Atentáty komunistů na státníky mají tradici – Klaus měl štěstí

Nezařazené

Komunismus je zhoubná a pomýlená ideologie mající za oběti podle posledních odhadů až 100 milionům mrtvých.[1] To je podstatně více, než kolik jich stíhl napáchat například nacismus (nacionální socialismus) během 2 světové války. Je to zatím nejzhoubnější politická ideologie vůbec. V ČR se neuspěšně pokusili o atentát na prvního ministerského předsedu ČSR Karla Kramáře (zachránila ho mince v peněžence) a úspěšně se jim podařilo zavraždit prvního československého ministra financí Aloise Rašina, který byl zodpověný za rozkvět Československa mezi válkami. Pro mě osobně je nepochopitelné, proč se k této zločinné ideologii hlasí stále více lidí a nebo jak je vůbec možné, že lidi jako Fischer, Dlouhý nebo Zeman s komunistickou minulostí mají tu drzost kandidovat na prezidenta!

První oběť ministr financí Československa Alois Rašín

Dnešní atentát sice dopadl dobře a Klausovi se vlastně nic nestalo, ale je to vhodná příležitost si připomenout atentát na Aloise Rašína prvního prvorepublikového ministra financí, kterému vděčíme za meziválečnou prosperitu a jednu z nejstabilnějších měn zatímco v Německu jezdili s trakařem peněz pro rohlík.

Na Rašína si člen komunistické strany (před antentátem z KSČ vystoupil) Josef Šoupal počkal před jeho domem 5. ledna 1923 ráno v Žitné ulici a z blízka do něj vypálil dvě rány. Pak začal utíkat, ale lidé jej brzy dostihli. Nedostal trest smrti, ale jen osmnáct let. Za protektorátu v roce 1943 ho pak Němci pustili, změnil si jméno a dožil jako funkcionář komunistické strany. Zemřel v roce 1959.

Ministr financí pak několik týdnů bojoval o život v podolské nemocnici. Lékaře udivil svou vůlí. Ačkoliv kulka zasáhla páteř i míchu a Rašín ochrnul, tak již po několika dnech si poručil donést doutníky a víno a zajímal se o politické dění. Vůle však nestačila, 18. února Rašín zraněním podlehl.

Karel Kramář štěstím atentát přežil

Ještě jako ministerský předseda, přežil Karel Kramář  pokus o atentát mladého komunisty AloiseŠťastného na svou osobu. Karel Kramář byl hrdina, který neváhal položit při vzniku samostatného státu svůj život a pro svoje názory byl opakovaně vězněn.

Kolem druhé hodiny odpolední dne 8. ledna 1919, vycházel první ministerský předseda Československé republiky ze své pracovny na Pražském hradě, když se dozvěděl, že na chodbě ho čeká ještě nějaký mladík. V době, kdy se k němu Kramář přiblížil, vytáhl tento mladý muž revolver a střelil významného československého politika a předsedu Československé státoprávní (později národní) demokracie do prsou. Karla Kramáře zachránila před smrtí jen šťastná náhoda — střelec, levicově orientovaný A. J. Šťastný, poslal smrtící kulku do míst, kde Kramář nosil peněženku, pouzdro na cvikr a přesku šlí. Díky těmto okolnostem vyvázl Kramář z prvního atentátu na politika v ČSR bez jakéhokoli zranění. Později k události řekl: „Nečekal jsem, že já, který ušel rakouské šibenici, budu prvý, po kom se bude u nás střílet.“

Totální pomýlení: Střílel jsem do Klause na protest proti vládě, říká ‚atentátník‘

Ironie osudu je to, že Klaus vládě vetuje téměř každý socialistický výmysl, který TOP 09 a ODS plodí. Ať již to je socialistické zvyšování daní nebo deforma důchodů Klaus je vždycky proti. Obouvat se do Klause kvůli pseudopravicové vládě, která dělá socialistickou politiku – neumí nic jiného než zvyšovat daně a zadlužení – je skutečně pomýlené. Klaus ale také bojuje i s největší politickou zlodějinou – obnovitelnými zdroji.

Největší zlodějinu prostřednictvím solárních panelů za 600 mld. Kč prohlasovali komunisté!

V březnu 2005 schválili zákonodárci Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který současný režim podpory odstartoval. V  Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovali, kromě lidovců a ČSSD také téměř všichni poslanci KSČM. Nevím, jak tato do očí bijící zlodějina, má pomoci chudým lidem, kterým tím drasticky zvedly účty za elektřinu.

Komunisti nás každého za 40 let komunismu okradli o 40 tisíc měsíčně hrubého

Jak jsem na to přišel? Srovnání je jednoduché. Náš soused Rakousko mělo po válce velmi podobnou výchozí pozici. Na rozdíl od nás měli, ale Rakušané demokratický socialismus (to co v ČR máme teď – stát si bere zhruba polovinu toho, co vyděláme), zatímco my jsme měli reálný socialismus. Náš stát se 40 let lidem snažil ukrást, co jenom šlo. To výrazně poškodilo naší prosperitu a má to za následek to, že Rakušané mají hrubou mzdu okolo 65 tisíc měsíčně a my jenom 25 tisíc. I když mají Rakušané všechno podstatně dražší než my, stejně to znamená, že se jím žije 2x lépe než nám. Stačí jim pracovat polovinu času na to, aby měli stejnou životní uroveň jako my.

Vždycky když se podíváte na výplatní pásku, vzpomeňte si na komunisty a na to kolik na ní mohlo být, kdyby tady ty parchanti nebyli.

Vít Jedlička je předseda Reformy.cz o.s. a lídr Svobodných v krajských volbách na Královéhradecku, vyšlo na blog.idnes.cz

Psali jsme dříve:

Sdílejte přátelům

Komentujte

  Subscribe  
Upozornit na