť si chrání životní prostředí kolem sebe, ale ať nás nenutí platit chiméry a utopistické katastrofální scénáře na druhé straně Země.

Pozitivní diskriminace
Základem lidských práv je stav, kdy jsou si „všichni rovni“. Ovšem nejen v právech, ale i v povinnostech, které z práv vyplývají. Jakmile začnete vyjmenovávat jakékoli skupiny lidí a přijmete první zákon, nařízení, vyhlášku nebo předpis, které stanoví, jaká má mít taková skupina práva, jste v tom až po kolena. To je pozitivní diskriminace. Zdaleka přitom nejde jen o taková témata, jako jsou například Romové. Pozitivní diskriminace je velmi široký pojem a zahrnuje, mimo jiné, například vyzdvihování žen nad muži a opačně, při stanovování umělých kvót obsazenosti, upřednostňování firem v zakázkách stanovováním zbytečných kritérií (aby to vyšlo na předem vybrané), ale například také jiný přístup ke stávkujícím, když odboráři mohou cokoli, zatímco občané, vyslovující názor proti vládám a jejich postupům, jsou usměrňováni státním aparátem a omezováni ve svém projevu nespokojenosti (například zakazováním politických stran). Pozitivní diskriminace je chybou. Popírá principy demokracie a ochrany skutečných lidských práv.

Žití nad poměry
Státy celého světa si zvykly nestřídmě zadlužovat své občany a pak se diví, že globalizovaný trh a soukromé finance, u kterých se zadlužily, mají snahu ovládat státní politiky. Místo toho, aby řešily tyto problémy od podlahy, přijímají legislativní regulační opatření, mající za cíl ořezat práva soukromých subjektů, přičemž právě soukromý kapitál označují za viníka všech hospodářských krizí. Ne soukromý kapitál, ale zadlužování států, jejich pseudosolidární politika podpory každého lempla a žití nad poměry jsou další chybou.

Přílišné spoléhaní se na zastupitelskou demokracii
Zastupitelská demokracie nám začíná postupně přetékat přes hlavy. V dobách, kdy nebyl internet a moderní informační technologie, měla zastupitelská demokracie tak, jak ji známe dnes, své jednoznačné opodstatnění. Základem tohoto systému byla skutečnost, že občané, kteří svěřili svá práva svým zastupitelům, resp. politikům, nemohli mít a neměli informace pro rozhodování v reálném čase. Jenže dnes je mají. Dnes řada z nás zná některé podklady a podmínky pro rozhodování „tam nahoře“ mnohdy ještě dřív, než politici samotní. Domnívám se tedy, že je dobrý čas na to, abychom začali uvažovat nad dalším stupněm způsobu vládnutí. Tak, aby zdrojem moci byl skutečně občan, jak se o tom píše v demokratických Ústavách. Rovnou ale říkám, že Eurovláda, nebo Světovláda, to podle mě nejsou. Právo rozhodovat o životech lidí má být totiž co nejblíže k lidem samotným. Vše ostatní má blíže k diktátu, než k demokracii a svobodě.

Integrace národů
Jedna z největších chyb. V mnoha případech je to, jako byste chtěli sloučit oheň s vodou, nebo hasit požár benzínem. Jistě zajímavá myšlenka sociálních inženýrů, kteří se domnívají, že integrace národů pomůže k zamezení další světové války. Předpokládají, že když je promíchají, nebude mít kdo proti komu by bojoval a proč. Jsem přesvědčen, že se mýlí. Jediný rozdíl bude v tom, že místo jasně vymezeného území a zapojení standardních vojsk bude všude nový druh války - terorismus. A aby s ním mohly vlády bojovat, budou postupně stále víc monitorovat každého z nás. Ovšem marně. Odskáče to další ztrátou osobní svobody naprostá většina lidí, zatímco teroristé budou vždy technologicky napřed.

Ustupování islámu
Celosvětová rozpínavost islámu, který já osobně řadím (přes veškeré výjimky, které v úrovni jedinců existují, a které se nám snaží vnutit opak) na úroveň téměř k fašismu, je způsobena jediným důvodem. Naprostou liknavostí a měkkým přístupem křesťanských politiků, kteří to celosvětově dopouštějí v domnění, že tím předejdou světovým náboženským nepokojům a válkám. Je to stejné, jako byste si někoho, kdo Vás už z principu nenávidí, pustili do svého domu jen proto, že říká, jak Vás má rád a nic Vám neudělá. Jakoby jste to prostě v dobré víře zkusili. Jenže já osobně jsem například ještě nikde na světě nezaznamenal tvrdý přístup samotných islámských států proti projevům militantního islámu. A přitom není nic snazšího, než nás ostatní přesvědčit tím, že se s vlastními problémy vypořádají sami. Mají na to lidi, sílu i prostředky. Místo toho se ovšem taková křídla dokonce podílejí na vládnutí v některých státech. Ustupování islámu je další chybou, která nám podle mě přinese fatální důsledky.

Řada čtenářů mě jistě označí opět za rasistu a nesnášenlivého xenofoba. Dovolil jsem si jen dnes předložit sedm chyb, jak je vidím já. Čím dříve se probereme a přestaneme je dělat, tím větší šanci máme na to, že se jednou nestaneme pouhou encyklopedickou položkou v části „historie světa“…

František Matějka vyšlo na blogu idnes.cz

autor je místopředseda Strany svobodných občanů

kam dál:

• Konspirační teorie nebo Paroubkův evropský politický program?

V USA je to velice známý umělec. Právě on na HBO exceloval s žánrem „stand-up comedy“, který u nás proslavil pořad „Na stojáka“ (s blbou blondýnou  Pazderkovou). Carlin čtyřikrát vyhrál cenu Grammy.

http://en.wikipedia.org/wiki/George_Carlin

To jen, abyste viděli, že dělat si srandu z ekologických alarmistů je mainstream. Je to vlastně samostatný umělecký žánr. Naši potomci se budou alarmistům smát tisíce let. Klimatický alarmismus byla taková komická epizodka davového šílenství. Vyplašení ratlíci, kteří se děsí vlastního stínu.  Uáá, oteplování. Uáá, je o 0.05°C tepleji, jau jau, pomóooc.

Náš druh přežil střídání dob ledových a meziledových, kdy se teploty měnily až o 10°C. A to jsme prosím tehdy měli jen holý zadek, oheň a pár šutráků. Zvládli jsme to bez jakékoli technologie.

Formy života na této planetě se naučily přežít v tak rozmanitých prostředích jako je mrazivý polární kruh nebo naopak horké pouště, život ovládl oceánské hlubiny beze světla, umí žít i bez kyslíku.

Opravdu někdo věří, že život na Zemi, život v oceánech apod jsou v ohrožení, protože se oteplilo o 0,75°C?

Klima se mění pořád. Už miliardy roků. Chvíli se otepluje, pak se zase ochlazuje. Přibývá povodní, pak zase ubývá povodní. Živočišné druhy vymírají a místo nich se vyvinou jiné druhy. Ale že by planeta byla v ohrožení?

Viděli jste, jak si planeta poradila s tou ropnou skvrnou v Mexickém zálivu? To má jako být největší ekologická katastrofa v dějinách? Sežraly ji baktérie a byl to nejlepší oběd, jaký si kdy užily. Mňamka. Tyto baktérie odjakživa jedí ropu. Jsou na ropu zvyklé, odjakživa jedí ropu, která přirozeně prosakuje z mořského dna.

A alarmističtí experti jen zírali s otevřenou pusou. Že je planeta takto odolná a přizpůsobivá, to nečekali.

Tahle kamenná dělová koule svištící vesmírem, na které sedíme, ta přežila epizody, kdy vyhynulo přes 90 procent živočišných druhů. Přežila srážky s gigantickými meteority. Přesto evoluce nikdy nezačínala znovu od nuly. Jede se prostě dál, jako by se nechumelilo.

Země je holka do nepohody. Ta něco vydrží.

IPCC se děsí, co se stane, pokud hladiny CO2 stoupnou na dvojnásobek preindustriálních hodnot. Jenže v éře dinosaurů byly hladiny CO2 ne dvakrát, ale čtyřikrát vyšší než jsou dnes. A nemáme žádné záznamy, že by si někdo stěžoval. Jenom vegetace byla bujnější, protože měla více potravy. CO2 je pro rostliny hnojivo, víme? A acidifikace oceánů? Očividně to život prežil. Pokud jsem si všiml, dnes jsou oceány naživu.

(Obr 1: Hladiny CO2 bývaly daleko vyšší než jsou dnes)

(Obr 2: Za minulého interglaciálu byly teploty až o 4°C teplejší. I kdybychom vlivem antropogenních emisí CO2 planetu takto znovu oteplili, planeta je v pohodě. Není to pro ni nic mimořádného)

Planeta zažila teploty i o 6°C vyšší než máme dnes. Třeba za éry dinosaurů před 60 miliony lety. Nemusíme ale chodit ani tak daleko. Podle vrtů v Antarktidě to vypadá, že předchozí interglaciál (před sto tisíci lety) byl asi o 4°C teplejší než ten náš. Takže současné teploty nejsou žádný extrém – naopak máme ještě co dohánět. Planetu takovýmito drobnými výkyvy teplot opravdu nezaskočíme. Ani si nevšimne.

Opravdu myslíte, že planeta je v ohrožení kvůli tomu, že se stopový plyn  CO2 zvýšil z 0.02 na 0.03 procent? Vážně věříte, že po tom všem, co přežila, najednou planetu zničí prdící ovce?

Ovce si párkrát krknou a planeta exploduje?

Vítězslav Kremlík vyšlo na idnes.cz

více z Carlinova života na CSFD

kam dál?:

• Green police – Audi si dělá srandu z enviromentalistů
• FILM: Velký podvod s globálním oteplováním